Kateřina Konečná

Během superdebaty na CNN Prima News se moderátorka Tezerie Tománková ptala lídrů kandidátek ve volbách do Evropského parlamentu na jejich pohled na Green Deal a na to, co by v něm změnili, odstranili či zachovali. Kateřina Konečná, lídryně koalice Stačilo!, říká, že podle ní není pravda, že by Green Deal nešel zrušit, protože lid je dle české Ústavy zdrojem veškeré moci, a proto lze podobná legislativa vždy anulovat. V našem odůvodnění neověřujeme, zdali se Green Deal dá zrušit, ale pouze to, jestli se taková formulace v Ústavě nachází.

Hned na začátku Ústavy, konkrétně v článku 2, stojí, že lid je zdrojem veškeré moci. Dále se v něm specifikuje, že lid tuto moc vykonává prostřednictvím orgánů zákonodárné, výkonné a soudní moci. Vedle toho ale ústavní zákon může určit, kdy lid státní moc vykonává přímo. Je vhodné uvést, že zákonodárnou moc má v Česku na základě Ústavy Parlament a vrcholným orgánem výkonné moci je vláda.

Ústava tedy výslovně stanovuje, že lid je zdrojem veškeré státní moci. Výrok Kateřiny Konečné tak hodnotíme jako pravdivý.

Frans Timmermans, člen nizozemské levicové Strany práce a toho času zástupce frakce Progresivní aliance socialistů a demokratů (S&D) se po evropských volbách v roce 2019 ujal nové pozice výkonného místopředsedy Evropské komise (EK) pro Green Deal. Jeho ambice původně směřovaly na nejvyšší post v EK, tedy na jejího předsedu. Čelil ale odporu několika členských států včetně Česka, takže se tohoto místa ujala Ursula von der Leyen.

Timmermansova role

Ursula von der Leyen následně Timmermanse pověřila vedením politik EU v oblasti klimatu (.pdf, str. 2), jejichž cílem je stát se klimaticky neutrálním kontinentem do roku 2050. Vyzvala ho také k tomu, aby nastavil nové, ambicióznější snahy ve snižování emisí. Timmermans tedy vedl portfolio, které bylo pro EK pod vedením von der Leyen klíčové.

V dopise, který Timmermans od šéfky EK v roce 2019 dostal, stálo, že má za úkol „prověřit výrobu energie, odblokovat soukromé investice a podpořit nové čisté technologie“. Až do svého odchodu z Evropské komise v roce 2023 vedl vyjednávání legislativy, do které spadá například postupný zákaz spalovacího motoru, uhlíková daň či systém obchodování s emisními povolenkami pro silniční dopravu a budovy.

Mezi Timmermansovy úkoly spadala i jednání o klimatu se světovými lídry nebo farmářskou lobby. Klimatický balíček přijel v roce 2021 představit i tehdejšímu českému premiérovi Andreji Babišovi. V pozici výkonného místopředsedy EK pro Green Deal ho v srpnu 2023 nahradil slovenský eurokomisař Maroš Šefčovič (taktéž S&D), který v tomto evropském orgánu působí už od roku 2009.

Závěr

Nizozemský politik Frans Timmermans, člen levicové Strany práce, skutečně vedl vyjednávání o Green Dealu. Činil tak ze své pozice výkonného místopředsedy Evropské komise. Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

OPRAVA: V odůvodnění jsme původně na základě přehledu Legislative Train Schedule zmiňovali, že Kateřina Konečná podpořila celkem 30 dílčích návrhů, které jsou součástí Zelené dohody. Po upozornění Kateřiny Konečné a dalším přezkumu obsahu jednotlivých návrhů a průběhu jednotlivých hlasování jsme text upravili.

Takzvaný Green Deal neboli Zelenou dohodu pro Evropu představila Evropská komise (EK) v prosinci 2019. Cílem tohoto plánu je připravit Evropskou unii (EU) na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. EK chce konkrétně do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů, včetně oxidu uhličitého, alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990 (.pdf, str. 4). Do roku 2050 chce EU dosáhnout klimatické neutrality.

Projednávání Green Dealu

V Evropském parlamentu se dohoda začala projednávat v prosinci 2019, přičemž hlasováním na plenárním zasedání si Green Deal prošel v lednu 2020. Pro jeho přijetí tehdy hlasovalo 482 europoslanců, 136 bylo proti a 95 se zdrželo (.pdf, str. 218–219). Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná hlasovala proti (str. 219).

Návrh následně v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Díky tomu se z ambic o dosažení klimatické neutrality do roku 2050 stala právní povinnost.

Evropský parlament o evropském právním rámci pro klima hlasoval v červnu 2021, přičemž Kateřina Konečná byla pro jeho přijetí (.pdf, str. 11). Zástupci všech členských států s výjimkou Bulharska v Radě EU posléze tento rámec schválili.

Další hlasování

Green Deal ale není jen jeden návrh, jedná se totiž o soubor iniciativ, do kterého kromě zmíněného právního rámce pro klima patří také např. balíček s názvem Fit for 55, strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu nebo další iniciativy, které se věnují zemědělství či průmyslu.

Webové stránky Legislative Train Schedule, které vytvořil Europarlament, sledují celkem šest politických priorit, které si Evropská komise stanovila pro toto volební období. Jednou z nich je právě Green Deal. Ne všechny položky, které Legislative Train Schedule vyjmenovává v kategorii Green Deal, jsou součástí Zelené dohody, prosazují ale cíle v Green Dealu obsažené.

Podle těchto záznamů Kateřina Konečná hlasovala například pro přijetí dvou nařízení, která jsou součástí balíčku Fit for 55. Prvním z nich bylo nařízení o vytvoření Sociálního fondu pro klimatická opatření (.pdf, str. 16). Jeho cílem je pomocí výnosů z emisních povolenek financovat zvyšování energetické účinnosti budov nebo využívání nízkoemisní dopravy a dočasně také poskytovat přímou finanční podporu zranitelným skupinám obyvatel (.pdf, str. 70). Ve druhém případě Konečná podpořila nařízení o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva (.pdf, str. 111), jehož záměrem je např. zajistit větší množství veřejně přístupných elektrických dobíjecích stanic.

Kromě toho Konečná dále podpořila rozhodnutí o všeobecném akčním programu Unie pro životní prostředí na období do roku 2030 (.pdf, str. 565). Ten se „zaměřuje na urychlení přechodu na klimaticky neutrální, čisté a oběhové hospodářství efektivně využívající zdroje spravedlivým a inkluzivním způsobem a podporuje cíle Zelené dohody pro Evropu“.

Dalším podpořeným dokumentem je nařízení o látkách poškozujících ozonovou vrstvu (.pdf, str. 4), jehož účelem je především uvést starší opatření do souladu se Zelenou dohodou tak, že stanoví další snížení emisí (.pdf, str. 2). Zpřísněním limitů, tentokrát u znečišťujících organických látek, se v souladu s Green Dealem zabývalo nařízení, pro které Konečná hlasovala v říjnu 2022 (.pdf, str. 24).

Kladně hlasovala i pro nařízení o vytvoření rámce pro certifikaci pohlcování uhlíku (.pdf, str. 133). Jeho cílem je usnadnit provozovatelům zavádění pohlcování uhlíku a tím dosáhnout „cíle klimatické neutrality do roku 2050 stanoveného v evropském právním rámci pro klima a dalších environmentálních cílů Zelené dohody pro Evropu“.

Závěr

Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná má tedy pravdu v tom, že nehlasovala pro přijetí samotného Green Dealu. Následně však podpořila řadu dílčích návrhů, které jsou jeho součástí, počínaje právním rámcem pro klima, který mění některé cíle Grean Dealu na právní povinnost pro členské země. Její výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Europoslankyně za KSČM Kateřina Konečná v kontextu výroku tvrdí, že Green Deal, neboli Zelená dohoda pro Evropu, a s tím spojený přechod na udržitelnější ekonomiku poškozuje evropský průmysl. Obdobné ustanovení podle ní stojí i v Antverpské deklaraci.

Obsah deklarace

Antverpskou deklaraci pro Evropskou průmyslovou dohodu (.pdf) v únoru 2024 podepsalo více než 70 zástupců průmyslových podniků. Summitu se zúčastnil se také belgický premiér Alexander De Croo a předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Firmy mohou dokument stále podepsat, ke dni vysílání námi ověřované debaty tak učinilo přes 1 000 organizací z 25 průmyslových odvětví.

Deklarace primárně žádá, aby příští Evropská komise vytvořila Evropskou průmyslovou dohodu, která by doplnila stávající Zelenou dohodu a podpořila průmysl v Evropské unii (EU). V deseti bodech navrhuje např. to, aby se komise zaměřila na vybudování potřebné infrastruktury, podpořila inovace v průmyslu nebo zajistila surovinovou bezpečnost (.pdf).

V žádném ze svých bodů neříká, že průmyslníci kvůli Green Dealu z Evropy odejdou nebo že je pro ně tato dohoda likvidační. V závěru deklarace se píše, že „konkurenceschopný evropský průmysl, založený na Evropské průmyslové dohodě, je nezbytný pro úspěšné naplnění Zelené dohody pro Evropu“ (.pdf).

Závěr

Kateřina Konečná obsah Antverpské deklarace nepopisuje přesně. Ani jeden z jejích bodů neobsahuje tvrzení, že by průmyslníci byli kvůli Green Dealu z Evropy donuceni odejít nebo že pro ně přechod na udržitelnější ekonomiku není životaschopný. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Vláda Slovenské republiky schválila návrh obranné dohody o vojenské spolupráci se Spojenými státy 12. ledna 2022. Návrh dohody vychází z pera slovenského ministerstva obrany a dohodu poté schválila vláda. Prezidentka Zuzana Čaputová se na samotném znění smlouvy nepodílela, ovšem k dohodě připojila tzv. interpretační doložku. Podle SME.sk bylo cílem zmírnit obavy veřejnosti, jejíž část proti dohodě hlasitě vystupovala. Doložka upřesňuje nejcitlivější součásti dohody, kupříkladu fakt, že nedojde ke zřízení amerických vojenských základen na slovenském území, umisťování jaderných zbraní apod. Doložka však není přímo právně závazná. Obdobnou doložku k dohodě přiložila také americká strana.

Prezidentka Čaputová smlouvu po celou dobu procesu podporovala a po schválení Národní radou ji také ratifikovala.

Obranná dohoda byla velmi kontroverzní už v době příprav textu. Řeší například to, že by americká armáda mohla využívat některá slovenská vojenská letiště. Slovensko by také získalo finance na jejich modernizaci. Proti se kromě opozice, například expremiéra Roberta Fica, staví také slovenský generální prokurátor. Podle obou dohoda ohrožuje suverenitu státu. Uveďme také, že o možné smlouvě se hovořilo už v roce 2019.

Na závěr uveďme, že slovenská vláda schválila dohodu 12. ledna, ministr zahraničí Jaroslav Naď ji ve Washingtonu podepsal 4. února. Předposledním krokem pak bylo schválení parlamentem, tedy Národní radou, které proběhlo 9. února. Jako poslední krok následovala ratifikace právě prezidentkou Čaputovou.

Výrok Kateřiny Konečné hodnotíme jako pravdivý s výhradou, jelikož správně poukazuje na to, že se prezidentka Čaputová aktivně podílela na přípravě obranné dohody. Její role při přípravě nicméně nebyla zdaleka tak zásadní jako role vlády. Nejednalo se tedy ani o jakýsi společný projekt, na kterém by se prezidentka a vláda rovnocenně podílely. Zuzana Čaputová k vládou připravenému a schválenému znění dohody pouze připojila svoji interpretační doložku a následně dohodu v předloženém znění ratifikovala.

Europoslankyně a předsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná ve svém videu hovoří o možných dopadech Dohody o spolupráci v oblasti obrany mezi Spojenými státy americkými a Slovenskou republikou. Tuto dohodu 9. února schválil slovenský parlament a následně ji ratifikovala také prezidentka Zuzana Čaputová.

Co se týče počtu vojáků, kteří by se měli v rámci spolupráce pohybovat na slovenském území, samotná dohoda neuvádí jejich přesný plánovaný počet. Dokument totiž pouze opravňuje (str. 4) americké vojenské jednotky využívat předem dohodnutá operační zařízení a prostory, konkrétně vojenská letiště Malacky-Kuchyňa a Sliač (str. 21). Dodejme, že na základě tohoto dokumentu má Slovenská republika možnost získat od USA dar přes 100 milionů dolarů (2,1 miliardy korun) na modernizaci těchto letišť.

Podle tzv. interpretační doložky americké strany, kterou zveřejnilo slovenské Ministerstvo zahraničních věcí, dohoda především stanovuje podmínky spolupráce Slovenska a USA a „není rozhodnutím ani jedné ze stran“ vyslat konkrétní personál. O příchodu amerických vojáků na Slovensko přitom i nadále bude rozhodovat slovenský parlament anebo vláda. „Tato smlouva žádným způsobem neomezuje kompetenci vlády a Národní rady rozhodovat o každém jednom vstupu ozbrojených sil, amerických či jiných,“ uvedl k tomu slovenský ministr zahraničí Ivan Korčok.

Zmiňme, že o třech tisících amerických vojáků mluvili například někteří opoziční poslanci. Slovenský ministr obrany Jaroslav Naď však 8. února uvedl, že vláda počítá s tím, že na Slovensko vojáků USA nepřijede více než sto.

Dále také uveďme, že 3 tisíce vojáků zmiňovala slovenská opozice i v souvislosti s několik let plánovaným mezinárodním cvičením Saber Strike 2022. Toho by se na Slovensku sice skutečně měly zúčastnit zhruba 2,5 až 3 tisíce vojáků USA. Na cvičení, které bude probíhat v první polovině března, by měli společně spolupracovat příslušníci amerických a slovenských ozbrojených sil. Slovenské Ministerstvo obrany uvedlo, že toto cvičení nemá souvislost s obrannou dohodou USA a Slovenska, která v současnosti ještě ani není platná. Z jejího textu vyplývá, že v platnost může vstoupit nejdříve v dubnu 2022 (str. 19). Ministerstvo také dodalo, že zahraniční vojáci po konci cvičení Saber Strike 2022 slovenské území opustí.

Co se týče trestněprávní odpovědnosti amerických vojáků, je pravdou, že v rámci dohody se slovenská strana skutečně zříká (str. 10) možnosti stíhat trestné činy, a to ve prospěch americké strany. I přesto jí stále náleží pravomoc toto rozhodnutí v konkrétních případech odvolat:

„Slovenská republika uznává zvláštní důležitost disciplinární kontroly ozbrojených sil USA nad jejími příslušníky a vliv, který má taková kontrola na operační připravenost. Slovenská republika proto na žádost Spojených států a na podporu svého závazku o vzájemné obraně tímto uplatňuje svoji suverénní diskreční pravomoc vzdát se svého přednostního práva na výkon trestní pravomoci podle článku VII odstavce 3 písm. c) NATO SOFA. V konkrétních případech trestných činů, které mají pro Slovenskou republiku zvláštní význam, mohou slovenské orgány toto vzdání se pravomoci odvolat, a to písemným vyhlášením (…)."

To, že dohoda neznamená definitivní zřeknutí se trestněprávní jurisdikce Slovenské republiky, dokládá (str. 2–3) také předkládací zpráva: „Přenos trestní pravomoci na orgány Spojených států amerických podle této dohody je možné v kterémkoliv případě odvolat a tedy uplatnit jurisdikci Slovenské republiky. Přenos trestní pravomoci na orgány Spojených států amerických touto dohodou neznamená beztrestnost pachatelů a obětem trestných činů musí být poskytnuto plné odškodnění. Všechny aktivity vykonávané na základě této dohody se budou vykládat a vykonávat způsobem, který plně respektuje suverenitu Slovenské republiky, její právní předpisy a její mezinárodní závazky.“

Na závěr tedy shrňme, že na Slovensku by v době mezinárodního cvičení Saber Strike 2022 měly být zhruba 3 tisíce amerických vojáků. Cvičení bylo nicméně dlouho plánováno a s obrannou dohodou mezi USA a Slovenskem podle tamní vlády nesouvisí, tito vojáci by také měli v polovině března Slovensko opustit. Zástupci slovenské vlády poté uvedli, že ve spojitosti s obrannou dohodou bude na území Slovenska působit maximálně stovka amerických vojáků.

Dále uzavření dohody neznamená beztrestnost amerických vojáků na slovenském území, jak tvrdí Kateřina Konečná. I přes uzavření dohody je Slovenská republika plně suverénním státem, který má v případě potřeby právo uplatňovat svoji jurisdikci, proto tento výrok hodnotíme jako nepravdivý. 

Na začátek uveďme, že předsedkyně ÚV KSČM a europoslankyně Kateřina Konečná ve svém výroku hovoří o Dohodě o spolupráci v oblasti obrany mezi vládou Slovenské republiky a vládou Spojených států amerických. Tuto dohodu schválil 9. února 2022 slovenský parlament.

Co se týče první části výroku, v předkládací zprávě (.pdf) této dohody výslovně uvedeno, že USA na území Slovenské republiky nesmí umístit jaderné, biologické, či chemické zbraně: „Tato dohoda neumožňuje na území Slovenské republiky přítomnost jaderných zbraní, biologických nebo chemických zbraní vzhledem k tomu, že by to bylo v rozporu s mezinárodními závazky Slovenské republiky.“

Zmiňovaným mezinárodním závazkem, na základě kterého není možné na Slovensku jaderné zbraně umístit, je například Smlouva o nešíření jaderných zbraní (NPT). Hlavním cílem (čl. 2) této smlouvy je závazek, že státy, které jaderné zbraně nevlastní, se vzdávají práva je vyrábět nebo jinak přímo či nepřímo získat. Interpretace tohoto ustanovení nicméně není dodnes vyjasněná (.pdf, str. 10–11). Podle amerického výkladu umístění jaderných zbraní na území ne-jaderného státu nevede k porušení NPT, jelikož nedochází k předání kontroly nad jadernou zbraní druhému státu. Jiní signatáři NPT se však s touto interpretací neztotožňují. NPT v článku 2 přímo zakazuje transfer jaderných zbraní do státu, který smlouvu ratifikoval. Jelikož v současnosti na Slovensku nejsou (.pdf) umístěny žádné jaderné zbraně (na rozdíl od některých jiných evropských zemí), jejich dovezení na Slovensko by dle striktní interpretace bylo porušením NPT.

Zásadní změna fungování vzdušného prostoru SR, díky které by Spojené státy mohly „opanovat“ vzdušný prostor, v dohodě (.pdf) uvedena není. Dohoda pouze povoluje letadlům ozbrojených sil USA přelety nad územím SR a také jejich přistávání a vzlety (str. 10), pro něž mohou využít především vojenská letiště Sliač a Malacky-Kuchyňa (str. 21). Na základě žádosti může být umožněno také dočasné využití jiných veřejných či soukromých pozemků (str. 5).

Dohoda nicméně zároveň ustanovuje (.pdf, str. 3), že veškeré aktivity amerických vojáků na území SR budou probíhat v souladu se suverenitou Slovenské republiky, právními předpisy Slovenské republiky a jejími mezinárodními závazky. Je tedy patrné, že příslušníci americké armády nemohou porušovat zákony SR, tudíž nesmí beztrestně narušovat ani vlastnická práva jejích občanů. 

Spornou částí dohody (.pdf, str. 10) s ohledem na porušování práva by mohla být tato část: „Slovenská republika uznává zvláštní důležitost disciplinární kontroly ozbrojených sil USA nad jejími příslušníky a vliv, který má taková kontrola na operační připravenost. Slovenská republika proto na žádost Spojených států a na podporu svého závazku o vzájemné obraně tímto uplatňuje svou suverénní diskreční pravomoc vzdát se svého přednostního práva na výkon trestní pravomoci (…).“

Slovensko se tedy sice v rámci této dohody vzdává svého práva na stíhání trestných činů amerických vojáků, ale ponechává si pravomoc toto stanovisko v konkrétních případech odvolat (.pdf, str. 10): „V konkrétních případech trestných činů, které mají pro Slovenskou republiku zvláštní význam, mohou slovenské orgány toto vzdání se pravomoci odvolat (…).“ Citované pasáže jsou také důležité pro další námi ověřovaný výrok Kateřiny Konečné o trestní odpovědnosti přítomných příslušníků armády USA.

Na závěr pro kontext doplňme, že se v rámci NATO nejedná o ojedinělou smlouvu. Dohodu o spolupráci v oblasti obrany (DCA) s USA podepsalo 23 z celkem 30 členských zemí. Například Maďarsko (.pdf) nebo Polsko (.pdf). Na webových stránkách Ministerstva obrany Slovenské republiky je k dispozici také tabulka (.pdf), která porovnává znění dohod jednotlivých států. 

Žádná část dohody (.pdf) Spojeným státům neumožňuje umísťovat jaderné zbraně, ovládnout vzdušný prostor nebo omezit práva občanů Slovenské republiky. Část výroku o jaderných zbraních dohoda dokonce přímo odmítá. Z těchto důvodů výrok Kateřiny Konečné hodnotíme jako nepravdivý.

Kateřina Konečná hovoří o průzkumu agentury MEDIAN SK, který se uskutečnil na konci ledna. Průzkum pracoval s reprezentativním vzorkem 1006 respondentů (.pdf, str. 3) a zkoumal názory a postoje obyvatel Slovenska (str. 1). Jedna z otázek průzkumu se týkala právě schválení dohody s USA o spolupráci v oblasti obrany (.pdf, str. 20). 32 % dotazovaných se tehdy skutečně vyslovilo pro. Doplňme, že nejčastěji se jednalo o obyvatele Bratislavského kraje ve věku 18–29 let anebo voliče hnutí Progresívne Slovensko (PS) nebo vládních stran OĽANO a Sloboda a Solidarita (SAS). Opačný názor na uzavření dohody mělo 54 % respondentů.

Co se týče umístění vojáků USA na slovenském území, 29 % občanů Slovenska by jejich přítomnost nevadila, 64 % naopak ano (.pdf, str. 19). Doplňme, že respondenti v průzkumu mimo jiné odpovídali také na otázky ohledně volební účasti, volebních preferencích, důvěře v mezinárodní organizace a konfliktu na Ukrajině.

Výsledky šetření v den jeho zveřejnění, tedy 2. února, publikovala také slovenská veřejnoprávní RTVS na svých webových stránkách i v hlavní televizní zpravodajské relaci (video, čas 18:34).

Pro kontext dodejme, že obranná dohoda Slovenska s USA upravuje právní podmínky a postavení americké armády na Slovensku, přičemž se jedná hlavně o posílení východní hranice Severoatlantické aliance. Ve slovenské společnosti způsobuje velké napětí.

Dohodu schválil slovenský parlament a následně ji ratifikovala prezidentka Zuzana Čaputová. Ta k dohodě prosadila tzv. interpretační doložku, podle níž se dokumentem „nezřizují vojenské základny na Slovensku ani se na jeho území neumisťují například jaderné zbraně a o působení amerických vojáků v zemi bude nadále rozhodovat slovenská vláda či parlament“.

Nejprve dejme výrok do kontextu. Ve středu 9. února 2022 schválil slovenský parlament dohodu o obranné spolupráci s USA. Díky ní může americká armáda využívat dvě vojenská letiště na Slovensku. Slovensko pak na oplátku získá 2,1 miliardy korun na jejich modernizaci. Dokument již ratifikovala i prezidentka Zuzana Čaputová. Opoziční strany ale s dohodou nesouhlasí.

Dne 8. února se před budovou Národní rady konala demonstrace proti této vojenské dohodě. Veřejnoprávní televize RTVS informovala, že se shromáždily stovky demonstrantů, podle slovenského Denníku N se protestu zúčasnily zhruba dva tisíce lidí. Prvotní odhady tipovaly 3 až 5 tisíc demonstrujících. Obdobná demonstrace, pouze v menším měřítku, se odehrála i 26. ledna, kdy přišlo protestovat zhruba tisíc lidí.

Samotná schůze slovenské Národní rady 8. února se neobešla bez několika incidentů poslanců krajně pravicové strany ĽSNS (Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko), v jejímž čele stojí Marian Kotleba. Poslanci z řad Kotlebovců blokovali řečnický pult, narušovali (video, čas 50:12) vystoupení ministra obrany, pískali na píšťalky (video, čas 13:35), polili ukrajinskou vlajku vodou či strhli jinému poslanci respirátor z tváře. 

Schůze však přesto trvala dlouho do večera. Poslední přerušení nastalo kolem 20:30, kdy jeden z poslanců za ĽSNS spustil v jednací místnosti zvuk sirény z vlastních vnesených reproduktorů a narušoval tak vystoupení ostatních poslanců (video, čas 05:04:36). Krátce před 22. hodinou si pak poslanci kvůli narušování schůze odhlasovali ukončení rozpravy. Pro návrh hlasovali poslanci z OĽaNO, SaS, Sme rodina a Za ľudí, tedy stran, které tvoří současnou vládní koalici. Druhý den se pak o obranné dohodě s USA rovnou hlasovalo.

Uveďme, že předsedkyně ÚV KSČM Kateřina Konečná svůj výrok doplňuje (video, čas 1:28) slovy: „Zakázali vystoupit lidmi voleným poslancům. Tohle není demokracie.“ Rozprava o obranné dohodě tedy sice byla ukončena, důvodem však bylo především narušování průběhu schůze opozičními poslanci. O ukončení schůze z těchto důvodů mluvil v parlamentu již odpoledne 8. února například předseda Národní rady Boris Kollár. Doplňme také, že opoziční poslanci ĽS Naše Slovensko pískotem rušili (video, čas 51:00) vystoupení například i Roberta Fica (SMER-SD), který je rovněž opozičním poslancem a obrannou dohodu také kritizoval.

Na závěr tedy shrňme, že kvůli dohodě o obranné spolupráci Slovenska s USA vyšlo do ulic demonstrovat několik tisíc lidí. Parlament však rozpravu o této dohodě neukončil kvůli těmto protestům či kvůli průzkumu, podle něhož uzavření dohody podporuje jen třetina Slováků, což Kateřina Konečná ve videu také zmiňovala (video, čas 1:14). Důvodem ukončení schůze byly obstrukce poslanců opoziční strany Kotlebovci – Ľudová strana Naše Slovensko. Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako zavádějící.

Ruský opoziční politik Alexej Navalnyj, který byl léčen v Německu po předchozím neúspěšném pokusu o jeho vraždu, se rozhodl v neděli 17. ledna 2020 vrátit do Ruska. Okamžitě po přistání na ruském letišti byl však zatčen a vzat do vazby. Navalnyj byl v Rusku již dříve odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a ruská justice mu teď dává za vinu, že porušil podmínky tohoto podmíněného trestu, jelikož se včas nehlásil probační službě. 

Nedlouho po jeho zadržení vyšly desetitisíce Rusů protestovat do ulic. Tyto protesty byly policií násilně potlačeny a veliké množství protestujících bylo zadrženo. Uveďme, že případy použití násilí ze strany protestujících byly naopak zaznamenány jen ojediněle, navíc se většinou jednalo o reakci na zásah ruské policie. Navalnyj byl v úterý 2. února odsouzen k nepodmíněnému trestu 3,5 roků odnětí svobody.

Právě zmíněné policejní násilí při potlačení probíhajících protestů vede státy EU včetně České republiky k obvinění Ruska z porušování lidských práv. Ministr zahraničí Petříček na svém twitterovém účtu tyto násilnosti důrazně odsoudil:

Ve snaze Rusko za porušení lidských práv nějak potrestat jednotlivé státy EU nastolují opět otázku sankcí jakožto mírového prostředku mezinárodního práva. Učinilo tak například Polsko, v rámci svého společného prohlášení také Estonsko, Lotyško a Litva, tedy státy Pobaltí, a nechybí ani Česká republika: 

Minulé víkendy vypukly protesty také v Nizozemí a Francii. V Nizozemí se protestovalo předposlední lednový víkend proti přísným koronavirovým opatřením. Bezpečnostní složky nasadily vodní děla, těžkooděnce a policejní psy. Zadrženo bylo více než dvě stě lidí. Během protestů došlo také k zapalování aut, házení kamenů na policisty či rabování obchodů.

O týden později proběhly demonstrace ve Francii. Hlavním motivem francouzských protestů byl opět návrh bezpečnostního zákona, který například zakazuje publikovat snímky, na nichž je možné identifikovat členy pořádkových složek. Celkový počet demonstrujících se odhaduje na bezmála 33 tisíc lidí. V Paříži, kde demonstrovalo okolo 5 tisíc lidí, byly hlášeny drobné střety mezi demonstranty a policií a následně bylo policií použito vodní dělo či gumové projektily. Zadrženo bylo 26 lidí.

Výrok Kateřiny Konečné hodnotíme jako zavádějící. Je sice pravdou, že se k návrhu sankcí proti Rusku připojily pobaltské státy, Polsko a Česko a že ve stejné době byly potlačeny protesty ve Francii a Nizozemsku, povaha střetů a násilností však byla v Rusku a v západoevropských zemích jiná. Ve Francii a zejména v Nizozemsku docházelo k násilnostem ze strany protestujících, ruské protesty byly v tomto ohledu značně mírumilovnější. Samotnou tvrdost policejních zásahů lze pak z druhotných zdrojů jen těžko srovnat.