Miloš Zeman

Citát, který prezident Zeman premiéru Sobotkovi připisuje, není přesný a slova předsedy vlády značně posouvá.

Bohuslav Sobotka byl ve dnech 21. – 27. listopadu 2015 na návštěvě Čínské lidové republiky. V úterý 24. listopadu vyšel na oficiálním webu Úřadu vlády jeho krátký komentář s titulem

"Nebezpečí představují teroristé, ne uprchlíci".

Nebezpečí představuji teroristé, ne uprchlíci. Rizikem pro evropskou bezpečnost jsou bojovníci Islámského státu, ne ti, kteří před nimi utíkají. S teroristy je potřeba důsledně a tvrdě bojovat, migrační vlnu je nutno regulovat už na vnějších hranicích EU a lidem, kteří utíkají před válkou, musíme pomoci. Česká vláda přijímá všechna nezbytná bezpečnostní opatření, aby spolehlivě garantovala našim občanům bezpečí a klidný život."

Své tvrzení pak ještě v tentýž den potvrdil na svém Twitterovém účtu.

Prezident tedy Sobotkovi přisoudil výrok, který konkrétně neřekl, resp. jej upravil. Ten pak kritizuje i v Partii na Primě. Z tohoto důvodu je Zemanův výrok hodnocen jako nepravdivý.

Výrok prezidenta Zemana je hodnocen jako zavádějící, neboť nelze obecně konstatovat, že v islámských zemích mají ženy výrazně omezeno volební právo, přístup k veřejným funkcím, vzdělání. Miloš Zeman se dopouští zevšeobecnění, které ovšem nemá oporu v reálných datech.

Ženy v arabských zemích v průměru obsazují 19 % míst v dolní komoře (či v systému 1komorového zastoupení), v EU je tento průměr na 25 % a v České republice je v současné době v dolní komoře 40 žen z 200 poslanců – jde tedy o 20 % mandátů pro ženy. V případě obou komor pak čísla ukazují 25,5% zastoupení žen v EU a 18% zastoupení v arabských zemích. Data jsou platná k 1. listopadu 2015 a pocházejí z Meziparlamentní unie. Nelze tedy plošně konstatovat, že by ženy v zemích vyznávajících islám neměly přístup k veřejným funkcím.

Dále dodejme, že např. ve většinově muslimských zemích jako je Bangladéš (8. nejlidnatější stát světa) či Indonésie (4. nejlidnatější stát světa) je v čele premiérka, resp. byla v čele prezidentka. Tvrzení o výrazném omezení přístupu k veřejným funkcím tedy neplatí absolutně.

Pravdou je, že rovné volební právo bylo ve Švýcarsku ženám přiznáno až v roce 1971. V současné době je všeobecné volební právo jedním ze základních atributů fungování západního modelu liberální demokracie. Z odstavce výše plyne, že není pravdou, že by ženy v zemích vyznávajících islám obecně neměly volební právo (volit a být volen).

Dále mluví Miloš Zeman o přístupu ke vzdělání pro ženy. Pokud prezident Zeman "islámem" myslí země, kde islám je dominantním náboženstvím, pak je třeba onen přístup žen ke vzdělání označit za zavádějící. Ačkoliv je pravdou, že 7 z 10 nejhůře hodnocených zemí podle The Global Gender Gap Report (zpráva Světového ekonomického fóra z roku 2013) jsou země muslimské, konkrétně v oblasti přístupu ke vzdělání panují velké rozdíly.

Např. data (s. 253) z roku 2005 ukazují, že v Kuvajtu, Kataru, Jordánsku, Bahrajnu, SAE či Libanonu je procento žen, které studují, vyšší než podíl studujících mužů. Lze proto těžko plošně mluvit o "výrazně omezeném" přístupu žen ke vzdělávání.

Co se týče poloviční váhy hlasu ženy v soudních procesech oproti hlasu muže, jak o tom prezident mluví, jedná se o populární interpretaci koránského verše 2:282, v němž se praví:

"A žádejte svědectví dvou svědků z mužů vašich, a nemáte-li dva muže, pak vezměte jednoho muže a dvě ženy z těch, které uznáte za vhodné svědkyně; aby, kdyby jedna z nich se zmýlila, druhá ji mohla připomenout."
Řada znalců islámské tradice (např. zde a zde) ovšem poukázala na to, že tento verš není možno zredukovat na formulku 1 muž = 2 ženy ze dvou hlavních důvodů:

a) V době, kdy byl Korán sepisován, tedy začátkem 7. století našeho letopočtu, byl obchod a finanční transakce zcela v doméně mužů. Proto se jeví jako pochopitelné, že pokud byly ženy přizvány jako svědkyně finanční transakce, bylo tradicí, aby tak pro předpokládanou nezkušenost s touto tématikou činily ženy dvě.

b) Nikde jinde v Koránu není tento genderový požadavek v souvislosti s podáváním svědectví a soudními přemi vznesen. Srovnejte např. s Korán 4:15, Korán 24:4 či Korán 65:2.

Poslední část výroku ohledně interpretace Koránu do hodnocení nepromítáme, neboť jde o interpretační spor, který nejsme schopni autoritativně rozsoudit. Výrok s poukazem na zobecňování ze strany prezidenta v oblastech přístupu k voleným funkcím či ke vzdělání hodnotíme jako zavádějící.

Miloš Zeman je podle oficiálního životopisu předsedou ČSSD od roku 1993, v jejím čele stojí do roku 2001. Toto období lze tedy logicky brát jako ono zmiňované osmileté. Zeman až do července 2002 zůstává předsedou vlády, do dalšího volebního období ovšem vstupuje jako premiér Vladimír Špidla, který je zároveň od roku 2001 Zemanovým pokračovatelem na postu prvního muže strany. Do periody Zemanova předsednictví spadají troje volby (bereme-li v potaz i volební výsledek do České národní rady 1992):

RokVolební výsledek ČSSD (%)19926,53 (předsedou Jiří Horák)199626,44199832,31200230,20 (předsedou Vladimír Špidla) Zdroj dat: Volby.cz

Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť v době ohlášení kampaně k volbě prezidenta, což je v případě Miloše Zemana považováno za start kampaně, se průzkumy v podpoře lišily a výši 6 % uváděla pouze jedna ze tří společností. Zbylé 2 pak uváděly v příslušné době podporu vyšší – ve výši lehce přes 10 %.

Za start prezidentské kampaně Miloše Zemana můžeme považovat tiskovou konferenci SPOZ, kde její tehdejší předseda a současný kancléř hlavy státu, Vratislav Mynář, oznámil úmysl Zemana kandidovat za předpokladu úspěšného získání 50 tisíc podpisů občanů.

Mynář uvedl (četl dopis Miloše Zemana, který se této konference neúčastnil): " Souhlasím s tím, aby Strana práv občanů – Zemanovci zahájila petiční akci na podporu mé prezidentské kandidatury a zavazuji se, že v případě, kdy petice získá dostatečnou podporu občanů, tuto kandidaturu přijmu. S přátelským pozdravem, Miloš Zeman. "

Tato konference se uskutečnila 14. února 2012. Pro tento výrok tedy budeme pracovat s únorem 2012, byť ještě oficiální kampaň nezačala a nebyl znát ani konečný výčet kandidátů, což je z průzkumů patrné. Vyčerpávající výčet předvolebních průzkumů je dohledatelný na české wikipedii.

Podle průzkumu Sanepu měl skutečně Miloš Zeman v únoru 2012 preference vzhledem k prezidentské volbě cca 6 %. Je to však jediný průzkum, který něco takového dokládá. Další společnosti mu naměřily podporu znatelně vyšší – v případě PPM Factum šlo o měření z ledna a února 2012, která se pohybovala ve výši 10 %, Median mu pak přisoudil při prvním měření v březnu 2012 10,5 %.

Zmíněný Median vydal první výzkum na zadání Mladé fronty DNES již v lednu 2012 (.pdf – slide 5), což je patrné z přiloženého březnového výzkumu. Z grafu je vidět, že podpora Miloše Zemana (v té době pouze spekulovaný kandidát) byla již od ledna na konstantní úrovni 10 %.

Co je však třeba podotknout, zmíněné průzkumy nemohly být přesné, a to zejména z toho důvodu, že v době, kdy Zeman ohlásil oficiálně ústy Mynáře ochotu kandidovat, nebyl znám konečný výčet kandidátů. Průzkumy v té době zkoumaly např. podporu pro Jana Švejnara, Tomia Okamuru nebo Vladimíra Remka, kteří se do prezidentské volby nezapojili (Okamura byl vyškrtnut ze seznamu kandidátů kvůli nedostatečnému počtu platných podpisů pro svoji kandidaturu).

Při hodnocení výroku vycházíme ze zprávy OSN a ekonomické předpovědi EU. Oba dokumenty rozporují čísla uváděná prezidentem Zemanem.

Zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN (UNHCR) z 1. října 2015 zpřesňuje původní odhad pro letošní rok na 700 tisíc příchozích přes Středozemní moře (původní odhad 350 tisíc příchozích byl překročen už v září). Stejné číslo predikuje pro rok 2016. Nejedná se tedy o dvojnásobek, ale o stejné číslo.

Odhad Evropské komise vychází z dokumentu European Economic Forecast (Ekonomická předpověď EU) z listopadu 2015. Tabulka na straně 50 uvádí odhad celkového počtu uprchlíků pro rok 2015 na 1,2 milionu. Celkový počet uprchlíků pro predikované období 2015–2017 jsou 3 miliony (str. 48 dokumentu). Ani zde výrok Miloše Zemana neodpovídá, pokud by se skutečně mělo v příštím roce jednat o trojnásobný počet proti letošnímu roku, bylo by to více příchozích než EK předpovídá pro celé 3 roky.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, protože prezident Zeman sankce spojuje pouze se situací na východní Ukrajině a zcela opomíjí, že existují i sankce, které byly přijaty v souvislosti s anexí Krymu.

V souvislosti s ukrajinsko-ruským konfliktem byly přijaty čtyři druhy sankcí. Nejprve EU pozastavila jednání o vízové liberalizaci a dohodě o partnerství s Ruskem. Poté přijala restriktivní opatření spočívající ve zmrazení majetku a zákazu vstupu na území EU pro osoby a subjekty, které narušují či těží z narušování teritoriální integrity, suverenity a nezávislosti Ukrajiny. Třetí forma přijatých sankcí se nazývá sektorovými sankcemi a jedná se o sankce vůči Rusku týkající se přístupu na finanční trhy a obchodu s vojenským materiálem a zbraněmi, zbožím a technologiemi dvojího užití a citlivými technologiemi. Čtvrtým druhem sankcí jsou omezující opatření vůči Krymu a Sevastopolu, která jsou navázána na nelegální anexi ze strany Ruska. Přehled sankcí včetně časové osy osvětlující, kdy byly které sankce přijaty či prodlouženy, je k nalezení na stránkách Rady Evropské unie.

Všechny sankce jsou stále v platnosti. Ve výše zmíněném odkazu lze dohledat, že vyjednávání o vízové liberalizaci či nové dohodě o partnerství s Ruskem zatím nebyla obnovena. Platnost jednotlivých sankčních opatření byla prodloužena, a to do 15. března 2016 v případě opatření vůči osobám a entitám, do 23. června 2016 v případě sankcí navázaných na anexi Krymu a Sevastopolu a do 31. ledna 2016 v případě sektorových či také hospodářských sankcí vůči Rusku.

Dle Minské dohody II (celý text na webu The Telegraph) platí od února 2015 v oblastech Doněcku a Luhansku oboustranný klid zbraní. Měla se vytvořit bezpečná 50 kilometrů široká zóna, ve které nebudou zbraně o ráži 100 mm a více. Klid zbraní měl být kontrolován zástupci Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).

OBSE vydává každý den zprávy ze speciální monitorovací akce na Ukrajině, ty porušování dohod zmiňují. Nicméně oproti období, kdy konflikt nejvíce eskaloval, se míra násilí a lidských obětí výrazně snížila.

Výrok je zavádějící tím, že prezident spojuje obecně sankce s dohodami s Minsku, ovšem ne všechny jsou závislé právě na těchto dohodách. Kromě nich byly přijaty i sankce v souvislosti s anexí Krymu, které nemají spojitost s dodržováním Minských dohod.

Miloš Zeman byl předseda vlády České republiky v období 22. 7. 1998 - 12. 7. 2002. V tomto období (a v roce 2003) se držel rozpočet na obranu na těchto hodnotách (podíl výdajů kapitoly MO na HDP):

1998 - 2,07%

1999 - 2,25% (První Zemanovou vládou schvalovaný rozpočet)

2000 - 2,35%

2001 - 2,10%

2002 - 2,23%

2003 - 2,21% (Rozpočet schvalovaný již vládou Špidlovou)

Tedy mezi roky 1998 až 2003 byl rozpočet na obranu opravdu nad úrovní dvou procent.

Pokud jde o porovnání s následujícím obdobím, pak již rozpočet na obranu opravdu plynule klesal - jen se dvěma výjimkami: V roce 2005 a 2009 oproti předchozímu roku stoupal, v obou případech však již hodnotu 2 procent nepřesáhl.

Dne 16. prosince 2014 byl v pákistánském Péšávaru spáchán teroristický útok na tamní školu. Útok bojovníků islamistického hnutí Taliban si vyžádal nejméně 141 mrtvých a 124 zraněných. Z toho 132 obětí a 121 zraněných byli žáci školy.

Zpráva o události se okamžitě objevila ve všech předních světových (Reuters, BBC, CNN, The New Yorker, РИА Новости,...) a českých (Český rozhlas, iDNES, Lidovky, Novinky, Česká televize, TV Nova,...) médiích.

Informaci přinesla také Česká tisková kancelář, od níž ji přebírala další česká média.

Pokud se zaměříme na česká média (v tomto případě Český rozhlas, Českou televizi, TV Prima a TV Nova): 16. prosince, kdy útok proběhl, informovala všechna tato média o události vydatně.

ČT uvedla zprávu ve zpravodajských relacích na ČT24, ve Zprávách ve 12 (1. zpráva) na ČT1. Následně bylo téma 1. zprávou hlavního zpravodajského pořadu – Událostí. Tragickou událost dále televize popisovala na ČT24 v pořadech Horizont a Události, komentáře (všechna videa z archivu ČT).

Komerční televize Nova a Prima (video – FTV Prima) o situaci v Péšávaru informovaly shodně v hlavní zpravodajské relaci dne (Televizní noviny/Zprávy FTV Prima), nadto Nova (dostupné v mediální databázi) informovala o události také v Poledních televizních novinách ve 12 hodin.

ČRo o situaci poprvé informoval ve zprávách v 9 hodin, dále v průběhu dne v dalších zpravodajských relacích či např. v pořadu Hlavní zprávy (audio) ve 12:08.

Co se týká tištěných médií (články jsme dohledali v mediální databázi Newton media), den po útoku informovaly o události následující listy:

Mladá fronta DNES: Titulní strana: " Pákistánský Beslan. Proč?", str. 6: " Má Pákistán naději? Snad když vyhlásí nulovou toleranci proti militantům.", str. 12 (komentář Teodora Marjanoviče): " Na uprchlické bárce s vrahem". Lidové noviny: str. 3: " Masakr ve škole", str. 7 : "Bezhlavě vraždili děti, rukojmí nebrali". Hospodářské noviny: str. 8: " Tálibánci zabili přes 100 školáků ".

Blesk: str. 20: " Postříleli přes 130 dětí!" Pařížské útoky byly skutečně mediálně pokrývány mnohem více – připomeňme kontinuální speciální vysílání ČT24 nebo zahraniční obdoby na CNN či BBC. Taktéž tištěná média i internetové zpravodajské servery (stejně tak uživatelé sociálních sítí) více popisovaly situaci v Paříži. Nicméně není pravdou, že by se média fakticky nevěnovala tragické události v Péšávaru.

Příklady zpráv o této události (v případě zahraničních serverů jde skutečně pouze o ilustrativní příklady, v případě českých médií nejde o vyčerpávající výčet) jsme uvedli výše a výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.

Stepan Bandera byl jmenován Hrdinou Ukrajiny v roce 2010 prezidentem Viktorem Juščenkem. Posmrtné ocenění titulem Hrdina Ukrajiny bylo Banderovi v lednu 2011 odebráno Doněckým okresním soudem. Stížnosti proti tomuto rozhodnutí byly Vyšším správním soudem Ukrajiny zamítnuté a potvrdily tak odebrání titulu (podrobněji např. Kyiv Post).

Co se týká jmenování Romana Šuchevyče (ukrajinsky), ten již Hrdinou Ukrajiny jmenován byl, a to v roce 2007. Stalo se tak dekretem prezidenta Juščenka. Nicméně toto jmenování bylo zvráceno v roce 2010 Doněckým správním soudem, který tento titul zrušil s poukazem na fakt, že nebyl ukrajinským občanem.

V reakci na tento proces byl jmenován čestným občanem řady západoukrajinských měst.

Vznesené obvinění z vraždy 15 tisíc Židů ve Lvově roku 1941 je navíc neprokazatelné. V rámci Norimberského procesu byli za tento čin souzeni Němci. Dohady o ukrajinské vině se pak začaly objevovat až po roce 1959, a to především ze strany sovětské propagandy.

Čeští ukrajinisté také vydali 13. ledna 2015 otevřený dopis (dostupný na webu Lidovky.cz) prezidentu republiky, v němž uvádějí: " K poslednímu Vašemu bodu dodáváme, že Roman Šuchevyč jako zástupce velitele praporu Nachtigall v roce 1941 žádný rozkaz ke střílení Židů ve Lvově nevydal. V té době byl plně zaměstnán snahou položit základy budoucí ukrajinské armády, ale především neměl k takovému rozkazu ani pravomoci, ani motivaci. S tím koresponduje nakonec i svědectví o jeho odmítavém stanovisku k pogromům, kterých se zúčastnila místní populace, milice nacionalistických aktivistů i jedinci zběhlí od prosovětských milic ".

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý – jednak Šuchevyč nečeká na vyhlášení národním hrdinou, tento titul mu byl před 4 roky naopak soudem odebrán a jednak je problematické připisovat mu postřílení 15 tisíc Židů ve Lvově.

Pro informaci přidáváme fakt, že na Ukrajině probíhá iniciativa o vyhlášení titulu Hrdina Ukrajiny, a to pro Jurije Šuchevyče (ukrajinsky). Je tedy možné, že prezident spojil tuto iniciativu se jmenovcem Romanem.

Kateřina Perknerová naráží na rozhovor Miloše Zemana pro Frekvenci 1, v němž v čase od 13:18 mluví o Ukrajině a pochodu k výročí narození Stepana Bandery.

Odkazujeme se i na Twitter komentátora deníku Právo, Alexandra Mitrofanova, jenž přikládá video přímo v reakci na původní prohlášení prezidenta Zemana v pořadu Pressklub Frekvence 1 a píše: " Jediná smrt tam je Smrt nepřátelům (ne Polákům či Židům) ".

Zmíněná údajná hesla zveřejnil blogger Břetislav Olšer, a to 3. ledna 2014. Tento text Olšera převzal 4. ledna server Czech Free Press (nutno podotknout, že jde o tentýž text). Ve stejný den pak byl vysílán zmíněný Pressklub Frekvence 1, v němž tuto informaci použil prezident Zeman.

V úterý 6. ledna pak vydal server Novinky.cz (autor Michal Švec) článek " Demonstranti v Kyjevě podle Zemana volali Smrt Židům. Záznamy to ale nedokládají", který popisuje výše zmíněný server skutečně jako proputinovský a protiamerický a uvádí také, že Hrad odmítá sdělit zdroj, z něhož prezident Zeman v rádiu v této věci čerpal.

7. ledna pak vydal blogger Olšer další článek, ve kterém k uvedenému uvádí: " Řekl totiž ( Zeman – pozn. Demagog.cz ), že demonstranti v Kyjevě měli křičet: Smrt komunistům a židům. Znám Kyjev (pokračuje Olšer – pozn. Demagog.cz) , nesnáším Banderu a věřím, že zmíněné redakce mají jistě jazykově vybavené pracovníky, takže jim nebude činit potíž, přeložit z videa to, co lidé v průvodu vykřikovali. Přitom vůbec nejde o to, jestli skutečně vykřikovali to, co bylo řečeno, podstatné je, že nesli fotografie Bandery, vlajky UPA a uniformy nápadně podobné těm nacistickým; ať však řekl Miloš Zeman, co řekl, měl pravdu, byť by to v ten konkrétní den vůbec nezaznělo, minulost toho však byla plná a neměla by být, aby neměly redaktorky možnost lhát…" Z dostupných informací tedy vyplývá, že jediným zdrojem Miloše Zemana v prohlášení o Kyjevské demonstraci byl právě Břetislav Olšer, jenž informaci použil na svém blogu i na zmíněném serveru.

Zda je server proputinovský a protiamerický necháváme na posouzení čtenáři s odkazem na záložky Rusko a Amerika na tomto webu.