Petr Fiala

Ohrožení chudobou v zemích EU

Statistiku osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením (AROPE) v evropských zemích zveřejňuje Eurostat od roku 2015. Poslední kompletní data států Evropské unie jsou z roku 2023. V tomto roce bylo v Česku ohroženo chudobou 12 % obyvatel, což byl nejnižší podíl v rámci EU i všech sledovaných zemí. Průměr zemí EU pak činil 21 %. 

Česko má nejnižší podíl ohrožených osob od roku 2020. V předchozích letech měl několikrát lepší výsledek Island, který však není součástí EU a od roku 2021 u něj data nejsou k dispozici. Na grafu níže je vidět srovnání vývoje evropského průměru a Česka od začátku měření.

Metodika Eurostatu

Statistika počítá do kategorie ohrožených chudobou členy domácností, které splňují alespoň jeden ze tří bodů: riziko chudoby, závažnou materiální a sociální deprivaci nebo život v domácnosti s velmi nízkou intenzitou práce. Právě poslední zmíněný faktor přitom mohl přispět k dobrému výsledku Česka, jelikož je u nás dlouhodobě nízká nezaměstnanost.

Jak upozorňují například sociolog Daniel Prokop nebo ekonom Vít Hradil, statistici Eurostatu ke klasifikaci využívají údaj tzv. relativní chudoby, který vychází z mediánových příjmů v jednotlivých členských státech EU. Člověk, který má nižší příjem než 60 % mediánového výdělku v dané zemi, je tak ve statistice považován za „ohroženého chudobou“. To ovšem znamená, že se hranice chudoby v jednotlivých unijních zemích i po započtení rozdílů v kupní síle peněz (tzv. parita kupní síly) liší, protože se v těchto zemích liší i mediánové příjmy.

Problematická interpretace

Na problematickou interpretaci statistiky Eurostatu jsme upozorňovali již dříve, když data na sociální síti X sdílela ODS. Podle použité metodiky totiž mohl být po započtení kupní síly peněz v roce 2023 považován za „ohroženého chudobou“ například člověk z Lucemburska s příjmy 59 tisíc Kč měsíčně, zatímco obyvatel Česka s měsíčním příjmem 17 tisíc Kč by „ohrožený chudobou“ nebyl. Například v sousedním Německu, kde je podle statistiky vyšší míra ohrožení chudobou, je v paritě kupní síly přibližně o polovinu vyšší mediánový příjem. Statistika tak z velké části ukazuje spíše míru příjmové nerovnosti mezi chudým a středně bohatým obyvatelstvem dané země.

Výpočet také nezohledňuje inflaci, jejíž míra může být v jednotlivých zemích podstatně rozdílná. Náhlý růst cen může způsobit prudký nárůst počtu lidí v materiální nouzi, což ukazuje například průzkum agentury PAQ Research z roku 2022. Podle něj se procento obyvatel Česka v příjmové chudobě téměř zdvojnásobilo za období od konce roku 2021 do začátku roku 2022. Důvodem měla být právě prudce rostoucí inflace. V průzkumech Eurostatu se ale podíl obyvatel ČR, kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením, mezi lety 2021 a 2022 výrazně nezměnil.

Výpočet také nezahrnuje exekuce, které zatěžují relativně vysoký podíl českých občanů, ačkoli v posledních letech jich ubývá. V minulosti se vůči metodice Eurostatu vymezili například i autoři zprávy Poverty Watch (.pdf, str. 2), kteří navrhli porovnávat příjmy českých domácností s mediánem příjmů v celé Evropě, neboť mediánový příjem v ČR je podle nich zpravidla nízký.

Závěr

Podle posledních dostupných dat Eurostatu z roku 2023 byl v Česku podíl osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením 12 %, což bylo nejméně ze zemí EU. Průměr unijních států byl 21 %. Někteří odborníci sice kritizují metodiku této statistiky kvůli opomenutí faktorů, jako je míra inflace, snížené příjmy následkem exekucí nebo rozdíly v životní úrovni, Petr Fiala však data Eurostatu uvádí správně. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v kontextu výroku mluví o průzkumech, které výhru v nadcházejících sněmovních volbách přisuzují hnutí ANO. Následně se premiéra Petra Fialy ptá na to, jak chce posílit volební preference pro strany vládní koalice. Ten odpovídá, že průzkumy nejsou tak důležité, protože výsledky voleb se od nich nakonec liší. Následně tvrdí, že jeho kabinet má za sebou několik úspěchů, a jako příklad uvádí opětovný růst reálných mezd.

Reálné mzdy během Fialovy vlády

Reálná mzda je nominální mzda upravená o míru inflace, díky čemuž odráží skutečnou kupní sílu – tedy množství zboží, které lze za nominální mzdu skutečně koupit. Její vývoj pravidelně sleduje Český statistický úřad (ČSÚ), který vydává čtvrtletní zprávy o vývoji mezd.

Ke dni zveřejnění námi ověřovaného výroku vydal ČSÚ pouze zprávy za první tři čtvrtletí roku 2024. Za toto období došlo v meziročním srovnání k nárůstu reálné mzdy souhrnně o 4,5 %. Reálné mzdy přitom začaly stoupat právě až v roce 2024 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od posledního čtvrtletí roku 2021, kdy v prosinci nastoupila Fialova vláda, neustále klesaly (.xslx). Vedoucí oddělení statistiky práce ČSÚ Jitka Erhartová k obnovenému růstu nicméně podotkla, že se v některých odvětvích, jako bylo vzdělávání, reálné mzdy snížily.

Predikce pro rok 2025

Podle nejnovější makroekonomické predikce Ministerstva financí by zvyšování reálných mezd mělo pokračovat i v roce 2025, a to tempem okolo 4 % (.pdf, str. 2). Hospodářská komora ve své aktuální prognóze odhaduje, že se průměrná reálná mzda zvýší o 3,2 % (.pdf, str. 1), a také Česká bankovní asociace předpovídá růst o více než 3 %. Stejně tak zpráva ČNB z podzimu předpokládá, že reálné mzdy letos porostou zhruba o 3 % (.pdf, str. 20).

Závěr

Po dvouletém poklesu reálných mezd mezi koncem let 2021 a 2023 došlo od začátku roku 2024 k jejich opětovnému nárůstu. Podle dostupných údajů Českého statistického úřadu se v roce 2024 reálné mzdy souhrnně zvýšily o 4,5 %. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý.

Moderátorka v kontextu výroku zmiňuje analýzu XTB, podle které Češi po pandemii covidu-19 zchudli nejvíce z celé Evropy, jelikož se reálné mzdy mezi roky 2019 a 2024 propadly o 10 %. Petr Fiala odmítá, že by to byla špatná vizitka jeho kabinetu, a je toho názoru, že za tento stav je odpovědná předchozí vláda Andreje Babiše. Ta podle něj zapřičinila, že na začátku působení jeho kabinetu dosáhla inflace skoro 10 %. Zároveň dodává, že později inflace postupně klesla až pod 3 %.

Vývoj inflace

Český statistický úřad (ČSÚ) sleduje míru inflace pomocí indexu spotřebitelských cen, který vyjadřuje změnu cen tzv. spotřebního koše, tedy výrobků a služeb pořizovaných běžnou domácností. ČSÚ do inflace započítává např. i náklady na vlastnické bydlení, které tvoří asi 12 % spotřebního koše.

Inflaci kromě toho pravidelně měří také Eurostat (statistický úřad Evropské unie), který pro její výpočet používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP). Ten zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Čísla EU se tak od hodnot Českého statistického úřadu mohou mírně lišit. Rozdíly mohou být také dány rozdílnou strukturou spotřebního koše (.pdf), který u Eurostatu zahrnuje například i tržby za nákupy cizinců na území Česka (.pdf, str. 38).

Jak je vidět na následujícím grafu, podle ČSÚ činila inflace v lednu 2022 –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy měsíc po nástupu Fialovy vlády –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ 9,9 %. Následně ještě vzrostla, od ledna 2024 už se ale drží pod 3 %. V lednu 2025 se pak ceny podle odhadu meziročně zvýšily o 2,8 %. Podle Eurostatu dosáhla meziroční inflace v lednu 2022 hodnoty 8,8 %, zatímco o tři roky později činila 2,9 %. I podle této statistiky se inflace během roku 2024 pohybovala okolo 3 %.

Závěr

Jak podle ČSÚ, tak podle Eurostatu dosahovala inflace v lednu 2022 takřka 10 %. Dle ČSÚ činila 9,9 % a dle Eurostatu 8,8 %. V lednu 2025 už se podle obou statistických úřadů pohybovala na nižší úrovni, a to skutečně pod 3 %. ČSÚ navíc uvádí, že tříprocentní hranici nepřekročila po celý rok 2024, a také podle Eurostatu se pohybovala okolo této hodnoty. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Ve svém vánočním projevu premiér Petr Fiala uvedl, že se dle něj v uplynulém roce sice podařilo překonat vysokou inflaci, ale že to neznamená, že by se ceny vrátily na úroveň doby před pandemií covidu‑19. Vyzdvihl proto důležitost dalšího růstu reálných mezd. Ty se dle jeho slov v roce 2024 zvýšily o 5 %.

Reálné mzdy v roce 2024

K datu Fialova projevu Český statistický úřad (ČSÚ) souhrnná data týkající se celoročního nárůstu mezd ještě nezveřejnil, stejně tak ani statistiky mezd týkající se posledního čtvrtletí roku 2024. Zaměříme se proto na jeho předběžná data za první tři čtvrtletí. Zpřesněné údaje plánuje ČSÚ publikovat až v březnu 2025 (.docx, str. 2).

Reálná mzda je nominální mzda upravená o míru inflace, díky čemuž odráží skutečnou kupní sílu – tedy množství zboží, které lze za nominální mzdu skutečně pořídit.

ČSÚ zveřejnil celkem tři čtvrtletní zprávy týkající se reálných mezd za rok 2024. V prvním čtvrtletí došlo podle jeho dat k nárůstu reálných mezd o 5,1 %, ve druhém o 3,9 % a ve třetím o 4,6 % (.xslx). Všechna tato období jsou porovnávána se stejnými čtvrtletími v předchozím roce. Za první tři kvartály v roce 2024 došlo souhrnně k nárůstu reálných mezd o 4,5 %.

Závěr

Český statistický úřad k termínu Fialova projevu zveřejnil pouze předběžná data za první tři kvartály roku 2024. Podle nich v prvním čtvrtletí vzrostla reálná mzda o 5,1 %, v dalších dvou byl růst o něco nižší. Za sledované období vzrostly reálné mzdy souhrnně o 4,5 %. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala ve svém projevu mluvil o nutnosti odpovědně investovat do výstavby silnic a železnic, což se podle něj vládě daří. Následně uvedl, že jeho vláda v roce 2024 zprovoznila 100 nových kilometrů dálniční sítě.

Prodloužení dálniční sítě

Podle mapy Ředitelství silnic a dálnic bylo v roce 2024 zprovozněno téměř 111 km dálnic. Konkrétně došlo k otevření 32 km nového úseku dálnice D4 mezi Příbramí a Pískem, který vznikl spoluprací soukromého a veřejného sektoru. Otevřeno bylo také 28 km dálnice D3 u Českých Budějovic a část D55 v úseku od Babic po Bzenec. Nové úseky se otevřely i na dálnicích D48 a D49 (.pdf, str. 4; pdf, str. 4), D6 a D7 a kromě toho se zprovoznily i některé odpočívky.

U 86,8 km z těchto nových úseků došlo k zahájení výstavby již za vlády Andreje Babiše, jak ukazuje následující tabulka. U úseků v celkové délce 23,5 km se výstavba zahájila až za vlády Petra Fialy – šlo o úseky D3 Třebonín–Kaplice nádraží (.pdf, str. 4), D55 Moravský Písek–Bzenec (.pdf, str. 4), D6 Krupá (.pdf, str. 4) a D7 Chlumčany (.pdf, str. 4). I u těchto staveb bylo stavební povolení vydáno a výběrové řízení vyhlášeno již za působení předchozího Babišova kabinetu, dokončení úseků ale proběhlo až v roce 2024.

Závěr

V roce 2024 došlo k rozšíření dálniční sítě o 110,3 km. U 86,7 km z nich sice výstavba začala už za vlády Andreje Babiše, premiér Fiala ale správně uvádí, že bylo dostavěno přibližně sto kilometrů dálnic. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala se ve svém vánočním projevu mimo jiné vracel k událostem minulých let a vyjmenovával vládní kroky, které považuje za úspěchy. Jedním z nich je podle něj přijetí důchodové reformy.

Důchodová reforma

V listopadu 2023 Ministerstvo práce a sociálních věcí oznámilo, že dokončilo návrh důchodové reformy. Vláda za hlavní cíl reformy označila zajištění stability důchodového systému a zajištění důstojné výše penzí (.pdf, str. 34 ze 330). Mezi změnami, které návrh obsahuje, je například zvýšení věku odchodu do důchodu, proti čemuž se vymezovaly opoziční strany.

Proces schvalování

Vláda tento návrh novely zákona o důchodovém pojištění schválila (.pdf) v dubnu 2024. První čtení v Poslanecké sněmovně proběhlo ke konci května 2024 a v listopadu poslanci návrh definitivně schválili. Jednání o reformě dříve provázely obstrukce opozičních poslanců, kteří kritizovali především již zmíněné posouvání věku odchodu do důchodu a trvali na zachování hranice 65 let. V prosinci 2024 následně návrh zákona schválil Senát, podepsal jej prezident a vyšel ve sbírce zákonů s účinností od 1. ledna 2025.

V průběhu schvalování ve Sněmovně byla podána řada pozměňovacích návrhů (.pdf). Původní návrh zákona například počítal s nárůstem věku odchodu do důchodu až o dva měsíce mezi jednotlivými ročníky narození bez udání horní hranice. Pozměňovacím návrhem (.docx) vládních poslanců v čele s Jiřím Navrátilem (KDU-ČSL) ale došlo k zastropování růstu důchodového věku na 67 letech.

Ohlas u odborné veřejnosti

K důchodové reformě se v září 2024 vyjadřovala například Národní rozpočtová rada, která je podle zákona nezávislým odborným orgánem a pravidelně vydává zprávy ke stavu veřejného rozpočtu. Rada úpravy v důchodovém systému podpořila a uvedla, že „kladně hodnotí změny, které se týkají penzijního systému a které reagují na predikovaný nepříznivý demografický vývoj v příštích 50 letech“. Zároveň napsala, že vládní reforma spolu s dalšími změnami z roku 2023 přinese „výrazné zlepšení dlouhodobé udržitelnosti penzijního systému“.

V červnu 2024 oslovil server iROZHLAS v souvislosti s navrhovanou reformou hned několik ekonomů ze soukromého i veřejného sektoru. Dotázaní odborníci se převážně shodli na tom, že upravené parametry výhledově přispějí ke stabilizaci systému. I přesto se ale řada z nich vyjádřila k jednotlivým částem návrhu kriticky. Například ekonomka a bývalá zástupkyně České republiky ve Světové bance Jana Matesová nepovažovala nastavení odchodu věku do důchodu za spravedlivé. Emeritní rektor VŠE Richard Hindls dokonce odmítl změny v penzijním systému označovat za reformu, protože podle něj „chybí jakýkoliv náznak změny politiky na příjmové straně“.

Hlavní ekonom investiční skupiny CFG Vladimír Pikora uvedl, že věk odchodu do důchodu se bude v budoucnu muset ještě více navyšovat a navržená řešení nejsou dostatečná. Naproti tomu hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda pro server Blesk na začátku října 2024 uvedl, že návrh na zvýšení věku odchodu do důchodu se zásadně nevymyká budoucímu evropskému standardu a penzijnímu systému by pomohl.

Závěr

Vláda v dubnu 2024 schválila návrh důchodové reformy. Ten následně v průběhu roku schválila Poslanecká sněmovna i Senát a po podepsání prezidentem vyšel ve sbírce zákonů s účinností od začátku roku 2025. Výrok Petra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.

Fialova vláda v září schválila návrh státního rozpočtu na rok 2025, který počítá s kapitálovými výdaji, tedy investicemi (.docx, str. 25), ve výši necelých 250 miliard korun (.pdf, str. 111 z 358). Jak zobrazuje graf níže, nominální výdaje na investice v minulosti opravdu nebyly vyšší.

Reálné výdaje

Hodnotu státem investovaných peněz nicméně snižuje inflace, kvůli které v průběhu času rostou ceny nákupů a staveb. Pokud při srovnání zohledníme míru inflace a výši investic přepočteme na reálné hodnoty, investice navržené pro rok 2025 rekordní nejsou. Jak je totiž vidět v grafu, reálné výdaje na investice byly vyšší v roce 2015, kdy po přepočtu na ceny letošního roku činily 266,87 miliard korun.

Údaje z let 1993–1999 se nám nepodařilo z veřejně dostupných zdrojů dohledat. Z celkové výše rozpočtu např. v roce 1999 (.pdf, str. 1), která byla ve srovnání s dneškem skoro čtvrtinová, lze ale vyvodit, že tehdejší kapitálové výdaje dnešní výše nedosahovaly.

Na příští rok je tedy v rozpočtu vyčleněno 249,6 miliard korun. Nelze ale určit, jaké budou skutečné celkové výdaje na konci roku a jestli tak vláda tyto prostředky opravdu využije. Například rozpočet na rok 2015 původně počítal s tím, že na investice stát vynaloží jen 75,83 mld. Kč. Nakonec na ně ale alokoval výrazně vyšší částku – 176,25 mld. Kč. Naopak např. mezi lety 2020 až 2022 byla konečná částka oproti schváleným rozpočtům nižší (.pdf, str. 12 z 203; .pdf. str. 14 ze 199; .pdf, str. 17 ze 199).

Výdaje v poměru k HDP

Výdaje státního rozpočtu lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024 by podíl státních výdajů na investice v roce 2025 měl činit 2,97 % HDP. Jak vychází z dat Českého statistického úřadu o HDP (.xlsx), v minulosti byl v některých letech tento podíl vyšší. Konkrétně šlo o rozmezí let 2009 až 2011 a o rok 2015.

Závěr

Vláda v návrhu státního rozpočtu pro rok 2025 opravdu vyčlenila dosud nejvyšší nominální výdaje na investice, a to skoro 250 mld. Kč. Reálné výdaje při zohlednění inflace byly ale vyšší v roce 2015. Pokud výdaje srovnáme v poměru k HDP, byly vyšší i v letech 2009–2011 a právě v roce 2015. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako zavádějící.

Vláda koncem září schválila návrh státního rozpočtu na rok 2025, který počítá s deficitem ve výši 241 mld. Kč. Tento návrh počítá i s pokrytím škod způsobených zářijovými povodněmi a oproti původnímu návrhu navýšil deficit o 11 miliard korun. Kvůli finanční pomoci zasaženým oblastem poslanci schválili novelu o navýšení deficitu i letošního rozpočtu.

Jak je vidět na následujícím grafu, schválený nominální schodek rozpočtu na rok 2025 je nejnižší za posledních pět let. Ještě výraznější rozdíl oproti předchozím pěti rokům je vidět, pokud deficity porovnáme po přepočtu na reálné hodnoty, které zohledňují vliv inflace. Tweet Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý.

Smyslem maastrichtských konvergenčních kritérií je posoudit míru ekonomické schopnosti uchazečské země plynule se integrovat do eurozóny tak, aby nebyla ohrožena stabilita eurozóny ani samotné země. Kritéria jsou stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské unie a jsou jimi: cenová stabilita, dlouhodobá úroveň úrokových sazeb, stabilita kurzu měny a udržitelný stav veřejných financí.

Kritérium cenové stability

K dosažení dostatečné míry cenové stability nesmí být míra inflace členského státu EU v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením o více než 1,5 procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků (zpravidla nejnižší inflace).

Podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 byla referenční hodnota, kterou by inflace neměla přesáhnout, 3,3 % (.pdf, str. 8, 47). Tuto hranici překročily všechny sledované země, a to včetně České republiky, kde podle zprávy průměrná roční míra inflace dosáhla v květnu 2024 hodnoty 6,3 % (str. 47–48, 68). Dokument pro srovnání inflace používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Čísla EU se tak od hodnot Českého statistického úřadu mohou mírně lišit.

Česko toto kritérium nesplňuje, podle Konvergenční zprávy by se ale inflace měla v budoucnu snižovat díky zpřísnění měnové politiky a odeznívání tlaků v dodavatelských řetězcích (.pdf, str. 69). I tak ale v dlouhodobém výhledu „existují jisté obavy ohledně udržitelnosti konvergence cenového vývoje v České republice“.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba by v průběhu jednoho roku před šetřením neměla být o více než dva procentní body vyšší než úroveň úrokových sazeb tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro měření úrokových sazeb se používají výnosy desetiletých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů. Samotná dlouhodobá úroková sazba se pak počítá jako aritmetický průměr za poslední rok.

Referenční hodnota podle Konvergenční zprávy je pro úrokové sazby nastavená na 4,8 % (.pdf, str. 50). Česko toto kritérium splňuje, protože úroveň dlouhodobých sazeb od června 2023 do května 2024 byla v průměru nižší – 4,2 % (str. 69).

Kritérium kurzové stability

Země musí po dobu dvou let udržovat hodnotu své měny stabilní, což znamená, že se její kurz nesmí výrazně změnit oproti hodnotě eura. Zároveň se má ve stejné době účastnit mechanismu směnných kurzů (ERM II) a nesmí svou měnu devalvovat.

ERM II (Exchange Rate Mechanism) je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Česká národní banka (ČNB) uvádí, že v případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB). Měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ±15 %.

Plnění kurzového kritéria má podle resortu financí „vytvořit jistotu, že trvalá fixace směnného kurzu národní měny, s nímž uchazečská země vstupuje do měnové unie, bude provedena na fundamentálně správné úrovni a nestane se zdrojem makroekonomických nerovnováh“.

Při posuzování míry vystavení domácího kurzu silným tlakům se zvažuje několik ukazatelů, včetně míry odchýlení od středního kurzu, vývoje krátkodobých úrokových diferenciálů, posuzování úlohy devizových intervencí nebo zohlednění mezinárodní finanční pomoci při stabilizaci měny.

Česká republika se nicméně do ERM II zatím nezapojila. Pro vstup je potřeba dohoda mezi ministry financí států eurozóny, Evropskou centrální bankou a ministry a guvernéry centrálních bank členských zemí EU mimo eurozónu, které se mechanismu účastní. O zapojení České republiky do evropského mechanismu směnných kurzů pak rozhoduje vláda na základě doporučení ČNB a Ministerstva financí.

Ke dni vydání Konvergenční zprávy se ERM II účastnil pouze bulharský lev. Česká republika do tohoto mechanismu zapojena nebyla a nedodržela tak podmínku účasti v tomto systému. S korunou se pouze obchodovalo v režimu plovoucího kurzu a během posledních deseti let oproti euru posílila o 9,3 % (.pdf, str. 88). Směnný kurz vůči euru během dvouletého období mezi červnem 2022 a červnem 2024 vykázal „relativně vysokou míru volatility“ (str. 69), kdy se od původní hodnoty zvýšil až o 5,9 % a naopak klesl až o 3 % (str. 88).

Kritérium udržitelnosti veřejných financí

Veřejné finance státu musí být udržitelné, schodek veřejných financí by tak neměl být nadměrný. Maastrichtská smlouva členským zemím EU zakazuje hospodařit s nadměrnými schodky – ty jsou posuzovány z pohledu výše rozpočtového deficitu a vládního dluhu. Evropská unie toto kritérium v praxi posuzuje podle toho, zda je vůči dané zemi uplatňován postup při nadměrném schodku. Jak vysvětluje web resortu financí, existují dvě situace, ve kterých členský stát neplní kritérium udržitelnosti veřejných financí:

• „Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 3 %, ledaže by buď tento poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně poblíž referenční hodnoty, nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné.“
• „Poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.“

Schodek sektoru vládních institucí České republiky podle Konvergenční zprávy dosáhl v roce 2023 úrovně 3,7 % hrubého domácího produktu (HDP), byl tedy vyšší než referenční hodnota. Evropská komise ale český deficit vyhodnotila jako dočasný a na ČR se tak nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku (.pdf, str. 69). Komise předpokládá, že schodky v letech 2024 a 2025 referenční hodnotu nepřekročí. Zpráva tak vyvozuje, že podle Paktu o stabilitě a růstu (který je závazný pro členy eurozóny), Česko toto kritérium splnilo.

Co se týče poměru dluhu k HDP, ten činil 44 % a nacházel se tedy pod referenční hodnotou 60 % (.pdf, str. 69). Ministerstvo financí k tomuto kritériu už v únoru 2024 uvedlo, že zatímco vládní zadluženost zůstává ve srovnání s evropským průměrem nízká, „bez reforem zaměřených na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí“ se prostor pro plnění dluhové kritéria „zužuje“.

Závěr

Česká republika podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 nedodržuje všechna maastrichtská kritéria. Splňuje kritérium dlouhodobých úrokových sazeb a udržitelnosti veřejných financí. Ačkoli byl český schodek vyšší než referenční hodnota, Evropská komise jej nepovažuje za nadměrný a předpokládá, že se bude snižovat.

Cenovou stabilitu už ale Česko nesplňuje, jelikož průměrná roční míra inflace v květnu 2024 podle HICP dosáhla 6,3 % a překročila tak referenční hodnotu. U kritéria kurzové stability se ČR nezapojila do systému ERM II. Příspěvek Petra Fialy tak hodnotíme jako nepravdivý.

Premiér Petr Fiala zjevně naráží na výdaje určené pro Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI), jehož hlavním účelem je poskytovat finance na výstavby, modernizace, opravy a údržby silnic a dálnic. Kromě toho zajišťuje finance i pro železniční dráhy a některé vodní cesty. Právě pro tento fond vláda na příští rok vyčlenila výdaje ve výši cca 160 miliard korun (.pdf, str. 5 ze 74). Pro srovnání můžeme uvést, že v rozpočtu na příští rok je pro Ministerstvo dopravy alokováno necelých 140 mld. Kč (.pdf, str. 8 z 358).

Rozpočet SFDI

SFDI vznikl v roce 2000 a je v působnosti právě Ministerstva dopravy. Jeho příjmy tvoří například poplatky za užívání dálnic a rychlostních silnic, podíl z výnosu spotřební daně z minerálních olejů nebo dotace z rozpočtu resortu dopravy. Návrh rozpočtu fondu sestavuje sám SFDI a prostřednictvím ministra dopravy ho následně předkládá vládě. Ta v něm může případně provést změny a návrh předkládá ke schválení Poslanecké sněmovně současně s návrhem státního rozpočtu.

Pro příští rok vláda na SFDI vyčlenila již zmíněných 160 mld. Kč (.pdf, str. 5 ze 74). Jedná se zatím o navržený rozpočet, jelikož jej Poslanecká sněmovna ke dni zveřejnění Fialova tweetu neschválila. Jak je vidět na následujícím grafu, jde historicky o nejvyšší nominální výdaj.

Údaje z let 2001 a 2002 se nám z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Z celkové výše státního rozpočtu např. v roce 2000, která byla ve srovnání s dneškem skoro čtvrtinová, lze ale vyvodit, že tehdejší výdaje na SFDI dnešní výše nedosahovaly.

Reálné výdaje a poměr k HDP

Výdaje rozpočtu je ale nutné porovnávat také v reálné hodnotě, kdy se nominální hodnoty upraví o inflaci. Když vezmeme v potaz míru inflace pro předchozí roky a míru inflace, kterou pro rok odhaduje Ministerstvo financí v srpnové makroekonomické predikci (.pdf, str. 3), částka vyčleněná na příští rok už není rekordní. Výdaje, se kterými původně počítal rozpočet SFDI pro rok 2021, byly totiž při přepočtu do cen letošního roku vyšší a dosahovaly reálné hodnoty 166 mld. Kč. Zároveň byly vyšší i reálné výdaje, které SFDI nakonec doopravdy měl v průběhu roku 2020 a roku 2021. Po přepočtu konkrétně přesahovaly hranici 163 mld. Kč.

Výdaje státního rozpočtu lze vyjádřit také v poměru vůči hrubému domácímu produktu (HDP). Podle makroekonomické predikce Ministerstva financí ze srpna 2024 by podíl státních výdajů na investice měl v roce 2025 činit 1,91 % HDP. Jak vychází z dat Českého statistického úřadu o HDP (.xlsx), vyšší podíl skutečných výdajů v minulosti nastal v letech 2008, 2009, 2015, 2020 a 2021. Nepatrně vyšší byly výdaje na SFDI v tomto srovnání také v roce 2010.

Závěr

Nominální výdaje na Státní fond dopravní infrastruktury jsou pro příští rok opravdu nejvyšší v historii. Pokud ale porovnáme reálné výdaje, o rekord už se nejedná. Při přepočtu na reálné hodnoty totiž byly vyšší výdaje, se kterými původně počítal rozpočet pro rok 2021, a také výdaje, které SFDI nakonec doopravdy měl v průběhu roku 2020 a roku 2021. Ve srovnání v poměru k HDP byly výdaje na SFDI vyšší v několika minulých letech. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako zavádějící.