Miroslava Němcová

Miroslava Němcová skutečně požadavek prezidenta Miloše Zemana na notářské ověření 101 podpisů poslanců podporujících její případnou vládu od počátku konstantně odmítala. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

O požadavku prezidenta se Němcová vyjádřila takto: „Je to další krok, který jde zcela jasně proti parlamentním politickým stranám. My 101 hlasů máme, pan prezident o nich byl informován, ta listina je k dispozici komukoli, kdo ji chce vidět, ale v žádném případě nepůjdu k notáři a nenechám ji ověřovat notáři, protože tohle je naprosto neslýchané. (...)“

Jak jsme uvedli již u výroku Jiřího Rusnoka výše, v době, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna má Senát právo"přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu"(článek 33 Ústavy ČR). Tato opatření se však týkají pouze nových vládních návrhů.

Zákony, které jsou nyní již v procesu projednávání, ať už v Poslanecké sněmovně, nebo v Senátu, mohou být schváleny v běžném legislativním postupu, pokud se však Senát rozhodne předlohu vrátit do sněmovny s okamžiku, kdy tato je již rozpuštěna, předloha takzvaně padá pod stůl.

Prohlášení místopředsedkyně ODS je složeno z několika faktických výroků, které hodnotíme jako pravdivé a to s následujícím zdůvodněním:

Prezident Miloš Zeman dne 10. 7. 2013 jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, která 7. 8. 2013 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR nezískala důvěru. Do jmenování vlády nové vládne jako vláda v demisi (.pdf - str. 10).

Senát Parlamentu České republiky schválil celkem sedm z osmi kandidátů prezidenta Miloše Zemana na členy Ústavního soudu. Nejmenován byl pouze bývalý ústavní soudce Miloslav Výborný (neprošel pouze o jeden hlas).

Splněná přání členů sociální demokracie ve vztahu k novému složení Ústavního soudu lze potvrdit např. na základě následujícího prohlášení předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jaromíra Tejce pro ČT z 3. 2. 2013: "Očekávám, že soudci, kteří budou navrženi levicovým prezidentem a schváleni levicovým Senátem, budou přístupnější argumentům."

Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako pravdivý, neboť v Senátu existuje ústavní většina senátorů stran ČSSD, SPOZ (exČSSD), KSČM.

Ústavní většina je kvantifikována jako třípětinová většina. Pro přijímání ústavních zákonů v Senátu je zapotřebí dosáhnout třípětinové většiny přítomných senátorů (čl. 39 Ústavy). Nicméně vyjdeme-li z toho, že zpravidla se počítá s třípětinovou většinou všech, tak v případě Senátu ČR jde o 49 senátorů (z celkových 81).

ČSSD má v Senátu v současnosti klub o síle 45 členů. Připočteme-li klub SPOZ+KSČM+Severočech (který má 5 členů), získáme onu ústavní většinu.

V tomto klubu jsou 2 senátoři KSČM (Bayerová, Homolka) senátoři Dryml i Palas zvoleni za ČSSD, lze je tedy řadit k "socialistům". Dryml přešel v průběhu svého mandátu k SPOZ. Posledním senátorem v tomto klubu je Jaroslav Doubrava ze strany Severočeši.cz.

Podle údajů z webových stránek PSP ČR je k 8. červenci 2013 v dolní komoře evidováno 17 nezařazených poslanců. Tři z nich byli zvoleni původně na kandidátce ODS, další tři na kandidátce ČSSD a zbylých jedenáct bylo zvoleno za VV.

Výrok Miroslavy Němcové hodnotíme jako pravdivý.

Ústava stanoví tři pokusy pro sestavení vlády, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Podle Ústavy ČR vláda usiluje o zisk důvěry následovně: (dle čl. 68, odst. 3) vláda musí do 30 dnů od svého jmenování požádat o důvěru Poslanecké sněmovny. Nezíská-li důvěru, je povinna podat demisi (čl. 73, odst. 2). Nezíská-li důvěru dvakrát, prezident jmenuje předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny (čl. 68, odst. 4) - třetí pokus je tedy vložen do předsedových rukou, jak pravdivě uvádí Němcová.

Pokud ani třetí pokus o sestavení vlády není zakončen získáním důvěry, je v pramoci prezidenta rozpustit Sněmovnu a vyhlásit nové volby (čl. 35, odst. 1).

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož nelze ověřit, o čem spolu mluvili Miroslava Němcová a Miloš Zeman při jednáních na hradě.

Vláda Petra Nečase podala demisi v pondělí 17. června a byl pověřen vést vládu, než bude jmenována nová vláda. 19. června pak grémium ODS nominovala Miroslavu Němcovou na předsedkyni vlády. Její nominaci postupně přijaly obě koaliční strany, TOP09 i LIDEM.

Prezident ČR si pak pozval ve dnech 21. - 23. června představitele stran ODS, TOP09, ČSSD, KSČM a VV. Jestli už tam byla deklarována koaliční 101 a prezident důkaz odmítl nebo nepožadoval, to nedokážeme ověřit.

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě rozhovoru "Premiérem proti své vůli" v Mladé frontě Dnes z 29. června 2013, kde Jiří Rusnok říká následující:

"* Musel vás prezident Zeman dlouho přemlouvat, abyste teď vzal funkci premiéra v úřednické vládě? Váhal jste dlouho?

Samozřejmě jsem nějakou dobu váhal, byť ne dlouho. Jakmile padla vláda, tak jsem tušil, že se opět někde může něco dít a že zase bude moje jméno dáváno do těchto souvislostí. Stejně jako v minulosti, kdy padaly různé spekulace. Člověk už nějak preventivně tuší různá rizika, takže už přemýšlí, co by bylo, kdyby... Žádný dlouhý čas na rozmyšlenou jsem si nebral. Při samotném jednání s panem prezidentem už jsem víceméně věděl, že do toho půjdu.

* To bylo kdy?

Minulý pátek. Ještě před jeho jednáním v Lánech. Kývl jsem na to podmíněně... Pan prezident věděl, že ho čekají různé rozhovory, a nebylo jasné, jak to po těch rozhovorech dopadne. Ale tento scénář měl v hlavě a já tehdy tuto podmíněnou nabídku už tehdy pozitivně reflektoval."

Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako pravdivý, neboť je pravda, že i bez tří náhradníků za tzv. poslanecké rebely ODS by vláda prosadila zákon, se kterým spojila hlasování o důvěře vládě.

Obvinění, o kterých je řeč, jsou vznesená proti bývalým poslancům za ODS, resp. nezařazeným, premiérově pravé ruce Janě Nagyové a od pondělka i proti Petru Nečasovi. Jde o obvinění z podplácení, za účelem zvrácení politické situace ve svůj prospěch. Hlasování o důvěře, které má Miroslava Němcová evidentně na mysli, je tedy situace z listopadu 2012, kdy vláda Petra Nečase spojila důvěru vládě s návrhem zákonao změně daňových, pojistných a dalších zákonů, který se také lidově nazývá "Kalouskův balíček".

Ve 3. čtení, kde byl návrh 7. listopadu 2012 v Poslanecké sněmovně, pro něj zvedlo ruku 101 poslanců, a to již včetně náhradníků za 3 odstoupivší poslance ODS (Tluchoř, Šnajdr, Fuksa). Ovšem, jak je patrné z tohoto hlasování, vládě by k prosazení tohoto návrhu stačilo 98 hlasů, tedy důvěru by získala, i kdyby zmínění 3 náhradníci nehlasovali pro tento návrh. Důležité je si uvědomit, že pro získání důvěry vládě stačí získat podporu přítomných poslanců, nikoli nutně 101 hlasů.

Dodáváme však, že tento návrh zákona by bez podpory těchto poslanců (Pekárek již nehlasoval) měla vláda problém prosadit po jeho vrácení Senátem, kdy by již potřebovala 101 hlasů. V tomto hlasování získala vláda pro svůj návrh 102 hlasů, když pro něj navíc oproti předchozímu sněmovnímu jednání hlasoval poslanec Pavel Bém (toho času nezařazený) a exministr kultury Besser, který se 1. hlasování neúčastnil.

Občanská demokratická strana tlačila na svého člena a poslance Romana Pekárka, aby se vzdal svého mandátu a opustil sněmovnu. Předseda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura poté, co Pekárek složil poslanecký slib, prohlásil: „Požádám ho, aby se vzdal poslaneckého mandátu, aby svým osobním příběhem nezatěžoval ODS a její poslanecký klub“.Podobně reagoval bývalý premiér Petr Nečas, když označil v listopadu nastalou situaci za neudržitelnou. Proti jeho setrvání ve funkci se vyslovili i další představitelé ODS, např. Marek Benda.

Nakonec pod tlakem poslaneckého klubu ODS Pekárek 9. listopadu 2012 pozastavil své členství ve straně. Informace o tom, zda ODS tlačila na Romana Pekárka ještě před nástupem do funkce, však nejsou k dispozici. Výrok Miroslavy Němcové hodnotíme jako neověřitelný.