Jiří Pospíšil

Výrok hodnotíme na základě nedostatku veřejně dostupných informačních zdrojů jako neověřitelný.

Jiří Pospíšil se mýlí, neboť v době jeho působení na ministerstvu spravedlnosti uteklo z českých věznic celkem 5 lidí a dalších 11 odešlo z nestřežených vězeňských zařízení. Jeho výrok je tím pádem nepravdivý.

Výrok Jiřího Pospíšila vztahujeme na roky, kdy byl členem vlády - tedy na 1. a 2. vládu Mirka Topolánka a vládu Petra Nečase. V tomto období podle informací z Vězeňské služby (.pdf - str. 116) uteklo z českých střežených věznic celkem 5 odsouzených (2006 - 1; 2008 - 3; 2010 - 1) a z nestřežených věznic odešlo v tomto čase celkem 11 osob.

Výrok ministra Pospíšila je tudíž nepravdivý, neboť za jeho působení v pozici ministra spravedlnosti uteklo z českých věznic 5 lidí a z nestřežených věznic odešlo dalších 11 osob.

Výrok Jiřího Pospíšila hodnotíme na základě nedostatku informací o rozpočtu vězeňství před rokem 2000 jako neověřitelný.

Jiří Paroubek byl premiérem České republiky v letech 2005-2006. Za jeho vlády ekonomika ČR opravdu rostla, Český statistický úřad uvádí tyto hodnoty (.xls) růstu HDP.

Rok20052006Růst HDP v %6,87,0

V prezentaci (.pdf, str. 9) Vězeňské služby je poté viditelné, že výdaje na vězeňství se v roce 2006 opravdu oproti předchozím rokům snížily. Navíc je z dané prezentace zřejmé, že jde o první snížení od roku 2000.

Data před rokem 2000 však nejsou dostupná a nemůžeme tedy s jistotou určit, zdali za vlády Jiřího Paroubka skutečně poprvé došlo ke snížení rozpočtu vězeňství. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok ministra Pospíšila je nepravdivý, neboť náklady na jednoho vězně jsou podle vězeňské služby ve skutečnosti 758 Kč na den.

Statistická ročenka (.pdf) vězeňské služby (na straně 21) za rok 2011 uvádí, že náklady na 1 vězně (průměrný denní náklad za celou Vězeňskou službu -tj. náklady na platy, pojistné, ostatní věcné výdaje, FKSP a kapitálové výdaje) na den jsou v průměru 758 Kč. Ministr Pospíšil se tedy ve svém výroku značně odchýlil od skutečného stavu, tudíž jeho výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Bohužel aktuální průměrnou délku vazby ve dnech nelze dohledat, tato informace je dostupná pouze ve statistických ročenkách Vězeňské služby ČR z let 2000-2005, kdy se průměrná délka vazby zkrátila ze 180 na 145 dnů.

Za období let 2000-2011 (s vyjímkou let 2009-2010) je možné v ročenkách dohledat pouze informace o počtu obviněných v jednotlivých kategoriích dle délky vazby vždy k 31. 12. daného roku. Pokud vyjádříme tyto údaje v procentech tak, aby celkové počty obviněných v daných letech (které se od roku 2000 do roku 2011 snížily o 55 %) nezkreslovaly požadované informace, dospějeme k následující tabulce:

délka vazby 2000 (%) 2001 (%) 2002 (%) 2003 (%) 2004(%) 2005 (%) 2006 (%) 2007 (%) 2008 (%) 2011 (%) do 2 měs. 28 % 27 % 33 % 38 % 33 % 39 % 77 % 73 % 75 % 28 % 2-4 měs. 23 % 25 % 24 % 24 % 26 % 24 % 25 % 4-6 měs. 14 % 14 % 15 % 14 % 13 % 12 % 16 % 6-9 měs. 13 % 15 % 14 % 13 % 14 % 12 % 8 % 13 % 12 % 13 % 9-12 měs. 10 % 8 % 5 % 6 % 6 % 7 % 6 % 7 % 6 % 8 % 1-2 roky 11 % 10 % 6 % 5 % 7 % 6 % 7 % 7 % 6 % 10 % nad 2 roky 1 % 1 % 1 % 1 % 1 % 1 % 2 % 1 % 0 % 0 %

Z námi zpracované tabulky vyplývá, že v letech 2000-2005 se skutečně podíl obviněných osob, které byly vzaty do vazby na dobu delší než 9 měsíců, snižoval a podíl osob s vazbou kratší nežli 2 měsíce zvyšoval. V roce 2011 jsou v ročence však uvedeny údaje, které se příliš neliší od těch z roku 2000.

Ministr Posíšil hovoří o průměrné délce vazby. Z dostupných informací bohužel jeho výrok ověřit nelze, jelikož průměrnou délku vazby Vězeňská služba ČR zveřejnila pouze v letech 2000-2005. Údaje za léta 2005-2011 ukazatel průměrné délky vazby nezachycují.

Z těchto důvodů hodnotíme výrok ministra Pospíšila jako neověřitelný.

Vězeňská služba na svých stránkách uvádí výčet deseti vazebních věznic.

Ve statistické ročence (.pdf) Vězeňské služby ČR za rok 2011 můžeme na stránkách 34-72 nalézt tabulky, zachycující kapacitu a stav v jednotlivých věznicích k 31. 12. 2011. Pokud vyhodnotíme údaje za vazební věznice, které jsou uvedeny na stránkách Vězeňské služby, zjistíme, že k 31. 12. 2011 bylo v uvedených věznicích s kapacitou 4 742 míst 4 695 osob. To znamená, že vazební věznice byly k 31. 12. 2011 naplněné z 99 %.

Z tabulek na stranách 34 a 35 uvedeného materiálu však lze vyčíst, že ve vazebních věznicích se vyskytují jak obvinění, tak odsouzení vězni. Pokud spočítáme míru naplnění průměrných kapacit, které jsou vyčleněny pro výkon vazby, průměrnými počty obviněných osob, vyjde nám, že v 15 věznicích, ve kterých byly v roce 2011 vězněny také obviněné osoby, byly části vyčleněné pro výkon vazby naplněny průměrně ze 105 %.

Pro doplnění se můžeme podívat také na statistiku (.pdf) za měsíc březen 2012, konkrétně na tabulku XIII - Stav využití ubytovacích kapacit ve vazebních věznicích a věznicích Vězeňské služby ČR k 31.3. 2012. K 31. 3. 2012 bylo uvězněno 2 556 obviněných osob a kapacita vyčleněná pro výkon vazby činila 2 430 míst. Z toho vyplývá, že tato kapacita byla využita ze 105 %.

Pokud bychom zjišťovali stav naplnění kapacit ve vazebních věznicích, uvedených Vězeňskou službou ČR, k 31. 3. 2012 bez ohledu na to, zda se jedná o obviněné nebo odsouzené osoby, ze statistiky za měsíc březen vyplývá, že v těchto vazebních věznicích, s kapacitou 4 925 osob, jich bylo umístěno celkem 5 185, což odpovídá naplnění kapacity ze 105 %.

Nejnovější údaj o počtu obviněných ve výkonu vazby a kapacitě výkonu vazby je z 8.6. 2012. K tomuto datu činila naplněnost 98,75%.

Ani jeden z námi zjištěných údajů tedy neodpovídá údaji, který uvádí ministr Pospíšil. S ohledem na výše uvedené dostupné informace tedy hodnotíme výrok ministra Pospíšila jako nepravdivý.

Ministr Pospíšil zřejmě hovoří o novele Zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu) č. 459/2011 Sb. Průběh schvalování novely lze dohledat na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (dále PSP ČR). V říjnu (tedy na podzim) byl návrh tohoto zákona schválen PSP ČR, a dále byl postoupen Senátu, který jej s pozměňovacími návrhy sněmovně vrátil. Počátkem prosince PSP ČR Senát přehlasovala a koncem prosince byl zákon v říjnovém znění podepsán prezidentem.

Jelikož se jedná o velmi rozsáhlou novelu, k ověření výroku pana ministra byl využit také článek na serveru epravo.cz "Co je nového v trestním řádu od 1. 1. 2012 - část II.", který se věnuje změnám v úpravě institutu vazby v novele trestního řádu.

Ministr Pospíšil se zmiňuje o rozhodování o vazbě ve veřejném slyšení. Novela v bodě 30 vkládá do trestního řádu nové paragrafy 73d až 73g, které se věnují tzv. "vazebnímu zasedání", tedy zasedání, ve kterém se rozhoduje o vazbě. Odst. 1 a 2 paragrafu 73d zní: "(1) Koná-li se hlavní líčení nebo veřejné zasedání, jehož se účastní obviněný, rozhodne soud i o vazbě, je-li to potřebné vzhledem ke stanoveným lhůtám. (2)Rozhoduje-li soud o vzetí obviněného do vazby mimo hlavní líčení nebo veřejné zasedání, nebo rozhoduje-li soudce o vzetí do vazby v přípravném řízení, rozhoduje vždy ve vazebním zasedání". Paragfraf 73f dále stanoví přítomnost osob při vazebním zasedání následovně:

"(1) Vazební zasedání se v řízení před soudem koná za stálé přítomnosti všech členů senátu.(2) Vazebního zasedání se vždy účastní obviněný; jeho účast může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Účast státního zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná.(3) Vazební zasedání se koná bez účasti veřejnosti."
Rozhodnutí o vazbě tedy může probíhat i na veřejném zasedání, ale existuje i druhá varianta - vazební zasedání není veřejné.

Není zcela jasné, jaká ustanovení měl ministr Pospíšil na mysli, když hovořil o možnosti častějšího podávání námitek. Institut námitky se v novele č. 459/2011 Sb., nevyskytuje a nejsme si tedy jisti co přesně myslel, tuto část výroku tedy nemůžeme ověřit.

Vzhledem k zavádějící části o veřejných slyšeních hodnotíme celý výrok jako zavádějící.

Výrok Jiřího Pospíšila je pravdivý, neboť česká justice je sice kritizována za některé aspekty svého fungování, nicméně tato kritika nesměřuje na samotné vazby a vazební věznice.

Česká republika byla v minulých letech kritizována ze strany několika organizací v oblasti justice. Konkrétně šlo o Radu Evropy, která kritizovala české soudy za liknavou práci. Dalším českou justici kritizujícím subjektem byl Evropský soud pro lidská práva, který na případu F. O. Kinského kritizoval (zde a zde) Českou republiku, že krátila jeho práva na spravedlivý proces.

Co se situace s vazbami týká, Česká republika (podle dostupných informací) skutečně není mezinárodními organizacemi kritizována, tím pádem je výrok ministra Pospíšila pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je tato problematika upravena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby. Generální ředitelství vězeňské služby o tom proto nemohlo rozhodnout, což vyplývá ze Zákona o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, který říká, že generální ředitel odpovídá ministrovi za činnost Vězeňské služby a zabezpečuje plnění společných úkolů ostatních organizačních jednotek, které metodicky řídí a kontroluje.

Kompetence generálního ředitelství proto v tomto případě spočívají v dohledu nad implementací vyhlášky ministerstva. Tuto vyhlášku ministerstva spravedlnosti 109/1994 Sb., dne 18. ledna 2010 zveřejnila Vězeňská služba na svých stránkách.V rámci tohoto dokumentu pak problematiku sprchování ošetřuje konkrétně § 36 Koupání obviněných, v kterém je uvedeno že:

"(1) Správa věznice zajistí, aby obvinění měli možnost se koupat v teplé vodě nejméně dvakrát týdně.

(2) Na základě doporučení lékaře, nebo vyžadují-li to hygienické důvody, zajistí správa věznice koupání obviněných častěji.

(3) Obviněné při koupání střeží osoba stejného pohlaví. Zpravidla při koupání může být provedena zraková prohlídka zaměřená na zjištění stop po fyzickém násilí na těle obviněného.

(4) Za koupání v teplé vodě se v podmínkách výkonu vazby považuje sprchování teplou vodou.

(5) Pokud z provozních nebo energetických důvodů nelze koupání podle odstavce 1 zabezpečit, musí být vždy zajištěna možnost řádného umytí v teplé vodě."