Miloš Zeman

Po červnovém sporu o jmenování profesorů Miloš Zeman skutečně pověřil tehdejšího ministra školství Petra Fialu, aby jeho jménem předal jmenovací dekret Martinu C. Putnovi.

K situaci, kdy prezident nejmenoval profesora, došlo v roce 2012. Ceremoniálu jmenování profesorů se nezúčastnil tehdejší prezident Václav Klaus, nikoliv však kvůli sporům s akademickou obcí, ale kvůli zranění kotníku. Jmenovací dekret podepsaný prezidentem předával ministr školství a ministr obrany.

V minulosti také existuje případ, kdy Václav Havel odmítnul jmenovat rektorem Petera Mikuleckého kvůli pozitivnímu lustračnímu osvědčení.

Rozhodně se tedy nedá říci, že by k podobným situacím v minulosti docházelo "často", což potvrzuje i ČTK, a výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Miloš Zeman má pravdu v tom, že ke změně či přijetí "obyčejných" zákonů není na rozdíl od Ústavy (a ústavních zákonů tvořících ve svém úhrnu ústavní pořádek) třeba kvalifikované většiny Parlamentu.

Nejedná se však o jediný rozdíl mezi těmito dvěma druhy právních předpisů, jak tvrdí prezident republiky. Zákony se od ústavy (a obecně ústavních zákonů) kromě odlišného legislativního procesu liší i v dalších aspektech. Mezi ně patří především rozdílná právní síla „obyčejných“ (podústavních) zákonů a zákonů ústavních. Ústavní zákon tak není pouze předpisem, který se obtížněji přijímá, ale zároveň předpisem vyšší právní síly, je tak prostým zákonům nadřazen. Zákon tak nesmí být v rozporu s ústavním zákonem, jinak by jej Ústavní soud zrušil pro rozpor s ústavním pořádkem podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky.

Dále mohou být některé legislativní akty přijaty pouze ve formě ústavního zákona, jedná se např. o změnu státních hranic podle čl. 11 Ústavy ČR. Další odlišnost se týká dokonce samotného legislativního procesu a pravomocí prezidenta v něm, jelikož podle čl. 50 odst. 1 Ústavy ČR má prezident právo vrátit do patnácti dnů od postoupení přijatý zákon, ovšem právě s výjimkou zákona ústavního.

Tento výčet rozdílů mezi prostými a ústavními zákony je jen demonstrativní, nikoliv taxativní. Každopádně však z výše uvedených důvodů považujeme výrok za nepravdivý.

Pravomoci prezidenta, o nichž mluví Miloš Zeman, upravují v Ústavě České republiky články 62 a 64. Na základě jejich obsahu je pak jeho výrok hodnocen jako pravdivý.

Prezidentovi skutečně Ústava ČR umožňuje projednávat s členy vlády otázky patřící do jejich působnosti, což by se dalo jinak označit jazykem Miloše Zemana za "pravidelné konzultování".

Čl. 62
Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,
...

Čl. 64
...
(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.

Abolice je pouze jeden druh milosti, navíc zmiňovaný případ se týká člověka s nevyléčitelnou nemocí.

O zastavení trestního stíhání prezidentem (kterému se říká také abolice) pojednává § 11 a § 366 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád).

Podle tohoto zákona má prezident republiky pravomoc zastavit trestní řízení udělením milosti nebo amnestie.

§ 11 – Nepřípustnost trestního stíhání uvádí, že:

" (1) Trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno
a) nařídí-li to prezident republiky, uživ svého práva udílet milost nebo amnestii "

§ 366 – Udělení milosti potom:

" (1) Prezident republiky na základě práva daného mu ústavou uděluje milost.
(2) Prezident republiky stanoví, v kterých případech může ministr spravedlnosti řízení o žádosti o milost provést a bezdůvodnou žádost zamítnout.
(3) Nařídí-li to v řízení o udělení milosti prezident republiky, trestní řízení se zatím nezahájí nebo se v zahájeném trestním řízení nepokračuje a obviněný se propustí z vazby, anebo se výkon trestu odloží nebo přeruší."

Podobně se vyjadřuje i například právnická encyklopedie, portál Eprávo či Wikipedie.

V případu, o kterém se v Otázkách Václava Moravce mluvilo, jde o trestní stíhání ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí. Obžalovaným je muž, který je po poranění míchy a mozku při autonehodě již 10 let upoután na lůžko a není schopen vnímat smysl trestního stíhání. O zastavení stíhání přitom požádal sám žalobce.

Ve zmiňovaném článku se nicméně uvádí, že muž "po autonehodě je už téměř deset let upoután na lůžko. Následky zranění jsou trvalé, " a dále pak, že "poranění hlavy je navíc spojené s nevyléčitelnou psychickou poruchou a stav muže je podle znaleckého posudku neměnný". Miloš Zeman tedy korektně nepopisuje ani princip abolice, ani zdravotní stav obžalovaného, výrok je tedy v obou částech nepravdivý.

Výrok prezidenta je hodnocen jako pravdivý, neboť o tom, že nebude využívat milosti, mluví Zeman kontinuálně již od období před 1. kolem volby prezidenta. Navíc se vykonávání této pravomoci dobrovolně vzdal a to v souladu s jeho tvrzením v tomto konkrétním výroku.

Prezidentský kandidát Zeman, jak informovala Česká televize 21. listopadu 2012, by milosti neuděloval téměř vůbec.

To již nově zvolený prezident potvrdil v den své inaugurace, když 8. března uvedl (iDnes.cz): " Řekl jsem, že sám za sebe se těchto práv dobrovolně vzdám. A přál bych si, aby byla změněna ústava takovým způsobem, aby jakýkoliv můj nástupce nemohl institutu amnestie nebo milosti jakýmkoliv způsobem zneužít ".

29. listopadu 2013 pak prezident (zdroj Hrad.cz) převedl pravomoc o udílení milostí na Ministerstvo spravedlnosti. Ponechal si pouze tu možnost, kdy se milost týká " žádostí osob trpících závažnou chorobou nebo nevyléčitelnou chorobou bezprostředně ohrožující život, pokud nebudou soudem shledány podmínky pro užití ustanovení § 327 odst. 4 trestního řádu".

Pokud dojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny podle čl. 35 Ústavy České republiky, není zde těleso, které by mohlo vyslovit důvěru nové vládě, jelikož vláda je podle čl. 68 odst. 1 Ústavy odpovědná Poslanecké sněmovně, která ji vyslovuje důvěru, případně nedůvěru. Tímto tělesem podle Ústavy nemůže být Senát, jelikož jemu přísluší v případě rozpuštění Sněmovny podle čl. 33 odst. 1 přijímání zákonných opatření pouze ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by jinak přijetí zákona. Například vyslovení důvěry nové vládě tyto podmínky nesplňuje, v první řadě vyslovení důvěry nevyžaduje přijetí zákona. Zákonodárná moc tak v době rozpuštění Poslanecké sněmovny nemůže nikterak zasahovat do ustavování vlády.

Prezident republiky dle čl. 62 písm d) Ústavy pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády. Tím však nejsou omezeny další pravomoci, které prezident vůči vládě a jejímu ustavování má. Ačkoliv je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, není prezident podle litery Ústavy omezen ve své pravomoci podle čl. 62 písm. a), tj. jmenovat předsedu a další členy vlády. Prezident by tak v tomto mezidobí například mohl na základě své vůle nahradit jednu úřednickou vládu jinou úřednickou vládou. Tento postup by s sebou pochopitelně nesl jisté praktické i teoretické obtíže, vláda především musí podle čl. 68 odst. 3 do třiceti dnů po svém jmenování předstoupit před Sněmovnu a požádat ji o důvěru, není však podle našeho názoru v přímém rozporu s žádným z ustanovení ústavního pořádku. Vláda v demisi tedy nemusí nutně vládnout až do doby, než se ustanoví nová Poslanecká sněmovna.

Na základě analýzy Ústavy České republiky hodnotíme výrok prezidenta republiky Zemana jako nepravdivý.

Na tiskové konferenci 10. ledna k aktuální politické situaci Miloš Zeman uvedl, že by se se všemi kandidáty na ministry rád sešel. Dokládá to videozáznam (čas 53:52 a dále) v archivu České televize.

Prezident konkrétně uvedl: " A pokud jde o to, koho budu nebo nebudu jmenovat, myslím si, že je to předčasná otázka proto, protože bych se rád se všemi aspiranty na ministerské funkce do konce ledna sešel. Ne proto, abych je poučoval, ne proto abych je zkoušel z angličtiny, ale proto abych se seznámil s jejich názory na výkon ministerské funkce ".

Miloš Zeman sice necituje prohlášení Václava Klause o vzdělání Jindřicha Forejta zcela přesně, nicméně toto prohlášení je interpretováno korektně. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Klaus pro ČTK (dostupné z webu Deník.cz) uvedl: „Nevím přesně, kolik má škol, a které má doma, v cizině, které dokončil, nedokončil, to nevím. Myslím, že to byl nejlepší protokolista, jakého za sto let tato země měla. A kdyby náhodou každý desátý z našich vysokoškoláků byl tak vzdělaný jako pan Forejt, tak by to bylo bezvadné ".

Výrok je hodnocen na základě informací z Mladé fronty DNES a ČTK jako pravdivý.

Jindřich Forejt, šéf protokolu Hradu, se na konci roku dostal do pozornosti médií s jeho údajným užíváním vysokoškolských titulů, kterých nikdy nedosáhl. Shrnující text je dostupný např. na serveru Idnes.cz.

Miloš Zeman mluví o výjimce z vysokoškolského vzdělání. O této výjimce a její nutnosti pro Forejta informuje v článku Chlubí se prestižní školou, žádnou však nedostudoval Mladá fronta DNES 19. prosince 2013. Výňatek z tohoto článku, který je dostupný pouze v tištěné podobě, lze dohledat na webu Deník.cz (zdroj ČTK).

Citujeme: " Vládní nařízení o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě hovoří jasně: protokolář by měl mít vysokoškolský titul. Alespoň s ohledem na finanční ohodnocení. Měsíčně v průměru bere zhruba 80 tisíc korun, přitom všichni, kteří jsou zařazeni ve třinácté platové třídě, musí mít magisterský titul.Zaměstnavatel může udělit výjimku až na čtyři roky. Je tedy velmi pravděpodobné, že ji dostává i Forejt. Hrad tuto informaci nepotvrdil, ale ani nevyvrátil.‚Všechny zákonem dané podmínky jsou samozřejmě dodržovány,‘vzkázal jen mluvčí Hradu Jiří Ovčáček.Na dotazy, zda Hrad bude mlžení Jindřicha Forejta nějakým způsobem řešit, už neodpověděl."

Výrok je hodnocen jako pravdivý. Zeman na tiskové konferenci připomněl aféru s rychlostudenty na plzeňských právech a uvedl ji jako výtku ke vzdělání jednoho z kandidátů na ministry, který titul získal během devíti měsíců. Pravdivá je také část výroku o Heleně Válkové, která byla mezi prvními, kdo poměry na plzeňské Právnické fakultě kritizovali.

Miloš Zeman na své tiskové konferenci 10. ledna uvedl několik výtek k navrženým kandidátům na ministry ve formující se vládě. Vzdělání jednotlivých uchazečů se týkala druhá výtka. Zeman zapochyboval, zda kvalifikační předpoklady adepta, který svůj titul získal během devíti měsíců na plzeňské Právnické fakultě, jsou na post jakéhokoliv ministra dostatečné a zda nevzbuzují přinejmenším oprávněné pochybnosti.

K Heleně Válkové, kandidátce na ministryni spravedlnosti, se Zeman dostal při dotazech od novinářů. Jeden z dotazů zněl, zda by Zeman doporučil, aby na některých ministerstvech byli ponecháni ministři Rusnokovy vlády, například na postech náměstků. Na to Zeman odpověděl, že ministři Rusnokovi vlády skutečně kompetentní byli a že ti, kteří se ve vládě osvědčili, by v rolích náměstků jistě byli užiteční. Přitom však také pochválil některé z kandidátů budoucí Sobotkovy vlády, konkrétně adepta na post ministra dopravy, Antonína Prachaře a také Helenu Válkovou, neboť byla mezi prvními, kdo upozornili na poměry na plzeňských právech.

Helena Válková, v té době vedoucí katedry trestního práva, skutečně patřila k těm, kdo začali kritizovat vedení fakulty a celkově podivné poměry na plzeňských právech. Reakcí na to bylo její odvolání z funkce. Toto opatření bylo nakonec jen přechodné, Válková však fakultu definitivně opustila v roce 2011.