Kapacity strategické komunikace podle toho bezpečnostního auditu měly být vlastně vytvořeny na jednotlivých ministerstvech po roce 2016.
Klesá mezitýdně ten počet nově nakažených.
Strategická komunikace měla být přijata po roce 2016. Bylo to součástí vlastně bezpečnostního auditu. Nestalo se tak (před příchodem pandemie covidu-19, pozn. Demagog.cz).
Strategická komunikace je forma komunikace, která se používá třeba ve Velké Británii. Mají tam více jak stoletou tradici v této formě komunikace. Například v té Velké Británii to opravdu řeší 77. brigáda armády.
Ty profesní skupiny (hasiči, policisté, pozn. Demagog.cz),(...) to mají ve svém služebním zákoně. Oni mají to očkování ve služebním zákoně.
Vidíme jasný poměr těch, kteří jsou na jednotkách intenzivní péče, a ti neočkovaní tam naprosto jednoznačně převyšují.
Občas se šíří informace, že se Německo v boji proti COVID-19 snaží vybudovat kolektivní imunitu. Z dnešní reakce velvyslance na můj dotaz jasně vyplývá, že jejich cílem není promořování společnosti, ale zpomalování šíření nákazy, poskytování zdravotní péče potřebným a testování.
Já tady mám před sebou ten materiál Rekonstrukce státu, i oni vlastně tady říkají, že alespoň jednu třetinu dozorčí rady tvoří nezávislí experti.
Výrok hodnotíme na základě informací z webu rekonstrukcestatu.cz jako pravdivý. Jedním z témat, které hnutí Rekonstrukce státu podporuje, jsou odborné nominace do dozorčích rad. Jednou z podmínek podporovaného zákona je i pravidlo 1/3 nezávislých expertů v dozorčích radách.
A došlo ke shodě mezi koaličními stranami, která je především na tom, že Miroslava Němcová je naší společnou kandidátkou na premiérku České republiky.
Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Koaliční strany ODS, TOP 09 a LIDEM se skutečně shodly na kandidatuře Miroslavy Němcové na post předsedkyně vlády CR.
Za ODS informoval o tomto kroku uřadující předseda strany Martin Kuba:
"ODS považuje Miroslavu Němcovou za zkušenou političku s odpovídajícím morálním i politickým kreditem, za ženu s dlouhodobě ukotvenými pravicovými názory a člověka, který je schopný naší zemi důstojně reprezentovat i v zahraničí." Stanovisko TOP 09 vyjádřil předseda Karel Schwarzenberg:
"Proti samotné nominaci nelze nic říct. Paní předsedkyně si velmi vážím, mám ji rád a bylo by mi ctí s ní zasedat ve vládě..."
Proti nominaci Němcové nevystoupila ani třetí koaliční strana LIDEM. Toto stanovisko vyjádřila místopředsedkyně strany Dagmar Navrátilová:
"Pro mě je jméno Miroslavy Němcové příjemným překvapením, protože je reálné, že se v podstatě poprvé v historii dostane do čela vlády žena..." Jedinou překážku konsenzu na nominaci Miroslavy Němcové představovala otázka obsazení pozice předsedy Sněmovny po Němcové. I toto však již bylo vyřešeno a koalice oznámila, že dospěla ke shodě na vedení Poslanecké sněmovny v případě nástupu M. Němcové na post předsedkyně vlády ČR.
V čele Poslanecké sněmovny má být předseda. A zejména v situaci, kdy by případně Poslanecká sněmovna hlasovala o důvěře vládě. Protože to bylo v naší historii kdy, že ve chvíli, kdy vláda předstupovala před Poslaneckou sněmovnu, neexistuje situace, že by v jejím čele nebyl předseda.
Výrok Heleny Langšádlové hodnotíme na základě dohledaných informací o jednotlivých hlasováních o důvěře od roku 1992 a také díky dohledaným sněmovním reáliím, které se k daným událostem vážou, jako pravdivý.
Helena Langšádlová nespecifikuje jí zmíněnou "historii", vycházíme tedy z toho tak, že míní období samostatné České republiky, resp. období od sestavování 1. vlády Václava Klause doposud.
Celkem od roku 1992 bylo o důvěře vládě hlasováno 15krát, pokaždé měla poslanecká sněmovna, resp. v 1. případě Česká národní rada ve svém čele předsedu nebo předsedkyni. Základní přehled hlasování o důvěře je možné najít na české wikipedii. Pro předsedy Sněmovny platí, že byli zvoleni vždy na začátku volebního období a pak byli v čele i při jednitlivých hlasováních o důvěře. Podrobnější zpracování tohoto výroku z naší strany naleznete na Dropboxu - viz. odkaz.
Na základě tohoto přehledu můžeme konstatovat, že od roku 1992 se v Poslanecké sněmovně (resp. v 1. případě v České národní radě) hlasovalo o důvěře vládě patnáctkrát a pokaždé měla Sněmovna zvoleného svého předsedu. Výrok Heleny Langšádlové tak hodnotíme jako pravdivý.
