Petr Pavel

Petr Pavel ve svém projevu připomíná, že letos oslavíme 25. výročí vstupu do Severoatlantické aliance (NATO) – Česká republika do ní vstoupila 12. března 1999. Prezident zároveň upozorňuje na závazek dávat na obranu země 2 % hrubého domácího produktu (HDP), který Česko dle Pavla vstupem do Aliance přijalo, a který by mělo v roce 2024 po dlouhé době znovu splnit.

Přijetí závazku

Výše výdajů na obranu není zakotvena v tzv. Washingtonské smlouvě, kterou bylo NATO založeno. Až po skončení studené války na začátku 90. let ale obranné výdaje členských států výrazně poklesly, a s plánovaným rozšířením Aliance se tak objevila debata o povinném závazku vynakládat na obranu alespoň 2 % HDP.

Tento závazek ministři obrany členských zemí ústně odsouhlasili až v roce 2006. Kvůli finanční krizi v letech 2007–2008 ale řada zemí investice do obrany naopak snížila (.pdf, str. 4–6). Platnost a aktuálnost závazku pak potvrdili čelní představitelé členských zemí Severoatlantické aliance na summitu NATO ve Walesu v roce 2014.

Česká republika ale alokování 2 % HDP na obranu přislíbila již dříve. V rámci individuálních přístupových rozhovorů, které započaly v září 1997, se Česko zavázalo zvyšovat své vojenské výdaje o 0,1 % HDP ročně tak, aby v roce 2000 činily zhruba 2 % HDP. Tento závazek je zmíněn i v předkládací zprávě, na základě které Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas s přístupem České republiky k Severoatlantické alianci.

Výdaje ČR na obranu

Jak je vidět na následujícím grafu, Česku se od vstupu do NATO podařilo 2% hranici překročit v letech 1999 až 2003 a dosáhnout jí v roce 2005. Od té doby však už naše výdaje na obranu této výše nedosáhly.

Pro úplnost doplňme, že data o výši výdajů na obranu v poměru k HDP, které uvádí Ministerstvo obrany ČR, se drobně liší od dat Severoatlantické aliance. Rozdíl je zde zřejmě způsoben odlišnými definicemi výdajů na obranu (.pdf, str. 1) a také tím, že české ministerstvo při výpočtu používá nominální hodnoty výdajů (.xlsx), ale Aliance (.xlsx) vychází z reálné výše výdajů (přepočtených na stálé ceny roku 2015).

Plnění závazku

Vláda Petra Fialy ve svém programovém prohlášení slíbila dodržet závazek tak, aby výdaje na obranu dosáhly úrovně 2 % HDP už v rozpočtu na rok 2025. Fialův kabinet tak na začátku roku 2023 schválil návrh (.pdf) zákona, který dle tiskové zprávy Ministerstva financí „garantuje minimální výdaje na obranu ve výši dvou procent HDP“, přičemž této hranice se mělo dosáhnout od roku 2024 (.pdf, str. 23). Tento návrh poté v průběhu roku 2023 prošel legislativním procesem.

V praxi má pak toto legislativní ukotvení 2% závazku fungovat tak, že vláda při přípravě rozpočtu musí na obranu vyčlenit částku odpovídající minimálně 2 % HDP. Podle vyjádření Ministerstva obrany poté poslanci při projednávání a schvalování rozpočtu ve Sněmovně nebudou moci výdaje pod tato 2 % snížit.

Tento zákon se následně odrazil ve schváleném rozpočtu na rok 2024, ve kterém byly pro Ministerstvo obrany vyčleněny výdaje ve výši 151,2 miliard korun (.pdf). V součtu s výdaji na obranu v jiných kapitolách rozpočtu (např. Správě státních hmotných rezerv, Ministerstva zahraničních věcí, nebo Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost) se jedná o 159,8 mld. Kč. Tato celková částka sice dosahuje hranice 2 % HDP, ke kterým se Česká republika zavázala, právě kvůli výdajům určeným na ostatní instituce než je Ministerstvo obrany ale není jisté, zda se tento závazek podaří splnit. Česko tak bude muset Severoatlantické alianci prokázat, že tyto výdaje s obranou státu souvisejí.

Závěr

Závazek vynakládat na obranu 2 % HDP se stal oficiální politikou NATO až v roce 2014, Česká republika se ho však zavázala plnit už během svého vstupu do Aliance v roce 1999. Státní rozpočet v souladu se schválenou legislativou alokoval na rok 2024 na obranu necelých 160 mld. Kč, čímž by se tyto výdaje vyšplhaly na hranici 2 % HDP. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Dodejme ovšem, že Česko bude muset Alianci prokázat, že všechny navrhované výdaje skutečně souvisí s obranou státu.

Prezident Petr Pavel odpovídá na otázku, zda se na Pražském hradě nedějí věci, o kterých veřejnost neví. Redaktorka totiž naráží na zářijové personální změny, kvůli kterým podle ní nebyli novináři ze situace „moc moudří“. Dále zmiňuje, že se pouze dozvěděli o konci Markéty Řehákové na pozici ředitelky tiskového odboru, a dodává, že hlavu státu na jeho pracovní cestu do USA nakonec nedoprovodila. Pavel následně popsal uskutečněné změny a přiblížil, že si Řeháková nestihla zařídit vízum, jelikož v té době byla na dovolené v Indii, a k delegaci se tak nemohla připojit.

Změny na Hradě

Hrad 5. září oznámil, že Linda Jozwiak Kopecká končí na pozici ředitelky Kabinetu prezidenta republiky. Odbor komunikace jako důvod uvedl, že k tomu došlo v „návaznosti na uvažované změny“, které souvisí s jejím pracovním zařazením. Podle odboru bylo součástí rozhodnutí také „přihlédnutí k jiné pracovní nabídce“, kterou měla Jozwiak Kopecká údajně obdržet.

Současně Hrad ohlásil, že vedoucí Kanceláře prezidenta republiky Jana Vohralíková rozhodla, že tisková mluvčí prezidenta a ředitelka tiskového odboru budou nově dvě samostatné pracovní pozice – do té doby je obě zastávala právě Markéta Řeháková. Příčinou této změny mělo být „velké množství vykonávané agendy“ a pracovní vytížení Řehákové. Ta ke dni publikace námi ověřovaného rozhovoru nicméně stále byla Pavlovou mluvčí.

Na této pozici poté skončila až na začátku října, přičemž k ukončení jejího pracovního poměru mělo podle informací Deníku N dojít dohodou. Na twitteru (nyní X) pak Řeháková uvedla, že důvodem jejího odchodu je „snaha předejít spekulacím o uspořádání vztahů uvnitř prezidentské kanceláře.“

7. září také ČTK informovala o tom, že s platností k 5. září byl zrušen i Kabinet prezidenta, který byl nahrazen sekretariátem. Jeho vedoucí se stala Lucie Obdržálková, která s Pavlem spolupracovala už během jeho volební kampaně. Webové stránky Hradu uvádí, že sekretariát ve spolupráci s ostatními útvary Kanceláře zajišťuje „denní výkon funkce prezidenta republiky a plní další úkoly podle jeho přímých pokynů.“

Média a „mocenský boj“

Již 5. září Seznam Zprávy popsaly, že jsou personální změny důsledkem dlouhodobě vypjaté atmosféry na Pražském hradě, respektive v prezidentské kanceláři. Již v červnu totiž tento server uvedl, že se vytvořily dvě „mocenské skupiny“ – jedna kolem kancléřky Vohralíkové a druhá kolem lidí, kteří s Pavlem spolupracovali již během kampaně. Do druhého tábora pak měla patřit právě Řeháková a Jozwiak Kopecká.

O tomto mocenském souboji informoval také Deník N, který do skupiny kolem Vohralíkové přiřadil také prezidentova přítele a poradce Petra Koláře. V opačném „týmu“ poté měl být i šéf poradců Tomáš Richter. Ten 6. září Seznam Zprávám potvrdil, že se jeho působení na Hradě chýlí ke konci. O svém konci řekl, že jeho „cílem bylo vybrat, poskládat, sladit a zkoordinovat tým expertů, kteří budou poskytovat své odborné služby prezidentovi a relevantním ředitelům odborů.“ Podle Richtera během podzimu dojde ke splnění tohoto závazku.

Zmiňme, že podle zdrojů Deníku N Jozwiak Kopecká žádnou pracovní nabídku nedostala. Lidé z Hradu uvedli, že jim rozhodnutí o jejím konci bylo odůvodněno překračováním pravomocí ze strany bývalé ředitelky Kabinetu. Deník tak uvádí, že „není vůbec jasné, kvůli čemu Jozwiak Kopecká končí a čeho se měla dopustit.“ Server Neovlivní nicméně napsal, že bývalá šéfka kabinetu hlavu státu zavalovala velkým počtem schůzek, z nichž nebyly všechny potřebné. Řeháková pak podle citovaného zdroje nemá dost zkušeností pro vedení tiskového odboru.

Dodejme, že podle Hospodářských novin tyto personální změny připomínají nástup Vohralíkové na post vedoucí kanceláře Senátu před čtyřmi lety, kdy postupně vyměnila třetinu zaměstnanců.

Závěr

Na začátku září tedy skutečně došlo ke dvěma personálním změnám. Na postu vedoucí Kabinetu prezidenta skončila Linda Jozwiak Kopecká a funkce ředitelky odboru komunikace a tiskové mluvčí, které obě zastávala Markéta Řeháková, byly poté rozděleny do dvou. Řeháková nicméně ke dni zveřejnění námi ověřovaného rozhovoru stále zastávala roli tiskové mluvčí Petra Pavla. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Petr Pavel mluví o soudu mezi dvěma energetickými společnostmi, které se účastní tendru na dostavbu jaderného bloku elektrárny Dukovany. Americká firma Westinghouse tvrdí, že vlastní duševní práva na technologie, které používá její jihokorejský konkurent KHNP (Korea Hydro & Nuclear Power). Zmiňme, že tendru na dostavbu elektrárny Dukovany se kromě společností Westinghouse a KHNP účastní ještě francouzská EDF.

Firma Westinghouse se v žalobě, kterou v říjnu 2022 podala k federálnímu soudu v USA, odkazuje na skutečnost, že firmě KHNP pomohla s vývojem jejích prvních reaktorů. KHNP ale tvrdí, že jejich současná technologie se od původní značně liší a porušení duševního vlastnictví se tak nedopustila.

V žalobě Westinghouse uvádí, že vývoz technologií KHNP do zahraničí by měly schvalovat americké úřady, a to právě vzhledem k předchozí pomoci s vývojem. Podle korejských médií chce americká společnost těmito kroky zabránit KHNP, aby mohla nabízet jaderné reaktory Polsku, Česku, a také některým dalším zemím.

Žalobou se zabýval americký federální soud ve Washingtonu. Ten v září 2023 návrh společnosti Westinghouse odmítl a uznal argument KHNP, že pravomoc vymáhat vývozní omezení byla delegována výhradně na amerického ministra spravedlnosti. Soukromá firma Westinghouse, která není vládním subjektem, tak „nemá právní základ pro vymáhání jakýchkoliv opatření vůči společnosti KHNP,“ popisuje korejský zpravodajský server rozhodnutí soudu.

Soud se ale nijak nevyjádřil k tomu, zda KHNP používá technologii firmy Westinghouse, a jestli tak porušila její duševní vlastnictví. Westinghouse už navíc avizovala, že se proti rozhodnutí soudu odvolá.

Doplňme, že mezi společnostmi rovněž probíhá arbitrážní řízení u Korejského výboru pro obchodní arbitráž (KCAB), které je na soudním řízení v USA nezávislé.

Závěr

Federální soud v USA tedy odmítl žalobu společnosti Westinghouse, kterou podala na jihokorejskou KHNP. Americká firma se domáhala toho, aby vývoz technologií KHNP schvalovaly americké úřady, a to kvůli předchozí pomoci s vývojem. Soud však žalobu odmítl s argumentem, že soukromá firma Westinghouse nemá právní základ pro vymáhání opatření vůči KHNP. Společnost následně avizovala, že se proti rozhodnutí chystá odvolat. Výrok prezidenta Pavla tak hodnotíme jako pravdivý.

Prezident Petr Pavel v rozhovoru popisoval svůj názor na to, zda má mít v Rusku Česká republika i nadále velvyslance. Pro kontext uveďme, že českým velvyslancem v Moskvě je oficiálně Vítězslav Pivoňka, který byl do této funkce jmenován v říjnu 2018. Podle zvyklostí měl na tomto postu skončit po čtyřech letech, tedy na konci roku 2022. 

Ministr zahraničí Jan Lipavský tehdy ovšem rozhodl, že Pivoňka na postu zůstane, což zdůvodňoval právě tím, že by při jmenování nového velvyslance muselo Česko požádat Rusko o souhlas. Přestože podle webu Ministerstva zahraničí Pivoňka velvyslancem stále je, podle informací médií od začátku roku 2023 pobývá v Praze, nikoli v Moskvě, a ambasádu řídí nižší diplomat Jiří Čistecký. Právě v této souvislosti se tak začalo diskutovat o tom, zda nového velvyslance jmenovat nebo ne.

Podívejme se nyní podrobněji na proceduru jmenování velvyslance, přesněji jmenování tzv. mimořádného a zplnomocněného velvyslance, který stojí v čele velvyslanectví. V jednom z prvních kroků Ministerstvo zahraničí navrhuje jméno daného diplomata vládě. Pokud kabinet tento návrh schválí, předloží ho k podpisu prezidentu republiky. Ten poté „velvyslance jmenuje s kontrasignací tedy podpisem předsedy vlády.“

Pokud navržená osoba prošla tímto procesem, její životopis ČR posílá hostitelské zemi ke schválení. V případě, že přijímající stát s návrhem souhlasí, vydá tzv. agrément. Upřesněme, že agrément vydává obvykle vláda. Ačkoli např. v Česku kromě premiéra podepisuje tento dokument i prezident, v ruských zdrojích se nám zmínky o prezidentském podpisu najít nepodařilo (.pdf, str. 306, 358).

Po získání zmiňovaného souhlasu úřad prezidenta ČR následně vyhotoví pro daného velvyslance pověřovací listiny, které musí předat hlavě státu hostitelské země. Dnem předání pak oficiálně začíná velvyslancova mise. 

V případě, že tedy bude Česko chtít jmenovat nového velvyslance v Moskvě, bude muset zaslat Ruské federaci žádost ke schválení. Z dostupných zdrojů vyplývá, že žádost směřuje k vládě, ne přímo k samotnému prezidentovi Ruska. Z uvedených důvodů tak výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Na závěr však doplňme, že se nový velvyslanec bude muset setkat s ruským prezidentem a slavnostně mu předat pověřovací listiny. 

Petr Pavel zde reagoval na otázku, jestli je podle něj Rada bezpečnosti OSN funkční, když na jejím zasedání vystupuje ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a před ostatními zeměmi šíří „ohnutá fakta o ruské agresi na Ukrajině“. Ve své odpovědi Pavel nejdříve zmiňoval, že Rada bezpečnosti svým způsobem ochromená je. Dále pak mluvil mj. o tom, že podle něj způsob vyjadřování Sergeje Lavrova na zářijovém jednání Rady ukazuje, že Rusko není připravené k jednání a k míru.

Lavrov o Ukrajině

Sergej Lavrov ve svém projevu 20. září 2023 uvedl, že ukrajinská vláda je složena z neonacistů a rusofobů, kteří nelegitimně převzali moc a kteří nereprezentují zájmy obyvatel Donbasu a Krymu (.pdf, str. 20–23).

Mluvil také o tom, že v roce 2014 tehdejší nové vedení země oznámilo, že jeho „hlavní prioritou je potlačení práv rusky mluvících občanů Ukrajiny“. Proti těm, kteří tuto novou vládu odmítli, pak byla podle Lavrova zahájena „kárná operace“.

Ruský ministr zahraničí vysvětloval, že právě v reakci na to Krym a Donbas uspořádaly referenda, která podle něj byla „v plném souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů“, která jsou zakotvena Chartě OSN. V této souvislosti se následně odkazoval na deklaraci OSN o zásadách mezinárodního práva z roku 1970. Ta dle jeho slov uvádí, že se zásada územní celistvosti vztahuje jen na „státy, které se chovají v souladu se zásadou rovných práv a sebeurčení národů (…) a mají tedy vládu zastupující veškerý lid náležející k danému území“. Zároveň s tím Lavrov upozorňoval, že podle něj současné ukrajinské vedení nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení.

Z výše popisovaných vyjádření tak vyplývá, že se dle Lavrova zásada územní celistvosti na Ukrajinu nevztahuje a platí jen pro ostatní státy. Pro úplnost je zde vhodné připomenout, že se v Chartě OSN všichni členové Organizace spojených národů, včetně Ruska, zavázali, že nepoužijí sílu „proti územní celistvosti nebo politické nezávislosti kteréhokoli státu“ (.pdf, str. 9).

Lavrov o ruské agresi

Prezident Pavel dále poukazuje na vyjádření Sergeje Lavrova o ruské agresi proti Ukrajině. Lavrov měl na zářijovém jednání Rady bezpečnosti mluvit o tom, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“. Přímo tato slova sice ruský ministr zahraničí nepoužil (.pdf, str. 20–25), poukazoval ovšem na to, že je podle něj agresorem naopak Kyjev.

„Dnes je rétorika našich odpůrců plná hesel jako ‚invaze‘, ‚agrese‘ a ‚anexe‘. O vnitřních příčinách problému a o tom, že po mnoho let pěstovali (vedení Ukrajiny, pozn. Demagog.cz) vyloženě nacistický režim, který otevřeně přepisuje výsledky druhé světové války a dějiny vlastního národa, neřeknou ani slovo,“ ohradil se Lavrov proti zmínkám o ruské agresi v projevech svých předřečníků (.pdf, str. 22). Mluvil také o tom, že Kyjev „zahájil válku proti velké části vlastního národa“ a porušoval minské mírové dohody (.pdf, str. 22–24).

Závěr

Shrňme tedy, že Sergej Lavrov na půdě Rady bezpečnosti OSN v září označil ukrajinskou vládu za nelegitimní. Zároveň zmiňoval, že současné vedení Ukrajiny nezastupuje obyvatele Donbasu a Krymu a porušilo jejich právo na sebeurčení. Právě z těchto důvodů se tak podle něj na Ukrajinu nevztahuje zásada územní celistvosti, kterou se Rusko zavázalo dodržovat v Chartě OSN.

Ve svém projevu se Sergej Lavrov také ohradil proti tvrzení některých jiných řečníků, že je Rusko na Ukrajině agresorem. Konkrétně se odvolával na to, že podle něj byl ukrajinský režim dlouhodobě „nacistický“, „přepisoval dějiny vlastního národa“, a sám proti jeho části „zahájil válku“. Výrok Petra Pavla tak hodnotíme jako pravdivý – přesněji jako pravdivý s výhradou, protože Sergej Lavrov nepoužil přímo slova, že „Rusko nepáchá agresi, ale vede operaci“, jak jej cituje Petr Pavel.

Petr Pavel reaguje na otázku ohledně možných změn podoby a fungování Rady bezpečnosti OSN (RB), o kterých na jejím zasedání 20. září mluvil ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. Prezident Pavel odpovídá, že před několika lety se o potenciální reformě RB mluvilo pouze neurčitě, a podotýká, že skoro všechny státy patřící do Rady nyní nutnost úpravy jejího fungování podpořily. Podle něj jde o signál, že se na debatách ohledně možných změn budou návrhy projednávat vážněji než doposud.

Rada bezpečnosti

Nejprve představme Radu bezpečnosti, která je jedním z hlavních orgánů Organizace spojených národů. Jak napovídá už její název, podle charty OSN má Rada na starosti udržování mezinárodního míru a bezpečnosti (.pdf, str. 19–20). Jako jediný orgán OSN má přitom RB oprávnění přijímat rozhodnutí, která jsou následně pro všechny členské státy závazná (.pdf, str. 8), a v případě potřeby i vynutitelná silou.

Rada bezpečnosti má celkem 15 členů. Pět z nich je stálých, zatímco zbývajících deset volí Valné shromáždění OSN (tedy shromáždění všech členských zemí) na období dvou let.

V případě, kdy Rada rozhoduje jen o procedurálních otázkách (např. o schvalování schůzí atp.), pro odsouhlasení věci stačí, aby zvedlo ruku libovolných devět států ze zmíněných patnácti (.pdf, str. 71). V případě rozhodování o „podstatných otázkách“ je nicméně ke schválení nutné, aby kladně hlasovalo nejméně devět zemí, ale žádný z pěti stálých členů nehlasoval proti (.pdf, str. 4, 8). Stálí členové tak mají právo veta, jehož prostřednictvím mohou zvrátit rozhodnutí RB.

Ministerstvo zahraničních věcí v této souvislosti uvádí, že „v posledních letech sílí tlaky na reformu Rady bezpečnosti – jak na její rozšíření, tak na změnu rozhodovacího mechanismu včetně práva veta a jejích pracovních metod“. Zmiňme, že právo veta se stalo problematickým například i kvůli tomu, že Rusko v roce 2022 vetovalo návrh rezoluce kritizující ruskou invazi na Ukrajině a také rezoluci, která navrhla odsoudit anexi čtyř ukrajinských regionů jako porušení mezinárodního práva.

Stálými členy Rady bezpečnosti jsou kromě Ruska a Číny, které zmiňuje prezident Pavel, také Francie, Velká Británie a USA. Zvolenými členy jsou v současnosti Albánie, Brazílie, Ekvádor, Gabon, Ghana, Japonsko, Malta, Mosambik, Švýcarsko a Spojené arabské emiráty.

Vyjádření stálých členů

Přepis zmiňovaného proslovu Volodymyra Zelenského a další záznamy z jednání RB z 20. září je možné najít na webových stránkách OSN (.pdf; .pdf). Pro úplnost doplňme, že debaty na tehdejší schůzi se účastnil i sám Petr Pavel. Ve stejné době nicméně proběhlo i Valné shromáždění OSN, a v našem odůvodnění se tak zaměříme i na to, jak se členové Rady bezpečnosti o její reformě vyjadřovali na této akci.

Zástupci Spojených států přímo na jednání Rady tuto reformu nekomentovali (.pdf; .pdf), na Valném shromáždění o ní nicméně mluvil prezident USA Joe Biden. Odvolával se například na své starší vyjádření ohledně nutnosti zvýšit počet stálých i nestálých členů RB. Podle jeho nynějších slov je přitom také potřeba, aby OSN byla schopná dostat se z patové situace, která „často brzdí pokrok a blokuje konsenzus v Radě“ (.pdf, str. 3). Zjevně tak poukazoval právě na situace, kdy Rusko v RB blokovalo některé rezoluce.

Rusko zastupoval ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, který ve svém projevu před Valným shromážděním mluvil zejména o tom, že Západ podle něj porušil svůj slib, že se nebude rozšiřovat Severoatlantická aliance (NATO). Díle například zmínil, že je podle něj nutné rozšířit Radu bezpečnosti tak, aby v ní měly spravedlivější zastoupení zejména asijské, africké a latinskoamerické státy. Zároveň ale uváděl, že pokusy o reformu fungování OSN podkopávají účel, za kterým byla vytvořena (.pdf, str. 9).

Čínskou lidovou republiku na jednání Rady bezpečnosti zastupoval náměstek ministra zahraničních věcí Ma Čao-sü, o změnách ve fungování Rady ale ve svém vystoupení nemluvil (.pdf, str. 27–28). Podobně tomu bylo i v případě čínského viceprezidenta Chana Čenga, který pronesl projev před Valným shromážděním. V něm jen řekl, že by se OSN měla snažit dosáhnout pokroku ve všech třech svých hlavních pilířích, a to v oblasti bezpečnosti, rozvoje i ochrany lidských práv (.pdf, str. 4).

K reformě na schůzi RB (.pdf; .pdf) ani na Valném shromáždění nevyzvaly Velká Británie (.pdf) ani Francie (.pdf). Obě země však nedávno podpořily konkrétní podoby změn Rady bezpečnosti, díky kterým by měla být více akceschopná. Představitel Francie např. na začátku letošního září upozornil na francouzsko-mexickou iniciativu, jejímž cílem je, aby stálí členové nevyužívali právo veta v případě hlasování týkajících se „masových zvěrstev“ (.pdf).

Postoj volených členů

Dále se zaměříme na státy, které mají v současnosti v Radě bezpečnosti dvouletý mandát. O nutnosti reformovat RB mluvil (.pdf, str. 6) na Valném shromáždění prezident Albánie, podle kterého by se reforma OSN a jejich hlavních orgánů měla zaměřit na zvýšení schopnosti včas zasáhnout v případě ohrožení mezinárodního míru, bezpečnosti a rozvoje. Podle vyjádření prezidenta Brazílie pak RB ztrácí (.pdf, str. 6) svou důvěryhodnost kvůli válkám, které vedou stálí členové s cílem změnit režim či rozšířit své území. To je podle něj důvod, proč se Rada musí rozšířit a její procesy zefektivnit.

Prezident Ghany ve svém projevu sdělil (.pdf, str. 2–3), že je členství v RB pro Ghanu zklamáním. Uvedl také, že celá OSN včetně Rady bezpečnosti potřebuje reformu, aby skutečně odrážela princip demokracie, na kterém byla založena. Ve stejném duchu mluvil např. i přímo na jednání Rady (.pdf, str. 12).

Nutnost reformy, která by mj. vedla k větší efektivitě Rady bezpečnosti, tehdy zmiňoval i maltský premiér (.pdf, str. 16). Podobně se vyjadřoval i prezident Švýcarska (.pdf, str. 14). Zástupkyně Spojených arabských emirátů zase uvedla, že by tato země uvítala více reprezentativní RB a že by rozhovory o její reformě měly probíhat ve vážné atmosféře.

Také premiér Gabonu na Valném shromáždění prohlásil (.pdf, str. 15), že je nutné RB bez prodlení reformovat. Japonsko pak vyzvalo (.pdf, str. 8) k větší transparentnosti a rovnosti stálých a volených členů a také k omezení práva veta.

Zástupci Ekvádoru a Mosambiku o reformě Rady bezpečnosti na jejím jednání (.pdf; .pdf) ani na Valném shromáždění přímo nemluvili (.pdf). Prezident Mosambiku nicméně nastínil potřebu reformovat celou OSN (.pdf, str. 9). Již na začátku září také zástupce Ekvádoru, který tehdy hovořil i za všechny volené členy, vyzval k omezení používání veta, a to zejména v případech, kdy Rada bezpečnosti rozhoduje o opatřeních „zaměřených na prevenci masových zvěrstev“ (.pdf, str. 11–13).

Závěr

Z výše uvedených informací vyplývá, že představitelé Ruska a Číny na Valném shromáždění OSN v září tohoto roku o nutnosti adaptace či změn procesů Rady bezpečnosti skutečně nemluvili. Pro nutnost její reformy se přímo vyslovilo osm členů ze zbývajících 13, devátý stát, Spojené arabské emiráty, pak spíše obecněji zmiňoval „rozhovory o reformě“. V nedávné době podpořily změny v RB také Francie a Velká Británie, a také všechny státy s dočasným mandátem. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Pavel mluví o Organizaci spojených národů (OSN) v kontextu své cesty do USA, kde na Valném shromáždění vystoupil s projevem. V námi ověřovaném rozhovoru naznačil, že bychom neměli podceňovat roli této organizace a uvedl, že podle něj mezi Čechy panuje názor, že je OSN zbytečná, „k ničemu, Rada bezpečnosti bezzubá“. Prezident sice uznává, že např. v případě ruské agrese na Ukrajině je Rada bezpečnosti paralyzovaná, dodává ovšem, že OSN je dle jeho názoru „jediné globální fórum, kde se všechny státy mohou sejít a diskutovat o problémech“, což pokládá za nenahraditelnou záležitost.

OSN oficiálně vznikla 24. října 1945, kdy signatářské země ratifikovaly Chartu OSN (.pdf). Mezi 51 zakládajícími členskými zeměmi bylo kromě velmocí jako Čína, Francie, Sovětský svaz nebo USA také Československo, které při podepisování Charty zastupoval tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk. Dodejme, že Československo bylo spoluzakladatelem také Společnosti národů, předchůdce OSN (.pdf, str. 14).

Po zániku Československa pak musela nově vzniklá Česká republika požádat o připojení do OSN jako nový členský stát. Samostatné Česko je tak členem OSN od 19. ledna 1993.

Prezident Petr Pavel zmiňoval situaci Řecka ve své odpovědi na otázku, která se týkala hospodaření českého státu. Mluvil o tom, že je nutné reformovat důchodový systém, protože je pro stát finančně neudržitelný, obzvláště s ohledem na prohlubující se deficit státního rozpočtu. V tomto kontextu tedy uvádí, že je nutné systém upravit, protože „nechceme skončit v nějaké nucené správě, jako třeba Řecko“.

Pojem nucená správa označuje situaci, kdy je majetek např. osob či firem (typicky zejména bank), spravován jinou úřední osobou. Jak vysvětluje Česká bankovní asociace, nucená správa je „stav fungování pod ochranou nebo správou nuceného správce”.

O zavedení obdoby nucené správy pro Řecko se na evropské úrovni mluvilo kolem roku 2010, tedy v období, kdy se naplno začala projevovat tzv. řecká dluhová krize. Důvodem této krize byl především způsob hospodaření tamních vlád, které zvyšovaly zadlužení země a zároveň falšovaly zprávy o vládním zadlužení. Tyto zprávy o stavu veřejných financí pomohly Řecku i k přijetí eura v roce 2002. Krize v Řecku pak byla jedním z důvodů hlubší krize eurozóny a celé EU.

V období mezi lety 2010 a 2018 Řecko postupně v několika fázích získalo od Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Evropské unie půjčky ve výši 260 miliard eur (v současnosti přibližně 6,2 bilionu korun), aby se vyhnulo státnímu bankrotu. Doplňme, že v loňském roce Řecko splatilo poslední část svého dluhu Mezinárodnímu měnovému fondu. Od roku 2018 si země půjčuje zejména na finančních trzích.

O možnosti uvalení nucené správy na Řecko později v roce 2011 mluvil například i nizozemský premiér Mark Rutte. Podle jeho tehdejšího vyjádření by problematické země, v tomto případě Řecko, měly fungovat pod nucenou správou, kterou by řídil evropský komisař pro dohled nad státními rozpočty, jehož funkce by byla za tímto účelem zřízena. Pro nucenou správu v Řecku se vyslovilo také Německo, země, která na řeckou podporu přispívala největším dílem.

Výměnou za poskytnutí půjček požadoval Mezinárodní měnový fond, Evropská komise a Evropská centrální banka (tzv. trojka) od Řecka provedení řady reforem. Ve spojitosti s poskytnutými finančními balíčky tato trojka od roku 2010 do roku 2022 prováděla zpřísněný dohled nad řeckým hospodařením. Největší neshody mezi řeckou vládou a trojicí věřitelů nastaly v roce 2015 při vyjednávání podmínek třetího balíčku pomoci. Ten nakonec řecký parlament odsouhlasil v srpnu 2015.

Podle souvisejícího memoranda Řecko souhlasilo s tím, že přijme ještě přísnější dohled nad svým finančním sektorem ze strany MMF, Komise a Evropské centrální banky. Memorandum konkrétně uvádělo, že „všechna legislativní či jiná opatření přijatá během programového období, která mohou mít dopad na operace bank (…), by měla být přijata v úzké spolupráci“ se zmiňovanou trojicí věřitelů. To kritizoval mj. někdejší řecký ministr financí Janis Varufakis (.pdf, str. 28) s tím, že Řecko po dobu „dluhového otroctví“ ztratilo svoji suverenitu.

Doplňme, že například týdeník Respekt v roce 2015 uvedl, že řecký parlament odsouhlasil „faktické zavedení nucené správy státu spolkem věřitelů“, kteří budou v zemi dohlížet na zavádění reforem tak, aby zajistili splacení státního dluhu. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel v kontextu výroku hovoří o tom, že z pozice prezidenta pro něj nejsou jednání s ministry a hlavami států něčím novým, neboť se takových schůzí již v minulosti pravidelně účastnil jako předseda Vojenského výboru NATO. 

Vojenský výbor NATO je nejvyšším vojenským orgánem Severoatlantické aliance. Politickým orgánům NATO předkládá doporučení, která považuje za nezbytná pro společnou obranu celkem třiceti členských států aliance. Výbor je tvořen náčelníky Generálních štábů z jednotlivých zemí. Z vlastních řad si pak Vojenský výbor volí na neveřejném zasedání svého předsedu. Petr Pavel tuto funkci zastával mezi lety 2015 a 2018.

Ze své pozice se prezident Pavel, vedle schůzí výboru samotného, účastnil také jednání Severoatlantické rady, tedy nejvyššího orgánu NATO, kam byl jako zástupce Vojenského výboru zván. Severoatlantická rada se přitom schází na několika úrovních, od schůzí stálých zástupců (velvyslanců) členských zemí, přes schůze ministrů obrany a zahraničí, až po jednání premiérů či hlav států. Tato jednání probíhají alespoň jednou za půl roku.

Petr Pavel byl v roli předsedy Vojenského výboru přítomen například při jednáních ministrů zahraničí v roce 2016(fotografie č. 12), 2017 (fotografie č. 1) a 2018 (fotografie č. 6). Jednání premiérů a hlav členských zemí NATO se pak účastnil například v roce 2016 (fotografie č. 20). 

Předseda Vojenského výboru plní mimo jiné i reprezentativní funkci, v rámci níž podniká oficiální návštěvy a setkává se s vládními představiteli zemí NATO i zemí, se kterými NATO udržuje užší kontakty. Prezident Pavel z titulu funkce předsedy výboru jednal například s rumunským prezidentem Klausem Iohannisem, albánským premiérem Edim Ramou či slovenským ministrem obrany Peterem Gajdošem. Oficiální návštěvu podnikl také například do Gruzie, se kterou NATO úzce spolupracuje. Setkal se jak s tamním ministrem obrany, tak i s premiérem a prezidentem.

Na závěr shrňme, že se Petr Pavel během svého působení ve funkci předsedy Vojenského výboru NATO skutečně setkával s ministry, premiéry i hlavami států. Činil tak nejen v rámci schůzí Severoatlantické rady, ale i v rámci samostatné agendy výboru. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel reaguje na dotaz, nakolik jej překvapily nedávné kauzy spojené s Hradem, mezi nimi pak jmenovitě trestní oznámení na některé představitele Správy Pražského hradu a Lánské obory. Pro úplnost dodejme, že Správa Pražského hradu i Lesní správa Lány jsou příspěvkové organizace spadající pod Kancelář prezidenta republiky (KPR).

Petr Pavel a jeho vyjádření k aktivitám hradních úředníků

Současný prezident v minulosti opakovaně mluvil o tom, že chce udělat hloubkový audit prezidentské kanceláře. V rozhovoru pro Prostor X, zveřejněném 31. ledna, uvedl (video, čas 26:05), že „je evidentní, že Kancelář prezidenta už dávno neplnila ten účel, který měla, už dávno ztratila jakoukoli sebereflexi, pokud jde o transparentnost výkonu vysokého státního úřadu, a v rozsáhlé míře prováděli vlastní aktivity často v šedé zóně, ne-li přímo za hranou zákona.“ Na následující přímou otázku moderátora, zda by tyto aktivity mohly vést až k trestnímu oznámení, odpověděl kladně.

Pro Deník N pak 2. února Petr Pavel mluvil o některých konkrétních podezřelých záležitostech, které by dle něj bylo nutné prošetřit. Uvedl (audio, čas 9:05), že na Hradě působí soukromá bezpečnostní agentura, která má nestandardní podmínky přístupu do prostor Hradu. Zmínil (audio, čas 11:05) i dříve odsouzeného a Milošem Zemanem omilostněného bývalého ředitele Lesní správy Lány Miloše Baláka a jeho snahu pokračovat v těžbě kamene v Lánské oboře.

Reakce Hradu

Hrad se krátce nato vůči Pavlovým slovům na svých stránkách skutečně ohradil. Mluvčí prezidenta Zemana, Jiří Ovčáček, zde 3. února zveřejnil prohlášení, které však bylo poměrně neurčité. Pavlova vyjádření mluvčí například spojoval s Pavlovou schůzkou s ředitelem BIS Michalem Koudelkou, která se konala 30. ledna, a uvedl, že po této schůzce Petr Pavel pronesl „řadu závažných obvinění směrem k prezidentu republiky a prezidentskému úřadu“, která by měl nějak doložit. Daná obvinění nicméně Jiří Ovčáček v textu nijak neupřesnil a nelze tedy určit, proti kterým výrokům se Hrad konkrétně vymezoval.

O den později pak reagovala na stránkách Hradu i Kancelář prezidenta republiky (KPR), která se ohradila vůči Pavlovým vyjádřením o tom, že na Hradě působní soukromá bezpečnostní agentura.

Zprávou Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), kterou Petr Pavel zmiňuje, Hrad nicméně ani v jedné z reakcí neargumentoval. Ovčáčkovo prohlášení obsahuje pouze větu, že „prezident republiky Miloš Zeman nebyl ze strany BIS, jiné zpravodajské služby nebo Policie ČR informován o žádném bezpečnostním riziku.“

O hospodaření KPR následně Petr Pavel mluvil i s Milošem Zemanem na schůzce v Lánech, která se konala 13. února. Podle Pavlových slov dosluhující prezident „zpochybnil vůbec oprávněnost hovořit o možném trestním stíhání, když ještě nebyly žádné podklady“, souhlasil nicméně s poskytnutím protokolu z kontroly NKÚ týkající se hospodaření KPR a jí podřízených organizací, tedy Správy Pražského hradu a Lesní správy Lány. Výsledky kontroly tehdy ještě NKÚ nemohl zveřejnit, protože čekal na souhlas policie, která si vyžádala část dokumentů o pracovnících Hradu.

Trestní oznámení

6. března KPR vedená Vratislavem Mynářem informovala o tom, že podá trestní oznámení kvůli hospodaření Správy Pražského hradu. Z porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, zkreslování údajů o stavu hospodaření, porušení povinnosti při správě cizího majetku, krádeže, zpronevěry a podvodu měli být podle KPR podezřelí bývalý ředitel Správy Hradu Ivo Velíšek, jím jmenovaná bývalá ředitelka Odboru zámek Lány Michaela Javůrková a další dosud nezjištění pachatelé.

K páchání trestné činnosti mělo podle vyjádření KPR konkrétně docházet v souvislosti s rekonstrukcí objektu Vikárky, evidencí výběru a svozu peněz v hotovosti v areálu Pražského hradu, s hospodařením se dřevem v areálech Pražského hradu a zámku Lány či v rámci evidence alkoholu ve skladu. Podání trestního oznámení následně potvrdil hradní advokát Marek Nespala.

Závěr

Petr Pavel tedy opravdu v minulosti připustil, že by na hradní úředníky mohlo být podáno trestní oznámení; stejně tak platí, že Kancelář prezidenta republiky v čele s kancléřem Mynářem později informovala o tom, že podá trestní oznámení na některé pracovníky Správy Pražského hradu. Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou, neboť ačkoliv se Hrad zaštitoval BIS, jinými zpravodajskými službami a Policií ČR, konkrétně zprávu NKÚ jako argument pro svou obhajobu nepoužil.