Petr Fiala

Smyslem maastrichtských konvergenčních kritérií je posoudit míru ekonomické schopnosti uchazečské země plynule se integrovat do eurozóny tak, aby nebyla ohrožena stabilita eurozóny ani samotné země. Kritéria jsou stanovena ve Smlouvě o fungování Evropské unie a jsou jimi: cenová stabilita, dlouhodobá úroveň úrokových sazeb, stabilita kurzu měny a udržitelný stav veřejných financí.

Kritérium cenové stability

K dosažení dostatečné míry cenové stability nesmí být míra inflace členského státu EU v průběhu jednoho roku před provedeným šetřením o více než 1,5 procentního bodu vyšší než míra inflace tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků (zpravidla nejnižší inflace).

Podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 byla referenční hodnota, kterou by inflace neměla přesáhnout, 3,3 % (.pdf, str. 8, 47). I s připočtením 1,5 p. b. ji překročily všechny sledované země, a to včetně České republiky, kde podle zprávy průměrná roční míra inflace dosáhla v květnu 2024 hodnoty 6,3 % (str. 47–48, 68). Dokument pro srovnání inflace používá tzv. harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který zajišťuje, že „všechny země Evropské unie dodržují stejnou metodiku výpočtu“. Čísla EU se tak od hodnot Českého statistického úřadu mohou mírně lišit.

Česko toto kritérium nesplňuje, podle Konvergenční zprávy by se ale inflace měla v budoucnu snižovat díky zpřísnění měnové politiky a odeznívání tlaků v dodavatelských řetězcích (.pdf, str. 69). I tak ale v dlouhodobém výhledu „existují jisté obavy ohledně udržitelnosti konvergence cenového vývoje v České republice“.

Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb

Průměrná dlouhodobá nominální úroková sazba by v průběhu jednoho roku před šetřením neměla být o více než dva procentní body vyšší než úroveň úrokových sazeb tří členských států, které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků. Pro měření úrokových sazeb se používají výnosy desetiletých státních dluhopisů nebo srovnatelných cenných papírů. Samotná dlouhodobá úroková sazba se pak počítá jako aritmetický průměr za poslední rok.

Referenční hodnota podle Konvergenční zprávy je pro úrokové sazby nastavená na 4,8 % (.pdf, str. 50). Česko toto kritérium splňuje, protože úroveň dlouhodobých sazeb od června 2023 do května 2024 byla v průměru nižší – 4,2 % (str. 69).

Kritérium kurzové stability

Země musí po dobu dvou let udržovat hodnotu své měny stabilní, což znamená, že se její kurz nesmí výrazně změnit oproti hodnotě eura. Zároveň se má ve stejné době účastnit mechanismu směnných kurzů (ERM II).

ERM II (Exchange Rate Mechanism) je mechanismus fixování zúčastněných měn na euro v rámci tzv. fluktuačního pásma. Česká národní banka (ČNB) uvádí, že v případě kurzových tlaků je setrvání kurzu v rámci fluktuačního pásma bráněno jak národní centrální bankou, tak Evropskou centrální bankou (ECB). Měna se pro splnění kurzového konvergenčního kritéria musí v rámci ERM II pohybovat v užším intervalu, než je standardní fluktuační pásmo ±15 %.

Plnění kurzového kritéria má podle resortu financí „vytvořit jistotu, že trvalá fixace směnného kurzu národní měny, s nímž uchazečská země vstupuje do měnové unie, bude provedena na fundamentálně správné úrovni a nestane se zdrojem makroekonomických nerovnováh“.

Při posuzování míry vystavení domácího kurzu silným tlakům se zvažuje několik ukazatelů, včetně míry odchýlení od středního kurzu, vývoje krátkodobých úrokových diferenciálů, posuzování úlohy devizových intervencí nebo zohlednění mezinárodní finanční pomoci při stabilizaci měny.

Česká republika se nicméně do ERM II zatím nezapojila. Pro vstup je potřeba dohoda mezi ministry financí států eurozóny, Evropskou centrální bankou a ministry a guvernéry centrálních bank členských zemí EU mimo eurozónu, které se mechanismu účastní. O zapojení České republiky do evropského mechanismu směnných kurzů pak rozhoduje vláda na základě doporučení ČNB a Ministerstva financí.

Ke dni vydání Konvergenční zprávy se ERM II účastnil pouze bulharský lev. Česká republika do tohoto mechanismu zapojena nebyla, s korunou se ale obchodovalo v režimu plovoucího kurzu. Směnný kurz vůči euru přitom během dvouletého období mezi červnem 2022 a červnem 2024 vykázal „relativně vysokou míru volatility“ a na konci měření byl slabší než na začátku (.pdf, str. 69).

Kritérium udržitelnosti veřejných financí

Veřejné finance státu musí být udržitelné, schodek veřejných financí by tak neměl být nadměrný. Maastrichtská smlouva členským zemím EU zakazuje hospodařit s nadměrnými schodky – ty jsou posuzovány z pohledu výše rozpočtového deficitu a vládního dluhu. Evropská unie toto kritérium v praxi posuzuje podle toho, zda je vůči dané zemi uplatňován postup při nadměrném schodku. Jak vysvětluje web resortu financí, existují dvě situace, ve kterých členský stát neplní kritérium udržitelnosti veřejných financí:

• „Poměr plánovaného nebo skutečného schodku veřejných financí k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 3 %, ledaže by buď tento poměr podstatně a nepřetržitě klesal a dosáhl úrovně poblíž referenční hodnoty, nebo by překročení referenční hodnoty bylo pouze výjimečné a dočasné.“
• „Poměr veřejného zadlužení k hrubému domácímu produktu překračuje referenční hodnotu 60 %, ledaže by se tento poměr dostatečně snižoval a blížil se uspokojivým tempem k referenční hodnotě.“

Schodek sektoru vládních institucí České republiky podle Konvergenční zprávy dosáhl v roce 2023 úrovně 3,7 % hrubého domácího produktu (HDP), byl tedy vyšší než referenční hodnota. Evropská komise ale český deficit vyhodnotila jako dočasný a na ČR se tak nevztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku (.pdf, str. 69). Komise předpokládá, že schodky v letech 2024 a 2025 referenční hodnotu nepřekročí. Zpráva tak vyvozuje, že podle Paktu o stabilitě a růstu (který je závazný pro členy eurozóny), Česko toto kritérium splnilo.

Co se týče poměru dluhu k HDP, ten činil 44 % a nacházel se tedy pod referenční hodnotou 60 % (.pdf, str. 69). Ministerstvo financí k tomuto kritériu už v únoru 2024 uvedlo, že zatímco vládní zadluženost zůstává ve srovnání s evropským průměrem nízká, „bez reforem zaměřených na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí“ se prostor pro plnění dluhové kritéria „zužuje“.

Závěr

Česká republika podle nejnovější Konvergenční zprávy z června 2024 splňuje pouze dvě maastrichtská kritéria ze čtyř. Konkrétně dodržuje kritérium dlouhodobých úrokových sazeb a udržitelnost veřejných financí. Ačkoli byl český schodek vyšší než referenční hodnota, Evropská komise jej nepovažuje za nadměrný a předpokládá, že se bude snižovat.

Cenovou stabilitu už ale Česko nesplňuje, jelikož průměrná roční míra inflace v květnu 2024 podle HICP dosáhla 6,3 % a překročila tak referenční hodnotu. ČR není členem evropského mechanismu směnných kurzů a nedodržela ani kurzovou stabilitu, kdy česká koruna podle zprávy vykázala „relativně vysokou míru volatility“ a na konci měření byl směnný kurz vůči euru slabší než na začátku. Příspěvek Petra Fialy tak hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Fiala hovoří o úsporách, které by měl lidem přinést konsolidační balíček, který jeho kabinet představil 11. května 2023. Ten má za cíl snížit deficit státního rozpočtu a státní výdaje by díky němu měly v následujících dvou letech klesnout o 78,4 mld. korun. Dodejme, že v době zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru o tomto balíčku stále jednala Poslanecká sněmovna.

Upřesněme, že podle zákona o dani z přidané hodnoty (DPH) existují v současné době v České republice tři sazby DPH – základní ve výši 21 % a dvě snížené, 15% a 10%. Právě konsolidační balíček navrhuje ponechat základní sazbu a obě snížené sjednotit do jedné ve výši 12 % (.pdf, str. 230 z 1312).

Právě tato změna má podle květnového odhadu Ministerstva financí ušetřit občanům 6,3 miliardy korun (.pdf, str. 10). Úpravou sazeb DPH by mělo dojít ke snížení daně u potravin, stavebních prací a zdravotnických výrobků z 15% na novou 12% výši. Naopak ke zvýšení DPH dojde např. u léků, vodného a stočného či u vstupenek na kulturní a sportovní akce, a to z 10% na 12% sazbu.

Premiér Fiala tedy ve výroku uvádí nepřesnou částku, díky změnám DPH by měl stát tratit na příjmové straně o 1,3 miliardy korun více, čímž by pak měli lidé dohromady ušetřit 6,3 miliardy korun. Dodejme, že o pěti miliardách korun nehovoří Ministerstvo financí a tento údaj nestojí ani v návrhu konsolidačního balíčku. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.

V první řadě vysvětleme, že dluh na důchodovém účtu se vytváří schodkem důchodového systému, tedy za situace, kdy výdaje penzijního systému převyšují příjmy. Výdaje vycházejí z nákladů na starobní, invalidní a pozůstalostní důchody a zahrnují i náklady na správu systému. Stranu příjmů pak tvoří finance, které stát vybere na pojistném (a související penále a pokuty).

Dle dat Ministerstva financí dosáhl celkový schodek důchodového systému za minulý rok výše 21,5 mld. Kč. Zákon o státním rozpočtu na rok 2023 pak odhaduje, že výdaje na důchody a na správu důchodové agendy přesáhnou příjmy z pojistného na důchodové pojištění o přibližně 62,5 miliard korun (.pdf, str. 120 z 516). K datu vydání článku jsou dostupná pouze data za letošní leden, kdy deficit činil 8,4 mld. Kč. Ani dosavadní saldo důchodového účtu za letošní rok tedy nedosahuje 17 miliard korun. Vzhledem k tomu, že v minulých letech byla měsíční salda značně proměnlivá, nelze předpokládat, že saldo za únor bude stejné jako to lednové.

Na konci loňského roku Národní rozpočtová rada (NRR), která je nezávislým odborným orgánem v oblasti rozpočtové politiky, upozornila na to, že aktuální verze státního rozpočtu nepočítá (.pdf, str. 2–3) s mimořádnou valorizací důchodů v červnu 2023. „Na základě očekávaného vývoje inflace lze odhadovat, že k překročení pětiprocentní hranice nárůstu spotřebitelských cen (od data relevantního pro stanovení výše řádné valorizace) dojde v lednu 2023, což bude znamenat spuštění mimořádné valorizace dávek důchodového pojištění v červnu. To si vyžádá dodatečné výdaje okolo 20 mld. Kč,“ uvedla k tomu NRR (.pdf, str. 2–3) v prosinci minulého roku. Na podkladě odhadů NRR následně v lednu 2023 ČT24 informovala o tom, že schodek důchodového účtu v roce 2023 dosáhne 82,8 mld. Kč (video, čas 2:31).

Doplňme, že právě vysokými výdaji na červnovou mimořádnou valorizaci penzí vláda Petra Fialy argumentuje ve svém návrhu (.pdf, str. 4), kterým chce navýšení důchodů zbrzdit. V návrhu z 20. února 2023 Fialův kabinet uvádí, že podle stávajících pravidel valorizace by kvůli červnové valorizaci došlo k navýšení výdajů o 34,4 mld. Kč (.pdf, str. 4). Schodek na důchodovém účtu by tak podle vlády dosahoval přibližně 95 mld. Kč. V případě, že dojde ke schválení navržených úprav, vláda odhaduje, že červnová valorizace vyjde jen na 15 mld. Kč. Podle těchto propočtů by tak schodek důchodového účtu dosahoval přibližně 75 mld. Kč.

Na závěr tedy shrňme, že už podle návrhu státního rozpočtu, který nepočítal s mimořádnou červnovou valorizací, měl deficit důchodového systému v roce 2023 dosáhnout výše 62,5 miliardy korun. Kvůli červnové valorizaci penzí dojde k dalšímu navýšení tohoto schodku. Ačkoli Petr Fiala poukazuje na to, že je schodek na důchodovém účtu vysoký, uvádí výrazně menší číslo, než se kterým počítal návrh rozpočtu i nynější návrh novely zákona o důchodovém pojištění.

Letošní schodek má být také sice vyšší než schodek za minulý rok, který činil 21,5 mld. Kč, v kontextu minulých let ale deficit důchodového systému nerostl, pouze zaznamenal řadu výkyvů. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Petr Fiala svým výrokem obhajuje, proč vláda, respektive ODS nechce ani dnes daně zvyšovat. Vzhledem k tomu, že nijak nespecifikuje, zda mluví o nějakém konkrétním typu daní, či o daních obecně (celkové daňové zátěži), předpokládáme, že mluví v obecné rovině. Zaměříme se tedy na to, jestli vládní programové prohlášení obsahuje obecný závazek nezvyšování daní.

Vláda programové prohlášení schválila 6. ledna 2022. Fialův kabinet v něm uvádí, že cesta ke stabilizaci veřejných financí „je v reformě výdajů státu a efektivním nakládání s penězi, nikoliv ve zvyšování daňové zátěže“. Jedná se tedy o poměrně obecné vyjádření, ze kterého vyplývá, že vláda se zvyšováním daňové zátěže nesouhlasí. Nelze to však označit za závazek daně či daňovou zátěž nezvyšovat.

Dále vláda o daních v programovém prohlášení píše např. i v části „Veřejné finance“, kde se nicméně k nezvyšování daní přímo nezavazuje. Konkrétně v dokumentu stojí: „Vytvoříme pravidlo daňové brzdy, které stanoví strop daňového břemene. Jakmile jej složená daňová kvóta dosáhne, zvyšování daní bude automaticky vyloučené.“ Slib se týká daňového stropu, jehož výši vláda nijak nespecifikuje, a není závazkem nezvyšovat daňovou zátěž nad současnou úroveň.

Lednové prohlášení vlády obsahuje obecné vyjádření, že cesta ke stabilitě veřejných financí nespočívá ve zvyšování daňové zátěže, a závazek na vytvoření stropu daňového břemene. To, jak vysoký by měl tento strop být, ovšem vláda v prohlášení neupřesňuje. Fialova vláda se tedy – na rozdíl např. od předchozího kabinetu Andreje Babiše (.pdf, str. 5) – k nezvyšování daňové zátěže v programovém prohlášení jasně nezavázala. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako nepravdivý.

Pro úplnost nicméně doplňme, že ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) již dříve např. řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu, daň z přidané hodnoty (DPH) ani daň z majetku.

Tweet, který na konci srpna sdílel oficiální účet ODS, obsahuje výrok Petra Fialy ze zahájení kampaně koalice SPOLU do komunálních a senátních voleb. V následující analýze se primárně zaměříme právě na slova Petra Fialy, která tweet ODS podtrhuje.

Plynovod Slovensko-Polsko

Premiéři Polska a Slovenska v pátek 26. srpna 2022 slavnostně otevřeli nový plynovod spojující jejich země. Na realizaci plynovodu se obě strany dohodly v dubnu 2018, výstavba reálně začala (.pdf, str. 29) až v roce 2019. Původní plán počítal s komerčním provozem již na konci loňského roku, nicméně byl odsunut až na začátek letošního října. Nový plynovod má zhruba 164 kilometrů a měl by pokrýt zhruba roční spotřebu Slovenska. Výstavbu měly na starost slovenská firma Eustream, která je dceřinou společností polostátní firmy SPP Infrastructure a polská firma Gaz-System, jež je dceřinou společností polostátní firmy PGNiG. Výstavbu plynovodu podpořila také Evropská unie, a to více než 100 miliony eur.

Nový plynovod znamená přístup Slovenska k terminálům na zkapalněný zemní plyn (LNG) u polského města Świnoujście (Svinoústí) a v litevské Klajpedě, jakož i k plynovodu Baltic Pipe z Norska. Polsko zase novým plynovodem získá přístup k plynu z jižní Evropy, severní Afriky či Kavkazu.

Petr Fiala tedy správně popisuje okolnosti dokončení polsko-slovenského plynovodu, stavba nicméně nezačala před čtyřmi lety, ale až v roce 2019. K finálnímu rozhodnutí o realizaci nicméně obě strany skutečně došly před čtyřmi lety. Nepřesně se Petr Fiala vyjádřil také stran zprovoznění plynovodu. Minulý týden došlo jen ke slavnostnímu otevření, skutečný provoz by měl začít až od října.

Plynovod Česko-Polsko

O Plynovodu, který měl spojovat Českou republiku a Polsko, se jednalo již v roce 2014. Tehdy Český Energetický regulační úřad (ERÚ) spolu s polským úřadem pro regulaci energetiky (.pdf) vydal rozhodnutí o žádosti k realizaci projektu česko-polského obousměrného propojovacího plynovodu STORK II, kterou společně podala česká firma Net4Gas a polský Gaz-System.

Stork II se měl stát součástí tzv. severojižního koridoru mezi Polskem a Chorvatskem. Polsko v roce 2015 vystavělo v přímořském městě Svinoústí terminál, do kterého tankery dovážejí zkapalněný plyn (LNG). Odtud měl pak plyn putovat plynovodem do Česka. Klíčovým přínosem této stavby mělo být výrazné snížení závislosti na ruském plynu. Původní datum předpokládaného dokončení plynovodu Stork II se plánovalo již na rok 2019. Projekt také získal evropské dotace z programu CEF (.pdf, str. 9) na další fáze přípravných prací (.pdf, str. 28).

V roce 2016 poté český premiér Bohuslav Sobotka a polská premiérka Beata Szydlová podepsali memorandum o realizaci plynovodu. Podle tohoto dokumentu měl být projekt ve spolupráci s evropskými institucemi dokončen do roku 2020. V dubnu 2018, tedy už v době první vlády Andreje Babiše, Ministerstvo průmyslu a obchodu ve svém Typovém plánu „Narušení dodávek plynu velkého rozsahu“ (.docx, str. 4) mimo jiné uvádělo, že plynovod Stork II je „plánován“. Tento Typový plán tehdy schválil ministr Tomáš Hüner (za ANO).

V dubnu 2018, kdy se polská a slovenská strana dohodly na realizaci propojovacího plynovodu mezi oběma zeměmi, tedy tehdejší česká vláda počítala s výstavbou nového plynovodu Stork II. Petr Fiala tedy nepopisuje tehdejší vývoj správně: Babišova vláda výstavbu plynovodu Stork II v té době nijak nezrušila, neodebrala jí podporu, ani plynovod neoznačila za nepotřebný.

Odklad projektu Stork II

V roce 2016 odložil polský Gaz-System projekt Stork II na rok 2019. Podle polských médií se polská strana nejdříve rozhodla, že na výstavbu ještě není připravena, protože kromě jiného chtěla počkat na dokončení norského plynovodu. Když zanedlouho Gaz-System své rozhodnutí přehodnotil, začala podle polských novinářů naopak váhat česká strana. Jak česká Net4Gas, tak polský Gaz-System se pak vinily navzájem za to, že se projekt neposouvá vpřed.

V roce 2020 však společnost Net4Gas, která zajišťuje přepravu plynu a provozuje plynovody v České republice, zveřejnila (.pdf) svůj výhled na následující období let 2021–2030. Tato zpráva společnosti ukázala, že byl projekt plynovodu Stork II odložen na neurčito a Net4Gas ho nahradila menším projektem, v jehož případě jako rok dokončení uváděla rok 2028 (.pdf, str. 45, 48). Ještě v roce 2018 přitom Net4Gas počítala se zprovozněním Stork II v roce 2022 (.pdf, str. 51), o rok později v roce 2023 (.pdf, str. 53).

Hlavním důvodem odložení byla podle společnosti Net4Gas situace z roku 2019, kdy Evropská komise tento plynovod vyškrtla ze seznamu prioritních staveb. To tedy prakticky znamenalo, že by stavby nedosáhly na dotace z Evropské unie, na které dříve získaly nárok v unijním programu CEF (.pdf, str. 30).

V roce 2020 polský web WysokieNapiecie.pl uvedl, že si „polská strana již několik let stěžuje“, že se projekt nesetkal se zájmem české Net4Gas. Na konci letošního dubna polské zdroje psaly, že Gaz-System ještě koncem roku 2017 deklaroval, že je připravený začít Stork II projektovat, „ale čekal na podobnou připravenost“ Net4Gas. Česká média naopak v roce 2019 zmiňovala, že byl Stork II z unijního seznamu prioritních staveb vyškrtnut kvůli „malému zájmu z polské strany“, když Gaz-System projekt odložil až na rok 2024.

Podle Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu, který v roce 2020 zveřejnilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, získal projekt Stork II dříve dotaci také na stavební práce. Ta nicméně byla podle ministerstva „zrušena kvůli odložení projektu polským partnerem na konec roku 2022“ (.docx, str. 135). Později někdejší ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (ANO) uváděl, že projekt polská strana odložila do roku 2024.

Jak to tedy bylo s krachem projektu plynovodu Stork II? Z nezájmu o pokračování projektu se vzájemně obviňoval český Net4Gas i polský Gaz-System. Svou roli zjevně sehrálo také vyškrtnutí plynovodu ze seznamu prioritních staveb EU. Dle dostupných zdrojů ale byl ale projekt oddalován rozhodnutím provozovatelů plynových soustav v Česku a v Polsku, tedy soukromých firem, které měly realizaci na starost, nikoliv z popudu Babišovy vlády.

Závěr

Projekt výstavby plynovodu mezi Polskem a Slovenskem skutečně začal před čtyřmi lety, nicméně výstavba začala až v roce 2019. Minulý týden byl slavnostně otevřen a od října by měl být již zprovozněn.

Co se týče plynovodu Stork II mezi Českou republikou a Polskem, Babišova vláda v roce 2018 nadále počítala s jeho výstavbou. Odklady výstavby plynovodu podle dostupných zdrojů nastaly rozhodnutím soukromých firem, které měly výstavbu na starost. Projekt také provázely komplikace s unijním financování.

Termín Babišova drahota Petr Fiala skutečně použil (video, 54:53) v předvolební debatě Česko hledá premiéra na stanici CNN Prima NEWS. Ta proběhla 26. září 2021. Tímto termínem označil období vlády Andreje Babiše, které bylo, podle současného premiéra, obdobím zdražování, zvyšování státního dluhu a neefektivní komunikace s EU. Zároveň jsme v žádných Fialových vystoupeních nedohledali, že by nynější premiér spojení Babišova drahota použil již předtím.

Tehdejší reakce Andreje Babiše však popisu Petra Fialy neodpovídá. V debatě totiž následně Andrej Babiš na slova předsedy ODS nereagoval, o 3% inflaci ale mluvil v jiných momentech.

Předseda hnutí ANO v různých předvolebních debatách několikrát zmínil inflaci okolo 3 %. Nicméně vždy v úplně jiném významu, než tvrdí současný premiér. Uveďme třeba předvolební debatu na CNN Prima NEWS z 3. října. Andrej Babiš v ní sice mluvil (video, čas 18:57) o inflaci v hodnotě 3,1 %, nicméně interpretoval ji pouze jako údaj z Eurostatu o jejím současném stavu. Zároveň zmínil, že průměr v EU činí 3,2 %, což je nepatrně vyšší číslo. Stejnými statistikami argumentoval v předvolební debatě na Nově (video, čas 35:41), v Blesku (video, 46:15) nebo Deníku (video 7. Debata, čas 9:50). Vždy však čísla uváděl jako aktuální stav inflace v České republice. Doplňme, že tyto údaje skutečně vychází (.pdf) z oficiálních dat Eurostatu.

Babišovy predikce

Kromě stavu inflace v Česku ale Andrej Babiš před sněmovními volbami mluvil i o její budoucí výši. Například přímo v té samé debatě o které mluví Petr Fiala, ale o něco dříve, řekl (video, čas 44:14): „No a samozřejmě si myslíme, že ta inflace bude klesat, protože už dnes jsou signály, (…)“. Babiš tedy sice zmínil, že inflace bude klesat, o 3% hranici ale nic nezaznělo. Z výroku navíc není úplně zřejmé, od kdy by k poklesu cen mělo dojít. Pro kontext dodejme, že v té době měla veřejnost k dispozici údaje o inflaci za měsíc srpen. Český statistický úřad ji tehdy vypočítal na 4,1 %.

Bývalý premiér předvídal vývoj cen i 16. září, tedy předtím, než Petr Fiala poprvé použil výraz Babišova drahota. „A všechny výhledy jsou takové, že ta inflace půjde dolů,“ řekl Andrej Babiš na interpelacích ve Sněmovně. „Já říkám, že predikce jsou, že to bude klesat, bude to klesat,“ dodal o trochu později. Na poslední schůzi poslanců v minulém volebním období pak ve svém projevu zmínil toto téma znovu. „Ale dobrá zpráva je to, že jde o přechodný stav a že to podle ekonomů odezní,“ řekl tehdy na plénu Sněmovny o inflaci. Andrej Babiš ale pokles cen nekonkretizoval a nemluvil tedy o maximálně 3% inflaci.

Ačkoliv Petr Fiala použil během debaty na Primě spojení Babišova drahota, hodnotíme výrok jako nepravdivý. O tom, že by měla inflace činit maximálně 3 %, totiž Babiš před volbami do Poslanecké sněmovny veřejně nemluvil. I tak jsme se 6. ledna 2022 obrátili na tiskové oddělení Úřadu vlády a ODS s dotazem, kde měl tato slova Andrej Babiš pronést. Doposud jsme odpověď neobdrželi.

Alena Schillerová na jaře roku 2021 mluvila o zmrazení platů státních zaměstnanců. Platy se podle bývalé ministryně financí měly v rámci konsolidace veřejných financí zvýšit pouze učitelům, zdravotníkům a pracovníkům v sociálních službách. V dubnu sice několikrát uvedla, že nechce snižovat platy hasičů a policistů, o navyšování jejich platů však nemluvila.

Doplňme také, že v červnu 2021 schválila vláda Andreje Babiše návrh státního rozpočtu, který počítal s tím, že se zmrazení platů bude týkat nejen úředníků, ale právě i policistů, hasičů nebo vojáků. Jedinou výjimkou měly být platy učitelů. Alena Schillerová k tomu tehdy uvedla, že si vláda kvůli vysokému schodku státního rozpočtu nemůže zvyšování platů státních zaměstnanců dovolit.

Proti zmrazení platů policistů a hasičů se dlouhodobě vymezoval tehdejší ministr vnitra Hamáček, který naopak navrhoval růst platů u těchto skupin o 3,5 %.

Bývalá ministryně Schillerová ale v září 2021 nakonec otočila a souhlasila se zvýšením platů všech státních zaměstnanců včetně hasičů a policistů, i když se nadále vedly debaty ohledně míry navýšení. ČSSD se vymezovala proti procentnímu navýšení a navrhovala pevnou peněžní částku. Vláda Andreje Babiše nakonec v polovině listopadu schválila plošné navýšení platů státních zaměstnanců o více než tisíc korun, a to od ledna 2022.

Vláda Petra Fialy schválila 29. prosince 2021 zvýšení platů jen některým státním zaměstnancům. Nová vláda již dříve avizovala, že s plošným navýšením nesouhlasí. Platy pracovníků v sociálních službách tak mají od ledna 2022 stoupnout o 700 korun, platy zdravotníků o 6 % a pedagogů o 2 %. Vláda také schválila růst platů vojáků, hasičů a policistů o 700 korun. Platy státních úředníků na ministerstvech a na dalších úřadech se vláda Petra Fialy rozhodla od ledna zmrazit.

Alena Schillerová na jaře minulého roku veřejně prohlašovala, že chce v rámci konsolidace ušetřit na platech státních zaměstnanců. Platy chtěla navýšit pouze učitelům, zdravotníkům a pracovníkům v sociálních službách. V září pak navrhovala platy zvýšit úplně všem státním zaměstnancům. Ani jeden postoj nicméně neodpovídá kroku Fialovy vlády. Ta přistoupila k navýšení u více skupin zaměstnanců, než navrhovala Alena Schillerová na jaře, zároveň ale nový kabinet zvýšil platy méně, než plánovala tehdejší ministryně v září. 

Petr Fiala tak nesprávně uvádí, že jeho vláda udělala přesně to, co Alena Schillerová navrhovala. Premiér navíc poukazuje na údajné pokrytectví bývalé ministryně tím, že upozorňuje na její relativně restriktivní postoj z jara, ale už opomíjí její rozpočtově uvolněnější pozici ze září 2021.

Petr Fiala hovoří o poměru mezinárodních a domácích vlivů, které se podílí na zvyšování inflace. Žádné studie, které by přesně určovaly, jak se jednotlivé složky na růstu inflace podílí, podle všeho provedeny nebyly (video, 9:02).

K mezinárodním vlivům na zdražování řadí ekonomové jako Jan Švejnar (video, 0:46) a Štěpán Jurajda (video, 8:57) například zpřetrhání dovozních řetězců, tedy zpoždění či nedostatek některých surovin. Zdražit mohou také některé vstupní suroviny, mezi ty hlavní v poslední době patřily energie, křemík, čipy nebo stavební materiály, jako je dřevo (video, 3:08). Rostly pak také náklady na lodní i pozemní dopravu. Proto se tento způsob inflace nazývá inflací nabídkovou (video, 3:08), která je způsobena zvýšením cen vstupů do výroby.

Co se týče domácích vlivů, které se na této vlně rostoucí inflace podílí, můžeme zmínit například slova šéfky Národní rozpočtové rady Evy Zamrazilové: „Souvislost mezi inflací a dědictvím předchozí fiskální politiky je zřejmá, ostatně jsme na tento fakt opakovaně upozorňovali. Určitě nelze problém inflace smést ze stolu s tím, že jde o čistě globální dovezenou inflaci.“

O vlivu vlády na zdražování mluví například ekonomka Helena Horská. Ta uvádí, že při znovuotevření ekonomiky většina restauratérů, hoteliérů a obecně poskytovatelů služeb své ceny zvýší, aby vyrovnali ztráty z období lockdownu a dostáli zvýšené odložené poptávce. Dodává také: „Tuhle poptávku ještě nafukují další faktory. Konkrétně zrušení superhrubé mzdy, zvyšování důchodů nad rámec valorizace, zrušení daně z nabytí nemovitostí a další kroky, které rozvolnily rozpočtovou kázeň natolik, že i po odeznění pandemie má ve státní kase chybět v době ekonomického boomu téměř 400 miliard korun.“ Vládní politiku nicméně Helena Horská nevidí jako hlavní příčinu inflace.

Výlučně vládních vlivů se pak týká krátká citace Petra Kříže v deníku E15, který mezi příčiny řadí vysoké schodky státního rozpočtu nebo růst důchodů. Podobná vyjádření jsou však výjimkami. Dle zbytku článku a ostatních zde citovaných ekonomů však vládní politika není hlavním viníkem současné inflace. 

ČNB pak příčinu momentální vysoké inflace spatřuje jinde, než ve „špatném hospodaření státu“. Jednou z hlavních příčin je podle ní „vzedmutí spotřebitelské poptávky po odbourání protiepidemických opatření“, které vede k prudkému zdražování v sektoru služeb, přičemž se zároveň zrychlil i růst cen zboží, jak uvádí také Helena Horská. K tomuto efektu však dle ČNB dochází i v ostatních státech. Za další výraznou příčinu inflace ČNB označila „vysoký růst cen průmyslových výrobců ve světě daný výpadky v dodavatelských řetězcích, k němuž se přidává výrazné zdražování mnoha surovin a materiálů“. V závěru svého komentáře ČNB píše o „nečekaně silných a plošných inflačních tlacích z domácí i zahraniční ekonomiky“. Na to, že rozpočtová politika vlády alespoň zčásti způsobuje dnešní výši inflace, již dříve upozornil guvernér ČNB Rusnok. Naopak radní ČNB Aleš Michl uvedl, že za inflaci vláda „fakt nemůže“.

Petr Fiala ve svém výroku zdůrazňuje, že ekonomové i ČNB přisuzují mezinárodním faktorům i hospodaření předešlé vlády stejnou zásluhu na stoupající inflaci. Vyjádření některých ekonomů mohou být s premiérovým výrokem v souladu, byť jde zjevně o menšinový postoj. Publikované postoje představitelů České národní banky jsou však s premiérovým tvrzením zcela v nesouladu – ČNB přisuzuje hlavní odpovědnost za růst inflace mezinárodním vlivům. Fialův výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Doplňme, že v listopadu (.pdf) 2021 byla výše inflace v České republice pod průměrem Evropské unie, a to na hodnotě 4,8 procenta. Na závěr také uveďme, že výroky Petra Fialy o inflaci jsme ověřovali již v minulosti.

Podle Petra Fialy je deficitní hospodaření státu hlavní příčinou vysoké inflace. Demagog.cz již dříve označil jako nepravdivé obdobné Fialovo tvrzení, ve kterém se opíral o názory ekonomů. V tomto výroku se ovšem opírá i o vyjádření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) a České národní banky (ČNB).

NKÚ popsal příčiny inflace na konkrétním případě ve Stanovisku k návrhu státního závěrečného účtu České republiky za rok 2018 (.pdf). Během tohoto roku se podle NKÚ na inflaci podílel zejména „dynamický růst jednotkových nákladů na práci“ (str. 6) a  „dynamický růst cen výdajů spojených s bydlením a cen energetických komodit“ (str. 7). Druhý z těchto faktorů se na celkové inflaci v roce 2018 podle NKÚ podílel téměř z 50 %. O vlivu „špatného hospodaření státu“ na inflaci se NKÚ v této zprávě nezmiňuje. I inflace v roce 2020 pak byla dle NKÚ způsobena především růstem (.pdf, str. 14) spotřebitelských cen potravin, alkoholu či tabáku. Např. i ve své výroční zprávě (.pdf, str. 36) za rok 2020 pak sice NKÚ kritizuje rozpočtovou politiku vlády, nespojuje ji však s růstem inflace. Vyjádření NKÚ či jeho zástupců k aktuální výši inflace se nám pak dohledat nepodařilo.

Příčiny momentální vysoké míry inflace ČNB rovněž spatřuje jinde, než ve „špatném hospodaření státu“. Jednou z hlavních příčin je podle ČNB „vzedmutí spotřebitelské poptávky po odbourání protiepidemických opatření“, které vede k prudkému zdražování v sektoru služeb, přičemž se zároveň zrychlil i růst cen zboží. K tomuto efektu však dle ČNB dochází i v ostatních státech. Za další výraznou příčinu inflace ČNB označila “vysoký růst cen průmyslových výrobců ve světě daný výpadky v dodavatelských řetězcích, k němuž se přidává výrazné zdražování mnoha surovin a materiálů."

Na to, že rozpočtová politika vlády alespoň z části způsobuje dnešní výši inflace však upozornil guvernér ČNB Rusnok na tiskové konferenci po rozhodnutí bankovní Rady o zvyšování úrokových sazeb.

Výrok nicméně hodnotíme jako nepravdivý, neboť jsme nedohledali žádné vyjádření NKÚ či jeho zástupců, kteří by dávali do spojitosti současnou výši inflace s předchozí rozpočtovou politikou vlády. Na závěr dodejme, že s dotazem o doložení zdrojů jsme se obrátili i přímo na Petra Fialu. V odpovědi nám byly dodány odkazy na výše zmíněné zprávy NKÚ, které kritizují rozpočtovou politiku vlády a vysoké zadlužování. Protože však ani tyto zprávy nespojují tuto politiku s rostoucí inflací, musíme výrok hodnotit jako nepravdivý.

Politika vlády je jedním z faktorů, které inflaci ovlivňují, ku příkladu ekonom Štěpán Jurajda vliv vlády na růst inflace připustil, ale větší dopad na zdražování přisoudil (video, čas: 8:57) celosvětovým vlivům. Ekonom Jan Švejnar mluví (video, čas: 0:46) o zpřetrhání dovozních řetězců či nedostatku některých vstupů jakožto hlavním důvodu vysoké inflace. Globálně zdražují například stavební materiály nebo energie. O vlivu vlády na zdražování mluví například ekonomka Helena Horská, i ta však nepokládá politiku vlády za hlavní příčinu. Výlučně vládních vlivů se pak týká krátká citace Petra Kříže v deníku E15, který mezi příčiny řadí vysoké schodky státního rozpočtu nebo růst důchodů. Dle zbytku článku a ostatních zde citovaných ekonomů však vládní politika není hlavním viníkem současné inflace. 

Je také nutné říci, že dle poslední zprávy Eurostatu je v České republice nižší inflace, než kolik je průměr Evropské unie. Člen bankovní rady ČNB Aleš Michl pak označil tvrzení, že za inflaci může vláda, za nesmysl.

Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. Přestože ekonomové o vlivu vlády na ztrátu kupní síly české koruny mluví, nehovoří o ní jako o hlavním vlivu.