Miloš Zeman

Miloš Zeman korektně uvádí, že Poslanecká sněmovna v roce 2014 pořádala v usnesení prezidenta a vládu, aby sjednali iniciování smlouvy, prezident pak v roce 2016 svůj návrh předložil MZV. Neznáme ovšem obsah daného dokumentu a nejsme tak schopni posoudit, nakolik se návrh věnuje tomu, o co obě instituce poslanci požádaly.

Poslanecká sněmovna na svém jednání 9. prosince 2014 přijala usnesení (.pdf) ke kauze Michalákových v Norsku. V něm se kromě dalšího i uvádí:

" V. doporučuje (Poslanecká sněmovna - pozn. Demagog.cz) prezidentu republiky a vládě, aby iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy s Norskem, která by stanovila vzájemnou povinnost obou stran informovat se o všech správních a soudních řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany a možnost vstupovat do těchto řízení".

Konkrétní znění smlouvy, kterou Zeman připravil, není veřejně známo. V pořadu však popsal sám zmíněnou smlouvu následovně:

" Podívejte se, pane redaktore, ta smlouva je profylaktická, to znamená, že je určena nejenom pro případy, které již nastaly, jako jsou děti Michalákových, ale pro jakýkoliv obdobný případ, ať se vyskytne za pět let, za deset let, za patnáct let. Takže to je hlavní účel této smlouvy.(...)Bohužel, bohužel ta smlouva o ochraně dětí je užitečný první pozitivní krok, ale ještě příliš nenutí norskou vládu k vydání českých dětí, pouze ji znesnadňuje jejich držení. "

Ministr Zaorálek pak ke smlouvě uvedl, že " tento návrh neřeší vydávání dětí, ale spíše spolupráci orgánů sociálně - právní ochrany dětí v řízeních na jejich ochranu. "

Podle ministra jde o druhou verzi smlouvy, kterou Zeman do Černínského paláce poslal. První byla podle Zaorálka v podstatě totožná s návrhem europoslance Macha. Ten v lednu zaslal ministrovi i prezidentovi svůj návrh. Zda tento následně Zeman pojal jako svůj návrh smlouvy, nelze z veřejně dostupných zdrojů doložit.

Za nejvyšší autoritu mezi rozdrobenou syrskou opozicí je považována Národní koalice syrské revoluce a opozičních sil (angl. National Coalition for Syrian Revolutionary and Opposition Forces). Hlavní syrské opoziční frakce se sjednotily v listopadu v roce 2012 na summitu v katarském Dauhá.

Krátce po dosažení konsenzu mezi opozičními silami uznala Evropská unie syrskou opoziční koalici jako legitimní.

Dle oficiálního webu koalici tvoří 114 členné parlamentní shromáždění, které tvoří zástupci následujících skupin:Svobodná syrská armáda (angl. Free Syrian Army)Syrská národní rada (angl. Syrian National Council)Demokratický blok (angl. the Democratic Bloc)Revoluční hnutí (angl. the Revolutionary Movement)Syrská revoluční generální komise (angl. Syrian Revolution General Commission)

Zmíněné skupiny Al-Káida a an-Núsra jsou obecně považovány za teroristické a obě se nalézají na seznamu teroristických skupin amerického ministerstva zahraničí a na sankčním listu OSN.

An-Núsra je opoziční uskupení bojující proti vládě Bašára Assada, nicméně se v žádném případě nejedná o demokratickou opozici. An-Núsra je jihadistická skupina částečně spolupracující s Al-Káidou, která vznikla v roce 2011 za přispění Islámského státu.

V říjnu 2015 jeden z vrchních představitelů Národní syrské koalice vyzval an-Núsru k přerušení vztahů s Al-Káidou a k zastavení další destrukce Sýrie. Nicméně šlo pouze o jednostrannou výzvu a an-Núsra není součástí syrské demokratické opozice. An-Núsra s demokratickou opozicí nespolupracuje formálně ani fakticky, nelze ji tedy k ní řadit. Oba subjekty mají společný pouze zájem na ukončení dosavadního režimu. V celé Sýrii působí řada opozičních skupin vůči Asadovu režimu, nelze je ovšem chápat jako jednotlivý celek.

Ať už ruský pilot Oleg Peshkov zemřel ještě ve vzduchu či až na zemi (jak uvádí ruský velvyslanec v Paříži Alexandr Orlov v rozhovoru pro francouzskou stanici Europe 1), je pravdou, že Ženevské konvence (Protokol I, článek 42) skutečně hovoří o zákazu napadení osoby nouzově seskakující s padákem z letounu. To samé platí o útoku těsně po doskoku, neboť osobě musí být předně dána možnost vzdát se. Na videu zveřejněném CNN můžeme slyšet střelbu na dva členy posádky stíhačky v době seskoku, kdy se snášeli k zemi.

Třetím odstavcem článek 42 vyjímá z ochranného zacházení výsadkáře nasazené v akci, nicméně v kontextu daného případu tuto výjimku nelze uplatnit.

Člen záchranné mise Aleksandr Pozynich pak bohužel skutečně zahynul rukou rebelů, na základě čehož tedy můžeme mluvit o dvou mrtvých v rámci incidentu.

Prezident Zeman v pořadu mluvil o potřebě ochrany národních hranic České republiky a svou pozici postavil na konstatování obsaženém ve výroku.

Zákon o pobytu cizinců na území České republiky stanovuje v § 156 odst. 1 písm. a), že vstup cizince na území České republiky mimo vyznačený hraniční přechod je přestupek. Za tento přestupek lze uložit pokutu do výše 10 000 Kč.

Prezident ve svém výroku neuvádí, z jakého indikátoru vychází. Jedním z nejpoužívanějších ukazatelů je pak hodnota HDP, která se ale může lišit podle toho, k čemu je vztažena.

Z tabulek vytvořených na základě dat Mezinárodního měnového fondu za říjen 2015 vyplývá, že Čína v hodnotě HDP dle současných cen skončila až druhá. Oproti Spojeným státům na první příčce s 17 986 miliardami USD dosáhla 11 385 miliard USD.

Ve výši HDP dle parity kupní síly je s 19 510 miliardami mezinárodních dolarů Čína skutečně první. Ani tak výrok ale není pravdivý, v HDP dle parity kupní síly předběhla Čína USA již v roce 2014.

Výrok je hodnocen jako zavádějící. Prezident Zeman pronesl na 70. zasedání Valného shromáždění OSN projev, ve kterém zmínil blíže neurčený návrh na multinárodní společnou akci proti terorismu pod záštitou Rady bezpečnosti, aktuální konkrétně činěné kroky však neprobíhají v intencích Zemanova projevu a jeho vliv na tuto aktivitu je také diskutovatelný.

"V Chartě Spojených národů stojí mnoho, mnoho článků, které se týkají možnosti vojenské akce. Některé z nich nebyly nikdy použity. Bývají nazývány “spícími strukturami”. My je potřebujeme aktivovat. A potřebujeme malé vojenské jednotky vybavené drony, vrtulníky; jednotky, které se budou opírat o spolupráci tajných služeb, komand, přejete-li si – rangerů; jakési odnože modrých přileb, které by odstranily vůdce teroristických organizací, nervová centra těchto organizací, ale neokupovaly by území."(z projevu prezidenta Zemana Valném shromáždění OSN).

A stejně, i když Rada bezpečnosti OSN odsoudila ISIS v prohlášení z 20. listopadu, zatím se nejedná o vzniku nové antiteroristické organizace pod hlavičkou OSN či RB ve smyslu prezidentova projevu.

Podobně zavádějící je i druhá část tvrzení, že prezident Hollande letěl do Moskvy jednat o vzniku takovéto organizace, jednotky či akce, o které ve svém projevu mluvil na půdě OSN prezident Zeman.

Podle dostupných informací prezident Hollande jednal na moskevské schůzce s prezidentem Ruské federace Putinem především o možnostech vzájemné spolupráce v boji proti ISIS. V druhé řádě debatovali o možnostech sjednocení doposud roztříštěných snah o boj s globálním terorismem obecně. Prezident Putin tady navazoval na myšlenky ze své řeči na stejném 70. zasedání OSN, kde vyzval k vytvoření široké mezinárodní koalice proti terorismu v duchu anti-hitlerovské koalice z období druhé světové války.

Podobné téma boje proti teroru, které přednesl prezident Zeman, měli i další význační řečníci Valného shromáždění OSN. A vzhledem k tomu, že podobné téma si vzal za své i hostitel moskevské schůzky prezident Putin, je vysoce nepravděpodobné, že by s prezidentem Hollandem jednali právě o vzniku organizace zmiňované prezidentem Zemanem

Miloš Zeman se s prezidentem iráckého autonomního Kurdistánu Masúdem Barzáním setkal 12. května 2015. Státníci spolu řešili především otázku vyzbrojení kurdských ozbrojených sil. Podle České televize přišla řeč i na budoucí nezávislost Kurdistánu.

Barzání uvedl, že je referendum naplánováno v řádu několika měsíců, v rozhovoru pro BBC již v červenci 2014.

Spojené státy skutečně v roce 2003 rozpustily iráckou armádu (.pdf, str. 4), spolu s dalšími subjekty, například ministerstvem obrany nebo zpravodajskou službou. Od té doby se Spojené státy podílí na výcviku nové armády – v říjnu 2015 bylo v Iráku přítomno přes 3 000 amerických poradců.

Ještě v roce 2006 ale byly irácké ozbrojené složky diskreditovanou institucí, které se většina obyvatel obávala – podobně jako dnešní syrská opozice byly tyto složky ovládány zločinci, extrémisty a nekompetentními bojovníky. Až v následujících letech se Spojeným státům podařilo vnést do situace řád.

Pravdou ale je, že ani v současné době není armáda schopna odolávat útokům radikálů. Například v červnu roku 2014 tisícovka islamistů dobyla město Mosul (.pdf, str. 12) ve středním Iráku, které bylo v té době chráněno až 30 000 vojáky a policisty vycvičenými Američany. Ti bez většího odporu město opustili a přenechali ISIS terénní vozy typu Humvee a tanky Abrams, vyrobené v Americe, v hodnotě desítek milionů dolarů.

Je pravdou, že francouzský prezident Hollande nepronášel žádné "radikální antiislámské výroky" a spíše se ve svých projevech snažil zabránit propuknutí antiislámských nálad. Avšak jako pravdivé se nedá hodnotit tvrzení, že byla Francie zdrženlivá vůči tzv. Islámskému státu. Z kontextu diskuze je zjevné, že tento výrok byl myšlen tak, že Francie se vůči ISIS významně nestavěla a přesto byla napadena. Přitom to byla právě Francie, kdo od srpna 2014 zásoboval zbraněmi Kurdy bojující proti ISIS a o měsíc později se jako první připojila k americkým náletům.

Plné znění proslovu francouzského prezidenta ze 7. ledna 2015 si můžete v anglickém jazyce přečíst na webu francouzského Ministerstva zahraničních věcí. Prezident v něm atentát označil za útok na celou republiku, tedy zároveň na svobodu vyznání, její kulturu, pluralitní demokracii. Dále uvedl, že republika je ideálem spravedlnosti a míru, který Francie šíří všude na mezinárodní úrovni, stejně jako poselství míru a tolerance, jež hájí v boji proti terorismu a fundamentalismu. Zdůraznil, že svoboda je vždy silnější než barbarství a je nutné, aby Francouzi byli jednotní a věrní hodnotám, na kterých je Francie založená.

V projevu z 9. ledna 2015 řekl: „Ti, kteří spáchali tento teroristický čin, byli teroristé a fanatici a nemají nic společného s muslimskou vírou.“

V dalším projevu týden po atentátu Francois Hollande na půdě Institutu arabského světa dle zpravodajského serveru Aktuálně.cz řekl, že islám je slučitelný s demokracií a je nutné nesměšovat fakta s nepravdou. Uvedl, že oběťmi islámského fanatismu, fundamentalismu a netolerance jsou v prvé řadě muslimové a vyzval k přísnému trestání protižidovských a protimuslimských činů. Vyzval, aby Francouzi rozlišovali mezi radikálními a umírněnými muslimy, kterých je podle Hollanda většina.

Co se týče postoje k Islámskému státu, prezident Hollande už v září 2014 oznámil, že se Francie připojí k náletům zaměřeným na pozice IS v Iráku. A již o měsíc dříve, tedy v srpnu 2014, začala Francie zásobovat zbraněmi Kurdy a Jezídy bojující proti tzv. Islámskému státu. Týden po útoku na Charlie Hebdo, tedy 14. ledna 2015, oznámil Francois Hollande, že Francie posílí své zapojení do boje proti IS. Informovala o tom americká televizní stanice MSNBC, která zároveň uvedla, že to byla právě Francie, která se jako první připojila k náletům USA na pozice tzv. Islámského státu.

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen jako zavádějící, neboť nelze obecně konstatovat, že v islámských zemích mají ženy výrazně omezeno volební právo, přístup k veřejným funkcím, vzdělání. Miloš Zeman se dopouští zevšeobecnění, které ovšem nemá oporu v reálných datech.

Ženy v arabských zemích v průměru obsazují 19 % míst v dolní komoře (či v systému 1komorového zastoupení), v EU je tento průměr na 25 % a v České republice je v současné době v dolní komoře 40 žen z 200 poslanců – jde tedy o 20 % mandátů pro ženy. V případě obou komor pak čísla ukazují 25,5% zastoupení žen v EU a 18% zastoupení v arabských zemích. Data jsou platná k 1. listopadu 2015 a pocházejí z Meziparlamentní unie. Nelze tedy plošně konstatovat, že by ženy v zemích vyznávajících islám neměly přístup k veřejným funkcím.

Dále dodejme, že např. ve většinově muslimských zemích jako je Bangladéš (8. nejlidnatější stát světa) či Indonésie (4. nejlidnatější stát světa) je v čele premiérka, resp. byla v čele prezidentka. Tvrzení o výrazném omezení přístupu k veřejným funkcím tedy neplatí absolutně.

Pravdou je, že rovné volební právo bylo ve Švýcarsku ženám přiznáno až v roce 1971. V současné době je všeobecné volební právo jedním ze základních atributů fungování západního modelu liberální demokracie. Z odstavce výše plyne, že není pravdou, že by ženy v zemích vyznávajících islám obecně neměly volební právo (volit a být volen).

Dále mluví Miloš Zeman o přístupu ke vzdělání pro ženy. Pokud prezident Zeman "islámem" myslí země, kde islám je dominantním náboženstvím, pak je třeba onen přístup žen ke vzdělání označit za zavádějící. Ačkoliv je pravdou, že 7 z 10 nejhůře hodnocených zemí podle The Global Gender Gap Report (zpráva Světového ekonomického fóra z roku 2013) jsou země muslimské, konkrétně v oblasti přístupu ke vzdělání panují velké rozdíly.

Např. data (s. 253) z roku 2005 ukazují, že v Kuvajtu, Kataru, Jordánsku, Bahrajnu, SAE či Libanonu je procento žen, které studují, vyšší než podíl studujících mužů. Lze proto těžko plošně mluvit o "výrazně omezeném" přístupu žen ke vzdělávání.

Co se týče poloviční váhy hlasu ženy v soudních procesech oproti hlasu muže, jak o tom prezident mluví, jedná se o populární interpretaci koránského verše 2:282, v němž se praví:

"A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout."
Řada znalců islámské tradice (např. zde a zde) ovšem poukázala na to, že tento verš není možno zredukovat na formulku 1 muž = 2 ženy ze dvou hlavních důvodů:

a) V době, kdy byl Korán sepisován, tedy začátkem 7. století našeho letopočtu, byl obchod a finanční transakce zcela v doméně mužů. Proto se jeví jako pochopitelné, že pokud byly ženy přizvány jako svědkyně finanční transakce, bylo tradicí, aby tak pro předpokládanou nezkušenost s touto tématikou činily ženy dvě.

b) Nikde jinde v Koránu není tento genderový požadavek v souvislosti s podáváním svědectví a soudními přemi vznesen. Srovnejte např. s Korán 4:15, Korán 24:4 či Korán 65:2.

Poslední část výroku ohledně interpretace Koránu do hodnocení nepromítáme, neboť jde o interpretační spor, který nejsme schopni autoritativně rozsoudit. Výrok s poukazem na zobecňování ze strany prezidenta v oblastech přístupu k voleným funkcím či ke vzdělání hodnotíme jako zavádějící.