Milan Štěch

Od ratifikace asociační dohody Evropským parlamentem a ratifikací všemi jednotlivými členskými zeměmi uběhlo zhruba 18 měsíců. V tiskové zprávě Evropského parlamentu bylo uvedeno, že samotná ratifikace v členských zemích EU může trvat i několik let. Z tohoto pohledu bylo schválení 27 zeměmi poměrně rychlé.

Evropský parlament ratifikoval asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou 16. září 2014 a dohoda vstoupila prozatímně v platnost. K tomuto datu byla ratifikována zatím v šesti členských státech. ČR schválila asociační dohodu 17. září 2015 a prezident Zeman jí podepsal 4. listopadu 2015. V listopadu 2015 ratifikaci ještě nedokončila Belgie, Řecko, Kypr a Nizozemsko. V době nizozemského referenda o asociační dohodě (6. dubna 2016) dohodu již ratifikovalo 27 zemí EU. Zbývalo pouze Nizozemsko, které v referendu asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou odmítlo.

Na nutnosti počítat s možností příchodu uprchlíků z Ukrajiny se opravdu shodli představitelé Polska a České republiky.

Ještě před rozhodováním o rozdělování uprchlíků podle kvót polská velvyslankyně řekla: „Nikdo z nás není dnes schopen s plnou jistotou říci, jak se bude situace na východě Evropy vyvíjet. Odtud pramení také naše zdrženlivost vůči otevírání hranic lidem přicházejícím z jiných částí světa. Musíme být připraveni na veškeré možné scénáře.” Podobný postoj vyjadřovali i čeští politici.

Polská premiérka Beata Szydlová ukrajinskou krizí argumentovala v Evropském parlamentu v lednu 2016, kdy tvrdila, že Polsko přijalo milion uprchlíků z Ukrajiny. Za to byla kritizována, neboť v Polsku sice žije milion Ukrajinců, ale statut uprchlíka úřady lidem z této země poskytují velmi zřídka.

Posuzování kvality je často velmi subjektivní, skutečností ovšem je, že nově zvolení ústavní soudci, o nichž Milan Štech hovoří, konkrétně MiladaTomková, Vladimír Sládeček, Jan Filip a Jaroslav Fenyk, jsou mnohými kompetentními osobami považováni za uznávané odborníky. Jak uvádí zpravodajský server iDnes.cz, tři noví soudci jsou také dlouhou dobu profesory na českých vysokých školách:

Vladimír Sládeček je od roku 1991 profesorem na Katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Jan Filip je také profesorem, od roku 1995 vedoucím Katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jaroslav Fenyk ve svém životopise na stránkách vlastní advokátní kanceláře uvádí, že od roku 1997 působí jako vysokoškolský profesor, a to na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Fakultě práva Panevropské vysoké školy v Bratislavě a na maďarské Univerzitě Miskolc. Milada Tomková byla v letech 1998 až 2003 členkou Legislativní rady vlády České republiky.

Co se týče renomé jednotlivých nových soudců, pozitivně se o jejich kvalitách vyjadřuje například Eliška Wagnerová, česká senátorka, právnička, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu. Na základě informací ze zpravodajského serveru Aktuálně.cz například hovoří o Miladě Tomkové a Jaroslavovi Fenykovi jako o " osobnostech mezi soudci ". O celkové vysoké kvalitě navržených kandidátů ucházejících se o post ústavních soudců se vyjadřuje také na své internetové stránce.

Stručné představení kvalit nově jmenovaných ústavních soudců přináší na svých stránkách Česká televize. Vedle jejich krátkých profesních životopisů se ke kandidátům i na těchto stránkách kladně vyjadřuje řada osobností – například ministr spravedlnosti Pavel Blažek označil Jana Filipa za jednoho z nejlepších expertů na ústavní právo v Česku, dle Jana Wintra z Právnické fakulty Univerzity Karlovy je zase například Vladimír Sládeček považován za " kapacitu v oblasti správního práva ".

Co se týká Milady Tomkové a její velké praxe z Legislativní rady vlády, o které Štěch mluví, je v jejím životopise uvedeno, že členkou Legislativní rady vlády byla v letech 1998-2003.

Na základě výše zmíněných informací o nových ústavních soudcích považujeme výrok Milana Štěcha za pravdivý.

Funkční období prezidenta Václava Klause je vymezeno 7. březnem 2003 až 7. březnem 2013. O "pravicovém" složení Senátu Parlamentu ČR (tj. takovém složení horní komory, kde měly většinu "pravicové strany" či strany označující se jako "pravicové"- absolutní většina ODS - 2006-2008 , popř. ODS ve spojení s ODA a US - 2002-2006) během výkonu prezidentského mandátu Václava Klause můžeme hovořit v období 2002-2008 (.pdf).

Senát v období 2003-2005 odmítá celkem sedm Klausem předložených žádostí o vyslovení souhlasu s jmenováním soudce Ústavního soudu ČR (neúplný přehled viz zde). Jmenovitě se jednalo o JUDr. Aleše Pejchala (odmítnut dvakrát), JUDr. Vladimíra Balaše, CSc., prof. JUDr. Václava Pavlíčka, CSc., JUDr. Kláru Veselou – Samkovou, doc. JUDr. Milana Galvase, CSc. a JUDr. Jaroslavu Novotnou. Zevrubnější popis jednotlivých případů nabízí magisterská diplomová práce Jany Richterové (.pdf) z roku 2006. Na tomto místě je však nutné zdůraznit, že se "pravicová" Unie svobody ve sledovaném časovém úseku účastní vlády s ČSSD a KDU-ČSL.

Výrok předsedy Senátu na základě uvedených fakt označujeme za závádějící, neboť není pravdou, že by Senát ve složení s dominancí pravicových subjektů přijímal Klausem navrhované kandidáty na ústavní soudce.

Posuzování kvality je často velmi subjektivní, skutečností ovšem je, že nově zvolení ústavní soudci, o nichž Milan Štech hovoří, konkrétně tedy o Miladě Tomkové, Vladimíru Sládečkovi, Janu Filipovi a Jaroslavu Fenykovi, jsou mnohými kompetentními osobami považováni za uznávané odborníky. Jak uvádí zpravodajský server idnes.cz, tři noví soudci jsou také dlouhodobými profesory na českých vysokých školách:

Vladimír Sládeček je od roku 1991 profesorem na katedře správního práva a správní vědy Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, Jan Filip je také profesorem a od roku 1995 vedoucím katedry ústavního práva a politologie Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jaroslav Fenyk ve svém životopisu na stránkách vlastní advokátní kanceláře také uvádí, že od roku 1997 působí jako vysokoškolský profesor, a to na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze, Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, Fakultě práva Panevropské vysoké školy v Bratislavě a na maďarské Univerzitě Miskolc.

Co se týče renomé jednotlivých nových soudců, tak pozitivně se o jejich kvalitách vyjadřuje například Eliška Wágnerová, česká senátorka, právnička, bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu a bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu. Na základě informací ze zpravodajského serveru Aktuálně.cz například hovoří o Miladě Tomkové a Jaroslavovi Fenykovi jako o "osobnostech mezi soudci". O celkové vysoké kvalitě navržených kandidátů ucházejících se o post ústavních soudců se vyjadřuje také na své internetové stránce.

Stručné představení kvalit nových zvolených ústavních soudců přináší na svých stránkách Česká televize. Vedle jejich krátkých profesních životopisů se ke kandidátům i na těchto stránkách kladně vyjadřuje řada osobností – například ministr spravedlnosti Pavel Blažek označil Jana Filipa za jednoho z nejlepších expertů na ústavní právo v Česku, dle Jana Wintra z Právnické fakulty Univerzity Karlovy je zase například Vladimír Sládeček považován za "kapacitu v oblasti správního práva".

Na základě výše nalezených informací o nových ústavních soudcích tak považujeme výrok Milana Štěcha za pravdivý.

O žádosti prezidenta republiky vyslovit souhlas se jmenováním JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu hlasoval Senát v tajném hlasování dne 8. února 2012. Ze stenozáznamu (viz. projednávání tisku č. 253) vyplývá, že ze 79 hlasovacích lístků bylo odevzdáno 38 platných hlasů ve prospěch kandidáta. Níže uvádíme citaci předsedy volební komise, Jiřího Pospíšila:

"Počet vydaných hlasovacích lístků byl 79, počet odevzdaných platných i neplatných hlasovacích lístků byl 79, pro JUDr. Jana Sváčka bylo odevzdáno 38 platných hlasů.V tajném hlasování nebyl vysloven souhlas se jmenováním JUDr. Jana Sváčka soudcem Ústavního soudu. Děkuji. "

Pro zvolení Jana Sváčka ústavním soudcem bylo potřeba 40 platných hlasů.

Na základě stenozáznamu na stránkách Senátu hodnotíme výrok Milana štěcha jako pravdivý.

Že Senát je od r. 2010 "středolevicový", chápeme pouze tak, že v něm senátoři navržení ČSSD mají většinu. Potvrdit to můžeme ze souhrnných výsledků senátních voleb v r. 2010 (Lidovky.cz) a 2012 (Aktuálně.cz).

Kolik kandidátů na pozici ústavního soudce Senát projednal, zjistíme vyhledáním v databázi senátních tisků. Pro funkční období 2010-2012 a 2012-2014 najdeme až do nástupu prezidenta Zemana opravdu pouze dva návrhy, a to Jana Sváčka a Zdeňka Koudelky. Oba byli v tajném hlasování odmítnuti.

Vyhledáním v databázi senátních tisků pro funkční období 2010-2012 a 2012-2014 zjistíme, že posledním návrhem na jmenování ústavního soudce byl návrh Zdeňka Koudelky, který by Senátu předložen 7. března 2012, přesně rok před koncem Klausova mandátu. Prezident tedy opravdu žádné návrhy celý rok nepředložil.

"Určité výzvy" k podání návrhů jsme ovšem nenašli ani v médiích, ani v zápisech z jednání Senátu apod. Nemůžeme vyloučit, že v nějaké podobě k výzvě došlo, výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Z kontextu výroku je zřejmé, že Milan Štěch hovoří o stylizaci zmíněného článku, která může vést k domněnce, že přes systém sKaret budou v budoucnosti vypláceny i pojistné dávky.

Podle smlouvy (pdf.) uzavřené s Českou spořitelnou, která je dostupná na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí, se do budoucna počítalo s případným rozšířením sKarty o další služby veřejné správy, konkrétně „o možnost použití Karty jako průkazu zdravotního pojištění, pro výplatu důchodů apod“ (sekce 12, odst. 12.1.1 ).

Výplata důchodů spadá mezi pojistné sociální dávky, proto hodnotíme výrok předsedy senátu Milana Štěcha jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě informací získaných z oficiálních pramenů ČSSD a z mediálních výstupů.

Zavedení karet sociálních systémů, tzv. sKaret bylo umožněno přijetím zákona č. 364/2011 (.pdf), kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti MPSV, který tuto reformu implementoval. Zmíněný zákon byl přijat 6. 11. 2011.

Již v době do tohoto data ČSSD vyvíjela kroky proti zavedení systému sKaret. Například podala stížnost Úřadu na ochranu hospodářské soutěže dne 23. 9. 2011, o čemž referovaly i zpravodajské servery, např. ceskatelevize.cz, lidovky.cz nebo iDNES.cz.

Během roku 2012 (v červenci) se sKarty začaly reálně distribuovat. V průběhu tohoto roku ČSSD vytrvale projekt sociálních karet kritizovala na svém webu, ale také v médiích, např. tyden.cz, iHNed.cz atd.

Na základě zjištěných informací proto hodnotíme výrok jako pravdivý.