Miloš Zeman

Výrok hodnotíme jako pravdivý s odvoláním na následující informace z médií.

Na tom, že bezpečnostní prověrka není pro členy vlády nutná, se nejen v souvislosti s aktuálním případem Jana Mládka shodují mnozí ústavní odborníci. Například Marek Antoš z katedry ústavního práva Právnické fakulty UK říká: „Na členy vlády se hledí, jako by bezpečností prověrku měli automaticky, čili oni ji vlastně nepotřebují. Jiná věc by byla, pokud by tady byla nějaká silná indicie, kterou by třeba prezident mohl získat od tajných služeb, že nějaká konkrétní osoba je bezpečnostním rizikem pro stát – to by samozřejmě mohlo být důvodem pro odepření jmenování“.

Sám Jan Mládek po tiskové konferenci, kde Miloš Zeman vyjádřil své výhrady, vydal tiskové prohlášení, ve kterém říká: „O prověrku NBÚ jsem sám požádal v listopadu 2005, kdy jsem byl na Úřadu vlády, proces jejího získání nebyl dokončen. V roce 2007 jsem byl NBÚ požádán, ať doložím, nač prověrku potřebuji, což jsem doložit nemohl, protože jsem byl od září 2006 v soukromém sektoru. NBÚ následně prověrku zastavil”.

Již v květnu 2006 však přinesl server idnes.cz zprávu, že v roce 2001 odmítl Národní bezpečnostní úřad udělit tehdejšímu náměstku ministra financí Janu Mládkovi prověrku na stupeň “tajný” a bylo mu uděleno pouze osvědčení na stupeň “vyhrazený”, tedy nejnižší ze čtyř stupňů. Důvodem měly být Mládkovy styky s ruskými podnikateli.

Tato zpráva tedy koresponduje se zmíněnými informacemi Miloše Zemana.

Je pravdou, že z říjnových předčasných voleb se do dvousetčlenné Sněmovny dostalo 118 nových poslanců. Po volbách o tom informovala např. Česká televize a to jak v přiloženém textu, tak i v reportáži, která se nachází na konci tohoto textu.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože se nám nepodařilo dohledat, zda je proti muži (nebo jeho rodinným příslušníkům), kterého se zamítnutá milost týká, skutečně vedeno okolo 20 exekucí.

Výrok je pokračováním předchozího Zemanova vyjádření, které se týká jeho rozhodnutí neudělit milost, resp. abolici v případu muže, který je trestně stíhán ve věci maření výkonu úředního rozhodnutí. Obžalovaný má poranění míchy a mozku po autonehodě, je již 10 let upoután na lůžko a není schopen vnímat smysl trestního stíhání. O zastavení stíhání přitom požádal sám žalobce.

Zeman tomuto muži odmítl milost udělit s tím, že sice není pohyblivý, ale smrt mu nehrozí a navíc je proti němu a jeho rodinným příslušníkům vedeno asi 20 exekucí, což uvedl také v OVM. Z nezávislých zdrojů se nám nepodařilo dohledat, zda je tato část výroku o exekucích pravdivá.

Prezident Miloš Zeman se takto vyjádřil pro Českou televizi 27. 10. 2013.

Doba formování nové výkonné vlády v Belgii trvala 589 dní (ang.), od 26. dubna 2010 do 6. prosince 2011. Trvala tedy zhruba 19 měsíců, nikoli celé dva roky, výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Část výroku, kde prezident Zeman hovoří o „nejšťastnějším" období ekonomiky, je velmi subjektivní a v hodnocení proto nehraje roli, nicméně poskytujeme k tomu krátký komentář:

Pokud bychom si vzali jako měřítko růst reálného HDP, tak Belgie skutečně rostla. Dle Eurostatu bylo tempo růstu v roce 2010 2,3 % HDP a 1,8 % v roce 2011. Tento vývoj lze skutečně vysvětlit absencí (ang.) vládních škrtů a dalších úsporných opatření, která by měla na ekonomický růst negativní vliv. Projevila se také indexace (ang.) důchodů a platů státních zaměstnanců při zvyšující se inflaci. To se však společně s absencí úsporných opatření projevilo na bilanci veřejných rozpočtů (-3,7 % HDP v letech 2010 a 2011). A tak v roce 2011 stoupl hrubý veřejný dluh Belgie na 98 % HDP, což se odrazilo spolu s vládní krizí na zhoršení ratingového hodnocení Belgie na finančních trzích.

Faktem také je, že v předkrizovém období belgický HDP rostl i více – např. v r. 2006 tempem 2,7 % a v r. 2007 2,9 %.

Zásah Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ), který se odehrál v noci 13. června 2013, skutečně odstartoval pád vlády premiéra Petra Nečase. I dle slov premiéra Nečase byly patrně události spojené se zásahem ÚOOZ dominantním motivem pro jeho demisi.

Petr Nečas se ve svém projevu z 16. června vyjádřil takto: „Jsem si plně vědom toho, jak peripetie mého osobního života v současné době zatěžují českou politickou scénu i Občanskou demokratickou stranu...” a „Já jsem samozřejmě velmi pozorně vnímal celý vývoj politické situace, který tady nastal počínaje středou a jsem si vědom toho, jaké to pro mě má konsekvence. Proto jsem dnes oznámil členům politického grémia Občanské demokratické strany a posléze i našim koaličním partnerům, že zítra podám demisi na pozici předsedy vlády.”

Premiér Nečas podal demisi 17. června 2013, tedy 4 dny po policejním zásahu na ÚOOZ, tento krok dle článku 73 Ústavy ČR znamená faktickou demisi celé vlády.

Výrok je hodnocen na základě dohledaných průzkumů různých agentur z minulých let jako pravdivý.

Nečasovu kabinetu na podzim roku 2012 podle agentury STEM nedůvěřovalo 83 % respondentů (42 % určitě nedůvěřuje, 41 % spíše nedůvěřuje).

Agentura Sanep, která svůj průzkum prováděla ve dnech 18. - 23. června 2013, zveřejnila takové výsledky, podle kterých vrcholné politické reprezentaci nedůvěřovalo 85,4 % respondentů (61,2 % nedůvěřuje, 24,2 % spíše nedůvěřuje).

Podle agentury CVVM (.pdf)v červnu 2013 důvěřovalo vládě 18 % obyvatel (jedná se o součet odpovědí “rozhodně důvěřuje” a “spíše důvěřuje”, 82 % odpovědí jsou součtem “rozhodně nedůvěřuje”, “spíše nedůvěřuje” a “nevím”).

V červnovém šetření agentura CVVM (.pdf) nechala respondenty ohodnotit činnost politických stran a vybraných institucí za použití školní klasifikace. 1 % udělilo vládě známku 1, 10 % známku 2, 26 % známku 3, 33% známku 4 a 28 % známku 5. 2 % dotázaných odpověděla “nevím”.

V teletextu České televize v sekci „Z TISKU“ (str. 152, trvalý odkaz) byla 7. srpna 2013 publikována informace, že předsedkyni politické strany LIDEM Karolíně Peake byl výměnou za příslib podpory nabídnut post ministryně vnitra v případné vládě sestavované Miroslavou Němcovou. Jako zdroj této zprávy je uveden deník Mladá fronta DNES.

Dodáváme však, že tuto informaci Karolína Peake následně veřejně popřela.

Prezident tento výrok uvedl v kontextu, kdy mluví o postoji Sobotky před jmenováním Rusnokovy vlády. Sobotka si skutečně řekl o 2. pokus až po jmenování tohoto kabinetu.

Server Idnes uvedl 22. července 2013 následující: ”ČSSD odmítla možnost, že by podpořila úřednickou vláda, kterou podle šéfa TOP 09 Karla Schwarzenberga preferuje prezident Miloš Zeman. Širší vedení ČSSD se v sobotu shodlo, že nová vláda má vzejít až z nových voleb. Strana se tak postavila jak proti tomu, že by některý její politik mohl přijmout pověření sestavit vládu, tak proti úřednické vládě.(...)" Ve staré Poslanecké sněmovně se žádná rozumná vláda postavit nedá. V této Sněmovně bychom nebyli schopni plnit závazky, které jsme dali voličům," řekl po jednání ústředního výkonného výboru ČSSD předseda Bohuslav Sobotka.”

Na základě výše uvedených skutečností tedy hodnotíme výrok jako pravdivý.

Podle Ústavy České republiky lze k rozpuštění Poslanecké sněmovny dojít dvěma způsoby. První (čl. 35 odst. 1 Ústavy) je především pojistkou pro případ dlouhodobé nečinnosti Sněmovny či její zablokování. Podmínky pro takový krok jsou vyjmenovány pod písmeny a) až d). Tento zmiňovaný článek Ústavy začíná slovy “ Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže.. ”.

Stejně tak druhý způsob podle odst. 2 stejného článku Ústavy vkládá rozpuštění Sněmovny do rukou prezidenta, pokud mu to navrhne Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.

V obou případech Poslaneckou sněmovnu rozpouští prezident, nikoliv však z vlastní iniciativy, ale pouze v reakci na předešlou a v Ústavě pamatovanou činnost či nečinnost Sněmovny. V odborné literatuře však panuje nejednotnost v názoru na to, zda má prezident v případě splnění ústavních podmínek pouze právo anebo přímo povinnost Sněmovnu rozpustit. (např. Man, V. a K. Schelle. Základy ústavního práva. 2009, str. 64: „Prezident republiky není povinen tuto pravomoc vykonat.” Tento spor však dosud zůstává spíše teoretickým).

Pokud se budeme držet ústavní terminologie, Poslanecká sněmovna se tak nemůže sama rozpustit, maximálně může tento krok navrhnout usnesením prezidentovi. Ten může Sněmovnu rozpustit také při naplnění některých objektivních skutečností (nevyslovení důvěry vládě ani na třetí pokus, neusnesení ohledně důvěry vládě, dlouhodobá nečinnost, nezpůsobilost se usnášet). Prezident republiky je tak naopak jediným oprávněným Poslaneckou sněmovnu rozpustit. V otázce rozpuštění Sněmovny nehraje vláda skutečně žádnou přímou ústavní roli.

Výrok Miloše Zemana tak hodnotíme jako nepravdivý.

Strana TOP 09 se snažila zachovat původní vládní koalici tvořenou stranami ODS, LIDEM a TOP 09, jak ale informovaly zpravodajské servery ihned.cz (ze dne 19. června 2013) nebo aktuálně.cz (ze dne 22. června 2013), vedoucí představitel TOP 09 Karel Schwarzenberg připustil, že jeho strana „v případě neúspěchu při jednáních o novém premiérovi návrh na rozpuštění sněmovny podpoří. Je to podle ní lepší řešení než úřednická vláda, která by vedla zemi až do řádných voleb v roce 2014. Po jednání s ČSSD Karel Schwarzenberg také dodal, že " vzhledem k situaci v republice je dobře, že demokratické strany mezi sebou mluví, a tedy nejenom v koalici, ale i s opozicí."

Ačkoliv se nám konkrétní citované prohlášení nepodařilo dohledat, výrok Miloše Zemana je na základě informací ze zpravodajských serverů hodnocen jako pravdivý, neboť vedoucí představitelé TOP 09 se před jmenováním Jiřího Rusnoka hlavou úřednického kabinetu, ke kterému došlo 10. července 2013, a o čemž například informoval server aktuálně.cz, vyjádřili se stejným stanoviskem jako znělo ve výroku.