Soud dal Rathovi částečně za pravdu, ale nepotvrdil, že šlo o tunelování.
Rath se odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu z listopadu 2009, (upozornila na něj např. ČT), který definitivně zamítl žalobu na Ratha ze strany poslance Ouzkého. O tom Rath řekl, že tuneloval veřejné peníze VZP ku prospěchu soukromé firmy.
Soud v odůvodnění rozsudku uvedl, že tento výrok "je v souzeném případě kritickým hodnotícím úsudkem", nešlo tedy o urážku na cti žalujícího. Říká ale rozsudek, jak tvrdí Rath, "že skutečně jde o svého druhu tunelování VZP" a dává Rathovi za pravdu?
Citujeme: "Podle odvolacího soudu měl žalovaný reálný podklad, jímž předmětné expresivní hodnocení odůvodnil"; "výběrové řízení na předmětnou zakázku neproběhlo, zakázku získala obchodní společnost, v níž je žalobce, jako poslanec a člen sněmovního výboru Parlamentu, společníkem a jednatelem, apod.".
Soud tedy nedává Rathovi přímo za pravdu ve výroku, že Ouzký tuneloval VZP. Uznává existenci nějakých reálných podkladů, ale nepotvrzuje do jaké míry byly zmocňující pro daný výrok, ani nedeklaruje, že by Rathův "kritický soud" byl přesný.
Výrok Davida Ratha tedy hodnotíme jako zavádějící - soud žalobu poslance Ouzkého zamítl, ale nedal Rathovi jasně zapravdu.