Tomáš Petříček

Při porovnání první jarní vlny, kdy se evropské země potýkaly s nákazou nemoci covid-19 vůbec poprvé, s právě probíhající podzimní vlnou lze zjistit, že současná situace zasáhla evropský kontinent daleko výrazněji. To znázorňuje i graf níže, zobrazující nové denní potvrzené případy nákazy covidem-19 (v sedmidenním klouzavém průměru) souhrnně za celou Evropu.

Zatímco během jara (první potvrzené případy byly ohlášeny 24. ledna ve Francii) první vlna pandemie kulminovala první dubnový týden s nejvyšším denním přírůstkem 37 747 nakažených (4. duben), současná podzimní vlna dosáhla (k 19. listopadu) svého vrcholu první listopadový týden. Tehdy byl nejvyšší denní počet pozitivně testovaných zaznamenán 6. listopadu, kdy se jednalo až o 313 284 pozitivních případů (dle dat dostupných 20. listopadu).

Byť v současné době došlo dle grafu k mírnému poklesu k průměru cca 260 tisíc případů, stále se jedná o mnohonásobě vyšší počet nových denních případů než na jaře. Podobný tvar mají pak i grafy v případě jednotlivých států, zmiňme např. Slovinsko, Itálii, Spojené království, Německo či Francii.

Dne 13. listopadu byl na tiskové konferenci Ministerstva zdravotnictví představen Protiepidemický systém ČR (PES), který má nově řadit kraje do pěti úrovní, od nichž se má odvíjet následné zavádění opatření. Podle Ministerstva zdravotnictví se tak má zlepšit čitelnost a predikovatelnost epidemického vývoje.

Nově vzniklý PES vychází z dat a ukazatelů, podle kterých se určuje takzvaný index rizika. Ten je následně používán k vyhodnocení (.pdf, str. 3) stupně rizika v daném kraji. Tento index má bodové ohodnocení od 0 do 100 a zahrnuje trendy ve vývoji důležitých ukazatelů (.pdf, str. 3), jako jsou 14denní počty nově pozitivních pacientů, 14denní počty nově pozitivních seniorů (věk 65+), 7denní průměrné pozitivity testů na přítomnost SARS-CoV-2 a dynamika nárůstu počtu nově pozitivních (zjednodušený výpočet reprodukčního čísla).

Těmto ukazatelům je následně pro výpočet indexu přiřazena bodová hodnota (.pdf, str. 2–3), jejíž součet je výsledným číslem indexu rizika:

Na základě údajů, které uvádí Ministerstvo zdravotnictví na svém webu, je největší podíl zemřelých osob s covidem-19 mezi staršími lidmi, tedy ve skupině lidí ohrožených covidem-19. Nejzasaženější věkovou skupinou je kategorie mezi 75 až 84 lety. Podíl této kategorie na celkovém počtu úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19 k 15. listopadu 2020 činí 38,9 %.

Z dat v následující tabulce tedy vyplývá, že Česká republika má velké množství úmrtí lidí s covidem-19, kteří spadají do rizikové věkové skupiny.

Dodejme, že statistika úmrtí je platná k neděli 15. listopadu 2020, protože tento přehled je na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví „aktualizován vždy jednou týdně ve středu v 18.15 h a obsahuje data k neděli“.

Plošné testování klientů v domovech pro seniory a v dalších zařízeních sociálních služeb je nařízeno mimořádným opatřením z 30. října 2020, které také nařizuje pravidelné testování např. v domovech pro osoby se zdravotním postižením (.pdf, str. 1). Mimořádné opatření ze 3. listopadu 2020 nařizuje pravidelné testování zaměstnanců sociálních zařízení (.pdf, str. 1). Obě opatření vstoupila v účinnost 4. listopadu 2020.

Testování v domovech pro seniory a dalších sociálních zařízeních již tedy začalo. Ze začátku testování ovšem doprovázel chaos, jelikož zařízení postrádala instrukce a testy.

Co se týče počtu úmrtí, k 18. listopadu 2020, tedy ke dni, kdy byl rozhovor zveřejněn, činil v České republice celkový počet úmrtí v souvislosti s onemocněním covid-19 6 707 zemřelých.

Česká republika je k 18. listopadu 2020 v počtu denních úmrtí s covidem-19 na milion obyvatel v rámci sedmidenních průměrů na druhém místě, přičemž právě v tento den ji předstihla Bosna a Hercegovina. Do té doby však ČR byla od cca poloviny října v počtu úmrtí na milion obyvatel nejhorší na světě.

V celkových počtech úmrtí v souvislosti s covidem-19 v přepočtu na milion obyvatel se pak z níže vybraných zemí na prvním místě nachází Belgie.

Dne 25. března oznámil Tomáš Petříček v médiích, že kolegům ve vládě navrhne vyslání týmu lékařů do Itálie, aby pomohli v boji proti koronaviru. Nebyl v tom však příliš úspěšný, protože o den později ministr obrany Lubomír Metnar vyslání vojenských lékařů vyloučil s odůvodněním, že jsou potřeba doma. Do Itálie tak Česká republika poslala pouze 10 000 ochranných obleků pro lékaře.

Republika San Marino požádala Českou republiku o pomoc na konci března, ale vláda 6. dubna návrh ohledně zaslání desítek tisíc ochranných prostředků zamítla. Nicméně o tři týdny později byl návrh opět projednán a vyjádřen souhlas (.pdf). Již 29. dubna byl tento dar doručen a předán San Marinu Hasičským záchranným sborem ČR.

Co se týká států západního Balkánu, Severní Makedonie obdržela od České republiky dar v podobě (.pdf) 1 milionu zdravotnických ochranných roušek. Již v březnu Česko pomohlo Slovinsku formou výpůjčky v podobě několika tisíc ochranných pomůcek. 9. dubna vláda schválila humanitární pomoc v hodnotě 25 milionů korun pro země postižené pandemií koronaviru, a to pro Bosnu a Hercegovinu, Moldavsko, Ukrajinu, Gruzii a Kambodžu. Pomoc Řecku vláda schválila (.pdf) 23. dubna a poskytla materiální dar v hodnotě 4,3 milionů korun, jednalo se především o hygienické potřeby do uprchlických táborů.

Francii, která počátkem dubna měla přes 28 tisíc hospitalizovaných lidí s nemocí covid-19, Česká republika nabídla pomoc v podobě 14 míst v nemocnicích pro nakažené koronavirem. Fakultní nemocnice Brno byla připravena přijmout šest pacientů, kteří měli být dopraveni letadlem 6. dubna. Avšak po hovoru s francouzským premiérem Édouardem Philippem Andrej Babiš oznámil, že nabízenou pomoc Francie nevyužije, jelikož situace se začíná lepšit.

Ministr zahraničních věcí a místopředseda ČSSD Tomáš Petříček správně udává, že ČSSD je v Poslanecké sněmovně Parlamentu zastoupena 14 poslanci.

Pro úplnost doplňme, že Tomáš Petříček není poslancem – na rozdíl například od Jana Hamáčka, který je ministrem vnitra a zároveň i poslancem.

Předsedou poslaneckého klubu ČSSD je pak Jan Chvojka.

Na závěr dodejme, že ČSSD ve volbách do Poslanecké sněmovny konaných v říjnu 2017 získala 15 mandátů. V úterý 25. února 2020 z ČSSD ovšem odešel Jaroslav Foldyna. V úterý 7. dubna 2020 Foldyna vstoupil do poslaneckého klubu SPD.

Na úvod zdůrazněme, že výrok zazněl dne 18. listopadu a ověřovat ho tedy budeme na základě informací dostupných tento den. Pojmem superhrubá mzda se označuje základ daně, který je použit při výpočtu zálohy na daň z příjmu fyzických osob. Je dána součtem hrubé mzdy, odvodem zaměstnavatele na zdravotní pojištění (9 % z hrubé mzdy) a odvodem zaměstnavatele na sociální pojištění (25 % z hrubé mzdy). Záloha na daň z příjmu fyzických osob pak tvoří 15 % z tohoto součtu, tedy superhrubé mzdy.

Superhrubá mzda je uzákoněna v § 6 odst. 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Zavedení superhrubé mzdy bylo uvedeno v platnost 16. října 2007 zákonem č. 261/2007 Sb., a to s účinností od 1. ledna 2008. 

Ke zrušení superhrubé mzdy mělo dojít zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (body 14–16). Zákon vstoupil v platnost 30. prosince 2011 a účinnosti měl nabýt 1. ledna 2015. K tomu však nedošlo, jelikož ke zrušení zmíněných bodů došlo vládní novelou č. 267/2014 Sb. v roce 2014. Byť se koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL, která v tu dobu vládla, zavázala (.pdf, str. 11) ke zrušení superhrubé mzdy, neučinila tak.

Opoziční strana ODS se zrušením superhrubé mzdy přišla již před volbami v roce 2017. V roce 2018 pak vytvořila návrh zrušení superhrubé mzdy, který počítal s jednotnou, 15% sazbou. Petr Fiala řekl, že je připraven podpořit i návrh vládního hnutí ANO, který počítá se zrušením superhrubé mzdy a zavedením 15% a 23% daně z příjmu z hrubé mzdy od roku 2021. Druhou zmiňovanou sazbou budou zdaněny příjmy nad 4násobek průměrné hrubé mzdy (v roce 2021 by se mělo jednat o 141 764 Kč měsíčně). 

S tímto návrhem nesouhlasí koaliční ČSSD. Ministr vnitra Hamáček označuje výpadek v příjmech státního rozpočtu 90 miliard Kč za příliš vysoký. Sám pak navrhuje sazbu ve výši 19 % a taktéž zvýšenou 23 %. Ke zrušení superhrubé mzdy se ostatně vláda zavázala již ve svém programovém prohlášení (str. 5), ve kterém se vláda zavázala po zrušení superhrubé mzdy zavést 19% a 23% sazby.

Pro kontext dodejme, že 19. listopadu pak Sněmovna návrh na zrušení superhrubé mzdy skutečně odhlasovala, a to mimo jiné i hlasy ODS.

Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, jelikož hnutí ANO i ODS chtějí prosadit zrušení superhrubé mzdy a zavést 15% sazbu z hrubé mzdy. Podle Petra Fialy byla strana ODS připravena hlasovat i pro návrh hnutí ANO s 15% a 23% sazbou daně z příjmu.

Zavedení bankovní sektorové daně, které se ČSSD opakovaně snažila prosadit, není součástí programového prohlášení (.pdf) současné vládní koalice. Mělo se jednat o odvod z bankovních aktiv. Z objemu aktiv do 50 miliard korun by banka odvedla 0,05 %, do 100 miliard korun 0,1 %, do 300 miliard korun by šlo o 0,2 % a nad tuto částku by se jednalo o 0,3 %.

Předseda ČSSD, vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček hájil tento návrh tím, že se díky němu zvýší příjmy státu: „Bankovní daň by znamenala 14 miliard korun navíc do státního rozpočtu.“ 

Proti tomuto návrhu se ale opakovaně vyjadřoval premiér Andrej Babiš i jiní představitelé hnutí ANO, kriticky se k němu staví také Česká bankovní asociace. Před zavedeném bankovní sektorové daně varoval i Mezinárodní měnový fond. 

Ministryně financí Alena Schillerová například uvedla: „Zkušenosti ze zahraničí dokládají, že takové opatření vede k nežádoucímu zvyšování cen pro konečné spotřebitele, tedy klienty bank. Ve výsledku jej tak nezaplatí banky, ale občané prostřednictvím vyšších úrokových sazeb či bankovních poplatků.“ Upozornila i na to, že by banky mohly přesunout některá svá aktiva do zahraničí.

Když chtěla ČSSD návrh předložit jako poslanecký, ministryně Schillerová upozornila na to, že by se jednalo o porušení koaliční smlouvy. Ta vyžaduje, aby zákony o daních byly předkládány jen jako koaličně dohodnuté, což znamená, že je podpoří nadpoloviční většina ministrů ANO i ČSSD (str. 1).

Kromě toho premiér Babiš namísto bankovní daně prosazoval vytvoření Národního rozvojového fondu, ve kterém by banky přispívaly na financování investičních projektů.

Dne 16. listopadu 2020 pak byla zveřejněna informace, že Národní rozvojový fond získal od České národní banky licenci pro svou činnost. Komerční banky do něj vloží sedm miliard korun, které mají sloužit na investování do infrastruktury, školství či zdravotnictví.

Dalším návrhem, o němž ve výroku mluví Tomáš Petříček, je vládní návrh zákona o dani z digitálních služeb (.pdf). Ten také není součástí programového prohlášení (.pdf) současné vládní koalice. Dani by měly podléhat (.pdf, str. 5–7) internetové firmy s globálním obratem nad 750 milionů eur, které budou mít na území Česka roční obrat za uskutečněné zdanitelné služby minimálně 100 milionů korun. Daň by se tedy týkala např. společností Google, Facebook, Amazon či Apple.

Původně navrhovaná sazba činila 7 % (.pdf, str. 9–12, 43) a do veřejných rozpočtů by podle odhadů Ministerstva financí mohla přinést pět miliard korun ročně.

Po kritice ze strany USA, které daň považují za diskriminační vůči americkým firmám, a obavám z odvetných cel na české výrobce, se koalice dne 10. června 2020 shodla na pětiprocentní sazbě digitální daně (.doc, str. 2). ČSSD přitom od začátku požadovala sazbu 7%. Kromě toho ČSSD prosazovala, aby zákon začal platit ještě letos, zatímco ANO upřednostňuje posunutí účinnosti na leden 2021. 

Důvodem je to, že o digitální dani jedná i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která zastřešuje 36 států včetně České republiky. OECD by se chtěla dohodnout na nových pravidlech pro mezinárodní digitální daň do konce roku 2020. Pokud by se podařilo uzavřít nadnárodní dohodu, Česko by daň na národní úrovni zrušilo. 

Tchaj-wan, respektive jeho politický systém, byl ustanoven roku 1949. Od této doby jsou vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem komplikované. Tchaj-wan, který je v podstatě na Číně nezávislý, neustále bojuje právě proti pozici Číny, která ostrov považuje za svou provincii. Ke značnému zlepšení vztahů došlo roku 1980 na základě čínského návrhu „Jedna země, dva systémy“. Tento návrh ovšem nebyl úspěšný a Čína stále odmítá nezávislost Tchaj-wanu. 

Rostoucí čínskou asertivitu vůči otázce nezávislosti Tchaj-wanu dokazuje přijetí tzv. Zákona proti odtržení v roce 2005, který byl reakcí na znovuzvolení tchajwanského prezidenta Chen Shui-biana prosazujícího politiku nezávislosti na pevninské Číně.

K dalšímu prohloubení problémů došlo po zvolení Cchaj Jing-wen prezidentkou roku 2016 (svůj mandát obhájila v roce 2020). Ta je známa jako bojovnice za autonomii Tchaj-wanu, kterou Čína odmítá. 

Zhoršení vztahů mezi těmito dvěma státy dokazuje i zákaz z čínské strany, který neumožňuje čínským občanům individuální cesty na Tchaj-wan. Platí od července minulého roku. Mezi další příklady zhoršených vztahů patří i to, že tchajwanští zástupci nebyli pozváni na každoroční setkání WHO. „Mohou za to samozřejmě nevyřešené diplomatické vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou, ale jde tady taky o velmi úspěšnou vlivovou politiku ČLR, v pronikání do mezinárodních organizací a jejich ovlivňování.“ Tak zněl komentář tchajwanského ministra zahraničí k této věci.

Pravdou je také fakt, že Čína se ohledně kontaktů s Tchaj-wanem chová agresivněji i v komunikaci s Českou republikou. Příkladem může být už kauza z minulého roku, kdy zástupci Čínské lidové republiky požadovali odchod tchajwanského delegáta ze setkání investorů se zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu. Z nedávné doby jde také o kauzu „výhružného“ čínského dopisu, který Jaroslava Kuberu varoval před případnými následky jeho cesty na Tchaj-wan. 

Za poslední půl rok se ve formátu Rady pro zahraniční věci uskutečnilo celkem 17 jednání, vztahy s Čínou byly hlavním tématem jednání ministrů 29. května 2020. Ministři zde řešili oblast obchodu, klimatu, ale také lidských práv. V souvislosti se situací ohledně Hongkongu přijala Rada společnou deklaraci, kde vyjádřila „hluboké znepokojení nad kroky, jež podnikla Čína dne 28. května a jež nejsou v souladu s jejími mezinárodními závazky (společné čínsko-britské prohlášení z roku 1984) ani s hongkongským základním zákonem (…)“. Pro vysvětlení dodejme, že 28. května čínský parlament schválil přijetí nového bezpečnostního zákona, který má potlačovat teroristické a separatistické aktivity. Dle kritiků však zákon ohrožuje autonomní status Hongkongu.

Rozsáhlé jednání o Číně na Radě ministrů zahraničních věcí proběhlo i o rok dříve, 18. března 2019. Dne 21. listopadu 2019 se pak ministři zahraničních věcí zabývali vztahy mezi Čínou a USA.

Dodejme, že den po uskutečnění ověřovaného rozhovoru se konalo další jednání Rady zahraničních věcí, zde byly vztahy s Čínou pouze jedním z témat, nicméně znovu se řešila otázka Hongkongu a vysoký představitel pro SZBP navrhl zahájit bilaterální dialog zaměřený na výzvy vyplývající ze vztahů s Pekingem.

Do budoucna jsou důležité také summity na nejvyšší politické úrovni, nejprve mezi lídry EU a Číny ve formátu videokonference 22. června 2020 a také summit lídrů členských zemí EU a Číny, který byl však prozatím kvůli pandemii odložen. S návrhem uskutečnění summitu v Lipsku přišla v lednu 2020 německá kancléřka Angela Merkelová. Německo od 1. července 2020 převezme předsednictví Rady EU a vztahy s Čínou by měly být jednou z důležitých oblastí. Dalším důležitým tématem bude vypořádání se s následky pandemie covidu-19.