Miloš Zeman

Miloš Zeman zde odkazuje na tzv. „opoziční smlouvu“, celým názvem Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, která byla mezi ČSSD a ODS uzavřena po předčasných volbách konaných v červnu 1998. Miloš Zeman byl předsedou sociální demokracie a po uzavření smlouvy se stal i českým premiérem, kterým byl do července 2002. 

Opoziční smlouva umožnila vznik menšinové vlády premiéra Miloše Zemana a ODS (tehdy nejsilnější opoziční straně) v čele s Václavem Klausem zaručila místa předsedů obou parlamentních komor a několika dalších kontrolních orgánů.

V lednu 2000 pak byla opoziční smlouva rozšířena o tzv. toleranční patent, jehož součástí byl příslib vlády Miloše Zemana k postupnému snižování schodku státního rozpočtu tak, aby byl v roce 2003 (předpokládaný vstup do Evropské unie) koncipován jako vyrovnaný a deficit státního rozpočtu odpovídal takzvanému maastrichtskému kritériu (tedy neměl překročit tři procenta HDP). 

Deficit rozpočtu činil v roce 2001 67,7 mld. Kč, v následujícím roce pak došlo k jeho snížení na 45,7 mld. Kč (.pdf, v souboru str. 3). Miloš Zeman nicméně poukazuje na výši schodku po odečtení platby na úhradu ztrát České konsolidační agentury (ČKA), která činila 36 mld. Kč. Tato částka byla odečtena v rámci rozpočtů na rok 2001 a 2002 (.pdf, v souboru str. 5). Dodejme, že ČKA zajišťovala hospodářské záměry vlády a financovala strategické projekty v oblasti infrastruktury a životního prostředí.

Po odečtení těchto ztrát tedy menšinová vláda Miloše Zemana v roce 2002 skutečně hospodařila se schodkem 9,7 mld. Kč. Vláda rovněž byla tolerována tehdy nejsilnější opoziční stranou za podmínky, že se bude snižovat schodek státního rozpočtu. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Miloše Zemana jako pravdivý. 

Předně uveďme, že v roce 2003 se prezident ještě stále volil nepřímo (.pdf, str. 7–8), tj. prezident byl vybrán na základě hlasování na společném jednání obou komor Parlamentu ČR z kandidátů navržených buďto minimálně deseti poslanci, nebo deseti senátory (.pdf, str. 1). Volba prezidenta mohla proběhnout až ve třech kolech, pokud žádný kandidát nedostal potřebný počet hlasů ani ve 3. kole, konala se volba nová (.pdf, str. 1-2). V tomto roce proběhly celkem tři volby prezidenta.

Vnitrostranické referendum ČSSD

Miloš Zeman byl od roku 1993 do roku 2001 předsedou ČSSD. V roce 2002 pak ohlásil odchod z politiky (ČRo 6, 24. května 2002). I přesto však později řekl, že se zúčastní prezidentské volby v roce 2003, ovšem až případné druhé volby. Sociální demokracie se nemohla shodnout na tom, koho strana pošle do prvního kola prezidentských voleb (uvažovalo se i o bývalém ministru spravedlnosti Jaroslavu Burešovi nebo tehdejším ombudsmanovi Otakaru Motejlovi).

Ke konci listopadu 2002 proto ČSSD uspořádala vnitrostranické referendum, ve kterém se na prvním místě umístil Miloš Zeman. Ten ovšem trval na svém rozhodnutí kandidovat až v případném druhém kole.

Prezidentská volba

První prezidentská volba se konala 15. ledna 2003 a zúčastnili se jí čtyři kandidáti. Za ODS Václav Klaus, za ČSSD Jaroslav Bureš, za KSČM Miroslav Kříženecký a za KDU-ČSL Petr Pithart (.pdf, str. 32). Žádný z kandidátů ale v první volbě neobdržel potřebný počet hlasů, a proto se konala volba druhá.

Druhá volba prezidenta se uskutečnila 24. ledna 2003 (.pdf, str. 32). V této volbě se o prezidentský post ucházeli tři kandidáti –⁠ Václav Klaus, Miloš Zeman (a to i „přes nelibost stranického vedení“) a tehdejší senátorka Jaroslava Moserová. Miloš Zeman nicméně do dalšího kola nepostoupil, podle serveru iROZHLAS mu chyběla především podpora sociálních demokratů. Jednalo se nicméně o tajné hlasování, a proto nejsou dostupné přesné údaje, kdo koho volil. V zápisu z jednání 24. ledna 2003 tak můžeme najít pouze všeobecné shrnutí hlasů. Dodejme ovšem, že Zemanovu kandidaturu nepodpořili např. tehdejší premiér Vladimír Špidla (ČSSD) či ministr vnitra Stanislav Gross (ČSSD).

Miloš Zeman tedy skutečně dostal podporu ČSSD ve vnitrostranickém referendu. V samotné prezidentské volbě nepostoupil z prvního kola druhé volby prezidenta v roce 2003. Hlasování sice bylo tajné, později se ale tehdejší premiér Špidla a tehdejší ministr vnitra Gross přiznali k tomu, že pro Miloše Zemana nehlasovali. Dá se tak říci, že Zeman nebyl zvolen i kvůli postojům některým vedoucím představitelům ČSSD a výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Miloš Zeman svým výrokem ilustruje význam exportu pro Českou ekonomiku a dodává, že „naším národním zájmem, kvůli zvyšování ekonomické výkonnosti, a tedy i životní úrovně, je tedy podporovat export, prosazovat ekonomickou diplomacii a mít korektní vztahy se, pokud možno, všemi významnými zeměmi světa“. V následujících odstavcích se proto zaměříme na to, co tvoří český HDP, jakou část tvoří export a jaký ukazatel se pro posouzení otevřenosti ekonomiky používá.

Hrubý domácí produkt (HDP) se používá k měření výkonnosti ekonomiky a je to suma celkové hodnoty nově vytvořených statků a služeb za dané období a na konkrétním území. Ukazuje tedy obecně, jak výkonná je daná ekonomika a jakou přidanou hodnotu za daný rok ekonomické subjekty vytvořily. 

Výši HDP je možné zjišťovat různými metodami výpočtu. Z každé z nich však vyplývá, že HDP nelze zaměňovat s objemem produkce dané ekonomiky, tedy peněžního vyjádření ceny veškerého vyrobeného zboží a služeb. Do HDP se totiž nezapočítávají např. náklady na vstupy do výroby, které tvoří velkou část ceny výsledného produktu (mzdy, suroviny, spotřebované služby atd.). Ve srovnání s objemem celkové produkce je tak HDP výrazně nižší.

Export se na druhou stranu vyjadřuje v penězích, které exportéři inkasovali za prodané zboží, podobně jako u obecného ukazatele celkové produkce. V objemu exportu jsou tak zahrnuty i položky, které se nezapočítávají do HDP. Tvrzení, že je nějaká část HDP tvořena exportem, je tedy nepřesné. HDP je částečně tvořen jen přidanou hodnotou statků a služeb, které byly vytvořeny v Česku a poté exportovány, nikoliv exportem jako takovým.

Přesto se ale často můžeme setkat s porovnáváním objemu exportu a HDP. Tento ukazatel slouží k porovnání míry otevřenosti jednotlivých ekonomik a i když jde o srovnání dvou hodnot s různou metodikou, může poskytnout alespoň obecnou informaci o tom, jak významný je export pro určitou ekonomiku. 

Česko skutečně patří mezi exportně orientované ekonomiky, podle OECD dosahoval v roce 2021 objem exportů 73 % HDP, stejnou hodnotu uvádí i Eurostat. Podle odlišné metodiky Českého statistického úřadu byl tento podíl v roce 2020 64 % (.pdf). V minulosti ale český export dle OECD i Eurostatu odpovídal přibližně 80 % HDP. Doplňme, že u nejvíce exportních ekonomik, jako je např. Lucembursko či Irsko, může ukazatel exportu ku HDP přesahovat i 100 %.

Miloš Zeman tedy správně (v rámci naší 10% tolerance) uvádí hodnotu, kterou ve srovnání s HDP představuje český export a správně tak poukazuje na otevřenost české ekonomiky. Český export opravdu představuje téměř 80 % HDP, Milošem Zemanem použitá formulace nicméně není přesná. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Předseda Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) Josef Středula pro ČTK již před třemi lety uvedl, že zvažuje kandidaturu na prezidenta. Za vhodného kandidáta ho tenkrát i v nedávné době označil také současný prezident Miloš Zeman. 

Na letošním sjezdu ČMKOS, který se konal 29. a 30. dubna, Středula možnost kandidatury potvrdil, zároveň ji ale podmínil úspěchem ve volbě předsedy ČMKOS: „ano, uvažuji o tom (…) podmínkou je, že obhájím pozici v ČMKOS."

Dosavadní šéf odborů pak svou funkci se ziskem více než 88 % hlasů obhájil (.pdf). Bezprostředně po svém znovuzvolení v rozhovoru pro iDNES uvedl, že se jeho kandidatura na post prezidenta republiky jeví jako „reálná varianta.“ V rozhovoru pro Český rozhlas pak potvrdil, že o kandidatuře uvažuje, nicméně ještě není rozhodnut. 

5. května 2022 pak na svém Twitteru oznámil, že plánuje petičně sesbírat 50 tisíc podpisů občanů, aby se o post prezidenta republiky mohl skutečně ucházet.

Uveďme nejprve výrok do kontextu. Moderátorka se dotazuje Miloše Zemana na jeho názor na prezidentskou kandidaturu generála Petra Pavla. Zeman ve své odpovědi zmiňuje, že generál Pavel byl členem KSČ a příslušníkem vojenských zpravodajských služeb.

Petr Pavel působil v armádě (.pdf, str. 5) od roku 1983 do roku 2018. Svou kariéru v tehdejší Československé lidové armádě v 80. letech začínal jako velitel čety u 22. výsadkového pluku speciálního určení v Prostějově. Tento vojenský útvar byl v té době zařazen (.pdf, str. 21) pod Zpravodajskou správu Západního vojenského okruhu. Formálně byl tedy generál Pavel příslušníkem zpravodajských služeb již od počátku svého působení v Československé lidové armádě (video, 37:50).

Uveďme, že se jednalo o zpravodajství vojenské, podléhající tehdejšímu Federálnímu ministerstvu národní obrany, a nikoliv o tzv. civilní zpravodajství, podléhající Federálnímu ministerstvu vnitra (Státní bezpečnost). Stejně jako celá armáda, prošla i tato její složka po sametové revoluci výraznou proměnou. Z životopisu Petra Pavla vyplývá, že ve vojenském zpravodajství v následujících letech v různých pozicích opakovaně působil.

Co se týče působení Petra Pavla v KSČ, kandidátem na členství se stal v roce 1983, plnohodnotným členem KSČ poté byl od roku 1985. Ze strany následně vystoupil v listopadu 1989.

Shrňme tedy, že prezident Zeman ve svém výroku pravdivě poukazuje na to, že Petr Pavel byl členem KSČ. Pravdivá je i druhá část výroku. Generál Pavel skutečně byl příslušníkem vojenského zpravodajství, a lze tedy říci, že má za sebou kariéru „vojenského rozvědčíka“.

Doplňme, že Petr Pavel o svém členství v KSČ veřejně hovořil (video). Dle svých slov vyrůstal v rodině vojáka z povolání a členství v KSČ podle něj byla v jeho nejbližším okolí všední záležitost. Dále např. uvedl, že rozhodnutí vstoupit do strany zpětně považuje za chybu. V rozhovoru pro Reflex k tomu zároveň řekl, že necítí potřebu se za ni omlouvat.

Miloš Zeman se vyjadřoval k možnému riziku ruského zastavení dodávek plynu a ropy do celé Evropy. Zmínil, že přerušení těchto dodávek nepředpokládá, kvůli jejich zásadnímu významu pro exportní příjmy Ruska. V rámci našeho hodnocení se proto zaměříme na tvrzení o tom, že jsou dodávky plynu a ropy do celé Evropy nejvýznamnější částí ruských exportních příjmů.

Obecně tvoří (.pdf, str. 575) nerostné bohatství v Rusku více než polovinu vývozu. Podle aktuálních dat ruské Federální služby státní statistiky (Rosstat) z ledna 2022 představoval export nerostných produktů v roce 2020 51,3 % veškerého ruského vývozu, o rok dříve se jednalo o 63,3 %. Jen plyn a ropa poté podle ekonoma investiční skupiny Natland Petra Bartoně tvoří zhruba polovinu ruského exportu. To poté dokládají i data Rosstatu (.pdf, str. 575, 580–581), podle nichž to vyjádřeno v hodnotě exportů bylo v roce 2019 54,4 % a v roce 2020 42,6 %. Doplňme, že například železné kovy a výrobky z nich, které jsou po ropě a plynu druhou nejvýznamnější složkou ruského vývozu, tvořily méně než 6 %, uhlí poté méně než 4 %. Můžeme tedy říci, že podíl plynu a ropy na ruském exportu je velmi podstatný.

Pro ruské energie je evropský trh klíčovým odbytištěm. Podle americké energetické agentury EIA Rusko dodává evropským zemím OECD 49 % z celkového exportu ropy (.xlsx) a 74 % z celkového vývozu plynu. Největší část těchto surovin, které jsou zároveň největší exportní položkou Ruska, proudí do Evropy. Miloš Zeman tedy správně konstatuje, že jsou dodávky plynu a ropy do Evropy nejvýznamnější částí exportních příjmů Ruska.

Uhelná komise je poradním orgánem vlády ČR, který vznikl v červenci 2019. Svá hlavní doporučení (.pdf, str. 12) zveřejnila tato komise v dokumentu z prosince 2020. Vládě v něm doporučila jako realistický rok „útlumu využití uhlí pro účely výroby elektřiny a tepla v ČR“ rok 2038.

Materiál byl následně předložen vládě ČR, která ho projednávala na svém zasedání dne 24. května 2021. Vláda ČR, tehdy vedená Andrejem Babišem, vzala výstupy Uhelné komise na vědomí (.pdf), avšak přímo je neschválila. Uhelné komisi ve svém usnesení (.pdf) doporučila podrobněji rozpracovat a vyhodnotit „podmínky, nástroje a dopady“ ústupu od uhlí v dřívějším termínu. Uveďme, že někteří ministři byli v té době pro odklon od uhlí už v roce 2033.

Česko se dnes (k 6. květnu 2022) hlásí k termínu ukončení užívání uhlí v roce 2033 (.pdf, str. 3), což ve svém programovém prohlášení zmiňuje současná vláda Petra Fialy. Nejedná se však o finální závazek, politická diskuse stále probíhá a vláda chystá aktualizaci státní energetické koncepce do konce příštího roku. Odklon od uhlí je považován za jeden ze zásadních kroků k udržení globálního oteplování pod hranicí 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, jak je zakotveno v Pařížské dohodě (.pdf, str. 2). 

Doplňme, že prezident Miloš Zeman je dlouhodobým zastáncem zachování těžby uhlí, v minulosti také např. podpořil prolomení těžebních limitů.

Na začátek uveďme, že hodnotíme pouze faktickou část výroku, tedy zda německý prezident Steinmeier a bývalý předseda CDU Wolfgang Schäuble přiznali svůj chybný odhad ruské politiky.

Bývalý předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble v rozhovoru pro nedělní vydání deníku Welt uvedl, že nepovažoval za možné, aby Evropa zažila takovou krizi ve vztazích s Ruskem. Zároveň přiznal, že se mýlil, když se domníval, že by Německo mělo s Ruskem spolupracovat. 

Německý prezident Steinmeier připustil svou chybu například v trvání na spuštění plynovodu Nord Stream 2. „Trvali jsme na mostech, ve které už Rusko nevěřilo a před nimiž nás naši partneři varovali. (…) Mýlil jsem se stejně jako ostatní," dodal.

Jak německý prezident Steinmeier, tak bývalý předseda Spolkového sněmu Wolfgang Schäuble tedy skutečně přiznali, že nezvládli odhadnout Rusko a jeho politiku správně. Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako pravdivý.

Bývalý prezident Václav Klaus v den útoku Ruska na Ukrajinu (24. února 2022) odsoudil prostřednictvím svého institutu „násilné proniknutí ruské armády na ukrajinské území“. Na začátku března pro server Neviditelnypes.cz ve svém článku uvedl: „Není správné dělat nic jiného než rezolutně odsuzovat ruský útok na Ukrajinu.“ Dále pokračoval: „Ukrajina je – zdá se – sjednocena a (…) touto ruskou agresí dotvořena.“

Na druhou stranu v dubnovém rozhovoru pro Frekvenci 1 relativizoval pravdivost záběrů masakrů a masových hrobů v Buče (audio, čas 1:15). Dodejme, že jeho výroky jsou dlouhodobě využívány ruskou propagandou. Ta ho často cituje a označuje za jednoho z mála českých politiků, který stojí na straně Ruska.

Předešleme, že zde ověřujeme pouze demografickou strukturu populace, a to jednak uprchlíků z Ukrajiny během právě probíhajícího konfliktu, jednak uprchlíků z arabských zemí v době uprchlické krize, která vrcholila v letech 2015 a 2016. Zdali tito uprchlíci někoho „nechali doma“ pochopitelně ověřit nedokážeme.

Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, bylo (.pdf, str. 1) na Ukrajině ke konci dubna 2022 nuceno opustit své domovy 13 milionů lidí. 5,3 milionu z nich opustilo zemi a útočiště nachází většinou v sousedních státech. Zbylých 7,7 milionu lidí bylo donuceno se přesunout uvnitř Ukrajiny. Z více než 5 milionů občanů prchajících do zahraničí tvoří ženy a děti vysokých 90 % (.pdf, str. 7). Musíme však také podotknout, že ukrajinští muži mezi 18 a 60 lety svou zemi opustit nemohli. Již 24. února byla na Ukrajině vyhlášena všeobecná mobilizace této věkové skupiny a uvedeným mužům bylo zakázáno z Ukrajiny vycestovat.

V případě uprchlické vlny z let 2015 a 2016 je situace komplikovanější. Musíme věnovat pozornost například jednotlivým zemím, odkud uprchlíci přicházeli. Všeobecně však můžeme říci, že rozdíl ve věkové struktuře přicházejících uprchlíků je znatelný. Stejné tvrzení pak platí u rozdílů mezi pohlavími.

Následující graf vycházející z dat Eurostatu popisuje situaci z roku 2015. Ukazuje žadatele o azyl pocházející z arabských zemí (.pdf, str. 7), tedy ze 22 členských zemí Ligy arabských států. Graf znázorňuje celkový počet příchozích žadatelů o azyl v Evropské unii a také podíl mužů ve věkové kategorii 18–34 let, tedy podíl „mladých mužů“.

Jak můžeme vidět, nejvíce migrantů přišlo ze Sýrie a Iráku, kde v té době probíhal ozbrojený konflikt. Velkou část těchto migrantů skutečně tvořili mladí muži. Mezi Syřany jich bylo téměř 39 %, mezi příchozími Iráčany více než 46 %. I mezi migranty z jiných arabských zemí tvořili mladí muži většinu příchozích. Když vezmeme v potaz dalších 11 zemí, jejichž občanů přišlo v roce 2015 do EU více než tisíc, tvořili mladí muži nadpoloviční většinu u šesti z nich.

Z celkových 551 tisíc lidí, kteří do Evropské unie v roce 2015 přišli z arabských zemí, tvořili téměř 42 % muži od 18 do 34 let. Tato demografická skupina byla tedy mezi migranty zjevně nadproporčně zastoupená. Například ženy tvořily jen 27 % všech příchozích arabských migrantů.

Na závěr shrňme, že prezident Zeman správně uvádí, že uprchlíci z Ukrajiny jsou převážně ženy a děti. Do protikladu pak staví demografické složení uprchlíků z arabských zemí. Téměř polovinu osob z arabských států, které v EU požádaly o azyl v roce 2015, skutečně tvořili mladí muži. Tato demografická skupina tedy byla mezi migranty významně nadreprezentována. Výrok Miloše Zemana proto hodnotíme jako pravdivý.