Jan Hamáček

Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky je organizační složka státu zřízená zákonem č. 372/2011 Sb., a to k plnění úkolů státu „v oblasti zajištění Národního zdravotnického informačního systému podle tohoto zákona a zákona o státní statistické službě. V čele statistického ústavu je ředitel, kterého jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra zdravotnictví. Statistický ústav je správcem Národního zdravotnického informačního systému“.

Národní zdravotnický informační systém (NZIS) je jednotný celostátní informační systém veřejné správy. Mezi jeho úkoly patří například zpracování údajů o zdravotním stavu obyvatelstva, o činnosti poskytovatelů zdravotní péče a o činnosti zdravotníků. Dále má za úkol realizaci a zpracování šetření o zdravotním stavu obyvatelstva a o potřebě a spotřebě zdravotních služeb. Je určen k poskytování údajů a statistických informací a také k poskytování těchto informací pro vědecké a výzkumné potřeby v oblasti zdravotnictví.

Na webových stránkách samotného ÚZIS jsou v sekci COVID-19 uvedeny pokyny pro lékaře a odbornou veřejnost, tiskové zprávy a hlavně analýzy včetně konkrétních predikcí. NZIS je zdrojem dat také pro web Onemocnění aktuálně, který obsahuje přehled aktuální situace epidemie koronaviru v ČR.

Dodejme, že Ministerstvo zdravotnictví pravidelně pořádá tiskové konference, na nichž jsou prezentovány informace o epidemické situaci v ČR zpracované právě Ústavem zdravotnických informací a statistiky.

Jak vyplývá z informací nové publikace Pandemie, jež zachycuje průběh a události pandemie covidu-19 v České republice, na prvotních opatřeních a projektech proti pandemii se podílel právě Pavel Řehák. Společně se svým týmem dobrovolníků a ve spolupráci s Armádou ČR tak měl pomáhat například s přípravou projektu Chytré karantény.

I přesto, že Pavel Řehák poskytoval vládě důležité matematické modely, bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch uvedl, že jeho stát měl k dispozici své „vlastní analýzy a materiály od svých odborníků“. Pavel Řehák tedy s týmem na Ministerstvu zdravotnictví pouze spolupracoval.

Pavel Řehák také po zkušenostech s první vlnou pandemie se svým týmem připravil na konci května 2020 plán, respektive koncepční dokument (.pdf) nazvaný Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu covid-19 a další epidemie: 32 kroků pro ČR v dalších týdnech. V něm bylo popsáno 32 kroků (.pdf, str. 13–35), které by mohly pomoci vypořádat se s další možnou vlnou epidemie covidu-19.

K obsahu dokumentu pak jeho autoři podrobněji uvádějí (.pdf, str. 6): „Tento dokument je dále členěn do dvou částí: v první stručně popisujeme ideální systém rychlé reakce na pandemii typu COVID-19, ve druhé přinášíme podrobnější popis 32 konkrétních kroků, které ČR musí udělat k zajištění schopnosti rychlé reakce.“

Zmiňovaný materiál pak Pavel Řehák dle dostupných informací (KUBAL, Michal a Vojtěch GIBIŠ, Pandemie, 2020, str. 607) 26. května 2020 zaslal „premiérovi, ministrům i náměstku Prymulovi“. Dodejme, že Roman Prymula tehdy zastával post náměstka na Ministerstvu zdravotnictví.

Předně uveďme, že Jan Hamáček zde reaguje na výrok Víta Rakušana, který se týká stejné věci a na první pohled se oba výroky mohou vylučovat. Faktická tvrzení obsažená ve výrocích jsou však odlišná, zde jsme se zaměřili na to, zda se přes léto provedly některé věci vycházejících z doporučení Pavla Řeháka.

Manuál (.pdf), který vytvořil tým Pavla Řeháka, se týká reakce na možnou druhou vlnu nemoci covid-19 a obsahuje doporučení pro vládu ČR a ministerstva. Dodejme, že tento dokument zaslal Pavel Řehák premiérovi Andreji Babišovi a dalším ministrům dne 26. května 2020.

Jedním z doporučení obsažených ve zmiňovaném materiálu je zapojení krajských hygienických stanic do centralizovaného systému (.pdf, str. 17) a dokončení plné implementace „první generace Chytré karantény, především 100% využívání systému Daktela“ (.pdf, str. 17). 

Vývoj projektu Chytré karantény začal již na jaře, k jeho spuštění pak došlo 1. května. Připomeňme, že se jedná o systém založený na moderních technologiích, který má vést „k včasnému zachycení, testování infekčního onemocnění covid-19 a izolaci v karanténě co největšího počtu potenciálně nakažených osob“. Má pak právě pomáhat krajským hygienickým stanicím „zrychlit a zpřesnit jejich postupy“. 

Centrální systém Daktela je pak důležitým prvkem Chytré karantény, jedná se o tzv. trasovací call centrum, které práci krajských hygienických stanic pomohlo zautomatizovat. Tento systém je například propojen se systémem elektronických žádanek, jejichž používání je povinné od 26. května (.pdf, str. 1). V září 2020 pak došlo k propojení systému Daktela a Informačního systému infekčních nemocí (ISIN).

Zde je nutné uvést, že i když všechny krajské hygienické stanice byly dle vyjádření Ministerstva zdravotnictví k systému Daktela zapojeny již v dubnu 2020 (.pdf, str. 2), některé z těchto stanic tento systém zcela plně nevyužívaly ještě na začátku října.

Jedním z doporučení, které dokument Pavla Řeháka a jeho týmu také obsahoval, je pak další vývoj aplikace eRouška (.pdf, str. 18) Dodejme, že eRouška, která zaznamenává anonymní data uživatele o setkání s ostatními, pomáhá hygienickým stanicím s vyhledáváním kontaktů nakažených. V září pak byla představena její nová verze.

Dokument také doporučoval vytvoření centrální infolinky (.pdf, str. 17). K tomu došlo 1. září 2020, kdy Ministerstvo zdravotnictví spustilo informační telefonní linku 1221. Ta má za úkol zodpovídat dotazy veřejnosti ohledně pandemie covidu-19. Linka je rovněž součástí systému Chytré karantény.

Jan Hamáček zde hovoří o materiálu (.pdf), který připravil v květnu tým Pavla Řeháka, bývalého ředitele České spořitelny, a který nese název „Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu covid-19 a další epidemie“. Ten obsahuje 32 kroků, jak postupovat, pokud by se ČR dostala znovu do krize podobné té jarní.

Pavel Řehák vypověděl o své pomoci vládě, která začala již na začátku koronavirové krize v březnu, v knize Pandemie autorů Vojtěcha Gibiše a Michala Kubala. 

Spoluautor knihy Michal Kubal na svém twitteru reagoval úryvkem z knihy Pandemie na tweet Adama Vojtěcha. V daném knižním úryvku se píše: „V úterý 26. května, přesně dvě minuty před půlnocí, odesílá (Pavel Řehák, pozn. Demagog.cz) premiérovi, ministrům i náměstku Prymulovi materiál s názvem ‚Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu COVID-19 a další epidemie‘.“ (KUBAL, Michal, GIBIŠ, Vojtěch, Pandemie, 2020, str. 607) Z tohoto důvodu hodnotíme uvedený výrok jako pravdivý.

Dodejme, že Ministerstvo zdravotnictví dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, „řídí a kontroluje výkon státní správy v ochraně a podpoře veřejného zdraví, odpovídá za tvorbu a uskutečňování národní politiky ochrany a podpory veřejného zdraví včetně prevence nemocí a řídí a kontroluje její plnění“ (§ 80 odst. 1 písm. a). Dále také „nařizuje mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku“ (odst. 1 písm. g). 

Pro doplnění také uveďme, že Ústřední krizový štáb, který byl ustanoven (.pdf, str. 1) 15. března 2020, ukončil svou činnost 11. června. Znovu pak byl aktivován až 21. září. Nouzový stav, který byl vyhlášen 12. března, vláda ukončila 17. května 2020 a po jeho ukončení štáb fungoval už pouze v omezeném režimu. Byť tedy Ústřední krizový štáb alespoň částečně fungoval i po 26. květnu, kdy byl na příslušná místa doručen materiál Pavla Řeháka, jednalo se pouze zhruba o 2 týdny. Je tak zřejmé, že naplnění doporučení obsažených v daném materiálu nemohl vzhledem ke krátkému času provést Ústřední krizový štáb, a naopak to v souladu se zákonem o ochraně veřejného zdraví bylo v gesci Ministerstva zdravotnictví. Výrok Jana Hamáčka tak hodnotíme jako pravdivý.  

Jan Hamáček zde hovoří o materiálu (.pdf), který připravil v květnu tým Pavla Řeháka, bývalého ředitele České spořitelny. Tento dokument s názvem „Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu COVID-19 a další epidemie“ obsahuje 32 doporučení, jak postupovat, pokud by se ČR dostala znovu do krize podobné té jarní. Pavel Řehák dle dostupných informací 26. května odeslal „premiérovi, ministrům i náměstku Prymulovi materiál s názvem ‚Systém rychlé reakce na případnou druhou vlnu COVID-19 a další epidemie‘“. (KUBAL, Michal, GIBIŠ, Vojtěch, Pandemie, 2020, str. 607)

Skutečnost, že se tento materiál dostal i na Ministerstvo zdravotnictví, pak potvrdil i premiér Andrej Babiš: „Já jsem ten materiál, který jsem dostal 26. května, rozposlal kolegům. Dostal to ministr zdravotnictví, ministr financí, ministr průmyslu, další a měli termín do 15. 6. A všichni se k tomu vyjádřili.“ Někdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch také uvedl, že tento dokument měl k dispozici, pro Ministerstvo zdravotnictví však podle něj byly rozhodující materiály samotného ministerstva.

Za období od 26. května do 18. října se pak ve veřejně dostupných programech jednání vlády ani v záznamech z těchto jednání neobjevuje zmínka o tom, že vláda tento dokument oficiálně projednávala. Informace o tomto dokumentu nelze nalézt také mezi materiály vlády v aplikaci ODok. Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.

Jan Hamáček hovoří o doporučeních (.pdf), která Pavel Řehák spolu s týmem odborníků sestavil v květnu na pomoc ČR při možné druhé vlně pandemie koronaviru a další epidemii. Materiál obsahuje 32 kroků, které Česká republika měla včas aplikovat, aby zabránila podobnému omezení, které nastalo na jaře.

U jednoho z těchto kroků, přesněji u kroku č. 14 (Zavést systém pro rychlé, efektivní a cílené znovuzavádění plošných opatření, .pdf, str. 22), se uvádí:

„Dedikovaná expertní skupina, spolu s ÚEK vypracuje, spravuje a rozvíjí indikativní pravidla a standardní postup pro znovuzavádění plošných opatření s napojením na plošné testování kritických oblastí. Pravidla a postup jsou pouze indikativní, slouží však jako opora rychlému rozhodování a zvyšují předvídatelnost celého systému. Pravidla obsahují:

• klíčové indikátory jako počet nových případů, podíl případů nespojených se známými ohnisky; včetně kritických hodnot…“

I přesto, že hranici, při které by se zavedla plošná opatření, má určit odborná skupina, se dokument na několika místech o této hranici zmiňuje. Na straně 16 (.pdf) mluví o předpokladu zavedení plošných opatření při cca 400 případech denně. Na následující straně je pak tato hranice definována podobně, jako cca 300–400 nových případů denně.

Protože tedy dokument skutečně zmiňuje hranici pro zavedení nových plošných opatření, která přibližně odpovídá tvrzenému číslu 450, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle oficiálně zveřejňovaných dat Ministerstva zdravotnictví došlo k prvnímu třídennímu kontinuálnímu nárůstu nad 450 nakažených ve dnech 1. září až 3. září. Dodejme, že tato hranice byla překonána i před začátkem září, konkrétně se 21. srpna potvrdila nákaza covidem-19 u 504 osob a 28. srpna u 485 osob. Nikdy to však nebylo ve třech po sobě jdoucích dnech, jak ukazuje následující graf za období od 1. února do 15. září 2020.

Jak uvádí server iROZHLAS.cz, Ústřední krizový štáb, který je pracovním orgánem vlády k řešení krizových situací a je zařazen do systému orgánů Bezpečnostní rady státu, byl v souvislosti s epidemií nového typu koronaviru ustanoven v polovině března. Nouzový stav vláda kvůli epidemii vyhlásila 12. března 2020, krizový štáb byl ustanoven o tři dny později. Činnost ukončil k 11. červnu. Původně jej vedl tehdejší náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, po dvou týdnech byl do čela ustanoven ministr vnitra Jan Hamáček.

V současné době funguje vládní rada pro zdravotní rizika, která byla zřízena usnesením vlády č. 813 (.pdf) ze dne 27. července 2020. Rada vlády pro zdravotní rizika je nyní stálým iniciačním a poradním orgánem vlády. Jejím základním úkolem je řešit a reagovat na veškeré situace související se zdravotním rizikem pro občany na území České republiky. 

„Tato Rada je zřízena nejen kvůli koronaviru, ale eventuálně v budoucnosti také pro další zdravotní rizika. Jde o to, abychom spojili své síly, a musí to mít jasný systém řízení,“ konstatoval 27. července premiér Andrej Babiš, který se zároveň stal předsedou Rady.

Dodejme, že Ústřední krizový štáb byl obnoven 21. září 2020 (.pdf, str. 1) a znovu se sešel 23. září. A to i přesto, že ještě 14. září podle premiéra Andreje Babiše svolání tohoto štábu „nebylo na stole“. Předseda vlády tehdy také uvedl, že roli Ústředního krizového štábu zastává právě Rada vlády pro zdravotní rizika.

Na tiskové konferenci po jednání Rady vlády pro zdravotní rizika dne 17. srpna 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch uvedl, že od 1. září bude znovu zavedena povinnost nosit roušky ve veřejné dopravě a v uzavřených veřejných prostorech (s výjimkami restaurací a škol – prostoru tříd).

Už na tiskové konferenci 20. srpna ale bylo oznámeno zmírnění plánovaných opatření. „Jsme schopni vlastně reagovat velmi promptně, pokud by došlo k nějaké změně situace. (…) Došli jsme tedy k určitému závěru, který se týká úpravy toho mimořádného opatření, ale nikoliv jeho rušení, spíše lepšího zacílení tam, kde v tuto chvíli skutečně vnímáme to největší riziko z hlediska šíření dané choroby,“ odůvodňoval tehdy změnu rozhodnutí Adam Vojtěch. Od 1. září pak byla zmírněná opatření uvedena do praxe – ve školách, v obchodech, ve službách typu kadeřnictví ani na sportovištích roušky povinné nebyly.

Zákon č. 258/2000, o ochraně veřejného zdraví, stanovuje, že „státní správu v ochraně a podpoře veřejného zdraví vykonávají“ (§ 78 odst. 1) Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice a některá další ministerstva, např. Ministerstvo obrany či Ministerstvo dopravy.

Podíváme-li se do znění uvedeného zákona na rozdělení zodpovědností za oblast veřejného zdraví mezi jednotlivými výše uvedenými subjekty, je zřejmé, že role Ministerstva zdravotnictví je zde stěžejní. Zákon uvádí, že Ministerstvo zdravotnictví „řídí a kontroluje výkon státní správy v ochraně a podpoře veřejného zdraví“ (§ 80 odst. 1 písm. a). Co se týče krajských hygienických stanic, ty Ministerstvo zdravotnictví také „řídí a kontroluje“ (§ 80 odst. 1 písm. b). Dále „usměrňuje výkon státní správy v ochraně a podpoře veřejného zdraví prováděný Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra“ (§ 80 odst. 1 písm. k). Ministerstvo dopravy pak má pouze dílčí působnost v oblasti veřejného zdraví. Například předává Ministerstvu zdravotnictví údaje týkající se úrovně hluku na jednotlivých typech komunikací (§ 81 odst. 1), a zaměříme-li se na Ministerstvo životního prostředí, to podle uvedeného zákona například upravuje „vyhláškou tiché oblasti ve volné krajině“ (§ 81b).

Z uvedeného je tak zřejmé, že role Ministerstva zdravotnictví je v oblasti ochrany zdraví zcela stěžejní. Jiná situace může nastat ve výjimečných situacích vyhlašovaných podle zákona č. 240/2000, o krizovém řízení. Vláda podle tohoto zákona může zřídit Ústřední krizový štáb, který slouží jako „pracovní orgán k řešení krizové situace“ (§ 4 odst. 1 písm. c) a který disponuje rozsáhlými pravomocemi včetně omezení pohybu osob (§ 6 odst. 1 písm. b). Jan Hamáček však ve svém výroku hovoří o době nekrizové, a proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.