Olga Richterová

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová reaguje na dotaz moderátora, jestli má Visegrádská čtyřka (V4) pro zájmy Česka nějaký význam. V odpovědi naráží na proběhlé setkání této skupiny a uvádí, že se na něm dle ní odehrálo mnoho konfrontací, a i právě proto je důležité, že lídři jednotlivých zemí o vzájemných neshodách mluvili.

Proslov Roberta Fica

Slovenský premiér Robert Fico při příležitosti dvouletého výročí od zahájení ruské invaze na Ukrajině na svých sociálních sítích zveřejnil projev (video), ve kterém se věnoval tamní situaci. Zaměřil se především na kritiku západní vojenské pomoci Ukrajině a odmítl názor, že konflikt má jen vojenské řešení. Během několikaminutového proslovu z jeho úst zaznělo množství kontroverzních výroků, které si vysloužily kritiku od některých slovenských i českých politiků či médií.

Fico např. řekl: „Tato válka začala už v roce 2014 řáděním ukrajinských neonacistů.“ (video, čas 1:27). Zopakoval tak ruský narativ, že tzv. Euromajdan, tedy demonstrace, které vedly v roce 2014 ke svržení proruského prezidenta Viktora Janukovyče, byla řízena fašisty či neonacisty. Toto tvrzení, které šířili představitelé Kremlu nebo právě Janukovyč, ale bylo v minulosti vyvráceno několika zdroji. Samotný „Euromajdan“ pak vedl ke zvolení demokratické vlády. Právě domnělý fašismus na Ukrajině patří mezi hlavní témata ruské propagandy.

Ačkoliv na Ukrajině tehdy prokazatelně působily i krajně pravicové skupiny jako například polovojenský pluk Azov, je třeba zmínit, že neonacisté bojovali i v řadách proruských separatistů. Tato jednotka během dalších let nicméně prošla reformou a radikálů ve svých řadách se postupně zbavoval. To uvedl i analytik Michal Lebdušky z Asociace pro mezinárodní otázky, podle kterého se Azov od extremistických členů očistil. Naproti tomu za Rusko, ve kterém žije početná komunita neonacistů, podle médií na Ukrajině bojuje množství sympatizantů extrémní pravice. 

Za jeden z důvodů ruského vpádu na Ukrajinu Fico označil i údajný slib NATO, že se nebude rozšiřovat dále na východ (video, čas 1:33). Tento závazek ale spojenci Rusku nikdy nedali. Domnělé ohrožení Ruska Severoatlantickou aliancí je opět jedním z typických narativů ruské propagandy.

O „démonizování“ ruského prezidenta Robert Fico kriticky hovořil již v úvodu videa, když uvedl, že „padlo rozhodnutí (ze strany Západu, pozn. Demagog.cz), že masivní podpora Ukrajiny – finanční i vojenská – spojená se sankcemi proti Rusku a falešným démonizováním prezidenta Ruské federace Putina, dostane Rusko na kolena“ (video, čas 0:36).

Další Ficova proruská vyjádření 

Podle slovenského politologa Grigorije Mesežnikova zaujímá Robert Fico proruský postoj již od roku 2014. V jeho vyjádřeních tak můžeme najít i další tvrzení šířená ruskou propagandou. Analytička Inna Polianska řadí mezi šest zásadních ruských narativů podrývajících suverenitu Ukrajiny tvrzení o zkorumpovanosti Ukrajiny či o tom, že je pouhým nástrojem ovládaným Západem. Přesně v tomto duchu hovořil v lednu 2024 i slovenský premiér, když uvedl, že „Ukrajina není suverénní, samostatná země, Ukrajina je pod absolutním vlivem Spojených států amerických“ a zároveň stát označil za „jednu z nejzkorumpovanějších zemí světa“.

Závěr

Robert Fico skutečně opakovaně šíří narativy typické pro ruskou propagandu. V projevu k příležitosti dvou let od zahájení ruské invaze na Ukrajině zároveň mluvil o „falešném démonizování“ Vladimira Putina ze strany Západu. Výrok Olgy Richterové tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová v kontextu výroku kritizuje slovenského premiéra Roberta Fica za to, že podle ní opakuje tvrzení ruské propagandy. Poukazuje na to, že se dle jejího názoru na pokyn ruského prezidenta Vladimira Putina vraždí jeho političtí oponenti, a uvádí, že novinářka Anna Politkovská byla zabita v den Putinových narozenin. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, zdali se její vražda opravdu udála v tento den.

Ruská novinářka a spisovatelka Anna Politkovská se narodila v rusko-ukrajinské rodině v New Yorku, kde její rodiče působili na diplomatických pozicích v Organizaci spojených národů. Žurnalistiku vystudovala v Moskvě a během druhé čečenské války zveřejňovala informace o lidech, kteří v Čečensku zmizeli. Kvůli kritickým článkům z této oblasti Politkovská čelila výhrůžkám smrtí.

Politiku Kremlu kritizovala i ve svých knihách, např. v díle s názvem „Putinovo Rusko“. V roce 2004 přežila pokus o otravu, když jí na palubě letadla byl podán čaj, po jehož vypití upadla do kómatu a byla převezena do nemocnice. Zastřelena byla 7. října 2006, tedy v den Putinových narozenin, ve výtahu svého domu.

V roce 2012 poslal moskevský soud do vězení bývalého policistu Dmitrije Pavljučenkova za to, že se na vraždě podílel zařízením novinářčina sledování. V roce 2014 pak bylo za vraždu odsouzeno dalších pět mužů, přičemž hlavním vykonavatelem měl být Čečenec Rustama Machmudov, pomáhat mu měli i jeho dva bratři. Za podíl na organizaci poslal soud do vězení i jejich strýce Loma-Aliho Gajtukajeva a také bývalého policistu Sergeje Chadžikurbanova. Ten byl předčasně propuštěn poté, co v řadách ruské armády bojoval na Ukrajině. Sám Machmudov obvinění, že by on či jeho bratři Politkovskou zavraždili, u soudu odmítal.

Dosud zároveň není jasné, kdo si vraždu Politkovské objednal. Podle odsouzeného Pavljučenkova za ni byli zodpovědní bývalý vůdce čečenských povstalců Achmed Zakajev a ruský miliardář a Putinův odpůrce Boris Berezovskij, hodnověrnost jeho prohlášení byla nicméně zpochybňována. Naopak příbuzní Politkovské a novináři podezřívali ruské tajné služby, nebo proruské čečenské vedení Ramzana Kadyrova. Podobný názor pak zastávali (The Corporation: Russia and the KGB in the Age of President Putin, str. 482) např. i historik Jurij Felštinskij a politolog a zároveň kritik Putina Vladimir Pribylovskij.

Závěr 

Novinářka Anna Politkovská, která kritizovala politiku Moskvy, byla opravdu zavražděna v den narozenin Vladimira Putina. Výrok Olgy Richterové tak hodnotíme jako pravdivý.

Olga Richterová v rozhovoru uvádí, že Piráti od roku 2018 prosazují zákon o manželství pro všechny tak, aby se nedělilo na manželství a partnerství. Dále však dodává, že podle Pirátů není šance, aby plné narovnání práv s jedním názvem prošlo Sněmovnou. Vysvětluje tím, proč Piráti přistoupili na kompromis přijatý na konci února, ačkoli dle ní budou nadále podporovat manželství pro stejnopohlavní páry v plném rozsahu. 

Piráti a manželství pro všechny

Soužití stejnopohlavních párů v Česku ke dni námi ověřovaného rozhovoru formálně upravuje pouze zákon o registrovaném partnerství, který platí od roku 2006. V červnu 2018 pak skupina poslanců z klubů ANO, Pirátů, ČSSD, KSČM, TOP 09 a STAN v čele s poslankyní Radkou Maxovou (ANO) předložila návrh zákona o manželství pro všechny (.pdf, str. 19–20 z 44). Mezi předkladateli bylo 17 z 22 tehdejších pirátských poslanců.

Tehdejší Babišova vláda poslanecký návrh ještě v červnu 2018 podpořila (.pdf), prvním čtením ve Sněmovně však prošel až v dubnu 2021 poté, co bylo jeho projednávání několikrát přerušeno. Proti zamítnutí předloženého návrhu hlasovali i všichni přítomní pirátští poslanci. Zamítnutí nakonec neprošlo a návrh zákona byl tak poslán k projednání sněmovním výborům. Do konce volebního období se dolní komora již nestihla k návrhu vrátit, čímž byl smeten ze stolu.

Návrh zákona o manželství pro všechny (.pdf, str. 27–28 z 54) znovu předložila skupina poslanců z ODS, TOP 09, ANO, Pirátů a STAN v červnu 2022. Za Piráty byla předkladatelkou právě Olga Richterová. Sněmovnou nakonec návrh 28. února 2024 prošel v upravené verzi, protože poslanci schválili jeden z pozměňovacích návrhů (.pdf, str. 29–30). Zákon, který míří do Senátu, by tedy měl pro stejnopohlavní páry zavést místo manželství pojem partnerství a nepovolit jim společnou adopci.

Závěr

Návrh zákona o manželství pro všechny byl tedy ve Sněmovně předložen celkem dvakrát. První, neúspěšný, návrh pocházel z června 2018. Druhý návrh do dolní komory doputoval v červnu 2022. Zákon pokaždé předkládala skupina poslanců napříč politickým spektrem. Mezi předkladateli byli v obou případech i pirátští poslanci. Ačkoli návrh zákona z roku 2022 nebyl nakonec schválen v původním rozsahu, podle předložené verze, na které se Piráti podíleli, mělo dojít k plnému narovnání práv. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. 

Olga Richterová mluví o novele občanského zákoníku, kterou Poslanecká sněmovna schválila ke konci února, a jejímž původním cílem bylo zavést manželství i pro stejnopohlavní páry – tedy tzv. manželství pro všechny (.pdf, str. 3 z 54). Dolní komora nicméně schválila pozměňovací návrh (.docx), který těmto párům dává právo na vstup do tzv. partnerství. V něm budou mít většinu práv, jako mají lidé v manželství, ovšem s omezením práv k dětem.

Místopředsedkyně Sněmovny Richterová byla jedním z předkladatelů původního návrhu novely. V říjnu 2023 však řekla: „Současné složení Sněmovny a Senátu bohužel většinově odmítá manželství pro všechny podpořit. Na stole je nyní alespoň návrh, který by duhovým rodinám narovnal práva včetně rodičovských, což jsme ochotni v zájmu tisíců dětí a rodičů, co dnes žijí v nejistotě, podpořit. Považujeme to za krok správným směrem, stále to ale není férové a úplné řešení, o které dál usilujeme.“

Pirátská poslankyně Klára Kocmanová se poté v listopadu ve svém facebookovém příspěvku věnovaném právě rovným právům pro LGBTQ+ osoby vyjádřila tak, že „ve Sněmovně (…) nyní dominují strany s převážně konzervativními názory (…), a manželství má tak mizivou šanci projít“. Podobně se tehdy vyjádřila i v názorovém článku, který publikovala na webu Seznam Médium.

Dodejme, že skupina poslanců včetně pirátského zástupce Jakuba Michálka během projednávání novely předložila pozměňovací návrh (.docx), kterým se snažila prosadit, aby se svazky stejnopohlavních párů jmenovaly partnerství. Těmto párům by ale ponechal všechna práva jako v manželství mezi mužem a ženou. Poslanecká sněmovna tento návrh nicméně zamítla.

Poslankyně Olga Richterová a Klára Kocmanová se tedy dříve vyjádřily v tom smyslu, že tzv. manželství pro všechny současnou Poslaneckou sněmovnou neprojde. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Olga Richterová v kontextu výroku mluví o projednávání návrhu novely občanského zákoníku, jehož cílem bylo zrovnoprávnit páry stejného pohlaví tak, aby měly stejná práva jako lidé v manželství. V rozhovoru zmiňuje, že se v dolní komoře projednávaly různé pozměňovací návrhy, přičemž jeden z nich by tato rovná práva zavedl. Rozdíl by byl pouze v názvu svazku, který by se jmenoval „partnerství“, nikoliv manželství.

Návrhy, návrhy, a zase ty návrhy

Zmíněný návrh novely občanského zákoníku (.pdf) předložila vládě skupina poslanců v čele s poslancem Josefem Bernardem (STAN) v červnu 2022. Návrh by v praxi zaváděl stejná práva pro stejnopohlavní páry jako mají muž a žena v manželství. Šlo např. o vznik společného jmění, nárok na vdovský a vdovecký důchod, o práva k dětem, které vychovávají nebo o přístup k náhradní rodinné péči.

Později v rámci projednávání novely ale skupina poslanců předložila pozměňovací návrh, který počítal s přejmenováním svazku stejnopohlavních párů na partnerství (.docx). Těmto párům by ale ponechal všechna práva, jako v manželství mezi mužem a ženou. Poslanecká sněmovna tento návrh však zamítla. Pro jeho přijetí hlasovali zejména zástupci Pirátů, STAN a TOP 09 a podporovali ho také poslanci, kteří předložili původní návrh novely. 

Je důležité dodat, že dolní komora hlasovala i o dalších pozměňovacích návrzích. Např. návrh poslanců Karla Haase (ODS), Pavla Bělobrádka (KDU-ČSL) a Zuzany Ožanové (ANO) počítal s přejmenováním svazku na partnerství, ale stejnopohlavním párům nedával práva k osvojení dětí (.docx).

Sněmovnou nakonec prošel až pozměňovací návrh Heleny Válkové (ANO) a Jiřího Navrátila (KDU-ČSL). Díky tomuto návrhu budou mít stejnopohlavní páry většinu práv jako ostatní páry, omezení se však týká práv k dětem (.docx). Novelu ale ještě musí schválit Senát a podepsat prezident.

Závěr

Poslanci v rámci projednávání návrhu novely občanského zákoníku předložili pozměňovací návrh, jehož cílem bylo zcela zrovnoprávnit páry stejného pohlaví tak, aby měly stejná práva jako lidé v manželství. Název „manželství“ tento návrh pouze měnil na „partnerství“. Výrok Olgy Richterové tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně poslanecké sněmovny Olga Richterová reaguje na schválení novely občanského zákoníku (.pdf), jehož cílem bylo zrovnoprávnit lidi ve stejnopohlavních svazcích. Jeho schválením by došlo např. ke vzniku společného jmění, nároku na vdovský a vdovecký důchod nebo k rozšíření práv k dětem. Umožněno by také bylo pokračovat v manželství, pokud by jeden z manželů prošel úřední změnou pohlaví (.pdf, str. 15).

Během projednávání v dolní komoře ale Helena Válková (ANO 2011) a Jiří Navrátil (KDU-ČSL) předložili pozměňovací návrh (.docx), který dává stejnopohlavním párům právo na vstup do tzv. partnerství, ve kterém budou mít většinu práv jako mají lidé v manželství. Právě tento pozměňovací návrh poslanci schválili, čímž se původní novela upravila. Podle nového znění stejnopohlavní páry nesmějí společně adoptovat děti z ústavů, mohou si ale přiosvojit dítě druhého z partnerů.

Adopce vs. přiosvojení

Adopce, neboli osvojení, je v občanském zákoníku definována jako „přijetí cizí osoby za vlastní“. V současnosti osvojiteli až na výjimky můžou být jen manželé nebo jeden z manželů. Ti musí prokázat, že budou dobrými rodiči, v péči je nebude omezovat zdravotní stav a osvojením nevznikne nepatřičný zisk. Pro adopci je nutný také souhlas dítěte.

Přiosvojení se týká případů, kdy jeden z manželů dítě již má a druhý ho chce osvojit. Jde tedy např. o situaci, kdy o své dítě pečuje jen jeden z rodičů s novým manželem či manželkou v jedné domácnosti. Právě takové přiosvojení nově umožňuje zmíněný pozměňovací návrh i stejnopohlavním párům (.docx, str. 9). V praxi to tedy znamená, že pokud se jedná o biologické dítě jednoho z partnerů, tak „stačí“, aby dítě a druhý partner prošli jedním administrativním procesem.

Návrh ale umožňuje i osvojení dítěte, tedy „adopci“. Proces je to ale výrazně složitější než v případě manželských párů, které si dítě mohou osvojit společně a nejedná se tak o adopci v jejím běžném pojetí. Procesem osvojení u stejnopohlavních párů totiž může projít jen jeden z partnerů. Následně má druhý z partnerů možnost si dítě přiosvojit v dalším administrativním procesu.

Závěr

Pozměňovací návrh novely občanského zákoníku skutečně předložili poslankyně Helena Válková (ANO 2011) a poslanec Jiří Navrátil (KDU-ČSL). Tento návrh nově umožňuje přiosvojení dítěte pro lidi ve stejnopohlavních svazcích. Výrok Olgy Richterové tak hodnotíme jako pravdivý.

Olga Richterová mluví o změnách v občanském zákoníku, které Poslanecká sněmovna schválila ke konci února. Jednou z novinek je mj. to, že by si lidé ve stejnopohlavních párech mohli přiosvojit dítě druhého partnera. Návrh zákona nicméně musí projít i horní komorou – Senátem.

Adopce, neboli osvojení, je v občanském zákoníku definována jako „přijetí cizí osoby za vlastní“. Osvojení dítěte dvěma osobami je ale možné pouze tehdy, pokud se jedná o manžele, kteří se tak stanou osvojiteli a zákonnými zástupci dítěte. Přiosvojení se pak týká případů, kdy jeden z manželů dítě již má a druhý ho chce osvojit. Jde tedy např. o situaci, kdy o své dítě pečuje jen jeden z rodičů s novým manželem či manželkou v jedné domácnosti.

Uveďme, že Poslanecká sněmovna schválila verzi s pozměňovacím návrhem (.docx) poslanců Jiřího Navrátila a Heleny Válkové. Právě ten stejnopohlavním párům nově dává možnost osvojit si partnerovo dítě, pokud je rodičem dítěte (.docx, str. 13). Dodejme, že ve schválené verzi se slovo přiosvojení až na jednu výjimku nepoužívá (str. 9), jedná se ovšem o termín, který popisuje osvojení dítěte manželem rodiče. Přiosvojení tedy skutečně znamená, že dítě bude mít dva zákonné zástupce, a výrok Olgy Richterové tak hodnotíme jako pravdivý.

Místopředsedkyně Sněmovny Olga Richterová tvrdí, že pozměňovací návrh poslanců Heleny Válkové (ANO) a Jiřího Navrátila (KDU-ČSL) předložený (.docx) v rámci návrhu novely občanského zákoníku umožňuje adopci dítěte i pro stejnopohlavní páry, ačkoliv to tak na první pohled nevypadá.

Upřesněme, že tento pozměňovací návrh dává stejnopohlavním párům právo na vstup do tzv. partnerství, ve kterém budou mít většinu práv jako mají lidé v manželství. Média v této souvislosti psala o tom, že tyto páry dle schválené verze novely nesmějí společně adoptovat děti z ústavů, mohou si ale přiosvojit dítě druhého z partnerů. V našem odůvodnění se tak podíváme na to, zdali zmíněný pozměňovací návrh opravdu umožňuje vícekrokovou „adopci“.

Omezená práva při osvojování dětí

Adopce neboli osvojení je v občanském zákoníku definována jako „přijetí cizí osoby za vlastní“. V současnosti se osvojitelem dítěte může stát buď jen jeden z manželů nebo manželský pár. Díky pozměňovacímu návrhu Válkové a Navrátila se ale nově osvojitelem můžou stát i lidé ve stejnopohlavních svazcích (.docx, str. 2).

V praxi to znamená, že pokud se jedná o biologické dítě jednoho z partnerů, tak „stačí“, aby dítě a druhý partner prošli jedním administrativním procesem – přiosvojením. Podmínkami k přiosvojení jsou např. bezúhonnost budoucího osvojitele, sociální šetření, péče o dítě před osvojením nebo souhlas druhého rodiče a dítěte.

Pokud se ovšem nejedná o biologické dítě ani jednoho z rodičů, proces je složitější. Podle iniciativy Jsme fér v takovém případě děti z ústavní péče budou muset „projít adopčním procesem s prvním z rodičů, který by tak získal plná rodičovská práva jako jednotlivec“. Až následně děti budou muset „projít stejným procesem znovu, aby si je přiosvojil/a i rodičův partner/partnerka“.

Dosud, tedy v rámci tzv. registrovaného partnerství, mohl být osvojitelem-rodičem pouze jeden z partnerů a druhý neměl právo si dítě přiosvojit. Pokud tedy novelu občanského zákoníku schválí Senát a podepíše prezident, druhý partner si nově bude moci dítě přiosvojit.

Závěrečné hodnocení

Pozměňovací návrh předložený Helenou Válkovou a Jiřím Navrátilem tedy stejnopohlavním párům opravdu umožňuje „adopci“ neboli osvojení dětí. Proces je ale výrazně komplikovanější než v případě manželských párů, které si dítě mohou osvojit společně. Procesem osvojení v případě tzv. partnerství může projít jen jeden z partnerů. Následně má druhý z partnerů možnost si v dalším administrativním procesu dítě přiosvojit. Skutečně se tedy jedná o „dvoukrokový“ proces, jak uvádí Olga Richterová. Z těchto důvodů její výrok hodnotíme jako pravdivý.

Podle aktuálního přehledu organizace Human Rights Campaign, která se dlouhodobě věnuje boji za práva LGBTQ+ osob, umožňuje stejnopohlavním párům uzavírat manželství celkem 36 zemí světa. Nejvíce z nich se nachází v Evropě, a to celkem 21. V Severní a Jižní Americe jich je dohromady 11, pokud počítáme i Mexiko. V něm sice neplatí jednotný zákon pro celou federaci, ale sňatky pro stejnopohlavní páry zde zavedla více než polovina spolkových států.

Podrobnější informace o tom, kdy jednotlivé státy „manželství pro všechny“ prosadily, lze najít na webu mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights Watch nebo amerického výzkumného ústavu Pew Research Center. Jejich přehledy však nepochází z roku 2024, a nezahrnují tak ještě Řecko a Estonsko. Právě Řecko se v letošním únoru stalo zatím poslední zemí, která manželství pro stejnopohlavní páry schválila. Estonsko, jako první postsovětská země, prosadilo sňatky stejnopohlavních párů už minulý rok, nový zákon zde začal platit od ledna 2024.

Český velvyslanec v íránském Teheránu Svatopluk Čumba v srpnu 2019 po třech letech předčasně skončil na svém postu. Důvodem bylo nadměrné vydávání víz právě oním velvyslancem. Čumba měl přednostně udělovat víza lidem, které mu doporučovala Česko-slovensko-íránská obchodní komora pod vedením Jana Kavana a Zdeňka Zbytka. Tímto způsobem mělo být ve zrychleném režimu vydáno kolem 400 víz. Reklamy na udělování českých víz se objevily dokonce i na Instagramu.

Bývalý velvyslanec však nařčení i předčasné stažení odmítl a uvedl: „Skončil jsem po třech letech standardního vyslání.“ Generální inspekce ministerstva zahraničí však měla několik měsíců před jeho stažením dorazit na ambasádu v Teheránu a udělování víz prověřovat. Na základě jejich šetření byl poté velvyslanec předčasně povolán zpět do ČR. 

K tomuto případu se vyjadřoval také ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček, který potvrdil, že: „skutečně docházelo k nadměrnému využívání výjimky, která je umožněna pro zvláštní případy, ne k tomu, aby se vydávala víza v takovémto množství.“ Odmítl však , že by se jednalo „kupčení s vízy."

Ministerstvo zahraniční poté s bývalým velvyslancem zahájilo kárné řízení. Kárná komise podle Deníku N navrhla potrestat Čumbu kvůli zneužívání pravomoci při udělování víz. Zda však skutečně v této kauze docházelo k uplácení není jasné. Čumba i zástupci Česko-slovensko-íránské obchodní komory to popírají. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.