Jakub Michálek

Bývalý prezident Václav Klaus vyhlásil během novoročního projevu (video, čas 12:30) svého posledního funkčního období k 2. lednu 2013 dílčí amnestii. Dle rozhodnutí č. 1/2013 Sb. prominul či zmírnil některé nevykonané nepodmíněné i podmíněné trestné činy a zastavil některá trestní řízení.

Centrum pro výzkum veřejného mínění zveřejnilo dle webu iRozhlas.cz v únoru 2013 průzkum obliby prezidenta, který oproti prosinci 2012 klesl z 53 na 26 %. Komentátor Českého rozhlasu 6 Petr Hartman uvedl jako hlavní důvod amnestii.

Server iDNES.cz zase zveřejnil vývoj důvěryhodnosti Klause dle CVVM, kdy při jeho nástupu do funkce v letech 2003 i 2008 se důvěra respondentů pohybovala okolo 64 %. V dubnu 2012 pak jeho důvěryhodnost klesla na 49 %, což je ovšem stále více procent než únor 2013 s již zmíněnými 26 %. Tento sestup vysvětlují nejen vyhlášenou amnestií, ale zřejmě svou roli mohla sehrát i Klausova podpora Miloše Zemana v prezidentských volbách, které se konaly v půlce ledna.

Klausova klesající popularita byla však probírána i v jiném kontextu, v roce 2008, kdy se však propad pohyboval pouze v rámci jednotek procentních bodů a měl stále důvěru více než 60 % respondentů. Tehdy za pokles dle CVVM mohl jeho otevřený odpor vůči Lisabonské smlouvě či angažovanost za volební kandidáty ODS.

Co se ovšem týče Klause v období, kdy nebyl prezidentem, tak v tomto případě jsou čísla zcela jiná. Výzkum agentury STEM, která mapovala 20 let působení Václava Klause v české politice od roku 1993 se ptala 1 000–1 600 dospělých občanů České republiky na aktuální i postojové otázky. A nejvyšší důvěru měl Klaus právě v období, kdy byl premiérem. Po opoziční smlouvě v roce 1998 klesla důvěra v něj na pouhých 23,7 %. Stejně jako CVVM i STEM pak uvádí, že pokles důvěryhodnosti v roce 2013 prezidentu zapříčinila amnestie.

Poslanec Michálek naráží na slova prezidenta Zemana z 19. září 2019, kdy na TV Barrandov připomněl, že má prezident právo abolice, tedy zastavení trestního stíhání. Zároveň se nechal slyšet, že je připraven abolici Andreji Babišovi udělit, pokud by Nejvyšší státní zastupitelství rozhodlo o obnovení trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo. Pro úplnost dodejme, že Andrej Babiš prohlásil, že by abolici od prezidenta nepřijal.

V USA je udělování prezidentských milostí (presidential pardons), jejichž tuzemskou obdobou je amnestie či milost prezidenta republiky, poměrně běžné. Jedním z nejznámějších je případ, kdy prezident Clinton poslední den svého funkčního období udělil milost celkem 140 lidem. Událost vešla ve známost jako „Pardongate“. Mezi omilostněnými byl i miliardář a obchodník s komoditami Marc Rich.

Prezident Trump například omilostnil svého přítele a miliardáře Conrada Blacka. O tom, že je omilostňování miliardářů prezidenty USA poměrně běžné, svědčí i milost pro vlastníka New York Yankees George Steinbrennera. Tu mu udělil prezident Reagan. Prezident Gerald Ford pak omilostnil poslední den ve své funkci Ivu Toguri. Ženu japonského původu žijící v USA, obviněnou z vlastizrady během druhé světové války.

Případ, kdy by prezident či král některého ze západoevropských států omilostnil miliardáře, navíc v poslední den ve funkci, se nám nepodařilo dohledat.

Závěrem dodejme, že abolice je jednou z forem prezidentské milosti, tedy individuálního právního aktu prezidenta republiky, který směřuje k jedné konkrétní osobě. Prezident může udělovat milosti (.doc, str. 2), kterými odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem (agraciace), nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo (abolice), a zahlazuje odsouzení (rehabilitace). Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš nebyl odsouzen za trestný čin, v případě zásahu prezidenta by se jednalo právě o abolici, tedy o zastavení trestního stíhání.

Státní zástupce Jaroslav Šaroch v usnesení Městského státního zastupitelství v Praze v kauze Čapí hnízdo (.pdf, str. 90) uvedl, že „obvinění jednali vědomě účelově tak, aby byla poskytnuta dotace v rámci ROP NUTS 2 na výstavbu MKA ČH“. V usnesení se také píše, že faktický vlastník a ovládající osoba podniku dali pokyn představenstvu společnosti, aby účelově vyvedlo podnik z holdingu (.pdf, str. 1–2). Tímto jednáním se snažili zakrýt svou totožnost, jakožto ovládající osoby. Jména osob, firem a další osobní údaje v usnesení jsou z důvodu ochrany osobních údajů začerněny.

Dále se v dokumentu (.pdf, str. 90) uvádí: „přestože existovalo spojení mezi společnostmi XXX a XXX, případně dalšími společnostmi ze skupiny XXX, prostřednictvím fyzických osob, které jednaly společně, nepodařilo se opatřit důkazy, které by prokazovaly, že společnost XXX nebyla v době podání žádosti o poskytnutí dotace či v následné době (...) do uzavření smlouvy o poskytnutí dotace mezi společností XXX a Regionální radou, nezávislým podnikem a nesplňovala definici MSP.“

Podle § 9 odst. 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, může vláda odvolat nejvyššího státního zástupce z funkce na návrh ministra spravedlnosti. Zákon dále nespecifikuje jakýkoliv důvod, proto jej může odvolat prakticky bez odůvodnění.

Podobná praxe je v okolních státech neobvyklá. Dle studie Parlamentního institutu (.pdf) je v několika zemích nejvyšší státní zástupce (tj. generální prokurátor) odvolatelný v rámci disciplinárního řízení (Franci, Itálie, Rakousko, Německo). Na Slovensku ho může odvolat prezident na návrh parlamentu ze stanovených důvodů, naopak v Maďarku je odvolatelný parlamentem na návrh prezidenta na základě příčin, za které je přímo odpovědný.

Novela zákona o státním zastupitelství se začala řešit v květnu 2019, kdy skupina poslanců předložila návrh k projednání Poslanecké sněmovně. Od té doby se o tomto návrhu diskutuje, přičemž jedním z nejčastějších témat je pravomoc odvolání nejvyššího státního zástupce. V současnosti může být nejvyšší státní zástupce odvolán rozhodnutím vlády bez udání důvodu, a právě to by měla novela změnit.

K tomuto tématu se konal kulatý stůl s názvem Záruky nezávislosti státního zastupitelství, pořádaný Jakubem Michálkem. Proběhl 23. května 2019 a zúčastnila se ho ministryně spravedlnosti Marie Benešová, zástupci rozličných poslaneckých klubů Poslanecké sněmovny, nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, prezident Unie státních zástupců Jan Lata, náměstek legislativní sekce ministerstva spravedlnosti Michal Franěk či ústavní právník Jan Wintr.

Vývoj české ekonomiky skutečně koreluje s trendy, které se vyskytují v celé Evropské unii, jak dokládají data Eurostatu, a to jak v případě procentuálního růstu HDP (první graf), tak v případě vývoje hodnoty HDP na obyvatele (druhý graf).

Zdroj: Eurostat

Zdroj: Eurostat

O propojenosti české a unijní ekonomiky pak mluví i analýza České národní banky, která hovoří o „vysoké míře otevřenosti české ekonomiky a velké obchodní i vlastnické provázanosti s eurozónou.“

V legislativním plánu vlády pro rok 2018 jsou obsaženy dva zákony týkající se boje proti korupci. Zákon o regulaci lobbingu je v tuto chvíli připraven k projednání vládou a případnému postupu do Poslanecké sněmovny. Snaha ANO a ČSSD o nastavení zákonných limitů pro lobbing byla pozdržena kvůli kritice ze strany České národní banky, která se obávala, že by zákon mohl umožnit narušení nezávislosti ČNB, a kvůli následnému předložení žádosti o stanovisko Evropské centrální bance tehdejším ministrem Kněžínkem. Obavy ČNB však byly v tomto stanovisku (.pdf, str. 3) ze dne 11. dubna 2019 vyvráceny. Konkrétně ECB uvedla, že „(...) zvýšení transparentnosti v kontextu lobbingu v legislativním procesu v České republice nenaruší nezávislé plnění úkolů ČNB(...)“. Stanovisko ECB by mělo umožnit posun v přípravě tohoto zákona, tedy schválení návrhu vládou, k tomu však stále nedošlo i přesto, že dle plánu legislativních prací mělo ke schválení vládou dojít již v září 2018.

Druhým zákonem, který by se dal označit za protikorupční, je zákon o ochraně oznamovatelů korupce (tzv. whistleblowing). Přestože se vláda na podzim roku 2018 angažovala ve snaze o předložení návrhu zákona o ochraně oznamovatelů, tento zákon se stále nepodařilo doručit do Sněmovny. Hlavním důvodem odkladu přijetí tohoto zákona je především stále probíhající příprava evropské směrnice o ochraně osob oznamujících porušení práv Unie. Tato směrnice je již od května 2018 v legislativním procesu EU a momentálně ji projednává Rada Evropské unie. Dá se tedy konstatovat, že osud zákona o ochraně oznamovatelů závisí na vývoji v Bruselu. Je však pravdou, že i v tomto případě je vláda v prodlení, původně totiž plánovala předložit tento návrh již v září 2018.

Nečinnost vlády při přijímání protikorupčních opatření vytýká vládě Transparency International (TI) i organizace Rekonstrukce státu. Např. ředitel TI Davida Ondráčka k tomu uvádí: „Evidentně protikorupční agenda není příliš vysoko v prioritách vlády nebo je vysoko pouze verbálně. Reálné činy jsou zatím udržování statu quo nebo návrhy, které jsou potenciálně nebezpečné. Celkově se bojím, že tato vláda do historie jako protikorupční nevstoupí."

Největší demonstrace od roku 1989 byla svolána dne 23. června na Letenské pláni s odhadovaným počtem více než 250 tisíc demonstrantů. Konala se z důvodů, které v různé míře souvisely s osobou premiéra Andreje Babiše.

Dle facebookových stránek organizátorů akce - Milion chvilek pro demokracii, byla akce organizována primárně jako protest a nesouhlas s osobou Andreje Babiše. Požadovala naplnění pěti hlavních požadavků:

Zdroj: oficiální událost akce na FB

Je otázka, nakolik je platné tvrzení, že se letenská demonstrace konala kvůli justici. Podle slov organizátorů šlo totiž především o vyjádření nesouhlasu se zneužíváním moci Andrejem Babišem a o oslavu probuzení demokratické občanské společnosti. I první demonstrace z dubna 2018 byla zaměřena čistě proti osobě premiéra.

Rostoucí význam a počty účastníků konaných demonstrací však byly důsledkem odchodu ministra Jana Kněžínka, obžaloby premiéra a nástupu ministryně Marie Benešové. Od dubna 2019 uváděli organizátoři jako hlavní důvody svolávání demonstrací tyto požadavky: odchod ministryně Benešové, otázku nezávislé justice, neodvolatelnost státních zástupců, vyjádření premiéra k věci ministra spravedlnosti a v posledním případě i Babišův odchod.

Seznam demonstrací s počty osob (dle organizátorů):

29. dubna 2019: 15 tisíc, Staroměstské náměstí (+ regiony)

6. května 2019: 25 tisíc, Staroměstské náměstí

13. května 2019: 30 tisíc, Staroměstské náměstí ( + regiony)

21. května 2019: 60 až 70 tisíc, Václavské náměstí

4. června 2019: 120 tisíc, Václavské náměstí

23. června 2019: 250–260 tisíc, Letenská pláň

Co se týče srovnání s jinými demonstracemi, které proběhly mezi roky 1989–2019, blíží se aktuálním počtům demonstrace organizovaná ČMKOS v roce 2012. Zúčastnilo se jí odhadem 60–120 tisíc osob. Další v pořadí je demonstrace konaná v roce 1997 s 90 tisíci účastníky, jak ukazují ve svém článku Lidové noviny.

V roce 1989 v rámci Sametové revoluce pak demonstrovalo v Praze až 800 tisíc lidí.

Vláda Bohuslava Sobotky zahájila své fungování dne 29. ledna 2014, tedy přibližně před pěti a půl lety. 6. prosince 2017 byl předsedou vlády jmenován Andrej Babiš, po nezískání důvěry Poslanecké sněmovny od 24. ledna v demisi. 6. června 2018 byl Andrej Babiš znovu jmenován do funkce premiéra a pověřen sestavením další vlády.

V průběhu těchto 3 vlád se v poslancem Michálkem jmenovaných resortech střídali ministři následovně:

Ministr(yně) financí:
Andrej Babiš: 29. ledna 2014 - 24. května 2017, nominován ANO
Ivan Pilný: 24. května 2017 - 13. prosince 2017, nominován ANO
Alena Schillerová: 13. prosince 2017 - dosud, nominována ANO


Ministr(yně) spravedlnosti:
Helena Válková: 29. ledna 2014 - 1. března 2015, nominována ANO
Robert Pelikán: 12. března 2015 - 27. června 2018, nominován ANO
Taťána Malá: 27. června 2018 - 10. července 2018, nominována ANO
Jan Kněžínek: 10. července 2018 - 30. dubna 2019, nominován ANO
Marie Benešová: 30. dubna 2019 - dosud, nominována ANO

Ministryně pro místní rozvoj:
Věra Jourová: 29. ledna 2014 - 3. října 2014, nominována ANO
Karla Šlechtová: 8. října 2014 - 13. prosince 2017, nominována ANO
Klára Dostálová: 13. prosince 2017 - dosud, nominována ANO

Ministr životního prostředí
Richard Brabec: 29. ledna 2014 - dosud, nominován ANO

Hnutí ANO mělo za dobu svého působení v Parlamentu a vládách ČR celkem pět ministrů spravedlnosti.

Ve vládě Bohuslava Sobotky byla ministryní spravedlnosti Helena Válková, kterou poté nahradil Robert Pelikán.

V první vládě Andreje Babiše, vzniklé v roce 2017 a vládnoucí v demisi, pokračoval jako ministr spravedlnosti Robert Pelikán.

V současné koaliční vládě hnutí ANO a ČSSD byla nejprve ministryní spravedlnosti jmenována v červnu 2018 Taťána Malá. Již v červenci 2018 ji na postu nahradil Jan Kněžínek. Aktuálně je ministryní spravedlnosti Marie Benešová, která byla jmenována 30. dubna 2019.