Bohuslav Sobotka

Česká republika se vstupem do Evropské unie zavázala přijmout společnou měnu euro. Nejdřív však musí splnit konvergenční kritéria, které jsou součástí Smlouvy o fungování Evropské unie (Maastrichtské smlouvy). Jsou to kritéria cenové stability, dlouhodobých úrokových sazeb, kurzové stability a udržitelnosti veřejných financí. Splnění těchto kritérií hodnotí Evropská komise a Evropská centrální banka. Vláda určuje termín, ke kterému se Česká republika bude snažit konvergenční kritéria splnit.

Česká republika splňuje všechna čtyři ekonomická kritéria, která jsou stanovena v Maastrichtské smlouvě, jen se zatím nezapojila do Evropského mechanismu výměnných kurzů (ERM II). Kurz české koruny vůči euru by se musel udržovat v rozpětí ±15 % od centrální parity, kterou vyhlásí vláda nebo centrální banka.

Bohuslav Sobotka má pravdu v tom, že si Česká republika může stanovit datum přijetí eura sama, musí však splnit všechna konvergenční kritéria. Neexistuje žádný mechanismus, který by stanovoval členským zemím, kdy přesně mají euro přijmout.

Ve vyjádření ministerstva financí k současné výši státního dluhu stojí, že „... ve vztahu k HDP došlo k poklesu na úroveň 32,6%, což je o 8,5 procentního bodu méně než na konci roku 2013, přičemž se jedná o nejnižší míru relativního zadlužení od roku 2009."Podmínky pro přijetí do eurozóny určuje Maastrichtská smlouva. Mezi množstvím jiných ekonomických kritérií je i podmínka, že poměr veřejného zadlužení k HDP nesmí přesáhnout 60 %. Rovněž je pravdou, že hospodaření státu za rok 2016 bylo přebytkové. Konkrétní částka je vyčíslena na 61,8 mld. Kč.

Státní dluh pak ke konci září 2017 v porovnání s nástupem vlády klesl, jak dokládají data ministerstva financí. Pokud se podíváme vyloženě na schodky rozpočtu, ty se vládě daří rovněž v období ekonomického růstu snižovat (graf Saldo státního rozpočtu).

Vláda v tomto funkčním období prosadila některá opatření, která po finanční stránce pomáhají rodinám s dětmi.

Jedním z nich bylo zvýšení porodného a zavedení porodného na druhé dítě. Za první dítě má žena od roku 2015 nárok na 13 tisíc Kč, za druhé dítě pak 10 tisíc Kč. Změna také nastala u matek dvojčat a vícerčat. Před rokem 2015 měla matka nárok na 19 tisíc Kč při porodu dvojčat a vícerčat pouze v případě, že se jednalo o první porod. V případě, že se jí ale narodilo při prvním porodu jedno dítě a při dalším porodu dvě a více dětí, měla nárok pouze na porodné na první dítě ve výši 13 tisíc Kč. Od roku 2015 má rodička nárok na 23 tisíc Kč bez ohledu na to, o kolikátý porod jde. Úprava porodného znamenala zvýšení mandatorních výdajů (.pdf, str. 4) ročně o 330 mili. Kč. Celkem má jít podle důvodové zprávy na daný výdaj 470–480 mil. Kč navíc ročně. Počítejme tedy s nárůstem výdajů ve výši cca 1,4 mld. Kč.

Vláda také postupně zvyšovala slevu na dani na druhé, třetí a každé další vyživované dítě. Tyto slevy byly v roce 2014 stejně vysoké jako sleva na první dítě, tedy 13 404 Kč. Sleva na druhé dítě se od roku 2014 zvedla z 13 404 Kč na 19 404 Kč. U třetího a každého dalšího dítěte pak došlo ke zvýšení z 13 404 Kč na 24 204 Kč.

KDU-ČSL také přišla s návrhem na snížení sociálních odvodů pro rodiny s více dětmi. Díky tomuto opatření by rodiny s dětmi mohly ušetřit až 3,8 mld. Kč. Vláda tento záměr zatím podpořila.

Podle dat (.pdf) Eurostatu ze srpna je nezaměstnanost v České republice opravdu nejnižší v rámci Evropské unie.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť vláda prostřednictvím novely zákona o investičních pobídkách skutečně podnikla částečný krok i pro podporu menších subjektů. Stejně tak je sledovatelný vzrůstající důraz na podporu nových technologií.

Podporu ve formě investičních pobídek mohou získat čeští i zahraniční investoři, kteří svoji investici umístí na území ČR. Výhradní organizací, kde mohou investoři své žádosti o investiční pobídky zaregistrovat, je agentura CzechInvest. Ta je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR (MPO) a své zastoupení má i v zahraničí.

Poslední úprava zákona o investičních pobídkách nabyla účinnosti v květnu 2015. Novela zapracovává evropské nařízení č. 651/2014 a zavádí některé změny v investičních pobídkách. Zavedla například zvýhodněné průmyslové zóny (Ostrava-Mošnov, Most-Joseph a Holešov), v nichž investoři dosáhnou na atraktivnější formy podpor. Rozšířil se také počet regionů, ve kterých je poskytována hmotná podpora na vytvoření pracovních míst a školení nových zaměstnanců.

Co se týká zaměření na menší podniky, novela skutečně snížila počet nutných nově zřízených pracovních míst k získání pobídky. Konkrétně u technologických center se počet míst snížil ze 40 na 20 a u strategických investičních akcí ze 120 na 100 míst.

Oblastmi, které mohou být investičními pobídkami podporovány, jsou nyní zpracovatelský průmysl, technologická centra a centra strategických služeb, přičemž všech se týká podmínka minimálně pětileté udržitelnosti podpořených projektů. Projekty s vysokou přidanou hodnotou, které v roce 2016 tvořily čtvrtinu všech podpořených projektů, obvykle vznikají v posledních dvou zmíněných oblastech. Činnost těchto center novela podporuje změnou některých podmínek, jako je snížení minimálního počtu vytvořených pracovních míst.

MPO v současné době zvažuje další novelizaci zákona o investičních pobídkách. Jedním z důvodů je snaha o větší důraz na zvyšování podílu přidané hodnoty v produkci. Konkrétně by se mělo jednat například o rozšíření podpory technologických center a center strategických služeb na celou Českou republiku nebo větší důraz na projekty s jistým dlouhodobým podílem výdajů na výzkum a vývoj ve zpracovatelském průmyslu. Vzhledem k velmi dobrému stavu české ekonomiky by navíc neměl být brán ohled na vznik nových pracovních míst, ale spíše na kvalitu investic.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť Babiš sice skutečně nepopisuje ve své odpovědi premiérovi vše, o čem Sobotka v Otázkách mluvil, je třeba však uvést, že na všechny své v pořadu položené otázky se Babiše ani neptal. Tvrzení, že Babišovo stanovisko některé aspekty neřeší, tedy není korektní.

Sobotka se v dopise určeném Babišovi ptá ministra financí, zda se Finanční správa zabývala emisemi a nákupem korunových dluhopisů. Dále se Sobotka zajímá, jaký má Babiš názor na situaci, kdy firma vydá korunové dluhopisy a sám majitel firmy je zpětně nakoupí.

Konkrétně Sobotka píše:

„Zabývala se již finanční správa ČR případy emise a nákupu korunových dluhopisů? Pokud ano, k jakým závěrům došla a jaká další opatření navrhuje? Došlo už v některých případech k doměření daně, případně kdy k němu dojde?(...)Chtěl bych Vás jako ministra financí rovněž požádat o Vaše stanovisko k situaci, kdy právnická osoba vydá takovéto dluhopisy, a jediným, kdo je nakoupí, je právě majitel. Nejedná se o podezřelé jednání s cílem obejít placení daně? Nejde o situaci, která si žádá prověření ze strany Finanční správy ČR v zájmu státního rozpočtu a občanů České republiky? Jaké je stanovisko Finanční správy v této věci?“

Andrej Babiš na to odpověděl následovně: „... předmětná zákonná úprava byla již v době svého vzniku daňovou správou podrobena podrobné analýze a diskutována opakovaně i na veřejném fóru. Finanční správa dospěla k závěru, že vydání korunových dluhopisů nikdy žádný právní předpis nelimitoval ani nezakazoval a nezdanění úrokového výnosu ve vazbě na výše uvedenou legalizaci zaokrouhlování ze strany ministra financí Kalouska nelze bez dalších aspektů hodnotit jako nezákonné.“

Fakticky v celém dopise Babiš Sobotkovi neodpovídá na dané otázky, popisuje celou kauzu ze svého pohledu a využívá instrument otevřeného dopisu (stejně jako premiér) k útoku na Sobotku prostřednictvím kauzy OKD.

Stanovisko Babiše tak skutečně neobsahuje konkrétní odpovědi na to, co předseda vlády popisuje. Nicméně na některé věci se Sobotka v dopise vůbec neptal. Proto je jeho výrok hodnocen jako zavádějící.

Koalice se skutečně ve své koaliční smlouvě zavázala (str. 10), že udělá jak EET, tak i účtenkovou loterii. Konkrétně je v bodě 2.5. Zlepšení výběru daní uvedeno:

„Navrhneme legislativní opatření vedoucí k maximální digitalizaci správy daní. Specificky navrhneme legislativní a technická opatření směřující k efektivní kontrole vykazovaných tržeb z maloobchodního prodeje zboží a služeb. Tato opatření zahrnou u vybraných subjektů online hlášení tržeb, povinnost vystavovat doklady s unikátním číslem a ‚účtenkovou loterii‘   “.

Novela zákona o elektronických komunikacích předložená v únoru 2017 (.doc, str. 3) skutečně upravuje sankce za jednotlivé správní delikty. Jde o úpravu § 118 odst. 22 zákona. Aktuální rozdělení sankcí za různá porušení mohou být pokutována až do výše 20 milionů.

Nově se tyto částky zvyšují podle pochybení z 10 na 15 milionů a z 20 na 50 milionů, návrh ovšem také zavádí možnost udělení pokuty z % obratu firmy. Konkrétně uvádí návrh 5, resp. 10 %. Použije se pro sankci buď částka do 50 milionů, nebo % z obratu tak, aby pokuta byla vyšší.

Návrh uvádí:

„... nebo do výše 10 % z čistého obratu pachatele přestupku dosaženého za poslední ukončené účetní období, podle toho, která z těchto hodnot je vyšší.“

Inkaso DPH bylo meziročně vyšší o 26,1 mld. Kč, procentuálně vyjádřeno tedy o 10,6 %. Je ovšem nutno dodat, že se jedná o inkaso DPH v rámci veřejných rozpočtů. Od začátku letošního roku se totiž změnilo rozpočtové určení daní ze 70,25 % na 69,68 % ve prospěch podílu obcí. Pro úplnost tak jenom dodáme, že inkaso DPH na úrovni státního rozpočtu bylo meziročně vyšší o 16,8 mld. Kč, tj. o 9,7 %.

Určité snahy o oslabení či ovlivnění České televize (ČT) lze podle některých komentátorů, novinářů či tehdejších aktérů sledovat v období vlády stran tzv. opoziční smlouvy, tedy menšinové vlády ČSSD podporované ODS. V době této vlády došlo ke krizi v ČT, která měla být podle některých názorů politizována.

Spolupráce stran opoziční smlouvy byla utužena uzavřením dodatků k ní. Václav Havel tyto dodatky nazýval„toleranční patent“. V tomto dokumentu se strany dohodly například na změně volebního systému nebo umožnění schválení státního rozpočtu na rok 2000, v čemž ODS Sociální demokracii do té doby bránila. Tato dohoda vzbudila velkou vlnu kritiku a z funkce místopředsedkyně ČSSD odstoupila na protest Petra Buzková, což byl krok doprovázený značným zájmem médií.

Podle novináře Petra Holuba bylo v této době rozhodnuto o svázání České televize ze strany mocenského kartelu ČSSD - ODS, a to proto, že veřejnoprávní televize informovala o kauzách spojených s oběma velkými stranami (bakalářská práce, F. Zajíček, .pdf, str. 31–32).

Ve veřejných zdrojích nelze dohledat konkrétní důkazy, jak konkrétně jednotliví politici bojovali proti ČT, jak však uvádí Filip Zajíček (.pdf, str. 32), lze vysledovat snahy o politizaci krize v ČT.

Po odstoupení generálního ředitele ČT Jana Puchalského vybrala ČT jako jeho nástupce Dušana Chmelíčka. Po jeho nástupu do funkce však rezignovali tři členové Rady ČT a také její předseda Jan Jirák, který byl nahrazen Vladislavem Kučíkem.

V březnu 2000 pak Poslanecká sněmovna odvolala zbylých šest členů Rady ČT. Poslanecká sněmovna pak dvakrát během jedné schůze konstatovala, že ČT neplní své poslání uložené zákonem. Zajíček ve své bakalářské práci (.pdf, str. 33) odkazuje na kritická slova Jiřího Grygara, předsedy předchozí Rady ČT.

Ten označil výše popsané kroky PS PČR za nelegální, protože správně má ČT dostat po prvním usnesením PS PČR půlroční lhůtu na nápravu situace, a Rada ČT má být odvolána až po dané lhůtě druhým rozhodujícím usnesením. Grygar se domníval, že skutečnou motivací poslanců bylo to, že na post generálního ředitele ČT preferovali jiného kandidáta, než byl Chmelíček.

Dále Grygar píše: „...do III. rady ČT zvolila nejméně 7 osobností dle opoziční smlouvy, tj. byla porušena i litera stávajícího zákona, která zakazuje, aby členové Rady působili během výkonu funkce ve prospěch politické strany či hnutí. To je klíčový problém. Kdyby to byla tehdy veřejnost zaregistrovala, mohly přijít masové protesty právem již o 8 měsíců dříve, neboť to je pravá příčina následných chybných kroku Rady ČT.“

Kriticky se k návrhu usnesení Poslanecké sněmovny k ČT vyjádřil na 22. schůzi PS PČR dne 10. 3. 2000 tehdejší poslanec Unie svobody VladimírMlynář: „... budu proti němu(pozn. usnesení ) hlasovat, protože odvolávat Radu České televize, resp. spustit mechanismus jejího odvolání znamená do budoucna ohrozit její nezávislost. Znamená to závažný precedens. Znamená to, že příští rada, kterou snad Poslanecká sněmovna zvolí lépe než minulou, se bude ve svém příštím rozhodování ohlížet na aktuální většinový politický názor v této sněmovně“.

Jak konstatuje Zajíček ve své bakalářské práci (.pdf, str. 34), Rada ČT se stala dalším kontrolním orgánem, ve kterém se strany ODS a ČSSD, tedy strany opoziční smlouvy, rozdělily křesla.