Lukáš Wagenknecht

Dle čl. 45 Ústavy ČR návrh zákona, se kterým vyslovila Poslanecká sněmovna souhlas, postupuje bez zbytečného odkladu Senátu.

Podle čl. 46 odst. 1 Ústavy ČR Senát projedná a usnese se k návrhu zákona do třiceti dnů od jeho postoupení.

Pokud se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, že je postoupený návrh zákona přijat.

V Ústavě České republiky se ve čl. 15 odst. 1 uvádí: „Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.“  Dále se ve čl. 15 odst. 2 uvádí: „Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“

Podle Ústavy České republiky čl. 46 odst. 1 až 3 mezi kompetence Senátu ČR
patří projednání návrhů zákonů postoupených Poslaneckou sněmovnou, které může schválit, zamítnout nebo vrátit s pozměňovacími návrhy Poslanecké sněmovně. Bez souhlasu Senátu ČR není možné přijmout ústavní a volební zákony, to je ustanoveno v čl. 39 odst. 4 a čl. 40 Ústavy. Senát jako celek je oprávněn navrhovat zákony dle čl. 41 odst. 2. V čl. 33 odst. 1 až 5 Ústavy je stanoveno, že v případe rozpuštění Poslanecké sněmovny může Senát přijmout nezbytná zákonná opatření na návrh vlády ve věcech, které nesnesou odklad a vyžadovaly by přijetí zákona. Tato pak musejí být schválena na první schůzi nové Poslanecké sněmovny, jinak pozbývají platnosti. Senát dále dává souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv dle čl. 10a odst. 2 Ústavy. Čl. 43 odst. 1 až 3 Ústavy zmocňuje senát spolu s Poslaneckou sněmovnou vyhlásit válečný stav, rovněž vyslovit souhlas s pobytem cizích vojsk na území ČR nebo s vysíláním ozbrojených sil mimo ČR.

Senát dále například ve vztahu k ostatním institucím vyslovuje souhlas se jmenováním soudců Ústavního soudu České republiky (podle čl. 84 odst. 2 Ústavy), které navrhuje prezident. Senát také projednává udělení nebo neudělení souhlasu s trestním stíháním soudců Ústavního soudu podle čl. 86 odst. 1 Ústavy. Také však, mimo jiné, podává ústavní žalobu na prezidenta republiky dle čl. 65 odst. 2 Ústavy.

V Ústavě České republiky čl. 42 se uvádí, že "návrh zákona o státním rozpočtu podává vláda" a "tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká sněmovna". I kdyby došlo k rozpuštění Poslanecké sněmovny, tak Senátu ČR nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech státního rozpočtu podle čl. 33 odst. 2 Ústavy České republiky.

Senát České republiky se nemůže podílet na projednávání a schvalování státního rozpočtu, ale má jiné kompetence, které nemá Poslanecká sněmovna. V Ústavě České republiky se výslovně neuvádí, v jakém vzájemném vztahu jsou Poslanecká sněmovna a Senát. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Podíváme-li se na situaci v Poslanecké sněmovně, disponuje v ní hnutí ANO 78 poslanci, SPD 22 poslanci a KSČM 15 poslanci. Dohromady tedy tvoří většinu 115 poslanců z celkového počtu 200. Faktem ovšem zůstává, že vládu nakonec sestavilo ANO a ČSSD s podporou KSČM (dohromady 108 poslanců).

Co se týče tvrzení, že uvedené strany často hlasují společně, je možné se podívat na analýzu monitorující 642 hlasování v Poslanecké sněmovně mezi listopadem 2017 a červencem 2018, kterou zpracovala Česká televize. Z ní plyne, které strany hlasují ve sněmovně častěji shodně a které rozdílně.

Z analýzy vyplývá, že v jednotlivých hlasováních zastávají ANO, SPD i KSČM často podobné postoje. Ze všech stran zastoupených v Poslanecké sněmovně hlasují nejčastěji shodně ANO a KSČM, totiž v 77% případů. Největší shodu s hlasováním SPD vykazuje rovněž ANO, vysoké číslo mají vzájemně i KSČM a SPD.

Existuje nicméně řada důležitých hlasování, kde se tyto strany neshodly. Například hlasování o důvěře první Babišově vládě, kterou podpořilo hnutí ANO na rozdíl od KSČM a SPD, a druhé Babišově vládě, kterou podpořilo ANO a KSČM, ale odmítlo SPD. Dalším příkladem může být hlasování o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání, kde ANO hlasovalo na rozdíl od KSČM i SPD proti jejich vydání. O možné existenci tzv. "hlasovací koalice" jsme psali v rámci jiného výroku.

Souhrnně lze říci, že Wagenknechtovo tvrzení o většině, kterou disponují uvedené 3 strany, je pravdivé. Je stále řada otázek, i důležitých, na kterých se tyto strany neshodnou. Pokud by se však trojce ANO, KSČM a SPD shodla, pak svoji vůli ve Sněmovně prosadí. Statistika České televize pak dokládá, že tyto strany jsou schopny se domluvit poměrně často.

Parlamentní volby 2010 v Maďarsku jasně vyhrál Fidesz Viktora Orbána se ziskem 263 mandátů z celkových 386, což zaručovalo ústavní většinu. Od roku 2012 začaly platit ústavní změny, které v parlamentu prosadila Orbánova vláda.

Ústavní změny zahrnovaly i změnu volebního systému (.pdf). V rámci maďarského supersmíšeného volebního systému došlo k úpravě velikosti volebních obvodů ve většinové složce a ke zrušení druhého kola většinové volby. Vedle toho byl snížen počet poslanců z 386 na 199.

V parlamentních volbách 2018 obhájil Viktor Orbán ústavní většinu a stal se potřetí za sebou maďarským premiérem.

Wagenknecht byl od února 2014 do června 2015 prvním náměstkem tehdejšího ministra financí Andreje Babiše, působil v sekci Finanční řízení a audit. "Dobrému vládnutí" se věnuje prostřednictvím neziskové organizace Good Governance, kterou Wagenknecht založil společně s Lukášem Pečeňou v roce 2017.

Nový zákon o řízení a kontrole veřejných financí byl pod taktovkou Wagenknechta dokončen již na podzim 2014. Měl za cíl zprůhlednit nakládání s veřejnými penězi zavedením silnějšího interního auditu a manažerské kontroly ze strany ministerstva. Současně by se zavedla přímá odpovědnost politiků za nakládání s veřejnými prostředky. Mohlo by se tak například zamezit netransparentnímu přerozdělování evropských dotací.

Zákon je inspirovaný holandským Performance Budgeting (.pdf), britskými Accounting Officers (.pdf, str. 9) a kanadským Managment Accountibility Framework.

Zákon byl i před odchodem Wagenknechta z pozice náměstka předmětem kritiky. Proti se vymezovali zejména krajští hejtmani, považovali totiž zákon za rozporný zejména ve vztahu ke služebnímu zákonu. Slovy tehdejšího hejtmana Středočeského kraje Miloš Petera (ČSSD): "Zákon dává větší kompetence ministerstvu financí a my si myslíme, že je to zbytečné." 

Sněmovně byla nová právní úprava (.pdf) představena v prosinci 2016. Rozdíl mezi verzí vypracovanou za Wagenknechta a verzí předloženou Sněmovně však nelze dohledat z veřejných zdrojů. Stejně tak nelze z veřejných zdrojů doložit, že se Wagenknecht zasloužil o zamítnutí zákona ze strany Senátu, byť pravdou je, že Senát v srpnu 2018 zákon doopravdy zamítl a následně Sněmovna senátní veto nepřehlasovala.