ČSSD vyhrála volby v roce 2010...
Ve volbách do Poslanecké sněmovny ČR v květnu 2010 skutečně získala ČSSD největší procento hlasů (22,08 %), a tedy i nejvíce poslaneckých mandátů (53).
Vláda Jiřího Rusnoka (...) , která nemá se Sněmovnou nic společného a nemůže se tam opřít o žádnou sněmovní frakci.
Prozatím potvrzení členové vlády Jiřího Rusnoka nemají stranickou příslušnost - kromě Marie Benešové, která je členkou ČSSD. Sociální demokraté se ovšem k jejímu členství v této vládě staví negativně. K podpoře úřednického kabinetu se pak největší parlamentní strany staví odmítavě. Předseda sociální demokracie Bohuslav Sobotka toto například řekl v rozhovoru pro deník Právo.
Se stejným stanoviskem přišla i ODS. Třetí největší strana ve Sněmovně TOP 09 zaujala skrze své představitele k úřednické vládě odmítavé stanovisko. KSČM pak připouští úřednickou vládu pouze jako dočasné řešení.
Zatím jediná většina v Poslanecké sněmovně jsou ti poslanci, kteří podpořili Miroslavu Němcovou, žádná jiná většina tam není, je tam 101 podpisů.
Miroslava Němcová oznámila v úterý 25. června prezidentu Miloši Zemanovi, že má 101 podpisů poslanců, kteří si přejí její jmenování premiérkou. Kromě stovky poslanců ODS, TOP 09 a LIDEM ji podpořil nezařazený poslanec Michal Doktor. Žádná další většina pro podporu jiné vlády takto oznámená ani sestavena nebyla.
Vláda se odpovídá Poslanecké sněmovně, pan prezident vládu najmenuje, ale všechny další pravomoci, ať již vyslovení důvěry, ať již pravomoci kontrolní, ať již pravomoci vyplývající z rozpočtových pravidel republiky, ať již pravomoc schvalovat rozpočet, všechny tyto další pravomoci má poslanecká sněmovna.
Podle článku 62 Ústavy České republiky prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi. Ovšem vláda je podle článku 68 odstavec 1 odpovědná Poslanecké sněmovně, kterou také žádá o důvěru. Poslanecké sněmovně pak náleží pravomoc schvalování zákona o státním rozpočtu. Dále pak zřizuje (§32) kontrolní a jiné výbory.
Všichni prezidenti od roku 90 při jmenování premiéra respektovali většinu či alespoň šanci na většinu, nikdy se nestalo, že by byla jmenována vláda bez jakéhokoli politického subjektu v poslanecké sněmovně, který si ji přál nebo aspoň podporoval.
Od roku 1990 lze sice najít případy, kdy byl prezidentem jmenován premiér, který pouze počítal s tolerancí opozice a nedisponoval tedy nutně šancí na většinu, přesto zde určitý předpoklad většiny na základě dohod existoval.
Prvním takovým případem byla druhá vláda Václava Klause po volbách v roce 1996, kdy se pro vyslovení důvěře vlády vyjádřilo pouze 98 poslanců, avšak vláda získala důvěru díky toleranci ČSSD (61 poslanců nepřihlášeno).
Dalším případem je pak například sestavování vlády Miloše Zemana z roku 1998, kdy tento menšinový kabinet získal důvěru pouze díky opoziční smlouvě, na jejímž základě se 63 poslanců ODS zdrželo hlasování a ČSSD tak získala převahu s pouze 73 přítomnými poslanci.
Dále pak například vláda Mirka Topolánka v roce 2006 nezískala potřebný počet hlasů pro vyslovení důvěry (pro 96, proti 99). Lze tedy říct, že prezident ČR při jmenování premiéra od roku 1990 bral ohled na přání sněmovny a možnost zisku většiny, resp. u 1. vlády Mirka Topolánka byla vzata v úvahu podpora případné vlády nejsilnější stranou ve Sněmovně.
Nikdy však nedošlo k situaci, kdy by vláda neměla prakticky žádnou podporu ve Sněmovně.
Pan prezident byl v Lánech podrobně informován od všech politických stran, jak si která další představuje další vývoj, byl informován od všech politických stran, že si nepřejí úřednickou vládu, myslím si, že to mu řekly všechny politické strany, a pan prezident si vyslechl to, co všechny politické strany v parlamentu opravdu nechtějí, a když se ujistil, že to nechtějí opravdu všechny politické strany, tak to pak udělal.
U prezidenta Miloše Zemana se skutečně po rezignaci premiéra Nečase v Lánech vystřídali zástupci významných parlamentních stran na jednání o možném budoucím vývoji.
O úřednické vládě otevřeně mluvil pouze Karel Schwarzenberg (TOP09), který na otázku na úřednickou vládu odpověděl, že prezident “ naznačil, že by mu to vyhovovalo, ale netrval na ní zvlášť ”. Úřednickou vládu údajně odmítli zástupci ČSSD, zatímco Vojtěch Filip (KSČM) tvrdil, že o možnosti úřednické vlády s prezidentem nejednali. Zástupci ODS pak při své schůzce s prezidentem trvali na pověření Miroslavy Němcové sestavením vlády.
V Lánech byli i zástupci Věcí veřejných, podle Víta Bárty se však s prezidentem bavili spíše o “garancích nezávislosti celého vyšetřování, které se dotýká současné vládní a parlamentní krize” či o “obavách VV ze zneužití vojenského zpravodajství v rámci vyšetřování kauzy CASA”.
Samozřejmě nemůžeme hodnotit, co všechno zaznělo za zavřenými dveřmi, výrok tedy hodnotíme jako neověřitelný.
...kdy jak zaměstnavatelé, tak zaměstanci, byť se nedohodli na výši, tak podporovali zvýšení minimální mzdy. (na tripartitě - pozn. Demagog.cz)
Tripartita (tedy zástupci vlády, podnikatelů a odborů) se nedohodla na výši růstu minimální mzdy - odbory navrhovaly růst na 8 600 Kč, zatímco podnikatelé na 8 400 Kč.
Tyto složky tripartity tedy podporovaly zvýšení minimální mzdy. Ministryně Ludmila Müllerová na to odpověděla: “Uvítala bych, kdyby vláda byla diplomatická, kdybychom se shodli třeba na té prostřední hodnotě 8500 korun”. Miroslav Kalousek tedy pravdivě říká, že byť se uvedené dvě strany neshodly, obě požadují zvýšení minimální mzdy.
Pan prezident, tím co udělal, vykročil z hřiště dosavadních ústavních zvyklostí.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož interpretace ústavních zvyklostí v tomhle ohledu není etablovaná. Lze však říci, že krok Miloše Zemana vyvolal velké diskuze a objevují se i hlasy podporující názor Miroslava Kalouska.
Například politologové oslovení Českou televizí se shodují na tom, že počínání Miloše Zemana jde proti dosavadním ústavním zvyklostem - tedy, že prezident jmenuje vládu, která má reálnou šanci získat v Poslanecké sněmovně podporu. “ Zeman vnímá ústavu jako text, ve kterém hledá doslovná znění. Nevnímá ji v kontextu dalších zákonů, neboli co mi ústava nezakazuje, to mohu dělat,” řekl například v ČT politolog Aleš Balcar.
Je třeba podotknout, že ale nepanuje shoda nad závazností těchto ústavních zvyklostí. " Naše ústava je postavena na modelu parlamentní demokracie, základem je skutečnost, že vláda má podporu parlamentu, u nás Poslanecké sněmovny. Podle ústavních zvyklostí měl prezident jmenovat vládu, která má reálnou možnost důvěru v Poslanecké sněmovně získat. Prezident postupoval proti ústavním zvyklostem. O tom, jestli jsou ústavní zvyklosti závazné, se mohou vést spory," uvádí ústavní právník Marek Antoš.
Já jsem 20 let odpůrcem minimální mzdy jako takové.
K tvrzení Miroslava Kalouska se nám nepodařilo dohledat žádné relevantní informace a proto ho hodnotíme jako neověřitelný.
Vláda nenakupovala žádné poslance, já to zásadně popírám.
Řeč je o probíhajícím vyšetřování ÚOOZ, v rámci kterého byli z korupce obviněni bývalí poslanci Petr Tluchoř, Ivan Fuchsa a Marek Šnajdr. Vyšetřování stále probíhá a není zcela jasné, jaké všechny konkrétní důkazy policie shromáždila a jaké jednání vedlo k obvinění. Nedá se tedy ani posoudit, jestli získané posty byly odměnou za odchod z vlády, či nikoli. Navíc platí presumpce neviny a do rozhodnutí soudu se faktická podstata výroku ověřit nedá.
