Petr Gazdík

Dle posledních dat Českého statistického úřadu z třetího čtvrtletí loňského roku činila průměrná měsíční mzda ve Zlínském kraji 24 087 Kč.

Předseda STAN Petr Gazdík hovořil o rovnostářství ve smyslu příjmů obyvatelstva. Nerovnost v příjmech se sleduje podle různých indikátorů. Jedním z nich je porovnání procenta nejbohatších a nejchudších. Často se pak udává poměr S80/S20, který je známý jako koeficient nerovnosti příjmů.

Podle dat Eurostatu v roce 2014 existovala značná nerovnost příjmového rozdělení. V České republice se koeficient nerovnosti příjmů rovnal 3,5, což znamená, že horních 20 % obyvatel s nejvyššími disponibilními příjmy mělo 3,5 krát vyšší příjmy než dolních 20 % s nejnižšími disponibilními příjmy. V roce 2014 měla podle Eurostatu Česká republika nejnižší míru tohoto koeficientu ze států EU.

Zdroj: Eurostat: Graf nerovnosti příjmů za rok 2014

Podle Českého statistického úřadu se v roce 2015 tento koeficient pro ČR neměnil. Jeho hodnota se v České republice za posledních deset let drží v rozmezí 3,4 až 3,6. Průměrná hodnota koeficientu za země EU se dlouhodobě pohybuje kolem čísla 5,0.

Rok 2015 byl nadlouho posledním, ve kterém žádné volby neproběhly. V období do roku 2027 vždy alespoň jednou ročně volby proběhnou. Tedy za předpokladu, že se všechny uskuteční v řádném termínu a nebude například rozpuštěna Poslanecká sněmovna jako v minulém období. Přehled konaných voleb najdete na webu Volby.cz, pro stanovení dalších termínů je třeba přihlížet k funkčním obdobím jednotlivých institucí.

Poslanci jsou voleni na čtyři roky, stejně tak zastupitelé krajů a obcí, třetina Senátu se mění každé dva roky, prezident a poslanci Evropského parlamentu mají svůj mandát na pět let.

• 2017 - Volby do Poslanecké sněmovny
• 2018 - Volby prezidenta, komunální a do 1/3 Senátu
• 2019 - Volby do Evropského parlamentu
• 2020 - Volby krajské a senátní
• 2021 - Volby do Poslanecké sněmovny
• 2022 - Volby komunální, senátní
• 2023 - Volby prezidentské
• 2024 - Volby krajské a senátní, volby do Evropského parlamentu
• 2025 - Volby do Poslanecké sněmovny
• 2026 - Volby komunální a senátní
• 2027 - nic
• 2028 - Volby prezidentské, krajské a senátní

Včetně letoška jde tedy o deset volebních let, rozdíl jednoho roku ve výroku Gazdíka je v podstatě marginálním omylem. Výrok tedy i tak hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť princip fungování volebního systému popisuje Gazdík korektně. Pouze dodáváme, že jím uvedená čísla a přepočty bereme spíše ilustrativně.

Volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny skutečně zvýhodňuje strany s vyššími volebními zisky. Důvodem je nastavení systému, d'Hondtova metoda přepočítávání hlasů na mandáty a také velikost některých volebních obvodů.

Česká republika je rozdělena do 14 volebních obvodů, které kopírují jednotlivé kraje. Kraje nejméně lidnaté (Karlovarský) mají ve Sněmovně nejmenší zastoupení. Karlovarské voliče zastupuje 5 poslanců, naopak Středočeský kraj 25.

Pro to, aby se stranám přidělovaly poslanecké mandáty, musí získat alespoň 5 % hlasů celostátně. Následně se v jednotlivých volebních obvodech přepočítávají hlasy na mandáty podle již zmíněné d'Hondtovy metody. Ta je popsána zde. Ve zkratce jde o to, že zisk hlasů u stran se dělí řadou čísel (1,2,3,4... - podle počtu rozdělovaných křesel) a výsledky se zařadí za sebou. Mandáty jsou pak distribuovány těm stranám, které se v tomto pořadí umístí výše, tedy v případě zmíněného Karlovarského kraje na prvních 5 místech.

Tento model může vést k tomu, že strany, které dosáhnou v některých krajích i 10 %, nemají v daném obvodu svého poslance. Jednoduše kvůli tomu, že se nerozděluje dost křesel. Na již uvedeném příkladu můžeme ukázat, že v posledních volbách v Karlovarském kraji mandát nezískalo hnutí Úsvit se ziskem přes 8 % nebo TOP 09 s 10% podporou. Naopak KSČM, která zde získala 16 %, mandát získala. Obecně lze Karlovarský kraj nabídnout jako ukázkový příklad nerovnosti, o níž Gazdík mluví.

Menší strany získávají své poslance především ve velkých volebních obvodech (Středočeský, Jihomoravský, Moravskoslezský kraj, Praha...) a v těch menších mandáty až tolik nezískávají. Záleží pochopitelně i na regionální síle stran (KDU-ČSL např. bude spíše získávat mandáty v některých moravských krajích než na Ústecku, byť jde o větší kraj).

Gazdík tak princip fungování popisuje správně. Podívejme se ještě na uvedený případ Strany zelených. Ta v roce 2006 získala přes 6 % hlasů celostátně, ale stačilo jí to na pouhých 6 mandátů (2 v Praze, 1 ve Středočeském kraji, 1 v Jihomoravském kraji, 1 v Moravskoslezském kraji a 1 na Ústecku). Např. v Libereckém kraji získali zelení 9 a půl procenta hlasů, mandát ale nezískali a to právě z výše uvedených důvodů.

Po parlamentních volbách v roce 1998 došlo k ustavení menšinové vlády Miloše Zemana podporované ODS. Tato podoba vlády vešla ve známost jako vláda tzv. opoziční smlouvy - název je odvozen od kontroverzního dokumentu, který mezi sebou dvě jmenované strany uzavřely, a který nese název Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou. V jednom z dodatků této tzv. opoziční smlouvy se ČSSD a ODS dohodly na významné změně volebního systému.

Jak ve svém odborném článku v Politologickém časopise (.pdf, str. 90) uvádí Zdeněk Koudelka, politickým cílem zamýšlené změny bylo, aby nový volební systém umožňoval vznik většinové vlády složené z jedné velké (v té době ODS či ČSSD) a jedné menší politické strany.

Strany opoziční smlouvy plánovaly významně změnit volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny ve třech aspektech: změnit metodu přepočtu hlasů na mandáty z do té doby používané Hagenbach-Bischoffovy metody volební kvóty na modifikovanou d'Hondtovu metodu volebního dělitele. Tento volební dělitel byl modifikován tak, aby byl posílen jeho většinový účinek znevýhodňující malé strany (.pdf, str. 91). Další plánovanou změnou mělo být rozdělení země na velké množství volebních obvodů - 35 - i tento prvek vede ke znevýhodnění malých stran.

Třetí změna (Politologický časopis, Michal Klíma,.pdf, str. 338). se týkala zavedení sčítací uzavírací klauzule - tedy: aby se mohla přepočtu hlasu na mandáty účastnit jedna politická strana, musí překročit 5% klauzuli, volební koalice složená ze dvou politických stran musí překročit 10% klauzuli, tříčlenná volební koalice 15% klauzuli a čtyřčlenná či vícečlenná volební koalice 20% klauzuli.

O vládou navrhovaných změnách s však prezident Václav Havel domníval, že jsou neústavní. V článku 18 odst. 1 Ústavy ČR se totiž lze dočíst, že se volby do Poslanecké sněmovny konají dle zásad poměrného zastoupení.

Havel proto tento zákon nepodepsal a poslal ho k Ústavnímu soudu. Za problematické považoval tři výše zmíněné prvky navrhovaného volebního systému a také stanovení minimálního přídělu mandátů pro volební obvod na 4.

Ústavní soud pak dal svým nálezem č. 16/2001 Sbírky nálezů z ledna 2001 pak dal z velké části prezidentu Havlovi za pravdu: kromě jiného zrušil tři ze čtyř kritizovaných aspektů navrženého volebního systému. V platnosti ponechal zavedení sčítací klauzule.

Vzhledem k zásahu Ústavního soudu přistoupil v roce 2001 Parlament k novelizaci volebního zákona č. 204/2000 Sb., a to novelou č. 37/2002, která platí od 22. ledna 2002 dosud. Novela zavedla klasickou - tedy nikoliv ve prospěch velkých stran modifikovanou - d´Hondtovu metodu volebního dělitele.

Jan Mládek neřekl, že by kvůli neúspěchu v senátních volbách odstoupil, ale že by dal svůj post ministra průmyslu a obchodu k dispozici. „Pokud neuspěji dnes nebo za týden, napíšu dopis předsedovi strany a dám svoji vládní funkci k dispozici. On rozhodne, jestli mám setrvat, nebo nikoliv. Nechci přidělávat problémy ani straně, ani předsedovi, bude to na něm,“ řekl ČTK před druhým kolem senátních voleb.

Co prohlašoval, to po neúspěchu také udělal. Premiér Sobotka však rozhodl, že ministra Mládka z vlády odvolávat nebude. Rozhodující je podle něj práce ve vládě, nikoliv nezvolení do Senátu.

Předseda vlády Bohuslav Sobotka v rozhovoru pro Hospodářské noviny 17. února uvedl: „Mládka odvolávat nebudu, své ode mě slyšel.“ O tři dny později byl však premiérem odvolán.

V květnu 2013 Jan Husák (TOP 09) předložil Sněmovně novelu zákona o elektronických komunikacích (Zk. 258/2014 Sb.), kde v § 63 písm. p (.pdf, str.6) upravuje podmínky pro spotřebitele při ukončení smlouvy s operátorem. Tím skutečně došlo k posílení pozice spotřebitelů.

p) výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, výpovědí ze strany účastníka nebo podnikatele nebo dohodou obou smluvních stran, přičemž výše úhrady nesmí být vyšší než jedna pětina součtu měsíčních paušálů zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, nebo jedna pětina součtu minimálního sjednaného měsíčního plnění zbývajících do konce sjednané doby trvání smlouvy, a výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo účastníkovi poskytnuto za zvýhodněných podmínek,

Tento pozměňovací návrh podpořilo 114 ze 155 přítomných poslanců a byl tedy přijat.

Nově se tak skutečně snížila hrazená částka za předčasné ukončení smlouvy, a to na 1/5, tedy 20 % z celé zbývající částky. Tehdy platný zákon obsahoval § 63, odst. 1 písm. p) (.pdf, str. 10) v následujícím znění: „... výše úhrady v případě ukončení smlouvy před uplynutím doby trvání, na kterou je smlouva uzavřena, včetně výše úhrady nákladů spojených s telekomunikačním koncovým zařízením, které bylo uživateli k využívání služby poskytnuto.“

V tomto volebním období došlo ovšem k velké změně. Prošla novela stejného zákona, která postavení spotřebitele vrátila do bodu před schválením výše popsaného návrhu. Ve zkratce - návrh ztížil přenos čísla mezi operátory a zkomplikoval rovněž odstoupení od smlouvy. Nicméně v hlasování Petr Gazdík osobně podpořil jak pozměňovací návrhy (hlasování o kritizovaném pozměňováku), které v Otázkách Václava Moravce kritizoval, tak i celý zákon. To dokládá záznam z hlasování (pro celý návrh). Pro návrh hlasovali všichni napříč politickým spektrem, vina tedy neleží pouze na koalici, jak místopředseda sněmovny uvádí.

Pozměňovací návrh, který se dá považovat za „protispotřebitelský“ skutečně načetl poslanec ANO. Nicméně hlasovali pro něj zástupci všech stran (nejméně např. zástupci koaličních lidovců) a hlasoval pro něj i sám Petr Gazdík. Připsáním viny pouze vládní koalici se tedy dopouští předseda STAN zavádění.

Poslanec Pfléger z hnutí ANO je jedním z členů hospodářského výboru Poslanecké sněmovny, který se novelou zákona o elektronických komunikacích zabýval. Hospodářský výbor projednával návrh novely dvakrát, poprvé (.pdf, str. 21–22) 22. května 2014 a podruhé (.pdf, str. 5–6) 3. září 2014.

Poslanec Pfléger předložil svůj pozměňovací návrh na druhé schůzi, jeho podstatou je podle zápisu (.pdf, str. 5) „... taková úprava,kdy by podnikatel byl povinen informovat účastníka o možnosti ukončení smlouvy bez postihu a možnosti ukončení této smlouvy pouze v případě změny podstatných náležitostí smlouvyvedoucích ke zhoršení postavení účastníka. "

Konkrétně se jedná o změnu (.pdf, str. 3, pozměňovací návrh A3) § 63 odstavce 6, který oproti předchozímu stavu omezil mj. povinnost operátorů informovat druhou stranu smlouvy o její změně. Nově musí operátoři informovat o změně smlouvy jen ty účastníky, kteří mají ve smlouvě sankci za její předčasné ukončení, a to pouze o podstatných změnách smlouvy (předchozí znění obsahovalo pojem podstatné náležitosti, jejichž výčet byl novelou také zrušen).

Tento pozměňovací návrh prošel jak hlasováním (.pdf, str. 5) hospodářského výboru, tak hlasováním Poslanecké sněmovny a zákon ve znění poslance Pflégera nakonec nabyl i účinnosti.

Co se týče spolupráce poslance Pflégera při přípravě pozměňovacího návrhu s Asociací provozovatelů mobilních sítí (mezi jejíž zakládací a řádné členy patří tři hlavní operátoři působící v České republice), sám poslanec Pfléger se v pořadu 168 hodin (čas 15:20) 18. září 2016 vyjádřil následovně:

„Bylo to na popud Asociace provozovatelů telekomunikačních služeb, který měli v tý době výhrady k současnému zákonu a připravili tenhleten pozměňovací návrh."

Potíže jsou i v otázce vysokorychlostních dat. Po opakovaném předkládání neúspěšných návrhů Národního plánu rozvoje sítí nové generace, jenž byl nutnou podmínkou pro možnost čerpání finanční injekce z Bruselu ve výši 14 miliard korun, se objevují i další problémy. Přestože byl plán schválen v říjnu 2016 vládou, vynořují se nové otázky, přičemž na reakci už může být pozdě.

Cílem je podle dokumentu budování přístupových sítí nové generace, které zvýší míru dostupnosti kvalitního vysokorychlostního připojení k internetu, a zároveň i naplnění předběžné podmínky dle nařízení evropských institucí týkající se zlepšení dostupnosti, využití a kvality informačních a komunikačních technologií.

Přesto je však možné, že se internet k části lidí nedostane. Nyní v březnu se blíží první výzvy, do nichž se mají operátoři zapojit. Jejich sliby pokrýt různá území však nemusí být naplněny a MPO pak bude muset adekvátně reagovat a nabídnout oblast k dotacím, na což však už může být pozdě. Je totiž možné, že žádná výzva k předkládání už nepřijde.

Celou záležitost doprovázely mimo jiné i spory mezi ministerstvem průmyslu a ministerstvem vnitra. Ministr Chovanec vyčítal Janu Mládkovi odklon od společně dohodnutých závěrů týkajících se spolupráce na projektu rozvoje vysokorychlostního internetu a požadoval, aby byly na jeho resort převedeny kompetence MPO. Tuto neshodu řešil premiér Sobotka, který odpovědnost a rozvoj sítí nových generací ponechal MPO.