Petr Pavel

Petr Pavel odpovídá na otázku (video, čas 34:42), zda by měl prezident veřejně vystupovat proti vládě, když nesouhlasí s jejími politickými kroky. V odpovědi uvádí, že prezident by měl své výhrady k vládní politice konzultovat spíše s premiérem než je prezentovat veřejně. Jako příklad podle něj špatného přístupu zmiňuje mj. vyjádření Miloše Zemana.

Jednou z prvních kontroverzí Zemanova působení v úřadu prezidenta byla tzv. kauzaHovory z Lán. V roce 2014 ve stejnojmenném pořadu Českého rozhlasu vulgárně komentoval nejen ruskou hudební skupinu Pussy Riot, ale také kroky tehdejší vlády Bohuslava Sobotky v souvislosti s novelou služebního zákona. Dále prohlásil, že vláda podle jeho názoru udělala „základní chybu, že podlehla panu Kalouskovi a zk****la služební zákon“ (audio, čas 47:25).

Miloš Zeman vlády často kritizoval v pořadu Partie Terezie Tománkové na CNN Prima News. V září 2020 této platformy využil k tomu, aby vyjádřil svůj nesouhlas se zrušením tzv. superhrubé mzdy a zavedením 15% daně z příjmu, což navrhl tehdejší premiér Andrej Babiš.

Se současnou vládou prezident Zeman nesouhlasil například ohledně povinného očkování proti covidu‑19, které Fialova vláda zrušila na začátku loňského roku. Tento svůj názor vyslovil rovněž v Partii, a to v únoru 2022.

Ve stejném pořadu se k vládě Petra Fialy postavil kriticky také v prosinci 2022 v souvislosti se – dle jeho názoru – opožděným zastropováním cen elektrické energie. Kritizoval také nedostatečný boj proti inflaci.

Prezident Miloš Zeman tedy v minulosti opakovaně vyjadřoval svůj nesouhlas s vládou v médiích. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Petr Pavel odpovídá na otázku (video, čas 34:42), zda by prezident měl veřejně vystupovat proti vládě, když nesouhlasí s jejími politickými kroky. V odpovědi uvádí, že prezident by měl své výhrady k vládní politice konzultovat s premiérem, spíše než je prezentovat veřejně. Jako příklad podle něj špatného přístupu zmiňuje vyjádření Andreje Babiše.

V mediálních vyjádřeních Andreje Babiše, na jeho profilech na sociálních sítích ani v jiných veřejně dostupných zdrojích jsme jeho slova o tom, že „půjde vládě po krku“, nenašli. Velmi podobně se ale Babiš vyjádřil ve svém videoprojevu, který 3. ledna umístil mimo jiné na svůj facebookový profil. „Já vám garantuji, že pokud mě zvolíte, tak vládě nedám vydechnout,“ uvedl (video, čas 7:04) Andrej Babiš ve svém projevu.

Ačkoli Andrej Babiš nepoužil přesná slova, která uvádí Petr Pavel, skutečně se veřejně vymezil vůči vládě Petra Fialy a dal najevo, že by jako prezident vytvářel na vládu nátlak. Výrok Petra Pavla proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext je důležité doplnit, že se Andrej Babiš o tom, jak by jako prezident postupoval vůči vládě, vyjadřoval v minulosti i jiným způsobem. Například v rozhovoru pro Lidové noviny ze 7. ledna 2023 se nechal slyšet, že nechce s vládou bojovat. „Jako prezident bych neměl problém jí pomáhat,“ uvedl Babiš.

Závěrem můžeme ještě doplnit, že tvrzením, že chce „jít vládě po krku“, se v minulosti proslavil Miloš Zeman. V březnu 1993, po svém zvolení předsedou ČSSD, tak mluvil ve vztahu k tehdejší Klausově vládě.

Waleský summit NATO se konal v září 2014 ve městě Newport. Členské státy NATO zde diskutovaly mimo jiné také o možnostech navyšování svých obranných rozpočtů.

Na summitu byl potvrzen závazek členských států vydávat na obranu dvě procenta HDP. Českou delegaci na summitu vedl prezident Miloš Zeman, s ním se zúčastnil také ministr obrany Martin Stropnický a tehdejší náčelník generálního štábu Petr Pavel.

Miloš Zeman dlouhodobě ve své politické kariéře podporoval, aby se na obranu země dávala 2 % HDP. V programovém prohlášení vlády (.pdf, str. 23), kterou Zeman vedl v letech 1998–2002, je závazek realizace „postupného zvyšování vojenských výdajů o 0,1 % ročně, aby dosáhly v roce 2000 výši 2 % HDP“.

V březnu roku 2014 na tiskové konferenci k výročí 15 let České republiky v NATO například litoval toho, že se výdaje pohybují kolem jednoho procenta. Na plnění dvouprocentního závazku se shodl v roce 2018 také jeho expertní tým. V březnu 2022 pak Miloš Zeman mluvil o tom, že by výdaje 2 % HDP na obranu měly být samozřejmé.

Z uvedených postojů je tak patrné, že prezident Zeman dlouhodobě zvýšení výdajů na obranu podporuje. Tento svůj postoj stvrdil na summitu NATO ve Walesu. Pavlův výrok o Zemanově závazku tak lze hodnotit jako pravdivý.

Petr Pavel po ukončení tříletého postgraduálního studia v oboru velitelsko-štábním zpravodajském (také nazývaném „zpravodajský kurz“) nastoupil v roce 1991 na Generální štáb. Zde vykonával funkci vedoucího staršího důstojníka „odboru řízení vojenských úřadů v zahraničí“.

Dle webu Armády ČR Petr Pavel mezi lety 1993 a 1994 působil jako zástupce vojenského a leteckého přidělence při Velvyslanectví ČR v Belgii (s akreditací pro Nizozemí a Lucembursko), což můžeme obecně označit jako funkci vojenského diplomata či zpravodajce. V roce 1995 se pak stal asistentem ředitele Vojenského zpravodajství.

Petr Pavel v prezidentské debatě serveru Blesk.cz kritizoval Miloše Zemana a jeho spolupracovníky za to, že podle něj udělali z Hradu „pevnost“, mj. proto, aby se prezident vyhnul komunikaci s veřejností a s médii. Dle názoru Petra Pavla mělo dojít k oslabení bezpečnostních opatření na Hradě ve chvíli, kdy došlo k uvolnění bezpečnostní situace.

Kancelář prezidenta republiky začala o bezpečnostních opatřeních na Pražském hradě uvažovat již v září 2015. Mluvčí prezidenta republiky Jiří Ovčáček v té době řekl, že úvahy o zvýšených bezpečnostních opatřeních urychlila protestní akce skupiny Ztohoven z 19. září 2015, jejíž členové na střeše Pražského hradu vyvěsili červené trenýrky.

V listopadu, několik dní po teroristickém útoku v Paříži, při kterém zahynulo více než 120 lidí, se na Pražském hradě zavedla nová bezpečnostní opatření. Příjezdové cesty začali hlídat policisté se samopaly a na silnice byly umístěny zátarasy.

V březnu 2016 došlo v belgickém hlavním městě Bruselu k dalšímu masovému teroristickému útoku, při kterém zemřelo přes 30 lidí. Ve zprávě z 18. května 2016 odůvodnila tisková mluvčí Policie ČR Ivana Nguyenová zavedení přísnějších bezpečnostních opatření na Pražském hradě takto: „V souvislosti s množícími se teroristickými útoky v Evropě byla urychlena koordinace systémové ochrany měkkých cílů, a proto jsme zvýšili i výkon služby v místech s vysokou koncentrací osob (např. obchodní centra, kulturní a sportovní akce, kostely). Mezi tato místa patří i Pražský hrad a s ním spojené i přísnější kontroly, které provádíme v součinnosti s Hradní stráží.“

V létě v roce 2016 zavedl Pražský hrad bezpečnostní kontroly ve formě bezpečnostních rámů u vstupů do Hradu. Toto opatření podle zástupců Hradu reagovalo „na současné bezpečnostní hrozby“ a bylo „v souladu s požadavky bezpečnostních složek.“ Další bezpečnostní opatření bylo zavedeno v květnu 2017, kdy byl omezen počet přístupových míst do areálu Pražského hradu, včetně Jeleního příkopu, kterým si někteří Pražané zkracovali cestu.

Že za přísná bezpečnostní opatření může zhoršená bezpečnostní situace v Evropě, se píše i v tiskové zprávě Pražského hradu z 30. prosince 2017. Bezpečnostní složky dle ní v té době radily Hradu bezpečnostní opatření zachovat, což mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček komentoval takto: „Nevyužít dostupných prostředků ochrany při současné situaci v Evropě by bylo krajně nezodpovědné. Česká republika sice patří k bezpečným zemím, celkově se však bezpečnostní situace v Evropě zhoršuje.“

Pro kontext dodáváme, že bezpečnostní opatření byla od roku 2016 dvakrát dočasně částečně snížena. Poprvé v době od 29. května do 1. června 2020, kdy bylo toto rozhodnutí odůvodněno také tím, že kvůli covidu-19 do Česka nepřijíždí tolik turistů a probíhají kontroly na státních hranicích, čímž kleslo riziko teroristického útoku. Dále pak 30. března 2021 Pražský hrad oznámil zrušení povinných plošných kontrol a byly zavedeny pouze kontroly namátkové. Toto rozhodnutí doprovázelo otevření některých částí hradního komplexu, které byly do té doby kvůli pandemii pro návštěvníky nedostupné. Přibližně o měsíc později, 6. května 2021, ale opět z důvodu zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě Hrad povinné plošné kontroly zavedl.

Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu v současné době podle tiskové zprávy z 15. listopadu 2022 usilují o zrušení nebo úpravu bezpečnostních kontrol, včetně odstranění zátarasů. V tiskové zprávě se uvádí, že se Hrad pokoušel o rozvolnění těchto opatření, narazil ale na odpor Policie ČR a žádá bezpečnostní složky o revizi bezpečnostních opatření. 15. prosince 2022 informoval Hrad o otevření Jeleního příkopu a Královské zahrady veřejnosti. 1. ledna 2023 pak došlo k otevření Obrazárny Pražského hradu.

Podle výše zmíněných vyjádření jak ze strany Policie ČR, tak Pražského hradu, byla důvodem pro instalování zátarasů na Pražském hradě zhoršená bezpečnostní situace v souvislosti s teroristickými útoky v západní Evropě. Výrok Petra Pavla z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Studium postgraduálního zpravodajského kurzu, kterého se Petr Pavel účastnil, bylo rozděleno do tří ročníků (.pdf, str. 31), z nichž první probíhal na Vojenské akademii v Brně, zbylé dva pak na Zpravodajském institutu v Praze. Tento institut spadal pod úsek agenturního průzkumu Zpravodajské správy Generálního štábu (.pdf, str. 182) a jeho úkolem byla „speciální příprava a školení příslušníků agenturního průzkumu“ (.pdf, str. 186).

Petr Pavel byl ke studiu interního postgraduálního kurzu vyslán 1. září 1988 poté, co absolvoval více než rok dlouhý proces „základního výběru“. O rok později – na konci druhého semestru studia – složil odbornou vojenskou jazykovou zkoušku z francouzštiny. V prvním ročníku se zabýval také ruštinou a dalšími předměty, jako například marxisticko-leninskou filozofií nebo velení vojskům.

Třetí semestr Pavlova postgraduálního studia začal v září 1989 (video, 6:19), tedy ještě před změnou režimu. Hodnocení za tento semestr mu bylo vystaveno v únoru 1990 a je v něm uvedeno, že Pavel stále spadal do francouzské jazykové skupiny. Z hodnocení nicméně vyplývá, že se v rámci této fáze studia věnoval nejen jazykům, ale také odborné zpravodajské přípravě. Studium ukončil 26. července 1991.

Závěrem shrňme, že se Petr Pavel v prvním ročníku zpravodajského kurzu věnoval francouzštině, ze které na konci druhého semestru složil odbornou zkoušku, ale i dalším předmětům. Ještě několik týdnů třetího semestru se odehrálo v komunistickém Československu, ale lze říci, že zbývající většinu studia absolvoval po změně režimu.

Petr Pavel se vojákem z povolání stal v roce 1980 ještě během studia na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Poté, co v roce 1983 školu úspěšně absolvoval, nastoupil jako velitel čety k 22. výsadkovému pluku speciálního určení v Prostějově. O dva roky později byl ve stejném útvaru povýšen na velitele výsadkové průzkumné roty.

Prostějovský 22. výsadkový pluk speciálního určení skutečně opustil v roce 1988, kdy byl formálně přemístěn pod Generální štáb Československé lidové armády (ČSLA) a zahájil tříleté postgraduální studium v oboru velitelsko-štábním zpravodajském.

Prezident měl garantovanou zákonodárnou iniciativu v Ústavě Československé socialistické republiky z 11. července 1960, konkrétně v čl. 52 odst. 1. Se změnou státního zřízení na federaci v roce 1969 byla velká část textu „Socialistické ústavy“ nahrazena ústavním zákonem 143/1968 Sb., zákonodárná iniciativa prezidenta však zůstala v čl. 45 odst. 1, a až do rozpadu Československa byla zachována. 

K odebrání zákonodárné iniciativy z prezidentských pravomocí došlo, když Ústava samostatné České republiky nabyla účinnosti 1. ledna 1993. V čl. 50 bylo prezidentovi pouze vytyčeno právo suspenzivního veta k přijatému zákonu (s výjimkou zákona ústavního). Ústavní právník Jan Kysela zrušení zákonodárné pravomoci prezidenta zdůvodnil takto: „Do roku 1992 prezident zákonodárnou pravomoc měl, ale neměl právo veta. Když se pravomoc škrtla, zejména kvůli Václavu Havlovi, který svými návrhy ze začátku 90. let politickou třídu značně jitřil, nahradila se vetem.“ 

Václav Klaus byl při tvoření nové Ústavy v roce 1992 předsedou české vlády. Václav Havel po nezvolení v červencových volbách a následné rezignaci na prezidentský úřad nevykonával žádný úřad, a tak do tvorby Ústavy zasahoval pouze jako soukromá osoba. Ale i tak v srpnu 1992 sepsal esej s názvem Několik poznámek na téma české ústavy. Právě v této eseji Havel píše (str. 14), že právo zákonodárné iniciativy se mu „nezdá být tak důležité, jako suspenzivní veto“, které považoval za pojistku, která „dělá z prezidenta politicky relevantní sílu“.

Seznam Zprávy ve svém článku také popisují, jak moc aktivní roli Václav Havel sehrál při tvorbě ústavy (například návrhem preambule či prosazením pravomoci prezidenta sjednávat mezinárodní smlouvy). Článek ale také ukazuje, jak se své angažmá Václav Havel tehdy snažil utajit právě před Václavem Klausem. Ten si údajně nepřál, aby měl prezident České republiky silné pravomoce, pravděpodobně i kvůli předpokládanému opětovnému zvolení Václava Havla, tentokrát do čela samostatné České republiky.

„Václav Klaus chtěl mít z Václava Havla královnu Alžbětu II. – setkat se s ním každý týden, poreferovat a vypít čaj. Prezident ho měl vyslechnout, pokývat hlavou a odebrat se jezdit na koni. Václav Havel se s touto rolí nechtěl spokojit,“ popsal rozpory mezi Václavem Klausem a Václavem Havlem Cyril Svoboda, tehdejší tajemník komise pro přípravu Ústavy.

Napjaté vztahy a rozdílné porevoluční názory mezi Václavem Havlem a Václavem Klausem jsou veřejně známy a projevily se především při rozdělení republiky, a v rámci toho i při tvorbě nové Ústavy. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok Petra Pavla jako pravdivý.

Petr Pavel se k protiprávní anexi Krymu, k níž došlo v březnu 2014, a k ruské zahraniční politice v minulosti vyjadřoval. Skutečně při tom nejednou zmínil, že se nás situace na Ukrajině týká. Uvedeme několik konkrétních příkladů, kdy od něj tato informace zazněla.

V květnu 2014, tedy měsíc poté, co se na východě Ukrajiny rozhořely boje mezi vládními silami a proruskými separatisty podporovanými Ruskem, Petr Pavel v rozhovoru pro Parlamentní listy řekl: „Ukrajina se nás dotýká mnohem víc, nejen proto, že máme na svém území okolo sto tisíc Ukrajinců, ale hlavně jde o zemi, která leží kousek od hranic. Pokud by se tam tedy nějaký konflikt typu občanské války skutečně rozhořel, zcela určitě se promítne i u nás.“

O rok později – v březnu 2015 – se Petr Pavel před svým nástupem do funkce nejvyššího vojenského představitele NATO nechal v rozhovoru pro Hospodářské noviny slyšet, že „Rusko nevnímá současný stav jako mír, a tak ani my nežijeme v míru“. Poukázal také na to, že „způsob, jakým uplatňuje svou zahraniční politiku a deklaruje permanentní válku, nás nemůže nechat v klidu.“

Dalším příkladem může být jeho vyjádření z listopadu 2018 v rozhovoru zveřejněném serverem Natoaktual.cz při příležitosti 100. výročí vzniku samostatného československého státu. V něm Petr Pavel zhodnotil, že se Česku zatím vyhýbají důsledky geograficky blízkých problémů: „A to může vyvolávat falešný pocit bezpečí. Že problémy, které vídáme v televizi, se nás netýkají. Bohužel se nás týkají bytostně.“

Petr Pavel na svém webu v prosinci 2021 také upozorňoval na rostoucí nebezpečí, že Rusko vstoupí s Ukrajinou do otevřeného vojenského konfliktu. V článku s titulkem„Putin neohrožuje jen Ukrajinu“ kromě jiného napsal: „Není málo lidí, kteří zastávají názor, že (…) problém mezi Ruskem a Ukrajinou se nás netýká a neměli bychom k němu zaujímat jakékoliv stanovisko. Přitom právě u nás by stávající situace mezi Ruskem a Ukrajinou měla vzbuzovat zřetelné historické paralely. Konkrétně k období předmnichovské Evropy.“ Ve stejném textu pak Pavel dodal: „Opakovaná historická zkušenost vede k poznání, že ustupovat zlu znamená uvolnit mu cestu.“

Na závěr je nutné zmínit, že Petr Pavel to, že se konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou nedotýká jen těchto dvou zemí, nezdůrazňoval doslova „ve všech“ svých veřejných vyjádřeních. Od ruské anexe Krymu v roce 2014 ale skutečně několikrát mluvil o tom, že se konflikt na Ukrajině v důsledku týká i České republiky. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Petr Pavel v rozhovoru odpovídá na otázku, ve které moderátorka zmiňovala, že Pavel během období komunistické totality absolvoval zpravodajský kurz, který studenty připravoval na pozici tzv. nelegála či někoho, kdo má „sbírat informace na nepřátele režimu“. Petr Pavel oponuje, že dané studium připravovalo absolventy na více specializací ve vojenském zpravodajství.

Tzv. nelegál, o němž byla v rozhovoru řeč, je pod falešnou identitou vysazen do jiného státu, aby zde pro rozvědku sbíral informace. Kromě toho existují i zpravodajci, kteří v dané zemi pobývají legálně, často jsou součástí diplomatického sboru.

Zpravodajský kurz

Podle dokumentů z Archivu bezpečnostních složek, které Petr Pavel zveřejnil na svém webu, nastoupil v roce 1988 na tříleté postgraduální studium (PGS), kde se věnoval studijnímu oboru velitelsko-štábnímu zpravodajskému. Zkráceně se o něm hovoří jako o zpravodajském kurzu. 

Jeho studenti spadali (.pdf, str. 15–16, 31) pod Zpravodajskou správu Generálního štábu Československé lidové armády (ZS/GŠ ČSLA) (video, čas 3:45). Tato správa byla pověřena organizací a zabezpečováním vojenského výzvědného zpravodajství (.pdf, str. 3), plnila tedy roli vojenské rozvědky v komunistickém Československu. Na rozdíl od vojenské kontrarozvědky, která se zaměřovala i na odhalování nepřátel uvnitř státu, ZS/GŠ ČSLA patřila pod Ministerstvo národní obrany.

Studium výše zmiňovaného kurzu bylo rozděleno do tří ročníků (.pdf, str. 31). První probíhal na Vojenské akademii v Brně a podle dostupných dokumentů se skládal ze studia jazyků, marxisticko-leninské filozofie či předmětů zaměřujících se na cizí armády a velení vojskům. Další dva ročníky už probíhaly v ústředí Zpravodajského institutu v Praze (.pdf, str. 31). Tento institut spadal pod úsek agenturního průzkumu ZS/GŠ (.pdf, str. 182) a jeho úkolem byla „speciální příprava a školení příslušníků agenturního průzkumu“ (.pdf, str. 186).

Bývalí spolužáci o specializacích

Slova Petra Pavla o specializacích potvrzuje spolužák ze stejného zpravodajského kurzu Pavel Zůna. Řekl k tomu: „Pravdou je, že jsme věděli, do jakého kurzu nastupujeme a na co se připravujeme, ale nikdo z nás nevěděl, zda budeme zpravodajskou práci ‚v poli‘ vykonávat, nebo ne. Většina z nás by s největší pravděpodobností skončila někde u nějakého technického nebo analytického oddělení.“

Určité specializace v rámci zpravodajského kurzu částečně potvrdil i Pavel Beneš, další z Pavlových spolužáků. V rozhovoru pro server Echo24.cz uvedl, že příslušník ZS/GŠ, který verboval Beneše do kurzu, mu řekl, že v rámci studia probíhá „příprava na práci v zahraničí, podmíněná zvládnutím cizího jazyka“ a během studia „by následovala další specializace“.

Pavel Beneš je nicméně kritický vůči tomu, jak se Petr Pavel v médiích vyjadřuje o svém studiu ve zpravodajském kurzu. Dřívější slova Petra Pavla o tom, že se chtěl stát vojenským diplomatem, nikoli rozvědčíkem, zpochybňuje. „Nikdo z nás neměl vzdělání na to dělat diplomaty, my jsme byli vojáci školení na to být pomocníky vojenských přidělenců, být jejich očima při výkonu výzvědných činností na území cizího nepřátelského státu v zájmu Varšavské smlouvy.“ Vojenským přidělencem se rozumí diplomatická pozice na některém ze zastupitelských úřadů.

Vyjádření historiků Blažka a Tomka

Historik z Ústavu pro studium totalitních režimů a Muzea paměti XX. století Petr Blažek, který se k minulosti generála Pavla staví kriticky, o Zpravodajskému institutu uvedl, že „byl založen na začátku sedmdesátých let pro přípravu vojenských rozvědčíků. A to jak tzv. nelegálů, tak pracovníků rezidentur ZS GŠ po celém světě“. Studenti jako Petr Pavel se podle (video, čas 9:00) něj „připravovali na dráhu zpravodajců (…), i vojenských přidělenců, ovšem kteří vykonávali zpravodajskou činnost“.

Prokop Tomek, rovněž historik z Ústavu pro studium totalitních režimů, pro Lidové noviny v říjnu řekl, že absolvent daného zpravodajského kurzu mohl být analytikem, vojenským přidělencem nebo „mohl být také vyslán jako důstojník ZS GŠ pod jménem jiné organizace do zahraničí“.

Porevoluční kariéra

Armáda České republiky na svých internetových stránkách uvádí, že po postgraduálním studiu, které dokončil v roce 1991, nastoupil Petr Pavel na Generální štáb. Zde vykonával funkci vedoucího staršího důstojníka „odboru řízení vojenských úřadů v zahraničí“.

Poté mezi lety 1993 a 1994 působil jako zástupce vojenského a leteckého přidělence při Velvyslanectví ČR v Belgii, což můžeme označit jako funkci vojenského diplomata, jak uvádí ve svém výroku Petr Pavel.

Závěrečné hodnocení

Závěrem shrňme, že podle vyjádření bývalých spolužáků Petra Pavla ze zpravodajského kurzu, který Pavel v letech 1988 až 1991 absolvoval, se studenti připravovali na více druhů kariérních pozic, nikoli jen na pozici tzv. nelegála, o níž v dotazu mluvila moderátorka Veronika Sedláčková. Totéž o kurzu uvádí i historikové Petr Blažek a Prokop Tomek. Po studiu nastoupil Petr Pavel v roce 1991 na místo na Generálním štábu a o dva roky později na pozici zástupce vojenského a leteckého přidělence na velvyslanectví v Belgii. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Petra Pavla jako pravdivý.

Pro úplnost však doplňme, že to, do jaké míry zpravodajský kurz připravoval studenty na posty, ve kterých pak měli „sbírat informace na nepřátele režimu“ (podobně jako vojenská kontrarozvědka či přímo StB), nelze z dostupných zdrojů jasně určit.