Miroslav Kalousek

Výrok je hodnocen jako pravdivý, byť s výhradou k použití obratu „řada představitelů“. Z principu fungování tajných služeb by bylo neobvyklé, aby o své činnosti nějak houfně informovali veřejnost. Jsou však dostupné jednak veřejné části výročních zpráv BIS, tak i vyjádření ředitele této služby. Tyto zdroje pak Kalouskovo tvrzení potvrzují.

K veřejnosti se však každoročně dostává výroční zpráva BIS, resp. její pro veřejnost určená verze. Faktem je, že se ve výroční zprávě BIS za rok 2015 píše o tom, že ČR je zahrnuta v informační a hybridní válce vedené Ruskou federací. Pro úplnost je třeba také dodat, že jediným představitelem BIS, který se k danému tématu vyjádřil jako samostatná osoba, byl ředitel BIS Michal Koudelka, který v červnu letošního roku poskytl stručný rozhovor webu hlidacipes.org.

Ve výše zmíněné výroční zprávě (v kapitole 2.3) uvádí BIS k problematice informační války, že „Ruskými prioritami pro rok 2015 byly operace vedené v rámci informační války v kontextu ukrajinské a syrské krize...“, a dále, že „V kontextu ukrajinské a následně syrské krize kladlo Rusko obecně důraz na vlivové a informační operace v kontextu nelineární (hybridní, nejednoznačné, asymetrické činekonvenční) války.“

V téže kapitole výroční zprávy BIS vyjmenovává, co je cílem ruského působení v českém informačním prostoru. Dle zjištění BIS mezi tyto cíle patří mimo jiné masivní produkce ruské státem řízené propagandy a dezinformací vedoucí k oslabení informačního potenciálu země, nebo relativizace pravdy a objektivity prostřednictvím zahlcení veřejnosti (dez)informacemi.

Ve zmíněném rozhovoru pro web hlidacipes.org ředitel Koudelka potvrdil zesílení ruského informačního vlivu v českém prostoru, který se projevuje rostoucím počtem zpravodajských webů šířících dezinformace a podporujících ruskou politiku. Koudelka však zároveň upozornil, že je třeba si uvědomit, že „...to je realita na obou stranách pomyslné barikády. Také Západ musí být schopen působit a dělá to.“

V roce 2011 vláda a posléze parlament skutečně schválili zvýšení snížené sazby DPH z 10 na 14 % přičemž základní sazba měla zůstat zachována a od 1. ledna 2013 by se obě sazby měly sjednotit na 17,5 %. Podrobnější informace s uvedenými změnami obsahuje sněmovní tisk 377/0 (.pdf, str. 10).

V roce 2012 ovšem vláda prosadila další úpravy DPH, které znamenaly zvýšení snížené sazby na 15 % a základní na 21 %. Sjednocení obou sazeb na výši 17,5 % bylo odloženo na rok 2016 (později jej zrušila současná koalice, která vytvořila i druhou sníženou sazbu).

Důvodová zpráva (str. 30) uvádí:

„Pro roky 2013 až 2015 budou zvýšeny sazby daně z přidané hodnoty (dále též ‚DPH‘)o 1 procentní bod, tj. budou zavedeny sazby 21 % a 15 %. (...) V této souvislosti je nutné upozornit, že v současné době platná právní úprava, podle které by mělo dojít s účinností od roku 2013 k sjednocení sazeb na 17,5 %, bude odložena až na rok 2016.“

Tedy skutečně vláda zvyšovala DPH nejen pro média (resp. tisk a tiskoviny), na druhou stranu není pravdou, že by mělo jít o zvýšení dočasné. Pro média (a všechny další položky zařazené do snížené sazby) šlo jednoduše o postupné zvyšování DPH z 10 na 14, 15 a ve finále na 17,5 %.

V této souvislosti připomeňme spíše zajímavost související s projednáváním změn DPH. Nečasova koaliční vláda navrhovala ve své době rovnou sjednotit obě tehdejší sazby DPH na 20 % s tím, že by (na návrh Věcí veřejných) sedm druhů potravin dostalo výjimku. Až poté se koaliční strany dohodly na jiné parametrické změně. Předcházel tomu incident mezi Miroslavem Kalouskem a šéfredaktory významných českých medií.

Šéfredaktoři osmi vlivných medií a zástupce šéfredaktora deníku Právo se sešli na schůzi, kde se radili o postupu v případě, že by došlo ke zdražení tiskovin a narušilo to tak ekonomiku jednotlivých vydavatelství.

Výsledkem schůze byl dopis, v němž šéfredaktoři apelovali na členy vlády, aby nedošlo ke zvýšení sazeb DPH u medií, neboť by to znamenalo jejich oslabení ve prospěch medií pod kontrolou státu. Takovéto oslabení by znamenalo pokřivení politické názorové soutěže.

Miroslav Kalousek den po této schůzi volal šéfredaktorovi MF DNES a sdělil mu, že disponuje nahrávkou z onoho setkání, a že ji zveřejní v pořadu Hyde Park České televize. Zástupci medií informovali premiéra Petra Nečase a další den pan Miroslav Kalousek obrátil. Tehdy prohlásil, že žádnou nahrávkou nedisponoval a ani o ní nevěděl. Mělo se jednat o mystifikaci.

Vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL se v koaliční smlouvě zavázala předložit návrh na zřízení samosprávy justice (.pdf, str. 24). Po dobu celého volebního období nebyl předložen žádný takový návrh ze strany vlády, ale ani ze strany opozice (nicméně se jedná o věc, kterou logicky předkládá spíše vláda).

V minulém volebním období byl Miroslav Kalousek se svou TOP 09 členem Nečasovy vlády (dodejme ovšem, že ministerstvo spravedlnosti měla v gesci ODS). Ta ve své koaliční smlouvě (str. 21) rovněž deklarovala kroky v dané oblasti.

„Provedeme analýzu efektivity organizace soudnictví a čtyřstupňové soudní
soustavy a navrhneme možnosti zjednodušení. Prověříme efektivitu působnosti
soudcovských rad jako orgánů soudcovské samosprávy a zvážíme možnost jejího
posílení.“

Jelikož zatím nebyly předloženy reálné návrhy na zřízení justiční samosprávy, kde by např. na hlasování šlo doložit, jaký postoj který subjekt zaujímá, chápeme prozatím výrok Kalouska jako spíše deklaratorní záležitost a hodnotíme jej jako neověřitelný.

Fiscal compact je součástí Smlouvy o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, která je jednou z reakcí na krizi eurozóny. Tuto smlouvu v roce 2012 podepsalo 25 členských států EU, nepodepsat se ji rozhodla Velká Británie, ČR a Chorvatsko. Obsahuje požadavek vyrovnaného rozpočtu a mechanismy nápravy, které mají signatáři zavést do svých vnitrostátních předpisů. Fiscal compact tedy nemá přímý vliv na rozpočty všech evropských zemí, existují výjimky, mezi nimi i ČR, což Kalousek v debatě zmiňuje. Závazný je nicméně pro všechny členy eurozóny, o kterých byla v kontextu tohoto výroku řeč.

EU i USA výrazně zasáhla světová hospodářská krize, což je při srovnání tempa růstu HDP (graf níže) na první pohled zřejmé. Následující roky se tempo růstu amerického HDP pohybovalo kolem 2 %, zatímco v EU bylo v roce 2012 dokonce záporné. V posledních dvou sledovaných letech se však hodnoty tohoto ukazatele v EU a USA značně přiblížily. Kalousek v debatě hovořil právě o aktuálním stavu a výrok tak můžeme označit za pravdivý.

Smlouvu o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii schválila vláda 24. března 2014 a souhlas s ratifikací vydal 27. srpna také Senát.

Přesto zůstává smlouva stále neschválená, chybí ratifikace poslanci a také prezidentem. Koalice má v Poslanecké sněmovně většinu, smlouvu mohla schválit během celého volebního období. Prozatím prošel dokument pouze prvním čtením, které proběhlo již v roce 2014. Vláda měla tedy fakticky tři roky času prohlasovat smlouvu ve druhém čtení.

U mezinárodních smluv jsou v Poslanecké sněmovně pouze dvě čtení a čistě teoreticky je možné, že se smlouva stihne projednat ještě během září. Prozatím se tak ovšem nestalo, závazek tak hodnotíme jako nesplněný. Vláda sice danou smlouvu schválila, bez ratifikace jde ovšem pouze o deklaratorní postoj.

Účelem smlouvy je posílit hospodářský pilíř Hospodářské a měnové unie. K tomu má dojít prostřednictvím tří opatření: zpřísnění rozpočtové kázně, posílení koordinace hospodářských politik a zlepšení správy eurozóny. Jedná se například o zajištění vyrovnaného nebo přebytkového veřejného rozpočtu.

Fiskální pakt v současnosti znamená hlavně možnost České republiky účastnit se na vybraných jednáních summitů eurozóny. Závaznost plnit fiskální pakt však mají jenom státy platící eurem.

Podle údajů ministerstva financí dosáhly státní investice za leden až září 2012 (tedy v době, kdy byl ministrem financí právě Miroslav Kalousek) částky 72,98 miliard Kč. Za stejné období v roce 2017 stát investoval 41,35 miliard Kč. Tyto informace lze na výše uvedených odkazech najít pod heslem Kapitálové výdaje. Mezi tyto výdaje byly v roce 2017 zahrnuty: „investiční nákupy a související výdaje, investiční transfery podnikatelským subjektům, investiční transfery státním fondům, investiční transfery Státnímu fondu dopravní infrastruktury, investiční transfery veřejným rozpočtům územní úrovně, investiční transfery příspěvkovým a podobným organizacím“.

Rozdíl mezi vládními investicemi v roce 2012 a 2017 je 31,63 miliard Kč, odpovídá tedy relativně přesně výpočtu Miroslava Kalouska, a proto je výrok hodnocen jako pravdivý.

Daňový systém v České republice je v současné době postaven na principu jedné daňové sazby 15 % plus tzv. solidární přirážky pro lidi s vysokými příjmy. Díky stanovení slevy na dani a daňových bonusů jako pevné částky však dochází i v tomto systému k mírné progresi, kdy lidé s nejnižšími příjmy neplatí žádnou daň z příjmu.

V roce 2017 je výše minimální mzdy nastavena až nad toto ochranné pásmo (do příjmu 10 tisíc korun je daň nulová, při aktuální výši minimální mzdy 11 000 dělá daň 150 korun). Pokud však poplatník uplatňuje další slevy, neplatí daň ani při vyšších příjmech. Uplatňuje-li slevu/daňový bonus na jedno dítě, neplatí daň až do hrubého příjmu téměř 16 tisíc korun, se dvěma dětmi tato hranice stoupá až na 24 tisíc, což přibližně odpovídá mediánové mzdě v ekonomice.

Zdroj: vlastní výpočet

TOP 09 má na svém webu rovněž dostupnou podobnou informaci, tedy že současný kabinet si co do zadávání veřejných zakázek bez výběrového řízení vede výrazně hůře. Zde je třeba na úvod konstatovat, že Kalousek mluví o srovnání s minulými vládami, data publikovaná TOP 09 ovšem řeší srovnání let 2011 a 2012 na jedné straně a let 2014 a 2015 na straně druhé.

Nejde tedy o dlouhodobější pohled, kdy by šlo jednotlivým vládám přisoudit, jak si v dané věci vedly přesně. Pokud se navíc podíváme na data studie Econlab (Studie zakázek s jedinou nabídkou v roce 2015), zjistíme, že nejvíce zakázek tzv. z ruky (myšleno celkově – nejen vládou) bylo uděleno v roce 2010 (jak upozorňuje autor studie). Studie uvádí:

„Měřeno jejich finančním objemem byl kritický rok 2010 – tehdejší statistika je tažena menším počtem významných zakázek v řádu jednotek miliard, zatímco v roce 2015 se jedná o významně širší praxi v menšíchzakázkách.“

Výrok Kalouska je hodnocen jako neověřitelný, neboť nedisponujeme daty potřebnými k tomu, abychom porovnali objem i počet zakázek bez výběrového řízení za delší období s přihlédnutím ke konkrétnímu zadavateli (vládě, resp. jí podřízeným organizacím).

Do druhého kola tzv. ekotendru, tedy výběrového řízení na o dstranění některých ekologických zátěží vzniklých před privatizací, se dostaly tři soukromé firmy. Po průtazích způsobených (ne)účastí konsorcia PPF došlo k podání cenových nabídek uchazeči v září 2011.

Nejlevnější cenovou nabídku podala společnost Marius Pedersen Engineering, jak informovalo ve své tiskové zprávě dne 13. 9. 2011 ministerstvo financí.

Tehdejší ministr financí Kalousek v říjnu 2011 oznámil, že nedoporučí vládě přijetí vítězné nabídky. Své rozhodnutí odůvodnil slovy: „Cenová výše, byť i té nejlevnější nabídky, není podle mého názoru natolik přesvědčivá, abych mohl vládě doporučit tuto nabídku přijmout.“ Nečasova vláda následně dne 21. 12. 2011 svým usnesením č. 956 rozhodla o neschválení smlouvy na plnění veřejné zakázky. Je tedy faktem, že nedošlo k realizaci zakázky.

V Německu plánují zavést offline systém evidence tržeb do praxe od 1. ledna 2020.

Většina našich západních sousedů své tržby dosud pro daňovou kontrolu nemusela evidovat, určitý systém kontroly platí jen pro oblast taxislužby. Nepovedlo se nám dohledat žádné studie německé finanční správy, které by pojednávaly o dopadech evidence tržeb na živnostníky.

Německo se nicméně paralelně s Českem snaží o zlepšení systému výběru daní, do konce minulého roku totiž neměla německá daňová správa žádný nástroj, jak s podnikateli falšujícími své tržby bojovat. Zemský sněm proto schválil 22. prosince 2016 zákon (.pdf, německy) o zabezpečení manipulace s digitálními záznamy (německy Gesetz zum Schutz vor Manipulationen an digitalen Grundaufzeichnungen), ve kterém zavádí povinnost trvale ukládat záznamy o tržbách. Evidovat své tržby musí od začátku roku 2020 podnikatelé s ročním obratem nad 17 500 euro ročně (asi 453 000 Kč). Výměna stávajících zařízení bude probíhat postupně až do konce roku 2022, nepoctivým bude hrozit pokuta v maximální výši 25 000 euro (asi 647 000 Kč). Podrobnější vysvětlení nabízí tamní ministerstvo financí v němčině či server Salesdatacontroller.com v angličtině.

Německo umožní existenci více předem certifikovaných zabezpečovacích systémů a stanovilo povinnost vydat účtenku jen na přání zákazníka. Na rozdíl od Rakouska a jiných evropských států, které většinou zákonem specifikují jediný možný systém zabezpečení a vydávat účtenky vyžadují, jsou podmínky evidence tržeb mírnější.

Výrok předsedy TOP 09 hodnotíme v tomto ohledu jako zavádějící. V Německu se sice tržby nikdy neevidovaly, jejich evidence se však plánuje.