Zákon o regulování financování politických stran (...) my jsme ho předložili a všechny parlamentní strany včetně té vaší (myšlena ČSSD) ho odmítly.
Strana Zelených opravdu v květnu 2011 předložila parlamentním stranám novelu zákona o financování politických stran, spolupracovala na ní s několika neziskovými organizacemi a také se dvěma experty – tehdejším náměstkem ministra spravedlnosti Františkem Korbelem a advokátem Václavem Láskou, který v předčasných volbách vede kandidátku Zelených ve Středočeském kraji.
Žádná z parlamentních stran na tento návrh tehdy nereagovala, výrok Ondřeje Lišky proto hodnotíme jako pravdivý.
Např. iniciativa Vraťte nám stát a Hana Marvanová se vyjádřila, že to vysouzení peněz, které nyní musíme zaplatit, pokud chceme tyto prostředky získat zpátky, poté co jsme se nepřipojili k oné původní žalobě, bude stát třeba až 27 milionů korun. A tohle je odpovědnost, která jde za panem Miroslavem Kalouskem.
Hana Marvanová za občanské sdružení Veřejnost proti korupci (součást iniciativy Vraťte nám stát) vyčíslila náklady za nepřipojení k soudnímu řízení na přibližně 27 milionů Kč. Veřejnost proti korupci v souvislosti s tím podalo trestní oznámení i na ministerstvo financí, které jej viní z podílu na nečinnosti.
Novinky.cz : “Podle právničky Hany Marvanové, která je ve výboru sdružení, bude muset ČR kvůli podání civilní žaloby zaplatit jen na soudním poplatku 20 miliónů korun, náklady advokátní kanceláři jsou vyčísleny přibližně na sedm miliónů.”
Je zřejmé, že pan ministr Kalousek a ministerstvo pod jeho vedením prostě odmítalo reagovat a to přes to, že Švýcarská prokuratura dodávala další a další informace, tlustospisy atd.
Situace kolem nepřihlášení se České republiky k švýcarskému soudnímu procesu, zabývajícímu se privatizací Mostecké uhelné, je prozatím natolik nejednoznačná, že musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.
Podle informací serveru Česká pozice, který údajně vychází z dokumentů švýcarského soudu, není možné určit, jestli byl osloven Miroslav Kalousek a ministerstvo financí nebo nějaký jiný český úřad. Nedá se tedy potvrdit ani vyvrátit, zda ,, Kalousek a ministerstvo pod jeho vedením prostě odmítalo reagovat ”. Přikládáme i vyjádření ministerstva financí, které kauzu komentuje na svých webových stránkách.
Dnes je to tak, že úředníci od těch nejnižších po ty nejvyšší mohou být členy politických stran, pracovat tam v jejich prospěch.
V České republice zatím skutečně neplatí žádný zákon o státní službě a chování úředníků tedy není nijak regulováno. Státní úředníci mohou být členy politických stran, jak tvrdí Ondřej Liška. Zakázání možnosti členství v politických stranách by však dle některých názorů mohlo být porušením práva Evropské unie a snahou by spíše mělo být, aby členství v politické straně neovlivňovalo úředníkovo rozhodování či postavení.
Ten návrh, který navrhla Nečasova vláda (služebního zákona), vlastně neobsahuje 2 hlavní principy, které mají v takovém zákonu být. Vůbec neřešila otázku odměňování a vůbec neřešila otázku depolitizace.
Na řadu potíží v navrhovaném zákoně poukázala Transparency International v otevřeném dopise (pdf.) premiéru Nečasovi: “ V oblasti odměňování (Hlava VII. návrhu zákona) zaznamenává návrh regulace zcela nekoncepční přístup, kdy se namísto stanovení stabilizačních prvků spočívajících ve zvýšení nárokové složky platu na úkor nenárokové pouští cestou zcela nestandardní, tj. podpory smluvních platů.“ K depolitizaci se dále text vyjadřuje: “ Návrh zákona nestanovuje hranici mezi politicky obsazovanými pozicemi a úředníky a na institucionální řešení odpolitizování veřejné správy rezignuje sporným „stanovením maximálně možné právní ochrany úředníků.“
Zákon kritizovaly nejen neziskové organizace ale i opozice a tehdejší vicepremiérka Karolína Peake.
Dávám příklad, podle renomovaných ekonomů, jako je Miroslav Zámečník a další, každá miliarda investovaná právě do zateplování, může přinést nejenom velké úspory domácnostem, ale vytvoří téměř 3 miliardy přínosů do státního rozpočtu. A má kapacitu až nějakých 30, 40 tisíc nových pracovních míst. To znamená, na každou tuto miliardu může vzniknout až tisíc nových pracovních míst.
Ekonom Miroslav Zámečník (spolu s Tomášem Lhotákem) ve své analýze pro Hnutí DUHA z ledna 2013 odhaduje makroekonomické dopady programu pro energetické renovace domů. Podle této analýzy může celý program vygenerovat ročně až 31 tisíc pracovních míst (strana 18).
Každý investovaný million korun pak může přinést dodatečné daňové příjmy ve výši 0,19 až 0,3 miliony (podle typu investice) a příjmy z odvodů na sociálním pojištění 34 až 49 tisíc korun (strana 19). I v případě investice s největším efektem, především u novostaveb, by tedy dodatečné příjmy z jedné miliardy činily 349 milionů korun, nikoliv 3 miliardy.
Ondřej Liška měl patrně na mysli dopad na HDP (strana 16). Podle propočtů Miroslava Zámečníka by skutečně nejefektivnější investice, tedy do novostaveb, přinesly dodatečný HPD 2,99 miliardy korun.
Kvůli této záměně pojmů hodnotíme výrok Ondřeje Lišky jako zavádějící.
Hovoříme soustavně o tom, že je potřeba investovat do těch šetrných technologií a do i investic, které přinášejí největší multiplikační efekt. To znamená, to je například Zelená úsporám, kterou prosadili zelení ještě v době, kdy byli ve vládě...
Strana zelených skutečně dlouhodobě hovoří o kladení důrazu na investice do šetrných technologií, jak je například patrné z jejich volebního programu pro roky 2006 až 2010. V něm se například zaměřují na odklon od ropy prostřednictvím ekonomických nástrojů (bod 2.2), ekologickou daňovou reformu (2.3) nebo na kroky zaměřující se na ochranu klimatu (obchodování s emisemi, omezení výstavby jaderných elektráren; bod 2.4). Co se týče aktuálního volebního programu, tak v rámci bodu 3 s názvem Rozhýbeme českou ekonomiku Strana zelených prosazuje například snížení rodinných výdajů za energie pomocí podpory na zateplení domů a celkovou energetickou modernizaci budov.
Zelená úsporám je program Ministerstva životního prostředí administrovaný Státním fondem životního prostředí ČR a zaměřuje se na úspory energie a obnovitelné zdroje energie v rodinných a bytových domech. Zahájení tohoto dotačního programu proběhlo 7. dubna 2009, tedy v čase, kdy Strana zelených byla součástí vlády Mirka Topolánka (od 9. ledna 2007 do 8. května 2009) a kdy ministrem životního prostředí byl Martin Bursík, předseda této strany. Samotný program a základní postupy poskytování podpory je upravován směrnicí Ministerstva životního prostředí; více informací o tomto programu je k přečtení zde (.pdf).
Na základě informací z volebních programů Strany zelených a informací z oficiálních stránek Zelená úsporám hodnotíme výrok Ondřeje Lišky jako pravdivý.
Pan poslanec tehdejší Vojíř například navrhoval pozměňovací návrh... navrhoval pozměňovací návrh, který chtěl prodloužit, který měl prodloužit dotace pro instalace nad 20 megawattů. Tehdy takovéto instalace měl pouze rozestavěné ČEZ (Liška mluví o zákonu o obnovitelných zdrojích energie - pozn. Demagog.cz).
Výrok hodnotíme jako nepravdivý na základě stenoprotokolu PSP ČR z 25.února 2010, kde je uvedeno, že autorem daného pozměňovacího návrhu novely zákona (pozn. Zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) je poslanec ODS Ondřej Plašil, nikoliv jeho stranický kolega Oldřich Vojíř.
Níže uvádíme konkrétní znění pozměňovacího návrhu: " Ustanovení § 6 odst. 4 věty druhé zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se při stanovení výkupních cen neužije pro ty zdroje, které mají instalovaný výkon větší než 20 MW včetně a byly uvedeny do provozu do 30. dubna 2011.“ Tato novela zákona byla zamítnuta v hlasování 17.března 2010.Závěrem ještě podotýkáme, že jsme podobný výrok Martina Bursíka ověřovali v rámci OVM z 10. února 2013.
Na základě výše uvedených informací tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý, neboť Liška zaměňuje autora daného pozměňovacího návrhu.
Podívejte se v Německu, nějakých 50 procent celkového výkonu fotovoltaiky ve vlastnictví domácností, potom nějakých 20 procent nebo 30 procent, pardon, je ve vlastnictví zemědělců a potom ten zbytek jsou soukromé firmy.
Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat konkrétní aktuální data o struktuře vlastníků německých solárních panelů.
Text na webu infojet.cz popisuje strukturu vlastníků následovně: " 42 % je v individuálním vlastnictví fyzických osob, 9 procent vlastní farmáři, komerční a průmyslové podniky mají 7 procent, banky a bankovní fondy 11 procent. Elektrárenské společnosti provozují 13 procent obnovitelných zdrojů."
Zmíněná data však odpovídají stavu v roce 2009, aktuálnější čísla již text ani web nenabízí.
Článek " Why Germany’s Solar Is Distributed " pak popisuje strukturu vlastnictví všech obnovitelných zdrojů energie, nikoli pouze fotovoltaiku.
Další konkrétní zdroj, který by popisoval aktuální strukturu vlastníků fotovoltaických zdrojů, se nám nepodařilo najít a výrok tím pádem hodnotíme jako neověřitelný.
To znamená, dneska je úplně běžné v Berlíně, ve světových metropolích, že se úředníci pohybují šetrně po městě, ulevují tím dopravě v centru města a je to ohleduplné k přírodě i veřejným rozpočtům.
Dopravovat se do práce šetrněji, například na kole, je skutečně v mnoha městech světa rostoucí trend a o tomto fenomenu, ať už v zmiňovaném Berlíně či v Londýně, informuje například zpravodajská agentura Reuters. Někteří zaměstnavatelé v Belgii, Nizozemí, Velké Británii, Francii a dalších evropských zemích dokonce odměňují své zaměstnance, přijedou-li do práce na kole. ELTIS, evropský portál zabývající se mobilitou obyvatel ve městech, informuje o krocích samotných městských úřadů, kteří nově podporují cyklodopravu, a to konkrétně ve městech v Polsku a Německu.
Cestování na kole sebou přináší výhody, a o těch ekonomických informuje například stránka Federace evropských cyklistů. Dle její studie (.pdf), cyklodoprava ušetří za rok až 155 miliard EUR všem obyvatelům Evropské unie.
Na základě studie (.pdf) Evropské unie a zpravodajských článků hodnotíme výrok Ondřeje Lišky jako pravdivý.
