Petr Gazdík

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože i když je pravdou, že poprvé od revoluce má vzniknout vláda s podporou KSČM, tak již v roce 2005 se vláda Stanislava Grosse opřela při hlasování o nedůvěře o komunisty, což jí umožnilo (na necelý měsíc) přežít.

V roce 2005 nebyla díky komunistické straně vyslovena nedůvěra vládě Stanislava Grosse. Šlo o případ, kdy po táhnoucím se skandálu tehdejšího premiéra, jenž nebyl schopen věrohodně vysvětlit, kde získal prostředky na nákup svého bytu, bylo vyvoláno hlasování o nedůvěře vládě.

Hlasování proběhlo 1. dubna 2005 a proti vládě se postavila opoziční ODS, do té doby stále formálně koaliční KDU-ČSL (její ministři podali demise, v době hlasování je však prezident nepřijal) a jeden nezařazený poslanec. Proti vyslovení nedůvěry hlasovala ČSSD a část koaliční US-DEU. Rozhodující byl postoj komunistů, kteří se zdrželi hlasování, a tím pádem nebyla naplněna ústavní podmínka, že pro vyslovení podpory je třeba alespoň 101 hlasů.

Fakticky šlo o první případ, kdy se vláda opřela o podporu KSČM. Grossovi to ovšem pomohlo k udržení se v křesle předsedy vlády na necelý měsíc - 25. dubna 2005 podal demisi, a s ním tedy skončila celá vláda. Byla podepsána nová koaliční smlouva mezi ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU, premiérem se stal Jiří Paroubek.

Byť šlo o jedno konkrétní hlasování v turbulentní situaci a vláda nepřežila ani další měsíc, fakticky jí komunistická strana umožnila fungování a striktně vzato šlo o podporu vládě.

Petr Gazdík má na mysli Lubomíra Krejsu, ekonomického poradce předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Krejsa má s Českou poštou uzavřenou dohodu o pracovní činnosti na 55 tisíc Kč měsíčně. V rámci této smlouvy má pracovat v útvaru G-1, v sekci poštovní technologie na pozici specialista řízení požadavků. Není přitom jasné, co na tuto dohodu v podniku dělá. Náplň práce nevysvětlil sám Krejsa ani Česká pošta s ohledem na ochranu osobních údajů.

Vedle zmíněné dohody o pracovní činnosti pobírá Krejsa od České pošty i další peníze. Jako místopředseda dozorčí rady bere 60 tisíc měsíčně, dalších 30 tisíc Kč měsíčně dostává za předsednictví v dozorčí radě dceřiné firmy Česká pošta Security. Od této firmy dostal i mimořádnou odměnu přesahující 100 tisíc Kč za dobré ekonomické výsledky firmy.

Dodejme, že o případ Krejsy se zajímá a nechá ho prověřit ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar, pod jehož úřad státní podnik Česká pošta spadá. Za podporu vlády chtějí komunisté zastoupení ve státních podnicích a mediálních radách. Tento jejich požadavek potvrdil v rozhovoru pro Právo předseda KSČM Vojtěch Filip, kde se vyjádřil ke sporu o nominaci lidí do státních podniků mezi ANO a KSČM:

„Na jedné straně je nominační zákon a na druhé náš názor, že politické strany by měly mít právo obsazovat funkce ve státních podnicích. To není jen otázka KSČM, ale všech politických stran. (…) Máme představu o tom, že musí být konec nepolitické politiky, která deformovala politický systém státu. Jestliže strany z tohoto procesu vyřadíme, dojde k poruchám fungování státního mechanismu.“

KSČM, která byla registrována 28. listopadu 1990, se samostatně za zločiny bývalé KSČ neomluvila, ačkoliv se toto téma vnitrostranicky několikrát probíralo. Bývalá KSČ se však za své zločiny v minulém režimu veřejně omluvila prostřednictvím Prohlášení k občanům ČSSR (.pdf). Jedná se o dokument, který strana schválila na mimořádném sjezdu ve dnech 20.–21. prosince 1989. Má být omluvou všech chyb, omylů, všech deformací proti lidskosti a demokracii. Výrok je proto hodnocen jako zavádějící.

Delegáti KSČ se v tomto dokumentu (.pdf) omlouvají všem občanům, kteří byli postiženi represemi včetně mezigeneračních represí. Dále se omlouvají reformistům v komunistické straně, kteří byli po pražském jaru 1968 postupně sesazováni z funkcí, odstraňováni z veřejného života a postihováni dalšími represemi. Vstup vojsk Varšavské smlouvy z 21. srpna 1968 je v tomto prohlášení označen za protizákonný.

V prohlášení vyjadřují také „politování nad tím, jak bývalé stranické vedení v uplynulých letech hrubě a nezákonně nerespektovalo právo na vyjádření názorů nezávislých občanských iniciativ včetně Charty 77“. Zodpovědnost za toto chování přisuzují celé členské základně.

KSČ v prohlášení deklaruje rozchod s těmi členy, kteří za minulého režimu zneužívali svého postavení, ale zároveň odmítají snižování „pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po desetiletí svědomitě a nezištně plnili politické a pracovní úkoly ve prospěch naší společnosti“.

Dokument zakončuje vyjádření k zásahu proti demonstrantům ze 17. listopadu 1989: „Bezpráví, které neodpovědní činitelé státu a strany spáchali na mládeži 17. listopadu tohoto roku, se nesmí už nikdy opakovat.“

Téma omluvy za zločiny KSČ v minulém režimu je čas od času projednáváno i v rámci KSČM. Například v roce 2005, za předsednictví Miroslava Grebeníčka, se vnitrostranická debata točila kolem opětovného přihlášení KSČM k Prohlášení KSČ z prosince 1989. Tento přístup prosazovali Jiří Dolejš nebo Miroslav Ransdorf. Ransdorf mj. prosazoval i důraz na celkovou změnu programu a komunikace strany.

Současný předseda KSČM Vojtěch Filip se k tématu omluvy vyjádřil například v roce 2009, kdy se uvažovalo o povolební spolupráci ČSSD a KSČM. Filip ale pouze uvedl možnost zopakování Prohlášení KSČ z prosince 1989. Zde se názorově rozcházel s místopředsedou KSČM Jiřím Dolejšem. Ten oproti roku 2005 prosazoval úplně novou omluvu KSČM vlastními slovy, což považoval za „klíčový parametr identity KSČM“.

Zmíněný zákon v § 2 označuje režim založený na komunistické ideologii, který rozhodoval o řízení státu a osudech občanů v Československu od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Dále uvádí, že Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému.

Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) vznikla 31. března 1990 jako nástupce Komunistické strany Československa, a to po jejím rozdělení na slovenskou KSS a českou KSČM, ještě před rozdělením Československa. Uvnitř KSČM existuje několik názorových proudů. Dělicí čára ve straně podle Josefa Skály prochází mezi stoupenci radikálnější politiky a těmi, kteří ustrnuli v 90. letech, kdy stačilo kritizovat následky tehdejších rozhodnutí. Právě on spolu s například Martou Semelovou reprezentuje radikálnější část uvnitř KSČM. Velký rozruch vzbudilo její tvrzení, kdy si se spolustraníky a příznivci KSČM připomínala výročí komunistického puče. „Únor 1948 a následující období čtyřiceti let nebylo zločinným režimem,“ vysvětlovala a dodala, že zločinný režim nastal až po roce 1989. Je ale nutné podotknout, že oficiální usnesení KSČM odmítá stalinismus a jiné nedemokratické praktiky.

V pražském sídle KSČM byla v únoru 2015 k vidění výstava Ke dni zářící hvězdy – neboli ke dni narození věčného generálního tajemníka Korejské strany práce, soudruha Kim Čong-ila. Takový byl oficiální název expozice, kterou přichystal první místopředseda KSČM Petr Šimůnek na počest nového velvyslance Severní Koreje v Praze Kim Pchjong-ila. O dva dny později výstava vypadala jinak, protože název byl odstraněn spolu s obrazy bývalého severokorejského diktátora. „Je to výstava k životu v Korejské lidově-demokratické republice,“uvedl pro iDNES.cz mluvčí KSČM Robert Kvacskai.

Dalším kontroverzním krokem byla také kondolence kúmrtí Kim Čong-ila.

Ačkoli stanovy STAN spolupráci s KSČM či extremistickými stranami nezapovídají, Petru Gazdíkovi uznáváme pravdivý výrok, protože dle posbíraných důkazů se jmenovanými stranami na krajské či celostátní úrovni skutečně nespolupracují.

Co se týká koalic na krajské úrovni, Starostové a nezávislí v jakýchkoli formách (např. PRO JIŽNÍ ČECHY) nespolupracují s KSČM nebo se stranami krajně pravicovými. Starostové účinkují v koalicích celkem osmi krajů, jediným hejtmanem STAN je liberecký Martin Půta. Z velkých stran spolupracují nejčastěji se sociálními demokraty (v sedmi případech) a s hnutím ANO (šestkrát).

Na celostátní úrovni je tomu podobně. Vzhledem k liberální pravicové orientaci mají ve svých hlasováních v Poslanecké sněmovně nejdále od SPD, KSČM a ANO. Ve dvou předchozích volebních obdobích (od roku 2010 a 2013) Starostové a nezávislí koexistovali v jednom poslaneckém klubu s TOP 09 a jejich směřování bylo stejně jako dnes diametrálně odlišné od KSČM.

Už v červnu minulého roku Petr Gazdík uvedl, že spolupráci vylučuje s extremisty, za které považuje KSČM a SPD, a zároveň doplnil, že jako problematickou by viděl i hypotetickou spolupráci s hnutím ANO. Jan Farský několik dnů před volbami uvedl, že vylučuje spolupráci s nedemokratickými stranami, mezi které řadí právě i hnutí ANO. Původně pár dnů po volbách spolupráci vyloučil i sám Andrej Babiš, když označil chování TOP 09 a STAN za „nepřátelské“ .

Nicméně v únoru letošního roku hnutí STAN přišlo s podmínkami, za kterých by se účastnilo vlády. Podmínkami bylo: prozápadní směřování země, neúčast trestně stíhané osoby ve vládě a programová shoda. Po společném jednání obě strany uvedly, že se zčásti shodly na programu. Hnutí ANO však neodstoupilo od podmínky Andreje Babiše na postu předsedy vlády, a jednání tak nikam nevedla.