Andrej Babiš

Hrubý domácí produkt České republiky vzrostl ve 3. čtvrtletí 2019 meziročně o 2,5 %.

Naproti tomu HDP zemí EU se ve třetím čtvrtletí meziročně zvýšil v průměru o 1,3 %.

Z údajů využívající jako indikátor HDP vyplývá, že Česká republika má růst o 1,2 % vyšší, než je průměr zemí Evropské unie. Lze tedy říci, že růst České republiky je dvakrát vyšší oproti průměru zemí EU.

Zdroj: kurzy.cz

Předpokládáme, že i stav ohledně zadluženosti porovnává premiér se zeměmi EU.

Česká republika je v rámci zemí EU na 25. místě, co se týče výše státního dluhu vyjádřeného jako procento z HDP s necelými 33 %. Pokud srovnáváme zadluženost zemí pomocí tohoto makroekonomického ukazatele, lze s premiérem souhlasit.

Zdroj: Eurostat/Google

Za rok 2018 byly příjmy oproti výdajům do státního rozpočtu vyšší o 2,9 miliardy, přestože původně počítal rozpočet se schodkem 50 miliard. Státní dluh se tak snížil o necelé tři miliardy na 1 622 miliard Kč.

„Za lepším výsledkem je podle resortu především dobrý výkon ekonomiky, který se projevil v lepším výběru daní a sociálního pojištění (...) Ovšem mezi faktory, které pomohly dosáhnout přebytku, objemově vyčnívají evropské dotace, které byly oproti plánu vyšší skoro o padesát miliard. Pomohly ale i menší výdaje na správu státního dluhu.“ uvedla ve své zprávě Česká televize.

V roce 2019 dosáhla Česká republika naopak schodku ve výši 28,5 mld. Kč.

Z níže vloženého grafu lze vypozorovat, že se státní dluh přestal zvyšovat přibližně v roce 2012. Od té doby výše státního dluhu stagnuje, a dokonce se mírně snižuje (z 1 683 miliard došlo ke zmenšení dluhu na 1 622 miliard).

Zdroj: Informační portál MF

Ukazatelem, který hodnověrněji prezentuje stav zadluženosti státu než ukazatel dluhu ku HDP, je podíl dluhu na výdajích státního rozpočtu. Výhodou takového ukazatele je především to, že výši zadlužení srovnává s rozpočtem státu resp. vlády, která je v důsledku tím subjektem, který potenciálně může zadluženost eliminovat. V tomto aspektu je ukazatel dluhu ku HDP nedokonalý, jelikož dluh srovnává s HDP, na který má spíše než vláda vliv soukromá sféra resp. ekonomika jako taková. Graf níže zobrazuje právě srovnání zemí EU dle podílu dluhu k výdajům státního rozpočtu.

Česká republika by na okamžité splácení státního dluhu použila přibližně 80 % všech svých ročních výdajů. To ji v rámci Evropské unie řadí na 6. místo. Je také jednou z devíti zemí EU, které by na pokrytí státního dluhu stačily vlastní výdaje státního rozpočtu v roce 2018.

Zdroj: Eurostat (HDP, Výdaje státního rozpočtu)

Na základě dvou výše uvedených grafů můžeme konstatovat, že Česká republika má jedno z nejnižších zadlužení v rámci zemí Evropské unie.

Základní výměra starobního důchodu se zvýší o 220 Kč na 3490 Kč. K tomu se podle nařízení vlády č. 261/2019 Sb. zvyšuje procentní výměra o 5,2 %. Nakonec se finální podoba starobního důchodu ještě doplní o pevnou částku 151 Kč. Zvýšení základní výměry o 220 Kč a zvýšení procentní výměry je důsledek každoroční valorizace. Mimořádné zvýšení pak představuje oněch 151 Kč.

Podle tiskové zprávy Ministerstva financí, popisující státní rozpočet na rok 2020, „příští rok vzrostou platy učitelů v regionální školství o 10 %, přičemž pro rok 2021 se počítá s jejich dalším nárůstem o 9 %“. Dále uvádí, že „ostatním zaměstnancům veřejné sféry porostou platy plošně o 1 500 Kč a současně bude zrušena nejnižší stupnice platových tarifů.“

Platy státních zaměstnanců tedy porostou plošně o 1 500 Kč. Zároveň se zruší nejnižší tabulka tarifů. Pouze pedagogů se navýšení o 1500 Kč netýká. Těm se však zvýší platy v tarifní složce o 8 % a v pohyblivé složce určené pro odměny o 2 %. Toto rozdělení do dvou složek se stalo podnětem pro stávku učitelů. Ti požadovali desetiprocentní zvýšení v tarifní složce.

Nově zprovozněné úseky dálnic v roce 2019 skutečně čítaly zhruba 34 kilometrů. Jednalo se o tři úseky a jedno zprovoznění křižovatky. 24. června 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 8,1 km v úseku Bošilec-Ševětín na dálnici D3. 10. září 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno připojení odbočovacích pruhů křižovatky Olšany na dálnici D46. 10. prosince 2019 (.pdf, str. 4) bylo zprovozněno 10,7 km v úseku Ševětín-Borek na dálnici D3. Nakonec pak byl zprovozněn nový úsek dálnice D1 v délce 14,3 km v úseku Přerov-Lipník, a to 12. prosince 2019 (.pdf, str. 4). Celkem tedy bylo zrpovozněno 33,1 km nových dálnic.

Jak již bylo výše popsáno, uvedených 34 km pro rok 2019 odpovídá realitě. Počet kilometrů dálnic, jejichž výstavba začala loni, pak premiér Babiš uvádí rovněž správně. Dle dat ŘSD se (bez modernizace) začalo v loňském roce stavět 40,2 km. Jednalo se konkrétně o 7,2 km na D3 v úseku Úsilné-Hodejnice, o obchvat dálnice D48 u Frýdku-Místku, II. etapa (4,3 km), úsek Opatovice nad Labem-Časy na dálnici D35 (12,6 km). Úsek Hodějovice-Třebonín na dálnici D3 (12,6 km) a zkapacitnění obchvatu na dálnici D7 (3,50 km). Modernizace na D1 započaté v roce 2019 zahrnovaly čtyři úseky dohromady o délce 39,4 km. Celkově tedy v roce 2019 byla započata stavba či modernizace 79,6 km.

Andrej Babiš se stal v souladu s výrokem ministrem financí 29. ledna 2014 a v úřadu vytrval do 24. května 2017, kdy ho v úřadu vystřídal Ivan Pilný.

Ve výroku obsažené tvrzení o odchodu z řídících orgánů firmy se týká vzdání se řídícího postu v holdingu Agrofert Andrejem Babišem v roce 2014, před nastoupením do úřadu ministra financí. Andrej Babiš opustil post předsedy představenstva společnosti Agrofert, a. s. k 22. lednu 2014. Ve vedení firmy byl nahrazen dlouholetým spolupracovníkem Zbyňkem Průšou. Avšak i nadále zůstal vlastníkem firmy.

Důvodem změny ve vedení Agrofertu byl právě zákon 159/2006 Sb., o střetu zájmů, jehož § 4 členu vlády neumožňuje „být členem statutárního orgánu, členem řídícího, dozorčího nebo kontrolního orgánu právnické osoby, která podniká“.

Zákon o střetu zájmů si v průběhu času prošel četnými novelizacemi. Zejména zásadní novela je z roku 2017, která díky svému vlivu na Andreje Babiše získala pro celý zákon neoficiální přízvisko Lex Babiš. Tato novela vedla Andreje Babiše k převedení majetku do svěřenských fondů AB private trust I. a II.

Ministryně Dostálová uvedla v souvislosti s auditní zprávou Evropské komise o údajném střetu zájmů premiéra Andreje Babiše pro server iDNES: „Dokument má být zachován jako důvěrný do té doby, než budou ukončeny všechny navazující procedury.“ Podobně píší i ostatní zpravodajské servery. Web ČT24 uvedl: „Šéfka resortu Klára Dostálová (za ANO) vysvětlila, že Evropská komise zprávu označila jako důvěrnou.“ Bývalý eurokomisař Oettinger přitom v minulosti slíbil, že s výsledky auditu seznámí veřejnost po jeho skončení.

Mluvčí Evropské komise na dotaz ČT uvedl (2. video, čas 1:05), že se jedná o důvěrný materiál a Komise se k němu nyní nemůže vyjadřovat.

Dne 15. února 2017 Ústavní soud obdržel návrh od prezidenta Zemana na zrušení tzv. lex Babiš. Ústavní soud stále nerozhodl, jestli je zákon v souladu s ústavou. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. Text návrhu je pak k dispozici zde.

„Tato věc… byla počítačem přidělena jednomu mému kolegovi. Plenární rozhodování máme každé úterý, ale na program mohu zařadit jen to, co připravil soudce-zpravodaj… On mi to ale do dnešního dne nepředložil, říká, že je to složité a má s tím práci. (...) Já s tím spokojen nejsem. Podle mého soudu,… by žádná věc u nás neměla být nerozhodnuta déle než 1,5–2 roky. Tady jsme lhůtu už překročili, soudce-zpravodaj mi pravidelně slibuje, že už to bude… takže doufám, že se dočkám,“ vysvětluje předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Úmysl, který stál u vzniku tzv. Lex Babiš, nemůžeme ověřit. Můžeme však hodnotit, zda-li tento zákon prosadili politici z tradičních demokratických stran, tedy stran, které se právem odvolávají na svoji dlouhodobou historickou tradici. Dále můžeme hodnotit, zda-li tento zákon nějak ovlivnil Andreje Babiše, respektive firmu AGROFERT, a.s., jejímž jediným akcionářem byl dle veřejného rejstříku od 30. června 2005 do 3. února 2017 Andrej Babiš.

Návrh zákona, o kterém premiér Babiš mluví, vznikl za vlády Bohuslava Sobotky, která se sestávala z koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Návrh zákona byl vládou schválen na schůzi z 29. července 2015.

Poslanecké sněmovně byl návrh předložen jako sněmovní tisk 564. Po prvním čtení 16. prosince 2015 na 36. schůzi byl návrh přikázán k projednání ústavně právnímu (hlasování č. 329) výboru jako výboru garančnímu usnesením č. 1028 (.pdf). Tato dvě hlasování byla opřena o valnou většinu přihlášených poslanců včetně hlasů poslanců z ANO.

Tento původní návrh neobsahoval v prvním čtení paragrafy 4a, 4b a 4c, které postupně veřejným činitelům nebo firmám jimi ovládaným zakazují provozovat média, účastnit se zadávacího řízení a pobírat dotace. Právě tyto paragrafy se nejvýznamněji dotkly i tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, který o nich ve výroku tvrdí, že mu byly „ušity na míru".

Pozměňovací návrh obsahující § 4a byl na jednání Ústavně právního výboru předložen poslancem Chvojkou (ČSSD) (původně jakožto § 4c) a § 4b (původně jako § 4a) poslancem Plíškem (TOP09, dříve KDU-ČSL) 30. března 2016 (.doc, str. 7-11) v konečném znění. Pozměňovací návrhy z výboru byly vydány jako sněmovní tisk 564/9 (.pdf). V druhém čtení předložil poslanec Plíšek pozměňovací návrh, který vešel do konečného znění jako § 4c a je obsažený ve sněmovním tisku 564/10 (.pdf, str. 9).

Třetí čtení proběhlo 14. září 2019 na 49. schůzi PS, kde byl návrh zákona projednán. Verze návrhu byla přijata 187. hlasováním 135 ze 182 hlasů. Proti bylo pouze ANO. Podobně přitom vypadalo i hlasování o pozměňovacích návrzích, které do zákona vnesly již zmiňovaný § 4a, § 4b a § 4c.

Po vrácení prezidentem a Senátem byl návrh zákona opět schválen stejnými stranami a zákon byl nakonec dne 25. ledna 2017 vyhlášen jako zákon č. 14/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů.

Ve třetím čtení pro návrh novely zákona o střetu zájmů, která díky svému vlivu na Andreje Babiše získala neoficiální přízvisko Lex Babiš, hlasovali poslanci ČSSD, KSČM, TOP09, ODS, KDU-ČSL a Úsvitu. ČSSD a KDU-ČSL jsou strany, které odvozují svoji historii minimálně od první republiky. ODS se historicky považuje za stranu, která vznikla z rozštěpení OF. Při hlasováních přispěla i KSČM, která se vznikem odvolává na totalitní KSČ. Je tedy pravdou, že tzv. tradiční strany hlasovaly dohromady 106 hlasy pro návrh.

Úmysl politiků tzv. tradičních politických stran „ušít“ novelu zákona na míru Andreji Babišovi nelze prokázat, nicméně přijetí novely (konkrétně výše zmíněné paragrafy 4a, 4b a 4c) opravdu mělo významný vliv právě na Andreje Babiše. Tato novela vedla Andreje Babiše k převedení (str. 57) majetku, respektive společnosti Agrofert, do svěřenských fondů AB private trust I. a II.

AGROFERT, a.s. se dle veřejného rejstříku stal 16. října 2013 jediným akcionářem společnosti MAFRA, a. s., která již tou dobou vydávala například MF DNES a Lidové noviny. Dle výroční zprávy (.pdf, str. 53) za rok 2016 přijala firma AGROFERT, a.s. 1,13 mld Kč provozních a 372 milionů Kč investičních dotací. Společnost UNILES, a. s., jíž byla společnost AGROFERT, a.s. jediným akcionářem dle veřejného rejstříku od 26. února 2014 do 28. prosince 2018, byla dodavatelem několika veřejných zakázek, například zakázky číslo P14V00000606. Činnosti Agrofertu, jakožto společnosti vlastněné Andrejem Babišem, se tak novela zákona o střetu zájmů dotkla.

Lukáš Wagenknecht se v roce 2018 ucházel o post senátora jako kandidát Pirátské strany. Ve volbách uspěl, když ve druhém kole získal 54,45 % a porazil tak nestraníka za TOP 09 a hnutí STAN Pavla Dungla. Dle oficiálních stránek Senátu však Lukáš Wagenknecht není členem Pirátů.

Senátor Wagenknecht se před svým vstupem do Senátu věnoval profesi interního auditora, později také podnikání v oblasti maloobchodního prodeje. Během své auditorské činnosti odhalil například zmanipulování dotací v Regionálním operačním programu Severozápad nebo napojení firem odpovídajících za stavbu metra A v Praze na některé politiky. Jako jeden z hlavních důvodů své spolupráce s Piráty uvádí Lukáš Wagenknecht například snahu o boj s korupcí.

Miloš Zeman se stal předsedou ČSSD na konci února 1993, když na sjezdu strany v Hradci Králové nahradil ve funkci Jiřího Horáka. Předsedou ČSSD byl až do roku 2001, kdy nepřijal kandidaturu na pokračování ve funkci. Novým předsedou byl v dubnu 2001 zvolen Vladimír Špidla.

Na 41. sjezdu ČSSD v březnu 2019, který se opět konal v Hradci Králové, uvedl Miloš Zeman, že v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu (které se konaly v květnu 2019) bude volit ČSSD. Své rozhodnutí potvrdil i po samotných volbách.

Nemůže být pochyb o tom, že lidé z ČSSD znají Miloše Zemana již dlouho. Zeman do strany vstoupil v roce 1992 (již předtím byl však poslancem Federálního shromáždění) a rok poté se stal předsedou strany. Po volebním úspěchu v roce 1996 se stal předsedou Poslanecké sněmovny a v roce 1998 předsedou vlády. V roce 2003 neúspěšně kandidoval na prezidenta a následně odešel z politiky. Další etapa Zemanovy politické kariéry začala po roce 2009 ve spojení se Stranou práv občanů ZEMANOVCI a pokračovala dvojím zvolením do funkce prezidenta v letech 2013 a 2018. Přestože Zemanova kariéra po roce 2009 již není spojena s ČSSD, je zjevné, že vzhledem k funkci, kterou Miloš Zeman zastává, je dobře známý i mezi členy ČSSD.

Andrej Babiš poukazuje v souvislosti s kauzou (ne)odvolání ministra kultury Staňka na výhrady bývalých prezidentů k nominantům na ministry.

Je pravdou, že jak Václav Havel, tak Václav Klaus i Miloš Zeman v minulosti vyjádřili své výhrady k některým nominantům na vládní funkce. Lze uvést například Miroslava Grégra, k jehož jmenování vicepremiérem měl v květnu 2001 výhrady Václav Havel. Václav Klaus měl výhrady ke jmenování Milana Urbana, Davida Ratha, Karla Schwarzenberga a Karolíny Peake ministry. I Miloš Zeman měl výhrady k některým ministrům vlády Bohuslava Sobotky. Ve všech uvedených případech však ke jmenování ze strany prezidenta nakonec došlo (nejdelší prodlení bylo 27 dní v případě jmenování Miroslava Grégra vicepremiérem).

Miloš Zeman má jisté výhrady k osobě Michala Šmardy, který by měl na ministerstvu kultury vystřídat Antonína Staňka. V rozhovoru pro MF Dnes Zeman řekl, že má silné pochybnosti o tom, že Šmarda někdy bude ministrem kultury z toho důvodu, „že pan Staněk je vysokoškolský docent, zatímco pan Šmarda má maturitu. Důležitější důvod je, že jako primátor Olomouce se pan Staněk samozřejmě zabýval kulturou, protože Olomouc je kulturní město. Zatímco pan Šmarda se s kulturou nikdy neseznámil. Nu, teď přijde třetí, možná nejdůležitější důvod. Pan Hamáček pana Staňka podporoval až do doby, než pan Staněk vyhodil pana Fajta (bývalého šéfa Národní galerie Praha – pozn. red.) za to, že si pan Fajt sám se sebou podepsal smlouvu na jeden milion korun. To je taková běžná praxe, kdo by o tom pochyboval? V tomto okamžiku pan Hamáček změnil názor a snažil se pana Staňka zbavit.“

Je však důležité zmínit, že v kauze ministra kultury Staňka se nejedná pouze o výhradu prezidenta k nominantovi na ministra a z toho vyplývajícího nejmenování, ale i o nečinnost prezidenta při odvolání ministra Staňka na návrh předsedy vlády. Jmenování ministra se řídí článkem 62, písm. a) Ústavy a odvolání ministra článkem 74. V případě ministra Staňka se tak jedná o čl. 74 Ústavy, dle kterého platí, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ Je pravdou, že Ústava v tomto případě skutečně nezmiňuje žádnou exaktní lhůtu k odvolání člena vlády na žádost premiéra, nicméně ústavní právníci se shodují, že chybějící explicitně vyjádřená lhůta neznamená, že by prezident žádnou lhůtou vázán nebyl, naopak má jednat bez zbytečného odkladu.

Prezident Zeman nakonec ministra Staňka odvolal k 31. červenci 2019. O novém ministru podle Andreje Babiše rozhodne prezident přibližně v polovině srpna. Premiér Babiš odeslal na Pražský hrad návrh na odvolání ministra kultury Staňka a jmenování Michala Šmardy ministrem již 31. května 2019. Nečinnost prezidenta ve věci odvolání ministra tak trvala dva měsíce, nečinnost ve věci jmenování nominovaného Michala Šmardy bude pravděpodobně trvat ještě déle.

Co se týče prodlení bývalých prezidentů s odvoláním člena vlády, v roce 2011 došlo k vládní krizi, při které prezident Klaus odmítal přijmout návrh na odvolání dvou ministrů. V dubnu 2011, po aféře s údajným uplácením stranických kolegů a odposlechy, donesl premiér Nečas na Pražský hrad demisi ministra dopravy Víta Bárty a návrh na odvolání ministrů vnitra Radka Johna a školství Josefa Dobeše. Klaus poté oznámil, že demisi ani návrhy na odvolání zatím nepřijme a očekává od premiéra a vládních stran plán dalšího fungování vlády. Spory ukončila dohoda koaličních stran ODS, TOP 09 a VV o výměně dvou ministrů. Prezident následně (deset dní po přijetí návrhů na odvolání) odvolal ministry Bártu a Johna, ministr Dobeš ve funkci zůstal.