Andrej Babiš

Sociální demokraté a lidovci skutečně přehlasovali hnutí ANO v otázce navýšení rozpočtu na vědu a výzkum. Nicméně státní rozpočet sestavuje vláda jako celek na základě svých programových priorit a požadavků jednotlivých ministrů. Vláda se tedy pouze shodla na jiném rozdělení financí, než jaké Andrej Babiš původně zamýšlel. Jedná se o 3,7 miliardy, což je z pohledu celkových výdajů nízká částka (0,3 % výdajů rozpočtu). Zmíněné peníze tedy neměl Babiš odložené, výdaje rozpočtu jsou záležitostí celé vlády a jejích priorit, ne pouze představ ministra financí.

Vláda schválila 30. května 2016 navýšení výdajů na vědu a výzkum ve státním rozpočtu pro rok 2017 o 3,7 miliardy oproti roku 2016 (z 29 na 32,7 miliardy, tj. o 12,7 %). Podle zápisu (.doc) pro návrh hlasovalo 11 ze 17 přítomných členů vlády, proti jich bylo 5. Ze záznamu bohužel není zřejmé, kdo byl pro a kdo proti.

Pokud by vláda měla všem starobním důchodcům, kterých je v ČR aktuálně 2 389 270, přidat 100 korun měsíčně, jednalo by se o částku 2,867 miliardy korun. Teoreticky je tedy možné říci, že kdyby vláda nepřidala 3,7 miliardy na vědu a výzkum, mohla by tyto peníze použít na navýšení důchodů dokonce o více než 100 korun měsíčně pro každého starobního důchodce.

Co se týká zmíněné koncepce, jde o dokument s názvem Rozvoj Policie České republiky v letech 2016-2020.

Ten byl skutečně kabinetem projednávám 13. ledna 2016 s tím, že projednávání bylo následně přerušeno. Šlo o 11. bod zmíněného jednání.

Záznam z jednání (.doc) vlády k tomu uvádí:

"Rozvoj Policie České republiky v letech 2016-2020čj. 1584/15

Vláda za účasti Policejního prezidenta projednávání materiálu předloženého ministrem vnitra přerušila.

Z 12 přítomných členů vlády hlasovalo pro 12. "

Web vlády k projednávání uvádí:

" Projednání tohoto bodu vláda přerušila, nejprve bude ještě pokračovat debata o konvergenčním programu a výdajových rámcích. "

Aplikace uvedené koncepce (tj. nábor nových 4 tisíc policistů a modernizace techniky) by měla skutečně vyjít na 11 miliard, jak vyplývá z vyjádření policejního prezidenta. Podle ČTK i Babiš toto považuje za oprávněný požadavek, vyjádřil se tak v květnu 2016.

Sobotka po jednání vlády (video - čas 5:30) 13. ledna také uvedl, že " nikdo z členů vlády nezpochybnil ten záměr tak, jak ho ministerstvo vnitra ve věcné poloze položilo na stůl. " Uvedl také, že vláda musí řešit právě výdajové rámce a konvergenční program i v souvislosti s reformou policie, to Babiš vzápětí na stejné konferenci potvrdil.

Jelikož s sebou koncepce nese významné navýšení počtu policistů, je logické, že ji doprovází finanční nároky. Při implementaci náročných cílů (tj. nábor policistů a modernizace techniky), se kterými souhlasil i Babiš, tak byl ministr Chovanec nucen žádat o dodatečné prostředky.

Je tedy pravda, že jednání se přerušilo díky zvýšeným nákladům, Babiš ale zavádí, když toto navýšení klade za vinu ministru vnitra - jde o nezbytnou součást předložené koncepce.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť jednak není pravdou, že by Moravec na Twitteru urážel paní Babišovou, navíc prohlášení, že moderátor mluví o vlastnictví farmy Čapí hnízdo, je dezinterpretováno. Moravec, stejně jako řada dalších médií, reagovali (Moravec v obou zmíněných tweetech) na fakt, že Babiš veřejně vyslovil větu, že farma není jeho a patří nějaké firmě v holdingu. Po tomto prohlášení média přinášela řadu důkazů dokládajících, že Babiš v tomto případě nemluvil pravdu. Je pravdou, že ze strany byla Moravce šlo o spekulaci, neboť skutečný vlastník nemůže být vzhledem k povaze vlastnictví (anonymní akcie) ani znám.

Andrej Babiš mluví o dvou tweetech, které publikoval Václav Moravec 9. a 14. března. Stalo se tak v souvislosti s vrcholící kauzou Čapí hnízdo, v níž je Agrofert ministra financí vyšetřován, že obešel dotační podmínky tak, že naoko vyvedl farmu mimo holding, aby se formálně stala "malou a střední firmou" a měla tak šanci dotaci cca 50 milionů získat. Toto není možné zcela doložit, neboť firma byla spravována prostřednictvím tzv. anonymních akcií a není tedy jasné, komu v rozhodnou dobu skutečně patřila. Média v této době přinášela řadu nepřímých důkazů, že stále patřila ministru financí - za všechny jmenujme např. Reportéry ČT, kteří kauzu mapovali a jejich reportáž Čí je Čapí hnízdo.

Zdroj: Reportéři ČT.

Dohledávání důkazů o tom, že ministr ve skutečnosti Čapí hnízdo vlastnil, vyvolala jeho vlastní slova pro Novinky.cz z 9. března 2016. Babiš zde uvedl:

" Není to moje. Je to nějaký firmy, která patří do holdingu.“

To objektivně v době, kdy toto řekl, nebyla pravda. Můžeme odkázat jednak na Reportéry ČT, nebo také na odkaz na Novinky.cz výše, obě média pracují s obchodním rejstříkem, který toto vyvrací. Po tomto Babišově prohlášení začala média přinášet fakta, stvrzující, že Babiš se v minulosti k farmě přímo hlásil (na Twitteru, v rozhovorech v médiích atd.), resp. jeho Agrofert měl registrovanou doménu pro tuto farmu.

V tomto duchu se vyjádřil i Václav Moravec, když publikoval tweet, ve kterém odkazuje na článek z OK Magazínu (část vyšla online na webu Blesk.cz, z něhož pochází právě fotografie, kterou Moravec zveřejnil).

Další tweet o Monice Babišové již Moravec nepublikoval. Ve výše uvedeném ji nijak neuráží, pouze poukazuje na rozpor mezi slovy Andreje Babiše o tom, že Čapí hnízdo není jeho a rozhovorem a článkem o paní Babišové, který uvádí:

" Soukromá vila Babišových na farmě Čapí hnízdo je stejná jako je její majitelka. Na nic si nehraje. Přizná, že má v oblibě krásné věci, ale nepotřebuje jich hromadit mnoho,“ konstatuje OK! Magazine.
A protože Monika Babišová je interiérová designérka, je jasné, že se na finální podobě venkovského sídla dost podílela. „Vím, že kvůli Andrejovi se lidé začali víc zajímat o mou práci. Interiéry se staly mou vášní, ale rozhodně si nemyslím, že jsem v tom lepší než kdokoli jiný. Je mi to vůči ostatním designérům trochu trapné,“ říká Babišová skromně. "

Druhý tweet, o které mluví Babiš, publikoval Václav Moravec 14. března 2016. Moravec zde skutečně naznačuje, že v rozhodnou dobu vlastnil stále Čapí hnízdo Andrej Babiš.

Babiš před poslanci 23. března během mimořádné schůze k této kauze uvedl, že " moje dcery jezdí od dětství na koni. Rozhodl jsem se proto, že dám rodině prostředky, aby si firmu koupila a projekt zrealizovala. Farmu Čapí hnízdo vlastnily v rozhodné době mé dvě dospělé děti a bratr mojí partnerky, který držel podíl odpovídající podílu mých dvou nezletilých dětí a mé partnerky. "

Jak jsme uváděli výše, v době poskytnutí dotace bylo vlastnictví farmy prováděno prostřednictvím tzv. anonymních akcií a není tedy ověřitelné ani Babišovo tvrzení. Moravec tedy reagoval 9 dnů před prohlášením ministra financí zejména na spekulace, které prostřednictvím řady nepřímých důkazů spojovaly Čapí hnízdo s Agrofertem Andreje Babiše, byť ten to odmítal. V této době média přinášela řadu informací, které Babiše s Čapím hnízdem spojovaly - např. jeho staré tweety, rozhovor jeho ženy, který publikoval Moravec, registrace domény, obchodní rejstřík atp.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Babiš sice správně popisuje genezi okolo reorganizace policie, není ovšem pravdou, že by ÚOOZ byl jediným protimafiánským útvarem. ÚOKFK, se kterým se má Šlachtův sbor sloučit, v minulosti vyšetřoval řadu velkých (i politických kauz,) nyní je součástí tzv. Daňové kobry, která bojuje s rozsáhlou daňovou kriminalitou.

O plánu sloučit Útvar pro odhalování organizovaného zločinu s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality napsaly 1. 6. 2016Lidové noviny. Ty také citovaly mluvčí ministra vnitra Milana Chovance, která LN sdělila: „Pokud nějaké organizační změny nastávají, vždy je včas zveřejňujeme. V tuto chvíli žádnou takovou zprávu nemáme."

Pro Lidové noviny toto komentoval Pavel Zeman. Uvedl:

" Neznám podrobnosti toho plánu. A na nich dost záleží. Nicméně tímto krokem by vznikl útvar, který by měl téměř 900 lidí. Bojím se, že by byl těžko řiditelný. Mám strach, aby se to neprojevilo v kvalitě práce, která je naprosto zásadní pro každou trestní věc, stejně jako je zásadní, že nesmějí unikat informace. "

Náměstek Laube toto označil ve stejném textu skutečně za fámu, když řekl:

" Na tyto fámy, které tu vznikají, nemám odpověď. Zatím nebudu komentovat nic, co není schválené a řádně projednané, natož abych někde diskutoval na téma nějakého nového ředitele. "

Dne 6. 6. 2016 pronikl do médií dopis nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který se k reorganizaci vyjadřuje jako k hotové věci, o které ho informoval policejní prezident Tuhý a jeho náměstek Laube. Ani v této chvíli ještě ministerstvo krok nepotvrdilo.

Dne 8. 6. 2016 již ministr Chovanec ve svém vyjádření na stránkách Ministerstva vnitra hovoří o reorganizaci policie jako o profesionálně připraveném kroku v kompetenci policejního prezidia.

15. června pak ministr vnitra oznámil, že podepsal diskutovanou reorganizaci.

Babiš tedy korektně popisuje genezi celé kauzy. Problémem je, že označuje ÚOOZ za jediný protikorupční útvar. ÚOKFK byl angažován např. v kauzách Davida Ratha, ProMoPro či Vlasty Parkanové (v jejím případě ovšem doposud nezačalo soudní projednávání ve věci a je na ni nutno pohlížet jako na nevinnou osobu).

Obrázek vychází z Prezentace výsledků ÚOKFK za rok 2012 (.ppt) .

Další kauzu, kterou vyšetřovala Protikorupční policie, byla tzv. kauza Pandur, kdy ÚOKFK zatkla také Marka Dalíka. Tento útvar je také součástí tzv. Daňové kobry, která bojuje proti daňovým únikům. Útvaru se již podařilo zajistit miliardové částky.

" Daňová Kobra je společný tým Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, Generálního finančního ředitelství a Generálního ředitelství cel. Členové týmu společně bojují proti daňovým únikům a daňové kriminalitě, a to především v oblasti daně z přidané hodnoty a spotřební daně."

Z kontextu výroku ministra Babiše vyplývá, že výstavba nových úseků dálnic by měla být důsledkem hospodářské konjunktury v ČR. Nicméně pokud prozkoumáme informace o nově započatých projektech výstavby dálnic z serveru ceskedalnice.cz, zjistíme, že v roce 2016 byly zatím spuštěny pouze dva projekty v celkové délce 12,6 km a že jde pouze o modernizace úseků dálnice D1.

Ministr Babiš dost možná má na mysli nedávný vládní návrh, aby bylo u klíčových dopravních staveb možno z rozhodnutí vlády ČR přikročit k výstavbě bez posudku EIA. U deseti klíčových dálničních úseků by tak bylo možné přistoupit k výstavbě, přestože ta ještě ani nezačala.

Dle § 5 zákona o Policii ČR je policie podřízena ministerstvu vnitra, stejně jako policejní prezident odpovídá ministru vnitra. Ministrem je rovněž jmenován, což vychází z § 2 odst. 2 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Tomáš Tuhý byl ministrem Chovancem jmenován 12. dubna 2014.

Zákon také vymezuje funkční období prezidenta na maximálně dvakrát 5 let a také specifikuje, za jakých okolností je možné pol. prezidenta propustit. Mimoto je mu udělena výjimka z udělování služebního hodnocení - jeho nepříznivé znění tedy nemůže být propouštěcím důvodem. Ani odvolání politickou reprezentací z důvodů např. politických rozhodnutí či nějakého chybného kroku Policie ČR se mezi tyto důvody neřadí.

Odvolání policejního prezidenta tedy za standardních okolností fakticky není možné, v zákoně ani jinde není po novele z roku 2008 upraveno (znění před novelou naleznete zde). Jsou zde jisté výjimky v případě provinění sahajících do trestního práva. Například v případě Petra Lessyho Generální inspekce bezpečnostních sborů obvinila tehdejšího policejního prezidenta z pomluvy a ze zneužití pravomoci úřední osoby v souladu s trestním zákoníkem. Takováto možnost je tedy precedenčně otevřená.

Je jisté, že nezávislost musí panovat v rámci složek, mezi něž je státní moc rozdělena - tedy mezi složkou výkonnou, zákonodárnou a soudní. Nezávislost policie je tedy úplná ve vztahu k soudům a parlamentu. Nicméně vláda (včetně ministrů) i policie spadají shodně do složky výkonné, přičemž (jak vysvětlujeme výše) mezi policí a ministerstvem vnitra ze zákona panuje vztah odpovědnosti.

Policie se však řídí především zákony, mezi jinými zejména Ústavou a zákonem o policii, není tedy "loutkou" v režii kteréhokoli ministra. To, že ministr Chovanec vybral policejního prezidenta, je zcela v souladu se zákonem. Ministr Babiš tedy zavádí, když tento akt označuje za indikátor "ovládnutí" policie.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože byť měl Kalousek vliv na konec obou uvedených politiků v jejich funkcích, základem jejich konce byly především kauzy, které se kolem nich přetřásaly. Dodejme, že nehodnotíme jejich závažnost či opodstatněnost. Zejména v případě Stanislava Grosse byla situace výrazně složitější, než že by "konec zavinil Kalousek".

Stanislav Gross, bývalý předseda vlády a ČSSD, opustil post předsedy vlády v dubnu 2005 po své rezignaci. Hlavním důvodem byla vládní krize, která byla způsobena jeho osobním skandálem, kdy nebyl jednak schopen doložit původ peněz (otevřela MF DNES), z nichž financoval své bydlení, a dále také fakt, že jeho manželka měla podnikat resp. získat půjčku s podnikatelkou, která vlastnila známý pražský nevěstinec (otevřel týdeník Respekt.)

V této době po řadě jednání vládu opustili ministři za KDU-ČSL (vládla koalice ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU), jejímž byl Miroslav Kalousek tehdy předsedou. Sám ve vládě v tomto volebním období nezasedal.

1. dubna 2004 se konalo hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse, v němž vládu zachránila KSČM, která se jednotně zdržela hlasování. Lidovci již zde byli proti vládě. Kalousek během tohoto jednání vystoupil proti Grossovi velmi tvrdě. Uvedl např, jak dokládá stenozáznam z tohoto jednání:

" Dámy a pánové, málokdy se mi stalo, ač donedávna, do včerejška koaliční partner, abych souhlasil se slovy předsedy vlády tak téměř do puntíku, jak tady byla vyslovena. - Ano, je to pravda. Tato koalice se může pochlubit velikými úspěchy, tato koalice se může pochlubit obrovskou hodnotou, kterou vložila ku prospěchu občanů České republiky.
Pokud tomu tak je, řekl to pan premiér a já s tím souhlasím, pak se ptám, proč pan premiér tak obrovskou hodnotu klade na oltář své vlastní funkce, proč si to bere jako rukojmí. Tato vládní krize přece nevznikla jako ideový spor mezi politickými stranami, ale jako problém pana premiéra. A to, co jste tady řekl, je prostě pravda, prostřednictvím pana předsedajícího pane předsedo vlády, ale pokud si toto berete jako rukojmí a chcete to zničit proto, abyste zůstal ve funkci, pak si vám dovolím říci, že nemáte takovou hodnotu. I když na tu jednu misku vah vedle své vlastní osoby položíte i účetní hodnotu nevěstince paní Barkové, pořád nemáte takovou hodnotu! A není prostě fér brát osud České republiky jako rukojmí svých osobních problémů, protože pokud to uděláte, zůstane tady jenom opravdu ten bordel! A ten křesťanští demokraté nepodpoří. Děkuji."

Po sérii jednání nakonec Gross sám rezignoval (celou kauzu popisuje Sabina Slonková), místo něj nastoupil jako předseda vlády Jiří Paroubek (ve stejném koaličním půdorysu), následně jej nahradil i jako šéf sociálních demokratů. Paroubkova vláda získala důvěru 13. května 2005 a to i hlasy lidovců včetně Miroslava Kalouska.

V případě Stanislava Grosse je patrné, že KDU-ČSL pod vedením Miroslava Kalouska vystoupila po sérii Grossových skandálů s požadavkem na jeho rezignaci, nicméně primárním důvodem konce předsedy sociálních demokratů byla jeho nevysvětlená bytová aféra.

Miroslav Kalousek měl tedy na konec Stanislava Grosse v politice svůj vliv jako předseda koaliční strany, která se proti němu postavila, primární vina ovšem ležela na skandálech samotného Grosse, který nebyl schopen vysvětlit financování svého bytu a také podnikání své ženy.

Druhou zmiňovanou postavou, kterou měl Kalousek slovy Babiše popravit, je Alexandr Vondra. Vondra byl členem vlád Mirka Topolánka (jako ministr zahraničí v první a jako místopředseda pro evropské záležitosti v druhé) a také Petra Nečase (jako ministr obrany).

Během fungování na Ministerstvu obrany přišlo Ministerstvo financí (Finanční analytický útvar) pod vedením Miroslava Kalouska s objevem, že během českého předsednictví měl český stát kvůli špatným smlouvám tratit 150 milionů korun vůči firmě ProMoPro, po níž byla také pojmenována kauza, která stála za koncem Vondry v politice. Ten totiž měl předsednictví z pozice místopředsedy vlády pro evropské záležitosti ve 2. Topolánkově vládě na starosti. Média spekulovala, že šlo ze strany Kalouska o útok na Vondru z důvodu, že oba politici se střetli v oblasti koncepce vojenských nákupů a probíhaly mezi nimi veřejné spory.

Vondra nakonec rezignoval v listopadu 2012 po neúspěšných senátních volbách, když neobhájil svůj mandát.

V případě Alexandra Vondry měl Kalousek viditelný podíl na jeho budoucím pádu, když jemu podřízený útvar Ministerstva financí zveřejnil informaci, že Vondra nese podíl na kauze ProMoPro a na finančních ztrátách českého státu během českého předsednictví. Dodejme, že Vondra nebyl v kauze nikdy ani obviněn.

Sám Babiš Vondru a aféru ProMoPro v politickém boji sám využívá, i když nyní tvrdí, že jej "Kalousek popravil". V dubnu 2014 uvedl:

" Je to jedna z afér ODS, která tvrdila teďka, že se poučila, ale zase vidíme, že tam mají bílé koně z hlediska financování ODS."

V únoru 2016 napsal (Novinky.cz):

" Kdo z politiků kryl privatizaci a doprivatizaci MUS, OKD a dalších firem, kdo z politiků minulých dohlížel na vyvádění stamiliónů korun v kauze Promopro apod.?Na jednom kongresu ODS už to vypadalo tak, že si tam kmotři, loutkaři a velrybáři plácali na baru pětitisícovky na čelo a nechali se u toho fotit. Petr Nečas, který sliboval tento systém ukončit, ho ještě zdokonalil s tím, že jeho sekretářka a milenka vybírala vstupné k premiérovi, všimné a řídila celý stát."

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Babiš naznačuje, že zrušení Finanční policie ministrem Langerem bylo jako bod projednáno v tehdejší koaliční vládě a teprve následně bylo k tomuto přistoupeno. Babiš tak naznačuje, že stejný postup měl být uplatněn i při aktuální reorganizaci policejních složek. Problém je, že vláda, která o zmíněném bodu jednala, nebyla vládou koaliční ale jednobarevným kabinetem ODS a Finanční policie nebyla řešena jako jednotlivá věc, ale jako součást větší strategie boje proti korupci, z níž toto byl jeden z řady bodů.

V prosinci 2006 byla v ČR vláda Mirka Topolánka (první ze dvou), ve které Ivan Langer byl ministrem vnitra a informatiky. Bohuslav Sobotka byl tehdy prvním místopředsedou opoziční ČSSD. Topolánkova vláda nebyla koaliční, byla tvořena poslanci za ODS a nestraníky, a nikdy nezískala důvěru sněmovny.

Na zasedání vlády dne 25. října 2006 bylo přijato usnesení č. 1199, kterým byla schválena Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011. Ta ve svém bodě II. b. " ukládá ministru vnitra a informatiky vytvořit do 31. prosince 2006 podmínky pro personální a technické posílení specializovaných útvarů Policie České republiky odpovědných za boj proti korupci."

V dokumentu Zpráva o plnění úkolů Strategie vlády v boji proti korupci za období let 2006 až 2007 se zrušení Útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality (neboli Finanční policie) uvádí jako jeden z bodů úspěšného splnění tohoto zadaného úkolu. Zpětně tedy lze říci, že vládní protikorupční strategie na vládě projednávána byla, ne však její konkrétní bod, totiž zrušení finanční policie.

Ve svém odkazu na Sobotku Babiš nejspíš mluví o jeho vystoupení v Otázkách Václava Moravce 3. prosince 2006. Na toto vystoupení upozorňoval již ve svém facebookovém příspěvku z 11. června. Sobotka v tomto vystoupení (v čase 9:57) říká: " pokud pan ministr Langer některé věci, jako třeba reorganizace tajných služeb uvažovaná, nebo zrušení finanční policie, nejprve začne projednávat na úrovni vlády a realizovat, a teprve potom o tom začne jednat s opozicí, ve které nyní je sociální demokracie, tak si myslím, že je to špatně..."

Pokud tedy budeme tvrzení Andreje Babiše, že tehdy Bohuslav Sobotka " křičel my chceme o tom diskutovat jako opozice " považovat za parafrázi, lze tuto část jeho tvrzení označit za pravdivou.

Kromě tohoto bodu však Babiš celkově zavádí tvrzením, že Langer předložil zrušení Finanční policie do koaliční vlády a teprve následně se ji jal rozpustit, protože naznačuje, že situace by měla být přenositelná na aktuální situaci. Vychází ovšem z nekorektního popisu stavu roku 2006.

Andrej Babiš ve svém vyjádření několikrát explicitně popřel, že by zákon převažoval nad koaliční smlouvou. Nicméně hned vzápětí vyjádřil, že si je vědom, že zákon je v hierarchii právních aktů postaven výše, toto prohlášení ale relativizoval tím, že tomu tak je v čistě teoretické rovině. Teze, že smlouva by měla mít přednost před zákonem, je zavádění diváků a takto ji též hodnotíme.

K závěrečné části výroku: v koaliční smlouvě existuje, jak také zmínil ministr Babiš, bod 11.1, který říká:

„Zachováme základní organizační strukturu PČR – policejní prezidium, celorepublikové útvarya 14 krajských policejních ředitelství. V případě neefektivního fungování navrhneme zřízení jedné organizační složky státu či úpravu současného systému v rámci PČR.“

Co se týče bodu IV. Principy koaliční spolupráce, naráží ministr Babiš patrně na ustanovení č. 10: „Smluvní strany se zavazují, že budou naplňovatprogramové prohlášení vlády atuto koaličnísmlouvu a účinně spolupracovat na přípravě všech exekutivních a legislativních opatření zásadní povahy, která budou předem konzultovat.“ Dle § 5 a § 6 zákona o policii spadá organizace policie do agendy policejního prezidenta dozorovaného ministrem vnitra, jak Martin Veselovský správně říká. Andrej Babiš sice slovy popírá jeho tvrzení, nicméně je zjevné, že se bere spíše o právo na participaci na tomto rozhodování v rámci koaliční smlouvy, nikoli o formální pravomoc danou zákonem.

Ve světle těchto informací pak výrok hodnotíme kvůli jeho první a hlavní části jako výrazně zavádějící. Andrej Babiš na základě svých osobních dojmů vytváří dojem, že koaliční smlouva stojí nad zákonem, přestože vzápětí říká, že si je vědom opaku.

Babiš porovnává 30 hodin rozpravy v rámci celého legislativního procesu s omezením délky rozpravy pouze ve třetím čtení návrhu.

Andrej Babiš vychází ve svém výroku z komparativní studie (.pdf) Parlamentního institutu z r. 2012. Ta zmiňuje, že v německém Bundestagu je délka rozpravy pro jednotlivé body vč. třetího čtení stanovena předem a rozdělena proporčně dle zastoupení jednotlivých parlamentních frakcí. Často přitom činí méně než Babišem uvedených 90 minut.

Babiš pak zavádí tím, že toto omezení rozpravy k jednomu bodu srovnává s hodnotou 30 hodin, což je celková délka rozpravy ve všech dosavadních krocích projednávání Elektronické evidence tržeb (EET). I v Bundestagu přitom projednávání věci může trvat déle, zvláště když započítáme délku tzv. velkých rozprav (web parlamentu, něm.), které nejsou časově omezené a mohou se danému tématu věnovat řadu hodin (srov. debatu k eutanázii, něm.).

Třetí čtení EET (tisky 513 a 514) trvalo k datu pořadu 8,5 hodiny, ke kterým můžeme přičíst i 5 hodin, po které se projednával program schůze zahrnující pouze EET. Z tohoto času přitom celkem 3, nikoli 4 hodiny hovořil Miroslav Kalousek vesměs o skladu ve Vrběticích. Spolu s délkou rozpravy k prvnímu čtení (7 hodin) a druhému čtení (7,5 hodiny) pak dojdeme k úctyhodným 28 hodinám, po které se EET ve Sněmovně zatím projednává.

Andrej Babiš ve svém výroku zaokrouhluje a mýlí se v delce projevu Miroslava Kalouska, nicméně skutečným zaváděním je, že srovnává hodnoty, které nejsou ekvivalentní: 1) hodinu a půl rozpravy pouze ve třetím čtení z německého Bundestagu a 2) 30 hodin, které zatím Poslanecké sněmovně zabralo projednávání EET ve třech čteních.