Jan Hrnčíř

Z kontextu výroku vyplývá, že poslanec Jan Hrnčíř hovoří o navrhované novelizaci státního rozpočtu na rok 2022. Vláda 27. července 2022 schválila úpravu letošního rozpočtu, v rámci které navrhla zvýšit původní výši schodku o 50 miliard korun na celkových 330 miliard. (.pdf, str. 1). 

Návrh novely rozpočtu předložila vláda Poslanecké sněmovně 17. srpna 2022. Sněmovna pak návrh 18. října, tedy den po odvysílání rozhovoru s poslancem Hrnčířem, schválila. Výsledný deficit nakonec kvůli pozměňovacím návrhům některých vládních poslanců stoupl na 375 miliard korun. 

První z pozměňovacích návrhů podal ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Ten navrhl zvýšit schodek o sedm miliard korun (.docx, str. 2), které by měly být využity na sociální výdaje, jako je nemocenské pojištění, dávky v hmotné nouzi, příspěvky na péči, podpora v nezaměstnanosti či dávky sociální podpory a pěstounské péče.

Druhý pozměňovací návrh (.docx) pak předložili poslanec a předseda hospodářského výboru Ivan Adamec (ODS) spolu s poslancem Tomášem Müllerem (STAN), kteří navrhli dodatečné zvýšení deficitu o dalších 38 miliard korun (str. 2). Tyto státní výdaje podle nich mají pomoci domácnostem a firmám s vysokými cenami energií.

Sněmovna oba pozměňovací návrhy 18. října schválila. Pro návrh Mariana Jurečky se vyslovilo 156 poslanců, pro návrh Ivana Adamce a Tomáše Müllera pak hlasovalo 157 poslanců. 

Na závěr doplňme, že Sněmovna sice návrhy schválila až den po konání rozhovoru s poslancem Hrnčířem, ale předloženy byly již ke konci září. V době konání rozhovoru tedy navrhovaný schodek státního rozpočtu na letošní rok i s těmito pozměňovacími návrhy skutečně činil 375 miliard korun. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Koalice SPOLU již před sněmovními volbami v roce 2021 prosazovala snížení počtu státních úředníků. Konkrétně se mělo jednat o snížení o 13 %, jak SPOLU uvádělo i ve svém volebním programu (.pdf, str. 45). Zde také zmiňovalo, že prosazuje digitalizaci a elektronizaci státní správy.

Koalice PirSTAN poté ve svém programu (.pdf, str. 152–153) uváděla, že státní správa „bude skutečně profesionální, stabilní, odpolitizovaná, a přitom štíhlá a pružná“ a že „snižování počtu úředníků nebude chaotické, ale podepřené daty“. Piráti a STAN také prosazovali digitalizaci státní správy (.pdf, str. 73–74), kromě jiného například slibovali, že Česká republika v digitalizaci dožene „Estonsko, Dánsko či Velkou Británii“.

Také přímo v programovém prohlášení vlády ze 7. ledna 2022 se zeštíhlení státní správy zmiňuje. V části „Veřejná správa“ se konkrétně píše: „Na základě inventury všech agend státu do konce roku 2022 představíme konkrétní plány na snížení počtu úřednických míst.“ 

Další zmínku najdeme v části s názvem „Moderní státní správa“ (.pdf, str. 4), kde vládní koalice uvádí, že státní správa musí být „moderní, štíhlá a pružná“. Zároveň se zde kabinet Petra Fialy zavázal, že se zasadí, „aby úředníci více využívali a zpřístupňovali data a jejich práce měla vždy ve svém středu občana“.

Digitalizaci se pak věnuje celá jedna kapitola programového prohlášení vlády. V ní kabinet například zmiňuje, že „sjednocení a digitalizace procesů státu jsou cestou k přátelštější, efektivnější a levnější státní správě. Naučíme stát fungovat efektivně s využitím všech moderních technologií“.

Předvolební koalice SPOLU a PirSTAN ve svých programech tedy slibovaly zeštíhlení státní správy i její digitalizaci. K obdobným krokům se pak ve svém programovém prohlášení zavázala i z těchto předvolebních koalic složená vláda Petra Fialy složená. Výrok Jana Hrnčíře proto hodnotíme jako pravdivý.

Zatímco v roce 2022 počítal (.pdf, sešit B, str. 29) státní rozpočet s 488 879 místy pro státní zaměstnance, příští rok jich má být téměř o osm tisíc více (.pdf, sešit B, str. 27). Konkrétně má počet státních zaměstnanců vzrůst o 7 961 míst. Upřesněme, že se jedná o množství míst přepočtené (str. 28) na plné pracovní úvazky. Reálný počet státních zaměstnanců ale může být nižší, protože ne všechna místa musí být obsazena.

Nejvíce nových lidí zaměstnají školy, v tomto sektoru má přibýt přes šest tisíc nových státních zaměstnanců (.pdf, sešit B, str. 34). Nepůjde jen o učitele, ale také o osoby zajišťující úklid nebo vaření obědů. Ministr školství Vladimír Balaš (STAN) to zdůvodňuje nárůstem počtu dětí na školách – podle něj jich každoročně přibude 23 tisíc.

Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf), který vláda schválila na konci letošního září, počítá také s více než tisícovkou nových vojáků a se stovkami nových policistů a hasičů. Ubýt má naopak státních úředníků, a to zejména z Ministerstva financí a Ministerstva zdravotnictví. Počet tabulkových míst v resortu financí se má snížit o 360, ve zdravotnictví pak bude o přibližně 300 úřednických míst méně.

Zdroje dat v grafu: Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf, sešit B, str. 29), 2019, 2017 a 2013 (vše .pdf, sešit B, str. 41).

Pro úplnost doplňme, že skutečné počty míst jsou obvykle nižší než ty, s nimiž počítají jednotlivé státní rozpočty. Informace o skutečném počtu státních zaměstnanců v roce 2022 nicméně ještě nejsou dostupné, v rámci našeho odůvodnění proto vycházíme ze srovnání počtu míst, která uvádějí státní rozpočty na roky 2022 a 2023.

Pojem státní zaměstnanec se definuje různě (.pdf, str. 3). Poslanec Jan Hrnčíř pod něj zařazuje ty osoby, které jsou placeny ze státního rozpočtu. Pro účel této analýzy budeme s tímto pojmem pracovat stejně. Pro úplnost nicméně doplňme, že zákon o státní službě toto označení používá pro užší skupinu osob zaměstnanou ve veřejném sektoru.

S rozšířenou definicí pojmu státní zaměstnanec pracuje např. i Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) ve své studii, která analyzuje platy státních zaměstnanců a úředníků. Zde konkrétně uvádí (.pdf, str. 1), že ve veřejném sektoru je zaměstnán zhruba jeden milion lidí a téměř polovina z nich je placena ze státního rozpočtu, jde tedy – podle jejich pojetí – o státní zaměstnance. Ostatní zaměstnanci veřejného sektoru (.pdf, str. 3) jsou z rozpočtu státu placeni nepřímo dotacemi různým zaměstnavatelům nebo z jiných veřejných rozpočtů, například obecních a krajských. Za specifickou skupinu státních zaměstnanců lze poté dle IDEA označit zaměstnance, kteří pracují na ministerstvech a v ústřední a neústřední státní správě, tj. státní úředníky.

V různých zdrojích se mohou počty státních zaměstnanců lišit. Studie IDEA například do své statistiky nezapočítává (.pdf, str. 5) neobsazená místa, dokumentace ke státním rozpočtům však tyto neobsazené tabulkové posty zahrnují (viz níže). Doplňme, že právě neobsazená místa vlády často ruší při hledání úsporných opatření, protože i na ně stát úřadům vyplácí peníze (.pdf, str. 38).

Co se týče Janem Hrnčířem zmíněného roku 2012, rozpočet na tento rok počítal s celkem 425 090 státními zaměstnanci (.pdf, sešit B, str. 41), ve skutečnosti těchto míst nakonec bylo jen 413 892 tisíc (.pdf, sešit B, str. 41). Upřesněme, že toto číslo nezahrnuje jen státní úředníky, ale např. i policisty, vojáky, pracovníky ve školství apod. (.pdf, sešit B, str. 42)

Následující rok bylo státních zaměstnanců přibližně o tři sta méně. Od té doby jich téměř každoročně přibývá, jak lze vidět v grafu níže. V roce 2020 bylo ze státního rozpočtu placeno 464 tisíc lidí (.pdf, str. 3), přestože státní rozpočet počítal s 475 tisíci místy (v přepočtu na plné pracovní úvazky).

Informace o skutečném počtu státních zaměstnanců v roce 2022 prozatím ještě nejsou veřejně dostupné. Státní rozpočet na tento rok nicméně počítá s 488 879 místy (.pdf, sešit B, str. 29). Návrh rozpočtu na rok 2023 (.pdf, sešit B, str. 27) poté plánuje navýšit tento počet o přibližně osm tisíc na 496 840 státních zaměstnanců. Stát chce zaměstnat více učitelů, policistů, hasičů i vojáků. 

Zdroje dat v grafu: Návrh státního rozpočtu na rok 2023 (.pdf, sešit B, str. 29), 2019, 2017 a 2013 (vše .pdf, sešit B, str. 41)

V roce 2012 tedy skutečně počet státních zaměstnanců odpovídal přibližně 410 tisícům, jak ve výroku zmiňuje Jan Hrnčíř. Pro rok 2023 poté návrh státního rozpočtu, předložený vládou Petra Fialy, počítá s necelými 497 tisíci místy. Výrok Jana Hrnčíře proto hodnotíme jako pravdivý.

Vláda 24. srpna 2022 schválila tzv. úsporný tarif na energie, který má pomoci českým domácnostem s úhradou aktuálních vysokých cen elektřiny, zemního plynu a tepla. Původní plán ze srpna počítal s tím, že pomoc v rámci úsporného tarifu bude vyplacena ve dvou vlnách: první část na začátku topné sezóny, druhá, masivnější měla následovat „uprostřed topné sezony od 1. února“. 

Zástupci vlády tehdy oznámili, že všechny domácnosti obdrží v první fázi jednorázový příspěvek 2 tisíce nebo 3,5 tisíce korun podle druhu tarifu. Vyšší částka 3,5 tisíce se vztahuje na domácnosti s distribučními sazbami D01d, D02d a D25d (určenými pro domácnosti s nižší spotřebou nebo využívající běžné spotřebiče). Dvoutisícový příspěvek se týká domácností využívajících sazby D26d, D35d, D45d, D56d a D57d (určené pro domácnosti s vyšší spotřebou, které topí elektřinou). Nejedná se tak doslova o „tarif“, na což ve výroku poukazuje Jan Hrnčíř, ale právě jen o jednorázový příspěvek, který se každé domácnosti promítne do výše záloh na energie.

Ministerstvo průmyslu a obchodu také současně informovalo, že další schválenou pomocí pro domácnosti je i odpuštění poplatků za podporované zdroje energie (POZE), která činí 599 korun za každou megawatthodinu (MWh) elektřiny. Platit by mělo od 1. října do konce příštího roku. „Na kompenzace v podobě úsporného tarifu mají nárok všechny domácnosti, na odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje jak domácnosti, tak firmy, tak samozřejmě také organizace,“ řekl k tomu v srpnu premiér Petr Fiala.

První část úsporného tarifu vláda spustila od 1. října tohoto roku, podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) na něj vláda v září uvolnila 17,4 miliardy korun ze státního rozpočtu. Právě o této částce, kterou již stát na úsporný tarif vynaložil, ve výroku mluví Jan Hrnčíř. Doplňme, že na začátku října vláda rozhodla, že v roce 2023 již příspěvek na energie platit nebude a nahradí ho zastropování cen energií. V platnosti po celý příští rok nicméně stále zůstane odpuštění POZE.

Vláda tedy schválila tzv. úsporný tarif, na který v září uvolnila 17,4 miliardy korun. Kompenzace jsou plošné a automaticky se vztahují na všechny české domácnosti. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý. Upřesněme však, že se zmiňovaný jednorázový příspěvek vztahuje jen na domácnosti, ne obecně na všechny odběratele elektřiny.

V srpnu tohoto roku vláda schválila konkrétní podobu tzv. úsporného tarifu. V jeho první fázi, tj. od letošního října až do konce roku, dostane každá domácnost jednorázový příspěvek ve výši 2 nebo 3,5 tisíc korun podle druhu tarifu, který má domácnost sjednaný. Domácnosti s distribuční sazbou D01d, D02d a D25d dostanou 3,5 tisíce a ty s distribuční sazbou D26d, D35d, D45d, D56d a D57d dostanou 2 tisíce.

S úsporným tarifem se původně počítalo počítalo i pro rok 2023. V souvislosti se zavedením cenového stropu elektřiny a plynu, který má pomoci s drahými energiemi, se ale vláda začátkem října rozhodla pro rok 2023 úsporný tarif zrušit.

Distribuční sazby

Jednotlivé distribuční sazby se dělí na jednotarifové a dvoutarifové. Jednotarifové sazby získá každý zákazník, pokud o ně zažádá. Patří do nich sazby D01d a D02d a je u nich jednotná cena elektřiny po celý den.

U dvoutarifových musí odběratel splnit stanovené technické požadavky a mít zapojený spotřebič charakteristický pro danou sazbu. Při sjednání tohoto tarifu stojí zákazníka elektřina méně peněz v určitých hodinách, což je podle společnosti ČEZ vhodné například pro vytápění elektřinou nebo elektrický ohřev vody.

Distribuční sazba D01d je výhodná při velmi nízké spotřebě elektřiny, především pro jednočlenné domácnosti. Sazba D02d je určená pro běžně vybavené domácnosti se střední spotřebou, zároveň je nejrozšířenější distribuční sazbou v České republice.

Distribuční sazba D25d je poté vhodná pro ohřívání vody akumulačním spotřebičem (například bojlerem) při nižší spotřebě, naopak sazba D26d je vhodná pro domácnosti, které používají akumulační spotřebiče i přímo k vytápění.

Distribuční sazby D35d, D45d a D56d jsou dnes již historické sazby, které si odběratelé mohli sjednat do 31. března 2016, od 1. dubna 2016 tyto sazby nahrazuje sazba D57d. Ta je vhodná pro domácnosti, které topí hybridně (dříve sazba D35d), přímotopem (dříve sazba D45d) nebo tepelným čerpadlem (dříve sazba D56d).

Úsporný tarif v praxi

Domácnosti, které mají sjednané distribuční sazby, které nevyužívají náročné spotřebiče (D01d a D02d), nebo využívají, ale s nižší spotřebou (D25d), dostanou podle úsporného tarifu 3,5 tisíce korun. To odpovídá i slovům poslance Hrnčíře. Ten jako příklad uvedl spotřebitele, který elektřinou jenom svítí a platí relativně nižší zálohy.

Naopak odběratelé, kteří mají energeticky náročné spotřebiče – jako akumulační spotřebiče (sazba D26d), hybridní vytápění (D35d), přímotop (D45d) nebo tepelné čerpadlo (D56d), tedy spotřebiče pro vytápění – dostanou 2 tisíce korun. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Dodejme, že v rámci našeho hodnocení nemůžeme přesně posoudit, o kolik se spotřebitelům s různou strukturou spotřeby elektřiny zvedly zálohy. Orientační výši záloh lze nicméně zjistit např. prostřednictvím kalkulačky (.xlsx), kterou zveřejnil Energetický regulační úřad (ERÚ) a jejímž prostřednictvím si odběratelé mohou zkontrolovat, zda jim dodavatelé správně vyměřují zálohy. Kalkulačka, jejíž poslední verze (.xlsx) je ze 17. října, přitom zohledňuje odpuštění placení poplatků za obnovitelné zdroje energie (OZE). Toto vládní opatření platí, stejně jako úsporný tarif, od letošního října.

Pokud bychom vycházeli z cen, za jaké např. společnost ČEZ nabízela (.pdf, str. 2) nejnižší sazbu D01d na 3 roky v roce 2020, mohl by odběratel s nízkou spotřebou cca 500 kWh ročně skutečně platit měsíční zálohy ve výši 400 Kč (pokud by např. vyžíval LED žárovky a úspornou lednici a pračku). Uveďme, že u domácnosti se stejnou sazbou při běžné spotřebě 1,9 MWh (.pdf, str. 6) poté dle kalkulačky ERÚ vychází výše záloh orientačně na 900 Kč měsíčně.

Na druhou stranu domácnost, která využívá elektřinu na ohřev vody a topení a má obvyklou roční spotřebu 10,46 MWh (.pdf, str. 6), by při sazbě D57d sjednané v letošním roce (.pdf, str. 2) zaplatila na zálohách více než 8 000 Kč, a to při rezervaci levnějšího příkonu podle jističe. Pokud by si spotřebitel sjednal vyšší příkon, mohl by zaplatit i přes 10 000 Kč (.xlsx). Podobné částky poté zmiňuje například i server Seznam Zprávy.

Pro kontext ještě uveďme vyjádření Ministerstva průmyslu a obchodu, proč úsporný tarif pomáhá více těm, kteří mají nižší spotřebu. Na svých webových stránkách ministerstvo uvádělo, že další schválená forma vládní pomoci, konkrétně ta v podobě odpuštění poplatků za obnovitelné zdroje ve výši 599 Kč za každou MWh, zvýhodňuje naopak domácnosti, které mají vyšší spotřebu elektřiny. „Tedy hlavně ty domácnosti, které elektřinu využívají i k vytápění. Pomoc formou úsporného tarifu proto umožní tento nepoměr dorovnat (…).“

17. února 2022 svolali poslanci hnutí ANO mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny, na níž chtěli debatovat o vládní pomoci lidem zasaženým rostoucími cenami energií a také o podpoře podnikatelů v souvislosti s krizí, již způsobila pandemie covidu-19. 

Předseda poslaneckého klubu SPD Radim Fiala před hlasováním např. uváděl, že je zmíněná schůze „nesmírně důležitá, protože ten problém, který se na nás valí s energiemi, s cenami energií, se dotkne úplně každého a úplně všeho“. Návrh pořadu schůze ale nebyl schválen, pro byli pouze poslanci ANO a SPD, proti byly strany vládní koalice.

O několik dní později, 28. února, Radek Rozvoral na webu SPD kritizoval vládní poslance mimo jiné právě kvůli tomu, že odmítli schválení programu mimořádné schůze, a vyzval vládu, aby poskytla rychlou pomoc občanům v souvislosti s růstem cen energií. 

V průběhu roku 2022 hnutí SPD kritizovalo kabinet Petra Fialy za neřešení vysokých cen energií také přímo ve svých stanoviscích, která SPD pravidelně zveřejňuje na svém webu. Svůj nesouhlas s kroky vlády tak hnutí SPD vyjadřovalo např. ve stanovisku ze 4. ledna a pokračovalo i v dalších měsících. 15. února SPD mimo jiné zmiňovalo, že požaduje, „aby vláda lidem zlevnila elektřinu, energie, pohonné hmoty a potraviny po vzoru Polska a Maďarska“. V březnu pak hnutí hovořilo o tom, že po vzoru okolních států navrhuje snížit daně či zastropovat ceny na energie, vybrané základní potraviny, pohonné hmoty a na hypotéky.

Až 10. května SPD uvedlo, že v této souvislosti vypracovalo návrh zákona, „který v nejbližších dnech předloží do legislativního procesu“. K tomu nicméně došlo až v polovině června. 28. června poté SPD v jednom ze stanovisek napsalo, že vládou „představený návrh tzv. úsporného energetického tarifu, což je původně nápad hnutí SPD, které jej předložilo už i formou návrhu zákona, je velmi nekvalitně připraven (…). Hnutí SPD naproti tomu před několika týdny předložilo jasný, konkrétní a uskutečnitelný plán na snížení cen energií a na obnovu české energetické bezpečnosti“.

Cílem uvedeného návrhu (.pdf) SPD podle květnového stanoviska bylo, aby dodavatelé elektřiny měli povinnost dodávat elektřinu spotřebitelům výhradně za cenu „odpovídající jejím výrobním nákladům v rámci tzv. ‚sociálního tarifu’, případně za cenu stanovenou nařízením vlády“. Návrh také počítal s tím, že zákon stanoví nástroje státní energetické politiky (.pdf, str. 2). Mezi ně měla patřit především povinnost dodavatelů a výrobců elektřiny s majetkovou účastí státu dodávat elektřinu přednostně distributorům na českém území „alespoň v množství předpokládaném pro spotřebitele, a to za cenu, která neobsahuje nepřiměřený zisk korporace“. 

V rámci uvedeného návrhu tak SPD skutečně plánovala regulovat cenu elektřiny jednak při prodeji od výrobce distributorům, tak i při prodeji od distributorů spotřebitelům. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo najít, že by SPD parametry v červnu předloženého návrhu zveřejnila již na začátku roku. Mezi stanovisky hnutí se první popis návrhu objevuje teprve 10. května. Vzhledem k této skutečnosti hodnotíme výrok Jana Hrnčíře jako pravdivý s výhradou. 

Pro úplnost doplňme, že kabinet Petra Fialy schválil úsporný tarif (tj. jednorázový příspěvek na energie) ve druhé polovině letošního června, jeho konkrétní parametry pak představil na konci srpna. Přímo zastropování cen energií pro domácnosti a některé podnikatele vláda schválila 5. října.

Platby českého státu do rozpočtu Evropské unie se pravidelně zvyšují. V loňském roce dosáhly 66,3 miliard korun. Od roku 2004, tedy od vstupu do Evropské unie, se tento vývoj jen málokdy obrátil. Případné meziroční poklesy navíc nebyly výrazné. K relativně výraznějšímu nárůstu plateb do unijního rozpočtu naopak začalo docházet od roku 2017. Tehdy odvody činily 42,4 miliardy korun, do roku 2021 se pak zvýšily o bezmála 24 miliard.

Musíme však podotknout, že Česká republika je stále výrazným tzv. čistým příjemcem. Mezi čisté příjemce patří státy, jejichž příjmy z evropského rozpočtu převyšují odvody. V českém případě se v roce 2021 jednalo o tzv. čistou pozici 88,8 miliard korun. Česká republika tedy z evropského rozpočtu dostala o 88,8 miliard korun více, než do něj zaplatila. Konkrétně z unijního rozpočtu obdržela 131,7 mld. Kč. Následující graf znázorňuje vývoj plateb do rozpočtu EU a také příjmy z něj. 

Pro úplnost uveďme, z čeho se rozpočet Evropské unie skládá. Převážnou částí do něj přispívají tzv. vlastní zdroje EU, mezi něž patří příspěvky členských států, které jsou založené na dani z přidané hodnoty a na výši hrubého národního důchodu (.pdf, str. 1) dané země. Posledním z vlastních zdrojů jsou pak finance plynoucí z cel.

Poslanec Jan Hrnčíř z SPD svým výrokem reagoval na dotaz, zda není nutné novelizovat jednací řád Poslanecké sněmovny. Moderátor debaty položil tuto otázku v souvislosti s nedávnými obstrukcemi ve Sněmovně u projednávání pandemického zákona, kterých se účastnili zejména opoziční poslanci hnutí SPD. Hrnčíř v debatě poukazoval na to, že Sněmovna dlouhodobě funguje. V současném jednacím řádu nevidí zásadní problém. Jako jeden ze svých argumentů použil i to, že současný jednací řád platí zhruba od roku 1995. Pojďme se nyní podívat, zda tomu tak skutečně je.

Současný zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny schválili poslanci v dubnu roku 1995. Pro návrh zvedlo ruku celkem 99 poslanců ze 173 přítomných, nepodpořili ho pak zejména poslanci z řad sociálních demokratů, komunistů a Levého bloku a republikánů. Sociální demokracie a Levý blok zákon kritizovali, protože neuváděl poměrné zastoupení ve vedení a orgánech Sněmovny.

Nový zákon o jednacím řádu připravila dočasná komise, ve které byly zastoupeny všechny tehdejší parlamentní strany. V jejím čele stál (.pdf, str. 40) místopředseda Sněmovny Jan Kasal, pozdější předseda lidovců.

Do přijetí současného jednacího řádu se Sněmovna řídila zákonem o jednacím řádu České národní rady z roku 1989 a jeho čtyřmi novelami. Nový jednací řád zavedl kupříkladu přijímání zákonů ve trojím čtení, možnost pořádkového opatření proti poslanci či nový způsob volení funkcionářů Poslanecké sněmovny. 

Upravily se i podmínky pro faktické poznámky, které mohou podle nového zákona trvat maximálně dvě minuty. Zaveden byl rovněž stav legislativní nouze, v rámci něhož může Poslanecká sněmovna za mimořádných okolností projednávat vládní návrhy zákona ve zrychleném řízení.

Platnost nového zákona, tedy vyhlášení ve Sbírce zákonů, započala 5. června roku 1995. Účinným se pak stal od 1. srpna téhož roku. Účinnost zákona v praxi znamená, že je možné ho začít aplikovat. Pro úplnost dodejme, že zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny se v průběhu let celkem 25krát novelizoval. Část zákona, která upravuje pravidla jednání na schůzích Sněmovny, se nicméně od roku 1995 téměř nezměnila. Drobné změny se týkají např. časového harmonogramu konání interpelací, upravování pořadu schůze v jejím průběhu či rozšíření přednostního práva i na předsedy sněmovních stran a hnutí.

Vzhledem k tomu, že současný zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny je skutečně platný a účinný od roku 1995, hodnotíme výrok poslance Hrnčíře jako pravdivý.

Dle § 59 odst. 1 jednacího řádu Poslanecké sněmovny se Sněmovna může „k projednávanému bodu usnést (…) na omezení řečnické doby, která nesmí být kratší než deset minut“. 

V souladu s jednacím řádem pak ve středu 16. února během projednávání novely pandemického zákona předložil poslanec Marek Výborný (KDU-ČSL) návrh, aby poslanci mohli v rozpravě vystoupit vždy jen jednou, a to na maximálně 10 minut. Pro návrh hlasovali jen vládní poslanci ODS, Pirátů, KDU-ČSL, STAN a TOP 09. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý.

Na závěr nicméně doplňme, že se omezení netýkalo poslanců s přednostním právem, tedy členů vlády, předsedů poslaneckých klubů nebo předsedů sněmovních stran. Vystoupit tak následně mohl například předseda hnutí SPD Tomio Okamura se svým 1,5 hodinovým projevem.