já jsem se proti korupci vyhraňoval už dlouhodobě a myslím si, že ten příklad po komunálních volbách v Praze, kdy jsem v souladu s předvolebním slibem se i po volbách zachoval tak, jak jsem řekl a důsledně jsem se vymezil vůči koalici s Občanskou demokratickou stranou, která v Praze byla zodpovědná za tu obrovskou míru korupce, která doprovázela zejména veřejné zakázky.
Jiří Dienstbier se již před volbami vymezoval proti uzavření koalice s ODS, jako například v tomto rozhovoru z 6. října 2010, kde mimo jiné prohlásil: "Je pro mě nepředstavitelné, abychom uzavřeli jakoukoli koalici s lidmi, kteří dnes v Praze vládnou a kteří mají podíl na vytvoření korupčního, řekl bych až mafiánského prostředí v Praze."
Po volbách pak své odhodlání nepodílet se na koalici s ODS, která byla vytvořena na pražském magistrátu, znovu potvrdil například Ihned.cz nebo v online chatu na serveru Novinky.cz.
Sám se pak stal řadovým zastupitelem a září 2012 rezignoval i na tuto funkci.
Na základě výše uvedeného tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.
Prezident má pravomoc například úkolovat Bezpečnostní informační službu, vyžadovat od ní zprávy. Nebo předložit návrh zákona ústavnímu soudu, aby posoudil jeho soulad s ústavou.
Jelikož platné zákony popisují pravomoci ve znění výroku senátora Dientsbiera, je výrok hodnocen jako pravdivý.
Prezident je oprávněn podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení. (Zákon o Ústavním soudu, § 64, odst. 1, písm. a) ).
Zákon o zpravodajských službách (č. 153/1994 Sb.) v § 8 řeší Dientsbierem zmíněné pravomoci. Konkrétně tato pasáž zákona zní: "(1) Zpravodajské služby podávají prezidentu republiky a vládě jednou za rok a kdykoli v o to požádají zprávy o své činnosti . (4) Vláda a prezident republiky ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident republiky ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády."
Bankovní unie bude povinná pouze pro země, které jsou členy eurozóny. Takže my se nemusíme podřídit pravidlům bankovní unie až do doby, než přijmeme euro.
Bankovní unie bude v případě její zavedení v rámci EU spojovat pouze státy eurozóny. Česká republika by tedy do této skupiny státu zapadla až v případě přijetí eura.
Jan Sváček neprošel, protože byly pochybnosti, snad ani ne tak o jeho odborné kvalifikaci, ale o některých jeho vazbách – to byl ten zásadní problém. Já jsem pro pana Sváčka v senátu nehlasoval. (neprošel v Senátu na post ústavního soudce -pozn. Demagog.cz)
Senátor Dienstbier zřejmě poukazuje na Sváčkovo působení ve státních orgánech před listopadem 1989 a vazby na lobbisty, čemuž se (např. dle Ihned.cz) přisuzuje vina za jeho zmařenou nominaci. Její potvrzení ze strany horní komory, projednával Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice (.doc) 11. ledna 2012, Ústavně-právní výbor (.doc) 1. února a Senát sám o týden později. Ani na jednom z těchto zasedání se ale některý ze senátorů (dle zápisu) o Sváčkově minulosti a vazbách nezmínil. Ve všech případech byla nominace projednána velmi rychle, téměř bez komentáře, pouze Sváček sám ke zmíněným věcem hovořil na půdě Senátu. Ve všech případech také senátoři přistoupili k tajnému hlasování. Senátoři se tak k důvodům svého hlasování ve většině nevyjádřili, ostatně ani nevíme, jak hlasovali. Výjimkou je právě Dienstbier, který pro Ihned.cz uvedl “Pan doktor Sváček na některé věci odpovídal vyhýbavě”. Tvrzení senátora Dienstbiera tedy není možné potvrdit ani vyvrátit.
Vládní stabilizační balíček bych zcela jistě vetoval, protože jsou tam opatření, která jsou nepřijatelná. Např. omezení podpory bydlení.
Jak je uvedeno například na serveru lidovky.cz nebo aktualne.cz, omezení, či spíše zpřísnění poskytování příspěvku na bydlení, bylo v původním vládním návrhu, při projednávání ve sněmovně ale tato změna ze zákona vypadla a podpora bydlení zůstává beze změny.
Dohromady asi dalších 200 tisíc jsem poskytl já plus lidé, kteří mi dali drobné příspěvky.
Výrok na základě dostupného výpisu z transparentního účtu Jiřího Dienstbiera označujeme jako pravdivý. Sám sociálně demokratický kandidát přispěl 17.7. 2012 částkou 100 000 Kč. Drobné příspěvky ostatních dárců (tj. bez příspěvků od samotné ČSSD) evidované v období 21.08.2012 až 27.11.2012 tvoří částku celkovou částku 96 310 Kč (bez úroků). Celkem se tedy jedná o částku 196 310 Kč, která odpovídá zmiňovaným 200 000 Kč.
15 milionů platí, je to suma, kterou mi přispěla sociální demokracie.
Sociální demokracie přislíbila celkově přispět Jiřímu Dienstbierovi částkou patnáct miliónů korun. Zatím mu z této sumy vyplatila pouze určitou část - konkrétně 6 900 000 Kč. Vzhledem k veřejnému příslibu strany a nastavení transparentních účtů v prezidentské kampani, kdy tento závazek bude moct být veřejně lehce kontrolován, je výrok hodnocen jako pravdivý.
A jsem jediný kandidát, který měl všechny tři možnosti nominace: jak podporu poslanců ČSSD, tak podporu mých kolegů v Senátu, tak i podporu více než 50 tisíc lidí pod peticí. To se žádnému jinému kandidátovi nepodařilo.
Jiří Dienstbier skutečně naplnil všechny tři možnosti definované zákonem pro účast v prezidentské volbě. Kromě překročení hranice 50 000 podpisů získal podporu senátorského i poslaneckého klubu ČSSD. Ostatní kandidáti naplnili většinou jednu z podmínek: Přemysl Sobotka získal podporu senátorů (23) a poslanců (51), Karel Schwarzenberg byl podpořen 41 poslanci, zbylých osm kandidátů se zaměřilo na podporu skrze podpisy občanů.
Já bych chtěl říct, že jsem jednak dostal velmi silný mandát, když jsem byl nominován – bylo to 75 % hlasů.
Jak uvádí tiskové prohlášení ČSSD, Jiří Dienstbier byl nominován na sjezdu Ústředního výkonného výboru strany 19.5.2012, kde pro něj hlasovalo 107 ze 152 účastníků, to je asi 70% hlasů. Senátor Dienstbier tak svou pozici výrazně posiluje, výrok je z tohoto důvodu hodnocen jako nepravdivý.
Víte, ono před listopadem 1989 mě sice posuzovali podle mého otce, ale v tom smyslu, že jsem třeba nemohl studovat střední školu, kterou jsem chtěl. Nemohl jsem jít na vysokou školu, na kterou jsem chtěl. Měl jsem tři roky otce zavřeného ve vězení.
Jiří Dienstbier ml. žádné bližší informace o svém studiu v oficiálním životopisu neposkytuje a jiné uspokojivé veřejné zdroje, které by bezpečně potvrzovaly tuto informaci, jsme nenalezli. Pro doplnění však uvádíme, že Jiří Dienstbier absolvoval Právnickou fakultu UK v roce 1997. Je však pravda, že jeho otec Jiří Dienstbier byl vězněn komunistickým režimem v letech 1979 - 1982 za “podvracení republiky”. Nicméně výrok jako celek je hodnocen jako neověřitelný a to právě z důvodu absence konkrétních pramenů, které by spolehlivě potvrdily zbývající část výroku senátora Dienstbiera.
