Miloš Zeman

Výrok Miloše Zemana je hodnocen jako nepravdivý, neboť rozsah přijímané legislativy v rámci novely vysokoškolského zákona je značně rozsáhlejší, než uvádí prezident republiky.

Na tiskové konferenci konané 22. 5. 2013 se prezident Miloš Zeman a bývalý ministr školství Petr Fiala dohodli na podobě návrhu změny vysokoškolského zákona. Podle něj by pravomoc jmenovat profesory již nenáležela prezidentovi, nýbrž ministrovi školství. Podle České televize se Fiala rozhodl tento návrh předložit vládě jako součást novely zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách.

Není však pravdou, že by tento návrh změny zákona (.docx) byl formulován jednou větou. Česká televize informovala 7. ledna 2014 o tom, že se Zeman dohodl s předsedy obou komor Parlamentu (a ministrem školství) na novém návrhu zákona o vysokých školách. Pravomoc jmenovat profesory by díky němu měla připadnout předsedovi Senátu. O tomto návrhu na svém jednání 8. ledna letošního roku rozhodla kladně také vláda Jiřího Rusnoka.

Tento návrh je dostupný v knihovně připravované legislativy. Nicméně ani tento návrh novely (.docx) neobsahuje v rámci novelizací pouze jednu jedinou větu.

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý, dohodnutá novela vysokoškolského zákona (s Fialou i aktuální o jmenování předsedou Senátu) je značně rozsáhlejší, než uvádí Miloš Zeman.

Miloš Zeman mluví o dvou jménech, která navrhne do volby budoucího veřejného ochránce práv. Tento post je uvolněn po nedávné rezignaci Pavla Varvařovského na tuto funkci.

Stanislav Křeček byl zástupcem ombudsmana zvolen v dubnu 2013, aktuálně je v čele úřadu až do volby nového veřejného ochránce práv. Tento stav je popsán v zákoně o Veřejném ochránci práv § 2(4).

Pavel Zářecký byl mimo jiné ministrem ve dvou vládách, a to ve vládě Jiřího Paroubka a ve Fischerově vládě. V obou případech zastával post ministra bez portfeje a předsedy legislativní rady vlády. Jak dokládá jeho životopis na webu NašiPolitici.cz, v úřadu Veřejného ochránce práv doposud nepůsobil.

Miloš Zeman tedy popisuje korektně vztah obou jmenovaných k úřadu ombudsmana a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat, zda je proti muži (nebo jeho rodinným příslušníkům), kterého se zamítnutá milost týká, skutečně vedeno okolo 20 exekucí.

Výrok je pokračováním předchozího Zemanova vyjádření, které se týká jeho rozhodnutí neudělit milost, resp. abolici v případu muže, který je trestně stíhán ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí. Obžalovaný má poranění míchy a mozku po autonehodě, je již 10 let upoután na lůžko a není schopen vnímat smysl trestního stíhání. O zastavení stíhání přitom požádal sám žalobce.

Zeman tomuto muži odmítl milost udělit s tím, že sice není pohyblivý, ale smrt mu nehrozí a navíc je proti němu a jeho rodinným příslušníkům vedeno asi 20 exekucí, což uvedl také v OVM. Z nezávislých zdrojů se nám nepodařilo dohledat, zda je tato část výroku o exekucích pravdivá.

Pro pochopení výsledného hodnocení je třeba nejprve uvést kontext výroku. Ten je součástí přestřelky mezi prezidentem a moderátorem o reprezentativnosti vzorku. Václav Moravec vytýkal Miloši Zemanovi, že hovoří "o 80 % veřejnosti", přičemž ve skutečnosti se jedná o pouhý statistický vzorek (který sice do jisté míry zobecňuje názory celkové populace, ale zcela je nereprezentuje).

Prezident se naopak ohrazoval vzorku tisíce osob jako nedostatečného a následně zopakoval své tvrzení "o 80 % lidí".

Zeman se přitom odvolává na průzkum společnosti STEM (.pdf, str. 3), v němž se v prosinci minulého roku proti zákonu o církevních restitucích vyjádřilo takřka 80 % dotázaných.

Z jiných tazatelských společností můžeme jmenovat průzkum SANEP, kdy se proti majetkovému vyrovnání postavilo 74,5 % respondentů (zde je ale třeba mít na zřeteli sníženou reprezentativnost vzorku, která vychází z toho, že průzkumu, resp. ankety, se účastní pouze uživatelé internetu, účastník průzkumu si může navolit libovolné bydliště či věk).

Výrazněji starší data přináší také CVVM, kdy se v roce 2012 proti majetkovému vyrovnání vyslovilo (.pdf, str. 4) 65 % oslovených, nebo průzkum STEM z roku 2011, zde bylo nesouhlasných 69 %.

Výrok pak hodnotíme jako zavádějící z následujících důvodů:

– Zeman se snaží vzbudit zdání, že jednotlivé průzkumy docházely opakovaně ke stejnému číslu 80 %, což není pravda; – Pravdivost svého tvrzení se snaží dokázat tím, že průzkumy na dané téma byly uskutečňovány opakovaně. Ty ovšem proběhly buď podle zcela rozdílných metodik (STEM a SANEP) nebo jsou již výrazně staršího data (2012, resp. 2011); – Ani neustálé opakování průzkumu nezakládá nic jiného, než že se stále musíme bavit o vzorku a zobecnění, a nikoliv o celkové populaci všech občanů, což s sebou nutně nese řadu statistických limitů.

Výrok je hodnocen s jistou mírou tolerance jako pravdivý. Tolerance je v tom, že samotné napětí je poměrně těžko z veřejných zdrojů popsatelné. Nicméně Zeman je ztotožňuje s jedním konkrétním aspektem.

Předně je třeba uvést, že prezident Zeman v kontextu celé debaty míní oním napětím hlavně postoj české společnosti k církevním restitucím. Průzkum (.pdf – str. 3) agentury STEM z 20. prosince 2013 ukazuje, že skutečně téměř 80 % veřejnosti je proti církevním restitucím.

Konkrétní dotaz zněl: „Souhlasíte Vy osobně s platným zákonem o církevních restitucích?“

určitě ano

5 %

spíše ano

17 %

spíše ne

32 %

určitě ne

46 %

Na základě dostupných mediálních výstupů hodnotíme výrok jako pravdivý. Jedním z témat tiskové konference (záznam tiskové konference je dostupný v archivu ČT, na dané téma prezident Zeman hovoří v čase 47:00), na níž prezident republiky vystoupil 10. ledna 2014, byla i překážka pro jmenování navrhované koaliční vlády v podobě platného znění lustračního zákona (451/1991 sb.).

Ačkoliv v rámci lustračního zákona není požadavek předložení lustračního osvědčení kandidátem na ministra explicitně zmíněn, ústavní právník Jan Kysela v rozhovoru pro Českou pozici představuje určitou právní konstrukci, na jejímž základě by byla tato podmínka pro jmenování ministra v souladu se současným zněním zákona.

Docent Kysela doslova uvádí: "Výklad zákona není zcela jednoznačný. Musíte si klást otázku, jestli ministr, který je šéfem správního úřadu, vám připadá podobnější spíše šéfovi statistického úřadu, anebo poslanci. Mně připadá podobnější šéfovi statistického úřadu. Když ve volbách voliči někoho volí, volí ho primárně jako poslance, avšak z toho automaticky neplyne, že by měl být ministrem."

Výši daňového zatížení v jednotlivých zemích porovnávaly jak OECD (.xlsx, 2012), tak Eurostat (2011). Z vybraných údajů jsme sestavili následující tabulku:

OECD

zdanění práce (2012)Eurostat

zdanění práce (2011)Eurostat

zdanění spotřeby (2011)Česká republika42,439,021,4Norsko37,636,229,1*Švédsko42,839,427,3Dánsko38,634,631,4EU27n/a35,820,1

* údaj z roku 2010

Z porovnání vyplývá, že daňové zatížení jak práce, tak spotřeby, je v České republice poměrně vysoké a převyšuje průměr EU27. Průměrné zdanění práce je pak podle posledních dostupných údajů z roku 2011 dokonce vyšší než u většiny skandinávských zemí (s výjimkou Švédska). Zdanění spotřeby je naopak nižší než u těchto zemí, stále však nad evropským průměrem.

Co se týká ochoty platit daně, dá se těžko posoudit. Ve výroční zprávě České daňové správy za rok 2012 se můžeme dočíst, že úspěšnost při výběru daní byla 98,28 % (str. 8), jedná se tedy o poměrně vysoké číslo. V článku týdeníku Euro se ale můžeme dočíst, že odhadované daňové úniky dosahují ročně až sta miliard korun, a to zejména díky podvodům na DPH či takzvané optimalizaci daňové zátěže, která o velké ochotě k placení DPH nesvědčí. Podobné informace přinesl i server novinky.cz spolu s vyjádřením eurokomisaře pro daně Algirdase Šemety, jenž považuje odhadovaný objem daňových úniků za nepřijatelný.

Z důvodu nedostatku relevantních informací o ochotě občanů k placení daní či o zacházení s daňovým výnosem hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě statistiky OECD, webu aktualne.cz a informací uvedených v koaliční smlouvě.

Pravdou je, že se Miloš Zeman mnohokrát veřejně vyslovil pro progresivní zdanění, pro ilustraci zde uvedeme pouze několik odkazů na tato vyjádření (Lidovky.cz, Investujeme.cz, Aktualne.cz).

V souvislosti s možností změny výše zdanění je v koaliční smlouvě explicitně uvedeno následující: " Nebudeme provádět žádné změny v daňových předpisech, které by měnily výši zdanění v roce 2014."

Koalice se k možnému zavedení progresivní daně staví skutečně poměrně vágně. V koaliční smlouvě lze dohledat následující formulaci: " Koalice zruší koncept superhrubé mzdy a solidární přirážky zavedením druhé sazby daně z příjmů fyzických osob. Tato sazba daně bude stanovena tak, aby byl rozpočtový dopad zrušení superhrubé mzdy a solidární přirážky neutrální (tj. nedojde ke zvýšení daňového zatížení fyzických osob) ".

Pravdou také je, že progresivní zdanění se v různé míře nachází u většiny vyspělých zemí (země OECD). Přehled míry zdanění některých zemí západní Evropy naleznete přehledně na webu aktualne.cz. Pro úplnost uvádíme také zprávu OECD zde (.xls), která obsahuje přehled daně z příjmu u fyzických osob v letech 1981–2012.

Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok Miloše Zemana jako pravdivý. Všechny části jeho výroku jsou korektní, sám se skutečně vyslovoval pro progresivní zdanění, což je běžné v zemích západní Evropy, a koalice jej v koaliční smlouvě nepopisuje nijak explicitně či podrobně.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť prezident Zeman naznačuje, že záměr o uvažovaném připojení k NAFTA je čistě vnitřní otázka, nicméně reálně tak bylo uvažováno v rámci Evropské unie.

Návrh na připojení zemí Evropské unie k Severoatlantické zóně volného obchodu (NAFTA) byl projednán ve dnech 25. – 26. listopadu 1995 v Karlových Varech na mezinárodní konferenci Nové atlantické iniciativy. K NAFTA se měla připojit Evropská unie rozšířená o země střední Evropy.

Nic ale nenasvědčuje tomu, že by se k NAFTA měla připojit pouze Česká republika individuálně. Návrh, aby se Česká republika inspirovala Singapurem, již není tak snadné zhodnotit.

Česká republika dlouhodobě vkládá úsilí do vybudování především obchodních vztahů se Singapurem (viz program agentury CzechInvest CzechAccelerator 2011–2014), který je opakovaně hodnocen jako nejpříznivější pro podnikání na světě (Doing Business 2014 report, str. 3 – . pdf).

V tomto ohledu bývá Singapur označován jako vzor pro jiné země, které chtějí podpořit ve vlastním prostředí podnikání; s nadsázkou o tom hovoří např. Jan Švejnar na svém webu, Václav Klaus ve svém projevu u příležitosti státní návštěvy Singapuru 3. 10. 2006 výslovně označil Singapur za příklad “ dynamického a úspěšného hospodářského rozvoje, jako země figurující na špičce indexu ekonomické svobody, jako příklad úspěšnosti reforem, které vytvářejí prostor pro podnikatelskou iniciativu, jako stát, kde platí jasná pravidla a kde nekvete korupce ”. V obou případech se jedná o informace vytržené z kontextu, které skutečnost spíše zkreslují než osvětlují, a z toho důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Období silného hospodářského růstu bylo v ČR v letech 2005 (6,8%), 2006 (7,0%) a 2007 (5,7%). Český statistický úřad (.xls) uvádí, že hodnota státního dluhu vzrostla v té době z 22,2% HDP (2005) na 24,4% HDP (2007).