Robert Plaga

Během 8. volebního období se od ustavující schůze Sněmovny 20. listopadu 2017 až do dnešního dne o kauzách premiéra Andreje Babiše debatovalo několikrát:

19. ledna 2018 se rozhodovalo o vyslovení souhlasu Sněmovny k vydání poslance Andreje Babiše a poslance Jaroslava Faltýnka k trestnímu stíhání. K vydání jak Andreje Babiše, tak Jaroslava Faltýnka byl dán souhlas Sněmovny po několikahodinové debatě o kauze Čapí hnízdo, státním zastupitelství nebo průběhu vyšetřování. Babišův výrok „Žijeme v zemi, kde si můžete objednat stíhání a dostat pravděpodobně někoho do vězení,“ vyvolal u opozice silné reakce. „Jestliže říkáte, že v této zemi je možné objednat si trestní stíhání, už čtyři roky máte odpovědnost za policii a státní zastupitelství i za soudnictví. A co jste udělali pro to, aby to nebylo možné? Nic,“ řekl Pavel Blažek (ODS). Miroslav Kalousek (TOP 09) označil výrok za naprosto šokující: „To neřekl jen tak někdo u piva, ale šéf exekutivy. Předseda vlády členské země EU oznámil všem spojencům, že v České republice je možné objednat si trestní řízení, popřel rovnost před zákonem,“

Ke kauzám Andreje Babiše se poslanci dostali i během jednání o vyslovení důvěry vládě Andreje Babiše, které se konalo 11. července 2018 a skončilo po půlnoci hlasováním, ve kterém vláda důvěru získala. K vyostření situace došlo mezi Andrejem Babišem a Miroslavem Kalouskem. Babiš Kalouskovi tykal a označil ho za „zloděje zlodějského“ a ožralu. Ministerský předseda reagoval na Kalouskova slova o tom, že Babiš v případu Čapí hnízdo křivě přísahal na životy svých dětí.

12. listopadu 2018 Televize Seznam zveřejnila video, které se týkalo únosu Babišova syna na Krym a jeho svědectví v kauze Čapí hnízdo. Opozice se hned po zveřejnění začala bavit o svolání mimořádné schůze a vyslovení nedůvěry vládě. Tato schůze následně proběhla 23. listopadu 2018 a trvala několik hodin. Ivan Bartoš (Piráti) se o premiérovi Babišovi vyjádřil následovně: „V čele vlády by měl stát etický, morální a slušný člověk, který má kredit i před svými politickými oponenty. Takového člověka v čele vlády nevidím." Jan Farský (STAN) se domnívá, že by „republika mohla fungovat mnohem lépe, kdyby se vláda nezmítala v problémech svého předsedy."

Poslanci ODS, Pirátů a Lidovců dále 18. dubna 2019 oznámili záměr vyvolání mimořádné schůze Sněmovny. Jedním z několika důvodů svolání schůze byl i návrh na žádost Evropské komisi o zveřejnění závěru šetření údajného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše. Návrh programu mimořádné schůze byl však zamítnut. Unijní audit o údajném střetu zájmů, který poslanci požadovali po Evropské komisi, byl zveřejněn až na konci května. Předseda ODS Petr Fiala pak ve Sněmovně uvedl, že „expresní výměna na postu ministra spravedlnosti v době, kdy se rozhoduje na státním zastupitelství o obžalobě premiéra a jeho rodiny, že tato výměna, to je krok, který zpochybňuje právní stát u velké většiny občanů České republiky a v očích zahraničí taky." Zmiňovanou výměnou na ministerstvu spravedlnosti Fiala poukazuje na odstoupení Jana Kněžínka z postu ministra a jeho nahrazení Marií Benešovou. Tento krok je kritizován kvůli svému načasování, kdy ten samý týden policie navrhla obžalovat premiéra Babiše.

K poslední větší debatě o kauzách Andreje Babiše došlo při dalším jednání o vyslovení nedůvěry vládě dne 26. června 2019. Opozice iniciovala jednání v reakci na návrhy unijních auditů, které poukazují na údajný střet zájmů při čerpání dotací z Evropské unie. Schůze skončila hlasováním, v němž vláda obstála a důvěru Sněmovny si udržela. Během více než sedmnáctihodinového jednání poslanci debatovali o dosavadním působení vlády i premiérových kauzách. Předseda STAN Vít Rakušan například upozornil, že ministři v evropských zemích i v Česku dříve odstupovali kvůli daleko méně závažným podezřením než těm, která provázejí Babiše. Kritizoval vládu, že řadu problémů včetně digitalizace nebo sucha zanedbává a Sněmovna je musí řešit poslaneckými návrhy.

Vláda Babišova ANO s ČSSD a tolerancí KSČM tak ustála dvě hlasování o vyslovení nedůvěry. Obě schůze byly svolány opozicí mimo jiné i v reakci na postup vyšetřování a průběh kauz premiéra Babiše.

Mezi orgány činné v trestním řízení řadíme podle trestního zákoníku soudy, státní zastupitelství a policejní orgán. Prvním stádiem trestního řízení je přípravné řízení. Jeho hlavním smyslem je prověřit podezření ze spáchání trestného činu a získat dostatek důkazů pro podání obžaloby k soudu. Vyšetřování trestných činů provádí policejní orgán za dozoru státního zástupce.

Tento dozor spočívá hlavně v kontrolní činnosti policejních orgánů v rámci celého trestního řízení. Státní zástupce je tak oprávněn například vydávat závazné pokyny pro vyšetřování, vyžadovat od policie různé materiály a osobně provádět určité úkony během vyšetřování. Pokud není spokojen s výsledky práce, může věc přidělit k řešení jiné osobě v rámci policejního orgánu, nebo i zcela jinému policejnímu orgánu.

Podle zákona o státním zastupitelství zde fungují vztahy nadřízenosti a podřízenosti jak horizontálně, tak vertikálně. Soustavu státního zastupitelství tvoří Nejvyšší státní zastupitelství, vrchní státní zastupitelství, krajská státní zastupitelství a okresní státní zastupitelství. Soustava je založena na systému nadřízenosti a podřízenosti jednotlivých stupňů, kdy jsou nižší stupně přímo podřízeny vždy bezprostředně vyššímu stupni. V čele každého státního zastupitelství stojí vedoucí státní zástupce a ostatní státní zástupci jsou mu podřízeni.

Nejvyšší státní zastupitelství vykonává dohled nad celou soustavou státního zastupitelství. Všechny nižší stupně jsou povinny mu na jeho žádost poskytnout patřičnou součinnost. Zasahovat do samotného procesu vyřizování věcí smí ovšem pouze v případě vrchního státního zastupitelství. Nejvyšší státní zástupce však může, mimo jiné, provádět kontrolu již skončených věcí, a to napříč všemi stupni.

Kontrola skončené věci se může dotýkat kterékoliv trestní i mimotrestní oblasti. Předpokladem kontroly je skončení věci. Tedy vydání pravomocného rozhodnutí, proti kterému už nelze podat žádný opravný prostředek, nebo vyřízení věci jiným konečným způsobem. Hlavním smyslem kontroly je posouzení, zda nedošlo k pochybení a nemělo by dojít k obnovení řízení. Pokud nejvyšší státní zástupce pochybení odhalí, rozhodne o opatřeních vedoucích k nápravě.

Majetkové vlastnictví městských částí je právně složitější. Podle zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a § 13 závazné vyhlášky č. 55/2000, městské části jako takové nemohou vlastnit ani nabýt majetek, a to z důvodu (.pdf, str. 3) zajištění majetkové a územní celistvosti hlavního města Prahy. Právní analýza (.pdf, s. 2–3) podobného problému, vytvořená kanceláří Achour a Hájek v rámci jednání o budově Centrum Palmovka, ukazuje, že praxe vypadá tak, že majetek vlastní město, které ho převede do správy městské části s tím, že daná městská část má veškerá práva a povinnosti vlastníka při nakládání s daným majetkem.

V případě pozemku, na kterém je socha umístěna, je dostupná informace o tom, že ji má městská část Praha 6 ve správě. Socha maršála Koněva se nachází na náměstí Interbrigády v Praze 6-Bubeneč na parcele č. 2114/5. Podle informací z Katastru nemovitostí se jedná o pozemek vlastněný hlavním městem Prahou, se správou pozemku svěřenou městské části Praha 6 (viz výpis z iKatastru).

Co se týká sochy maršála Koněva, zde se dá předpokládat, že i tu má městská část ve správě. V rozhovoru pro Lidovky.cz starosta Prahy 6 Ondřej Kolář informoval, že „socha je ve správě majetku Prahy 6.“

Vzhledem k tomu, že podle platných právních norem správou majetku přechází na městskou část všechna práva a povinnosti vlastníka, je možné souhlasit, že zastupitelstvu městské části socha i pozemek „náleží".

Převážná většina soch a památníků z doby komunistické éry v Maďarsku se momentálně nachází v Memento Parku. Sem byly přesunuty po pádu zdejšího komunistického režimu v roce 1989/1990. K vidění jsou zde například sochy neznámých rudoarmějců, Lenina nebo sovětsko-maďarského přátelství. Socha maršála Koněva zde ovšem chybí. Že v Maďarsku nikdy nebyla žádná socha maršála Koněva, potvrzuje i hungarista Evžen Gál.

Protikomunistické povstání v Maďarsku začalo masivní demonstrací v říjnu roku 1956 v Budapešti. Následovaly boje povstalců se sovětskou armádou, které vyústily v její stažení z Budapešti. 1. listopadu představitel povstání Imre Nagy vyhlásil neutralitu Maďarska. Hlavní zásah sovětské armády, známý jako akce Vichr, začal 4. listopadu. Plán operace vypracoval maršál Žukov. Maršál Koněv byl velitelem útočících jednotek a dostal rozkaz povstání potlačit za jakoukoli cenu. Poslední místa odporu byla likvidována 11. listopadu.

Ačkoliv byla 7. května 1945 oficiálně podepsána bezpodmínečná kapitulace německých vojsk, na území Čech stále operovala Skupina armád Střed. Mimo jiné držela i Prahu, kde vedla boje s povstalci. Pražské povstání vypuklo 5. května 1945 bitvou o rozhlas. Skončilo 8. května 1945 podpisem dohody, která umožňovala německým jednotkám odchod do amerického zajetí.

Na osvobozování Československa se podílely především tři fronty sovětské Rudé armády. Konkrétně 1. ukrajinský front pod vedením maršála Koněva, 2. ukrajinský front pod vedením maršála Malinovského a 4. ukrajinský front pod vedením generála Petrova, později generála Jeremenka. Od března 1945 bojovaly 2. a 4. ukrajinský front proti německým jednotkám v oblasti Moravy a Slezska. 1. ukrajinský front operoval tou dobou v oblasti Berlína a východního Německa. Ze tří jmenovaných uskupení Rudé armády tak vstoupily na území Československa jednotky maršála Koněva jako poslední.

1. ukrajinský front Rudé armády pod vedením maršála Koněva dobyl 8. května 1945 Drážďany a o den později dorazil k Praze. 3. a 4. tanková armáda vstoupily do města, avšak s výjimkou střetu v Dejvicích k žádné větší konfrontaci s německými jednotkami nedošlo. Postup rudoarmějců Prahou byl velmi rychlý a 9. května 1945 v 9:00 ráno mohl maršál Koněv hlásit, že Praha byla osvobozena a očištěna od nepřítele.

Maršál Koněv tak vstoupil do Prahy až poté, co se většina nacistů odešla vzdát se americké armádě. Byl to ovšem skutečně on, kdo dostal do Prahy první sovětské jednotky.

V průběhu ledna a února 2019 uskutečnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mimořádné šetření, kterého se účastnilo (.pdf, str. 4) 99,9 % mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. MŠMT chtělo především zjistit, jaké jsou potřeby jednotlivých škol, a jakým procentem se na výuce podílí nekvalifikovaní učitelé. V době šetření na začátku roku 2019 chybělo (.pdf, str. 80) ve školství 1827 učitelů, od nového školního roku 2019/2020 potřebovaly (.pdf, str. 80) školy 6000 nových učitelů a v delším horizontu bude potřeba (.pdf, str. 80) 3 962 učitelů. Celorepublikově jsou (.pdf, str. 82) nejvíce poptávaní učitelé fyziky na 2. stupni základních škol, a to především v Praze, v Libereckém a v Středočeském kraji. Naopak relativně dostatek je (.pdf, str. 82) učitelů tělesné výchovy na středních školách.

Podle Roberta Plagy (ANO) je potřeba (video, 10:42) zvýšit atraktivitu učitelské profese, a to zvýšením platů učitelů. Je nutné zvýšit především počet absolventů pedagogických fakult, o což se ministerstvo školství snaží (video, 10:48) podle Plagových slov systematickou podporou na zkvalitnění studia. Nakonec má pomoci (11:24) změna zákona o pedagogických pracovnících, která má umožnit absolventům jiných vysokých škol vykonávat učitelské povolání bez pedagogického vzdělání. Do tří let budou mít povinnost si pedagogické studium doplnit.

Ministr Plaga zahájil v květnu 2019 cestu po České republice, na které se setkal s řediteli a ředitelkami škol v Praze a ve Středočeském a Ústeckém kraji. Mezi hlavní probíraná témata patřil především nedostatek učitelů, platy nebo ohodnocení nepedagogických pracovníků. V červnu se setkal s řediteli škol na jižní Moravě. Nový školní rok 2019/2020 zahájil ministr Plaga na Základní škole v Brně. Poté se 3. září zúčastnil slavnostního otevření Základní a mateřské školy v Psárech ve Středočeském kraji.

Mnohé školy skutečně nedostatek učitelů řešily i během prázdnin a těsně před začátkem školního roku. V médiích o tom informovaly např. servery Seznam Zprávy a Lidovky.cz, podle kterých během prázdnin sháněla pedagoga např. Základní škola Slivenec. Podle článku serveru Aktuálně.cz z 1. 9. 2019 chyběl učitel matematiky, českého jazyka a španělštiny i asistenti pedagoga Smysluplné škole v pražském Karlíně. Ředitel školy Jan Korda pro server uvedl: „Letos je situace zatím nejhorší. Touto dobou v minulých letech jsme už učitele obvykle měli.“

Školy ke shánění učitelů využívají i sociální sítě. V létě tam učitele hledala například ZŠ Rozmarýnová v Mostě.

Na Twitteru se objevily i případy, kdy škola hledala náhradu za učitele, který před začátkem školního roku místo odřekl. Jednou takovou byla například Základní škola Nebušice.

Z ještě aktuálnějších volání po náhradě odpadlého učitele jsme na Twitteru nalezli tento příspěvek, který poptává učitele pro Pražské humanitní gymnázium.

V průběhu ledna a února 2019 uskutečnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mimořádné šetření, kterého se účastnilo (.pdf, str. 4) 99,9 % mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. Týkalo se učitelů a učitelek, kteří působili (.pdf, str. 4) na škole k 1. lednu 2019. MŠMT chtělo především zjistit, jaké jsou potřeby jednotlivých škol a jakým procentem se na výuce podílí nekvalifikovaní učitelé.

V České republice se vyskytuje celkem 10 749 mateřských, základních a středních škol. V době šetření na začátku roku 2019 chybělo (.pdf, str. 80) ve školství 1 827 učitelů, od nového školního roku 2019/2020 potřebovaly (.pdf, str. 80) školy 6 000 nových učitelů a v delším horizontu bude potřeba (.pdf, str. 80) 3 963 učitelů.

Co do počtu úvazků, nejvíce chybí (.pdf, str. 82) běžných učitelů na 1. stupních základních škol (1273,6) a učitelů v mateřských školách (917,2). Velká poptávka je také (.pdf, str. 82) po učitelích fyziky či informatiky na 2. stupni základních škol, a to především v Praze, v Libereckém a v Středočeském kraji. Naopak nejmenší poptávka je (.pdf, str. 82) po učitelích na výuku tělesné výchovy na středních školách.

Největším problémem je (.pdf, str. 83) pro školy sehnat učitele strojírenství a strojírenské výroby na střední škole (91,2 % škol tuto skutečnost označilo (.pdf, str. 83) za významný či kritický problém). V Královéhradeckém, Karlovarském a Plzeňském kraji označilo tento problém za významný či kritický 100,0 % škol. Dále je (.pdf, str. 83) problémem sehnat již zmiňované učitele fyziky na základní škole (90,8 %), stejně tak učitele elektrotechniky, telekomunikační a výpočetní techniky na střední škole (90,8 %). Naopak nejsnazší je podle šetření sehnat učitele mateřských škol (35,0 %).

Nedostatek řeší školy, dle ministra Plagy, najímáním učitelů bez kvalifikace. Problém s nedostatkem učitelů by podle něj měla vyřešit např. novela zákona o pedagogických pracovnících. Ta by umožnila zaměstnání lidí i bez pedagogického vzdělání, které by si ale museli do tří let od nástupu dodělat. Návrh zákona předložila vláda Sněmovně v červnu 2019 a nyní se čeká na jeho projednání.

V průběhu ledna a února 2019 uskutečnilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy mimořádné šetření, kterého se účastnilo (.pdf, str. 4) 99,9 % mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol. Týkalo se učitelů a učitelek, kteří působili (.pdf, str. 4) na škole k 1. lednu 2019. MŠMT chtělo především zjistit, jaké jsou potřeby jednotlivých škol, a jakým procentem se na výuce podílí nekvalifikovaní učitelé.

Dle výsledků tohoto šetření působilo (.pdf, str. 5) k 1. lednu 2019 v mateřských, základních, středních a vyšších odborných školách 150 592 učitelů. Z toho 120 096 žen a 30 496 mužů. Průměrný věk učitelů činí (.pdf, str. 8) podle výsledků šetření 47,2 let. V době šetření na začátku roku 2019 chybělo (.pdf, str. 80) ve školství 1827 učitelů a od nového školního roku 2019/2020 potřebovaly (.pdf, str. 80) školy 6000 nových učitelů. Z toho vyplývá, že v září 2019 v systému chyběly asi 4 % učitelů.

Na jaře 2019 vypracovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Mimořádné šetření (.pdf), ve kterém zkoumalo stav učitelského sboru v českém školství. V šetření předaly školy ministerstvu údaje o učitelích a učitelkách působících ve škole k 1. 1. 2019. Údaje poskytlo 8 549 mateřských, základních, středních a vyšších odborných škol, což je 99,9 % škol v těchto kategoriích.

Podle tohoto šetření (.pdf, str. 32) 6,6 % učitelských úvazků náleží učitelům, kteří nesplňují kvalifikační předpoklady zákona o pedagogických pracovnících. Zpráva dále uvádí, že tedy pravděpodobně jsou zaměstnáváni pouze na dobu nezbytně nutnou, či v nezbytném rozsahu. Číslo 6,6 % je celorepublikový průměr, situace se ale liší v různých krajích a ve třech krajích toto číslo skutečně přesahuje 10 %. Konkrétně je to 10,4 % v Praze, dále 12 % ve Středočeském kraji a 12,5 % v kraji Karlovarském.

Úvazků učitelů, kteří si kvalifikaci nedoplňují, je v celorepublikovém průměru 2,5 % – tedy učitelé nedoplňující si kvalifikaci činí 38 % z těch nekvalifikovaných. V Praze je 3,7 % úvazků učitelů, kteří si kvalifikaci nedoplňují, což činí 35,8 % z nekvalifikovaných učitelů. Ve Středočeském kraji je to 5,2 %, tedy 43,3 % z nekvalifikovaných učitelů, a v Karlovarském kraji je celkem 5,5 % úvazků spojeno s učiteli, kteří si kvalifikaci nedoplňují, což činí 44,1 % ze všech úvazků nekvalifikovaných učitelů.

Tabulka dat o úvazcích učitelů v regionálním školství podle splnění požadavků na kvalifikaci ve všech krajích:

zdroj: MŠMT (.pdf)