David Rath

Statistika justičních omylů v České republice skutečně neexistuje. Justičních omylů přitom v České republice není moc, ale čas od času se nějaký objeví. Od roku 2010 uznalo Ministerstvo spravedlnosti odškodnění za vykonaný trest v 16 případech z celkových 70 žádostí.

Případ, o kterém mluvil David Rath, se stal v 90. letech. Jan Šafránek byl tehdy odsouzen za znásilnění a ve vězení strávil jeden rok. S pověstí násilníka žil 14 let.

Dalším případem bylo nespravedlivé odsouzení dvou mužů ze Znojma, Jaroslava Schindlera a Tomáše Čechury za loupežná přepadení pošťaček. Případ se stal před devíti lety, a i když se později skutečný pachatel přiznal, trest stále platil. Nejvyšší soud v Brně v listopadu tohoto roku přiznal, že okresní i krajský soud porušily zákon v neprospěch obou mužů a případ se vrátil zpět ke znojemskému soudu k novému projednání.

Justičního omylu se soudy dopustily také v případě Vladimíra Konečného. Ten byl v roce 2004 odsouzen za podvod a ve vězení strávil dva roky. Jako ředitel banky měl tehdy podepsat 11 směnek na 1,3 miliardy a vystavit tak banku nebezpečí, že tyto peníze bude muset zaplatit. Po připomínkách Ústavního soudu o nevěrohodnosti svědků nakonec Krajský soud v Brně potvrdil Konečného nevinu.

MUDr. David Rath byl poslancem dvě volební období, v letech 2006 až 2010 a ve zkráceném období 2010 až 2013. Po celou tuto dobu působil ve výboru pro zdravotnictví, od 13. 9. 2006 do 31. 3. 2009 byl dokonce jeho předsedou. Působil také jako ministr zdravotnictví ve vládě Jiřího Paroubka.

Ohledně domácího vězení však nemá David Rath pravdu, institut domácího vězení je v trestním zákoníku od začátku roku 2010, není však příliš využíván právě kvůli nedostupnosti hlídacích náramků. Na ty byl v roce 2010 vypsán tendr a v roce 2012 byl dokonce spuštěn zkušební projekt. Od května 2013 pak měly být náramky uvedeny do provozu. Projekt byl však po nečekané lednové amnestii prezidenta republiky zastaven.

Možnost domácho vězení jako alternativního trestu tedy existuje, avšak není příliš využívána kvůli nedostupnosti elektronických náramků. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Nepodařilo se nám dohledat, jak v současnosti vypadají vazební cely ve věznici Litoměřice a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. Kontaktovali jsme však v této věci litoměřickou věznici a podle jejich reakce hodnocení výroku případně změníme.

David Rath nespecifikuje konkrétní země nebo region a hovoří o „zahraničí", nám se podařilo dohledat, že minimálně v Nizozemí, USA nebo Velké Británii taková praxe nefunguje a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

V Nizozemí (str. 151) mají vězni nárok na 10minutový hovor za týden. Americká vězení „často považují telefonní hovory spíše za privilegia než za zajištěná práva.“ Proto „mohou vězni přijít o možnost telefonovat jako trest za špatné chování.“

Ve Velké Británii měli zase zahraniční vězni problémy s přístupem k telefonům (str. 200). I v izraelských věznicích mají (.pdf, str. 8) sice Izraelci ve vazbě právo na jeden telefonický hovor denně, avšak na Palestince se toto privilegium nevztahuje.

David Rath hovoří o poměru výdajů na doplatky na léky na spotřebním koši, proto se při ověřování výroku budeme opírat o statistiku rodinných účtů, kterou zajišťuje ČSÚ. Statistiky rodinných účtů vycházejí z výběrového šetření 3000 rodin a jsou čtvrtletně aktualizovány. Jejich principem je zkoumání spotřebního koše domácností a podílů jednotlivých výdajů.

Dle statistiky rodinných účtů činila výše výdajů na léky předepsané lékařem (a tedy doplatky) v roce 2006 516 korun na osobu za rok, tedy o 216-316 korun více než uvádí David Rath. Výdaje na léčiva a zdravotnické prostředky celkem činily v tomto roce 1 554 korun na osobu za rok (oba údaje je možné dohledat zde , v tabulce 1b) (.xls nebo .pdf).

Nejaktuálnější data ze statistiky rodinných účtů byla publikována za rok 2010, ale bohužel nelze dohledat konkrétní hodnotu výdajů na léky na recept, pouze celkový údaj za léčiva a zdravotnické prostředky, který činil 2 243 korun za osobu za rok (možno dohledat zde, v tabulce 1b) (.xls nebo .pdf).

V případě, že David Rath při citování dat z roku 2006 nevycházel ze statistik rodinných účtů, ale ze souhrných dat, zachycujících celkové výdaje domácností na doplatky za recepty předepsané lékařem, podhodnotil by tak svůj údaj o 428 až 328 korun, jelikož dostupné statistiky za rok 2006 udávají výdaje obyvatelstva na doplatky ve výši 6 452 milionů korun, což při tehdejší velikosti populace činí 628 korun na osobu za rok (publikace ÚZIS Odhady celkových výdajů na léky 2002-2006 je dostupná zde (.pdf, str. 1)). Souhrnné informace za rok 2010 nebo novější bohužel nejsou ještě dostupné.

Jelikož se David Rath v případě informací o výdajích na léky v roce 2006 poměrně výrazně mýlil, ale na druhou stranu nejnovější dostupná data, na základě kterých lze druhou část výroku Davida Ratha ověřovat, jsou z roku 2010, hodnotíme celkově jeho výrok jako zavádějící.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě § 39c (5) zákona č. 298/2011 Sb., který říká následující: " V případě, že by při stanovení úhrady podle § 39b až 39e nebyl v některé ze skupin léčivých látek uvedených v příloze č. 2 tohoto zákona bez ohledu na terapeutickou zaměnitelnost alespoň 1 léčivý přípravek plně hrazen, Ústav upraví rozhodnutím úhrady tak, aby nejméně nákladný léčivý přípravek ze skupiny posuzovaných léčivých přípravků byl plně hrazen.“

Dále ještě uvadíme Seznam doporučených plně hrazených léčivých přípravků v nejčastěji předepisovaných ATC skupinách na květen 2012,

Vzhledem k informacím, které jsou uvedené v zákoně o veřejném zdravotním pojištění hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výrok poslance Ratha je neověřitelný, neboť je postaven vágně a není tak možno přesně určit, zda a v jaké formě již poslanci ČSSD navrhovali odstoupení od projektu IZIP. Navíc odstoupení VZP od projektu IZIP může schválit pouze správní rada VZP a nikoli poslanci.

3. listopadu 2011 na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny při projednávání pořadu schůze vystoupil předseda ČSSD Sobotka a apeloval na vládu, aby umožnila projednávání problematiky IZIP. Konkrétně říkal (po kritice projektu): " Toto všechno jsou důvody, proč sociální demokracie žádá, aby na program dnešní schůze sněmovny byla tato věc zařazena, abychom se mohli o této věci pobavit, abychom slyšeli ministra zdravotnictví. Já bych vás chtěl požádat o schválení programu tohoto bodu s názvem Informace ministra zdravotnictví k projektu IZIP..." Předseda ČSSD tedy odstoupení VZP od projektu IZIP v tomto okamžiku nenavrhoval, chtěl být ministrem zdravotnictví informován o celém projektu.

Při jednání sněmovny 6. prosince 2011 pak vystoupil poslanec Rath sám, když kritizoval nejen projekt IZIP. Nicméně v jeho vystoupení i přes tvrdou kritiku projektu nezazněl návrh na odstoupení VZP od IZIPu.

V současné chvíli pak ČSSD chce navrhnout zřízení vyšetřovací komise sněmovny k projektu IZIP.

Tyto veřejně dohledatelné zdroje výrok poslance Ratha nepodporují, nicméně on sám je dlouhodobým kritikem zmíněného projektu. Díky nemožnosti postihnout návrhy (problém je také, že samotné navrhování není nijak konkretizováno, může tak jít o konkrétní podnět ke správní radě VZP, dále např. o přijetí usnesení sněmovny, či veřejný atak na projekt) všech poslanců ČSSD je pak Rathův výrok neověřitelný.

Dne 10. 11. 2005 byla uvalena tzv. nucená správa na VZP, která trvala do 2. května 2006. V této době byl ministrem zdravotnictví David Rath. Ve zdravotně pojistném plánu (.pdf) VZP na rok 2006, který byl schválen nuceným správcem až 14. dubna 2006, je v kapitole 3 zmíněn záměr ukončit v roce 2006 podporu projektu IZIP.

4. září 2006 se ministrem zdravotnictví stal Tomáš Julínek a 15. září 2006 se předsedou správní rady VZP stal Marek Šnajdr. Ve zdravotně pojistném plánu (.pdf) VZP na rok 2007, z října roku 2006 (tedy měsíc po nástupu Marka Šnajdra do vedení správní rady VZP), je v kapitole 5. 2 zmíněn záměr čerpat provozní prostředky také ve prospěch projektu IZIP.

Výrok Davida Ratha tedy hodnotíme jako pravdivý.

Soud dal Rathovi částečně za pravdu, ale nepotvrdil, že šlo o tunelování.

Rath se odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z listopadu 2009, (upozornila na něj např. ČT), který definitivně zamítl žalobu na Ratha ze strany poslance Ouzkého. O tom Rath řekl, že tuneloval veřejné peníze VZP ku prospěchu soukromé firmy.

Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že tento výrok "je v souzeném případě kritickým hodnotícím úsudkem", nešlo tedy o urážku na cti žalujícího. Říká ale rozsudek, jak tvrdí Rath, "že skutečně jde o svého druhu tunelování VZP" a dává Rathovi za pravdu?

Citujeme: "Podle odvolacího soudu měl žalovaný reálný podklad, jímž předmětné expresivní hodnocení odůvodnil"; "výběrové řízení na předmětnou zakázku neproběhlo, zakázku získala obchodní společnost, v níž je žalobce, jako poslanec a člen sněmovního výboru Parlamentu, společníkem a jednatelem, apod.".

Soud tedy nedává Rathovi přímo za pravdu ve výroku, že Ouzký tuneloval VZP. Uznává existenci nějakých reálných podkladů, ale nepotvrzuje do jaké míry byly zmocňující pro daný výrok, ani nedeklaruje, že by Rathův "kritický soud" byl přesný.

Výrok Davida Ratha tedy hodnotíme jako zavádějící - soud žalobu poslance Ouzkého zamítl, ale nedal Rathovi jasně zapravdu.

V námi nalezeném dokumentu (.doc) vydaném ustavenou Vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006 se konstatovaní o předraženém projektu IZIP nevyskytuje.

V roce 2006 byl zřízen zvláštní Vyšetřovací výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR zkoumající hospodaření Všeobecné zdravotní pojišťovny, v jejímž rámci měl být prozkoumán i projekt IZIP. Zkoumání mělo probíhat právě z popudu Davida Ratha, jehož ministerstvo (zdravotnictví) vydalo posudek o finanční náročnosti a minimální efektivitě projektu. Proti tomuto posudku podala protest (.doc) společnost IZIP, obávající se ovlivňování vyšetřovací komise.

Ve zprávě vydané komisí se pak žádné závěry o (ne)funkčnosti a předraženosti IZIP neobjevují, neboť se jí podle výše uvedeného dokumentu komise zatím nezabývala. Zpráva deklaruje, že se ekonomickou stránkou projektu IZIP bude zabývat v budoucnu. Zprávu komise hodnotící projekt IZIP se nám ale mezi zveřejněnými dokumenty nepodařilo nalézt.