Tomáš Petříček

Evropská komise v souvislosti s pandemií koronaviru upravila svůj pracovní program tak, aby mohla lépe reagovat na škody způsobené nákazou. Mezi těmito změnami je i boj proti daňovým únikům, a to pomocí stanovení sjednoceného základu daně z příjmu právnických osob, konkrétně v rámci jednotných daňových pravidel. Mezi další její plány patří vypracování nové farmaceutické strategie, nového plánu pro kritické suroviny či větší důraz na digitalizaci ekonomiky.

Ministr Petříček ve výroku uvádí, že není běžnou diplomatickou praxí, aby jedni z nejvyšších státních představitelů zemí EU navštěvovali Tchaj-wan. 

Česká republika a další země uznávají takzvanou politiku jedné Číny, podle které vláda Čínské lidové republiky (ČLR) jako jediná vládne entitě zvané „Čína“ a podle které Čínská republika (Tchaj-wan) není oficiálně uznávána jako samostatný stát. Diplomatické styky s vládou Tchaj-wanu byly přerušeny již v roce 1949, kdy byla zároveň uznána Čínská lidová republika. Vztahy s Tchaj-wanem jsou od té doby pouze (.pdf, str. 15) na ekonomické a kulturní úrovni, diplomatické vztahy jsou vedeny s vládou Čínské lidové republiky.

Tento přístup zastává také Evropská unie, postoj ČR je tedy zcela v souladu s evropskou politikou. EU uznává politiku jedné Číny a Tchaj-wan bere jako ekonomickou entitu, se kterou má silné obchodní vztahy. Dále vyzývá k dialogu mezi oběma stranami a jakákoliv dohoda mezi Čínskou lidovou republikou a Tchaj-wanem podle ní musí být akceptována oběma stranami a přihlížet k zájmům tchajwanského obyvatelstva.

Co se týče přístupu konkrétních evropských politiků, tak například kancléřka Angela Merkelová Čínu navštěvuje velmi často. Za dobu svého úřadování ji navštívila do roku 2019 celkem dvanáctkrát. Pevnost jejího postoje k Číně je doložitelná například tím, že se distancuje od Trumpova zpochybnění politiky jedné Číny. Podobně jako kancléřka Merkelová k Číně přistupuje francouzský prezident Emmanuel Macron, který na společném setkání s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem prohlásil: „Máme mezi sebou rozdíly… Nikdo z nás není naivní. Ale my respektujeme Čínu… a přirozeně očekáváme od našich velkých partnerů, že také respektují jednotu Evropské unie stejně jako její hodnoty.“

Jak se zdá, právě dodržování politiky jedné Číny vede většinu zemí k opatrnosti, pokud jde o diplomatické styky s Tchaj-wanem. Odborník na čínskou zahraniční politiku Andrew Small odpověděl na otázku, zda nejvyšší ústavní představitelé běžně navštěvují Tchaj-wan:

„Jsou vzácností. A spolu s postavením daného politika roste také síla čínské reakce, ať už se jedná o cizince cestující na Tchaj-wan, nebo Tchajwance na návštěvě v ostatních zemích. Spojené státy tam například neposílají členy vlády, jen ve velmi výjimečných případech. Natož viceprezidenta.“

Cesty vysokých ústavních představitelů na Tchai-wan jsou tedy spíše výjimkou. Jednou z nich je cesta bývalého předsedy belgického senátu Jacquese Brotchiho, který ji uskutečnil v květnu 2019. O tom, že se nejednalo o zcela běžnou diplomatickou návštěvu, svědčí slova Brotchiho, který uvádí, že měl pokyny z čínské strany, jak se během návštěvy chovat: „Varovali mě, ať si dávám pozor a neposkytuji žádná prohlášení. Což jsem dodržel, ani jednou jsem tam nepromluvil do mikrofonu. Neposkytl jsem žádný rozhovor, ani potom v belgických médiích." O tom, že návštěvy evropských politiků na Tchai-wan nejsou zcela obvyklé, může svědčit i snaha (.pdf str. 14) tchajwanské diplomacie je zorganizovat.

Ministr Petříček ve svém výroku naráží na současné kroky Číny vůči Hongkongu. Ten byl roku 1997 Velkou Británií vrácen zpět Číně, přičemž ta se zavázala dodržovat místní ekonomické a společenské uspořádání minimálně po dobu 50 let podle hesla „jedna země, dva systémy“.

Po přijetí tzv. bezpečnostního zákona 28. května Všečínským shromážděním lidových zástupců panuje obava, že tento zákon by mohl narušit svobody a práva daná Hongkongu při jeho znovupřipojení k Číně. Po přijetí tohoto zákona Čínou vydala Evropská unie prohlášení, v němž vyjadřuje obavy z narušení autonomie Hongkongu a zároveň je hluboce znepokojena snahou Číny neplnit své mezinárodní závazky, které přijala v roce 1997 při převzetí Hongkongu. K tomuto prohlášení se připojily i některé další evropské státy, které přitom nejsou součástí EU, např. Island, Norsko, Černá Hora či Albánie. O situaci v Hongkongu se ovšem zajímají i další státy světa a své znepokojení nad tamní situací vyjádřila například i Kanada, USA nebo Austrálie. Otázka Hongkongu byla znovu zmíněna ze strany EU při vzájemných obchodních jednáních v druhé polovině června 2020. 

Vzhledem k tomu, že Velkou Británii pojí s Hongkongem společná minulost, zaznívají od britských představitelů ještě silnější prohlášení. Britský premiér Boris Johnson například uvedl, že Velká Británie je ochotna pozměnit svá imigrační pravidla tak, aby 3 miliony obyvatel Hongkongu mohly přicestovat do Velké Británie na dobu 1 roku s možností dalšího prodloužení, přičemž na konci tohoto procesu by mohl být i zisk britského občanství. 

Podmínky udělení azylu stanovuje zákon č. 325/1999 Sb., o azylu. Pro upřesnění uvádíme také pojem mezinárodní ochrany. Podle zákona se mezinárodní ochranou myslí ochrana poskytnutá cizinci formou azylu nebo doplňkové ochrany.

Azyl je „ochranný status, který stát poskytuje státnímu příslušníku třetí země nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s rizikem jejího pronásledování (…)“. Zatímco doplňkovou ochranou se myslí „(…) další forma mezinárodní ochrany, která se uděluje cizincům, kteří nesplňují důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jejich případě jsou důvodné obavy, že pokud by byli tito cizinci vráceni do státu, jejichž jsou státními občany (v případě osob bez státního občanství do státu jejich posledního trvalého bydliště), by jim hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy (…)“.

Tomáš Petříček zde ovšem mluví pouze o osobách s azylem (přičemž nebereme v potaz slovo politický, protože se pojem používá také pro nepolitické azylanty). Důvodů k jeho udělení může být celá řada, jako například odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství atd. Podle (.pdf) Ministerstva vnitra je počet lidí se statutem azylanta 954 (k 31. prosinci 2019). Z toho je 354 azylantů z Evropy, nejvíce z Ruské federace (129), Běloruska (108) a Ukrajiny (92). Asijských azylantů je 480, nejvíce z Myanmaru (145), Iráku (51) a Sýrie (48). Z Číny pochází 19 azylantů. Celkem je tedy u nás v současné době 834 azylantů z Evropy (převážně té východní) a Asie. Tomu pak zhruba odpovídá (.pdf, str. 43) i celkových 1 111 udělených azylů v období 2008–2018. Pro srovnání uvádíme, že doplňková ochrana byla v tomto období udělena 1 862 lidem (.pdf, str. 43).

Antidumpingová opatření poskytují legislativní ochranu evropským výrobcům a zajišťují jim konkurenceschopné místo na domácím trhu. O dumping se jedná, pokud je tentýž výrobek vyvážen za nižší cenu, než za kterou je prodáván na domácím trhu. Rozdíl mezi vyšší cenou na domácím trhu a nižší exportní cenou je dumpingovým rozpětím. 

Evropský výrobce může podat podnět Evropské komisi, pokud se ocitne v nepříznivé hospodářské situaci, která může být přičtena dovozu výrobků za dumpingové ceny. Výsledkem šetření mohou být uložená antidumpingová opatření, která jsou zpravidla přijata na období 5 let.

Výrobci z České republiky mohou uplatňovat své požadavky na ochranu před dumpingovými dovozy prostřednictvím příslušného výrobního odvětví EU. To v praxi znamená, že žadatel musí mít podporu výrobců v rámci EU představujících minimálně 25 % celkové výroby EU.

Konkrétněji pravomoci a pravidla v rámci EU v boji s dumpingovými dovozy stanovuje Nařízení (.pdf) Evropského parlamentu a Rady EU o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie.

Tchaj-wan, respektive jeho politický systém, byl ustanoven roku 1949. Od této doby jsou vztahy mezi Čínou a Tchaj-wanem komplikované. Tchaj-wan, který je v podstatě na Číně nezávislý, neustále bojuje právě proti pozici Číny, která ostrov považuje za svou provincii. Ke značnému zlepšení vztahů došlo roku 1980 na základě čínského návrhu „Jedna země, dva systémy“. Tento návrh ovšem nebyl úspěšný a Čína stále odmítá nezávislost Tchaj-wanu. 

Rostoucí čínskou asertivitu vůči otázce nezávislosti Tchaj-wanu dokazuje přijetí tzv. Zákona proti odtržení v roce 2005, který byl reakcí na znovuzvolení tchajwanského prezidenta Chen Shui-biana prosazujícího politiku nezávislosti na pevninské Číně.

K dalšímu prohloubení problémů došlo po zvolení Cchaj Jing-wen prezidentkou roku 2016 (svůj mandát obhájila v roce 2020). Ta je známa jako bojovnice za autonomii Tchaj-wanu, kterou Čína odmítá. 

Zhoršení vztahů mezi těmito dvěma státy dokazuje i zákaz z čínské strany, který neumožňuje čínským občanům individuální cesty na Tchaj-wan. Platí od července minulého roku. Mezi další příklady zhoršených vztahů patří i to, že tchajwanští zástupci nebyli pozváni na každoroční setkání WHO. „Mohou za to samozřejmě nevyřešené diplomatické vztahy mezi Tchaj-wanem a Čínou, ale jde tady taky o velmi úspěšnou vlivovou politiku ČLR, v pronikání do mezinárodních organizací a jejich ovlivňování.“ Tak zněl komentář tchajwanského ministra zahraničí k této věci.

Pravdou je také fakt, že Čína se ohledně kontaktů s Tchaj-wanem chová agresivněji i v komunikaci s Českou republikou. Příkladem může být už kauza z minulého roku, kdy zástupci Čínské lidové republiky požadovali odchod tchajwanského delegáta ze setkání investorů se zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu. Z nedávné doby jde také o kauzu „výhružného“ čínského dopisu, který Jaroslava Kuberu varoval před případnými následky jeho cesty na Tchaj-wan. 

Za poslední půl rok se ve formátu Rady pro zahraniční věci uskutečnilo celkem 17 jednání, vztahy s Čínou byly hlavním tématem jednání ministrů 29. května 2020. Ministři zde řešili oblast obchodu, klimatu, ale také lidských práv. V souvislosti se situací ohledně Hongkongu přijala Rada společnou deklaraci, kde vyjádřila „hluboké znepokojení nad kroky, jež podnikla Čína dne 28. května a jež nejsou v souladu s jejími mezinárodními závazky (společné čínsko-britské prohlášení z roku 1984) ani s hongkongským základním zákonem (…)“. Pro vysvětlení dodejme, že 28. května čínský parlament schválil přijetí nového bezpečnostního zákona, který má potlačovat teroristické a separatistické aktivity. Dle kritiků však zákon ohrožuje autonomní status Hongkongu.

Rozsáhlé jednání o Číně na Radě ministrů zahraničních věcí proběhlo i o rok dříve, 18. března 2019. Dne 21. listopadu 2019 se pak ministři zahraničních věcí zabývali vztahy mezi Čínou a USA.

Dodejme, že den po uskutečnění ověřovaného rozhovoru se konalo další jednání Rady zahraničních věcí, zde byly vztahy s Čínou pouze jedním z témat, nicméně znovu se řešila otázka Hongkongu a vysoký představitel pro SZBP navrhl zahájit bilaterální dialog zaměřený na výzvy vyplývající ze vztahů s Pekingem.

Do budoucna jsou důležité také summity na nejvyšší politické úrovni, nejprve mezi lídry EU a Číny ve formátu videokonference 22. června 2020 a také summit lídrů členských zemí EU a Číny, který byl však prozatím kvůli pandemii odložen. S návrhem uskutečnění summitu v Lipsku přišla v lednu 2020 německá kancléřka Angela Merkelová. Německo od 1. července 2020 převezme předsednictví Rady EU a vztahy s Čínou by měly být jednou z důležitých oblastí. Dalším důležitým tématem bude vypořádání se s následky pandemie covidu-19.

Poslední jednání Rady EU ve formátu Rady pro zahraniční věci za účasti ministrů zahraničí členských zemí EU se před odvysíláním OVM uskutečnilo 29. května 2020. Vztahy s Čínou zde byly hlavním tématem. Ministři řešili oblast obchodu, klimatu, ale také lidských práv. V souvislosti se situací ohledně Hongkongu Rada přijala společnou deklaraci, kde vyjádřila „hluboké znepokojení nad kroky, jež podnikla Čína dne 28. května a jež nejsou v souladu s jejími mezinárodními závazky (společné čínsko-britské prohlášení z roku 1984) ani s hongkongským základním zákonem (…)“. Pro vysvětlení dodejme, že 28. května čínský parlament schválil přijetí nového bezpečnostního zákona, který má potlačovat teroristické a separatistické aktivity. Dle kritiků však zákon ohrožuje autonomní status Hongkongu.

Konkrétnější cíle, o kterých hovoří ministr Petříček, v závěrech uveřejněných na webu Rady nejsou explicitně vyřčeny, nicméně můžeme soudit, že tím má na mysli plán uskutečnění zmíněných summitů, neboť se toto téma řeší již delší dobu. K závěrům jednání je přiložena strategie EU ve vztahu k Číně (.pdf), z čehož můžeme předpokládat, že diskuse o vzájemných vztazích z ní bude vycházet. Konkrétně se jedná např. o důraz na multilateralismus, oblast klimatických změn, jadernou dohodu s Íránem, obchodní vztahy nebo problematiku 5G sítí.

Ministr Petříček také rozděluje mezi dvěma summity – summitem lídrů a summitem EU – Čína. Summit EU – Čína se měl uskutečnit v Pekingu a jedná se o klasický formát jednání mezi lídry EU a Číny. Kvůli koronavirové pandemii byl 17. března odložen. Summit lídrů by se měl uskutečnit v německém Lipsku a jedná se o setkání lídrů členských zemí EU a Číny, pod záštitou německého předsednictví. V Lipsku měl být přítomen čínský prezident Si Ťin-pching. Toto setkání bylo 4. června odloženo a nové datum bude stanoveno později.

.@eucopresident spoke with Chancellor Merkel today about the #EUChina meeting in #Leipzig 

They agreed that because of the #Corona pandemic, it cannot take place at the scheduled time in September @RegSprecher https://t.co/YZqPeekRC2

— Barend Leyts (@BarendLeyts) June 3, 2020

S návrhem uskutečnění summitu v Lipsku přišla v lednu 2020 německá kancléřka Angela Merkelová. Německo od 1. července 2020 převezme předsednictví Rady EU a vztahy s Čínou by měly být jednou z důležitých oblastí, ačkoliv tím nejdůležitějším tématem bude vypořádání se s následky pandemie COVID-19.

Dodejme, že 22. června 2020 se minimálně uskuteční videokonference mezi lídry EU a Číny, a ačkoliv je setkání v Lipsku prozatím odloženo, jeho uskutečnění je stále na pořadu dne, ministr Petříček má tedy pravdu, že se uskuteční dva summity a že se jedná o významné momenty vzájemných vztahů.

Dne 9. června předseda Senátu Miloš Vystrčil potvrdil svou zahraniční cestu na Tchaj-wan. Ta by měla proběhnout na přelomu srpna a září 2020. Vystrčil také uvedl, že počítá s využitím vládního letadla. Musí však podat žádost na Ministerstvo obrany. Ministr obrany Metnar už dopředu potvrdil, že jí vyhoví. Cestu plánoval už jeho předchůdce Jaroslav Kubera, který však v lednu zemřel. Už dříve ji nedoporučovali prezident Zeman, premiér Babiš ani předseda Poslanecké sněmovny Vondráček. O Kuberově plánované cestě jsme psali už dříve, například zde.

Cestu nedoporučuje ani ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček. Pro server iROZHLAS.cz uvedl: „Cestu panu předsedovi doporučit nemohu. Vláda mu ji nemůže ale ani zakazovat.“ Serveru Seznam Zprávy pak ještě řekl, že mu ji on sám zakazovat nemůže a ani nechce. Podle ministra vnitra a předsedy ČSSD Hamáčka se Senát ohledně zahraničních cest rozhoduje sám a vláda nemůže jeho rozhodnutí nijak omezit, avšak cesta na Tchaj-wan podle něj vybočuje z politiky jedné Číny, kterou Česká republika uznává. Nesouhlas s cestou vyjádřilo i Čínské velvyslanectví u nás.

Naopak podporu má Vystrčil například u některých představitelů opozičních stran, a to u Pirátů, KDU-ČSL, ODS nebo TOP 09.

Koordinaci a financování zahraničních cest ústavních činitelů pak upravuje Usnesení Vlády ČR ze dne 5. prosince 2012 a Příloha k tomuto Usnesení. „Výdaje související s pracovní zahraniční cestou ústavních činitelů (…) jsou hrazeny výhradně z rozpočtu příslušných kapitol státního rozpočtu.“ (str. 5 Přílohy). Podle § 20 Zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky „leteckou dopravu ústavních činitelů, včetně nezbytného počtu osob jejich doprovodu, vyplývajícího z účelu dopravy, zabezpečuje armáda vyčleněnými vojenskými dopravními letadly.“ Podle § 75 Zákona č. 49/1997 Sb. o civilním letectví lze „lety za účelem přepravy ústavních činitelů (…) uskutečňovat se souhlasem státu zastoupeným vládou.“ Na toto ustanovení pak navazuje další usnesení vlády, podle kterého leteckou dopravu zabezpečuje Ministerstvo obrany. Předsedovi Senátu „se poskytuje letecká přeprava v souvislosti s výkonem funkce bezúplatně“ a jeho lety „se neomezují“.

Je tedy pravda, že ministr zahraničí skutečně nemůže předsedovi Senátu jeho pracovní cestu zakázat. Taková pravomoc nevyplývá ani z výše uvedených právních předpisů, ani např. z Ústavy. Vláda jako celek by mohla pouze tuto cestu zkomplikovat, a to tak, že by v souladu s § 75 zákona o civilním letectví a § 20 zákona o ozbrojených silách neumožnila využití vládního speciálu.

Výrok navazuje na otázku moderátora diskuse vztahující se k reakci vlády na chování čínského ambasadora Čang Ťien-mina. Moderátor Moravec uvádí dva konkrétní příklady takového chování, jak jeho vystupování vůči Senátu, tak i k premiérovi Andreji Babišovi.

Komunikací k Senátu se zřejmě myslí dokument vypracovaný čínským velvyslanectvím v Praze, který byl zaslán na Pražský hrad, kde byl následně předán tehdejšímu předsedovi Senátu Kuberovi, a který obsahuje nedoporučení plánované cesty na Tchaj-wan. Ministr Petříček se k tomuto tématu vyjádřil dříve v rozhovoru pro pořad Interview ČT24. Podle jeho slov jednal o dopise na čínské ambasádě jeho náměstek, přičemž během jednání se „jasně ohradil proti formě i obsahu dokumentu“. K samotnému dopisu dále ministr Petříček uvádí, že ač se mu jeho obsah nelíbí, tak nejde o oficiální formu diplomatické komunikace. Fakt, že náměstek ministra zahraničí s čínským velvyslancem skutečně jednal, pak potvrzuje ČTK.

Další schůzkou může být setkání premiéra Babiše a čínského velvyslance Čang Ťien-mina z prosince 2018. Premiér se sešel s čínským velvyslancem za účelem projednat otázku udělení bezpečnostní prověrky pro čínské firmy Huawei a ZTE. Čínské velvyslanectví však po schůzce v tiskové zprávě vydalo dle premiéra nepravdivé prohlášení. Zápis zveřejněný Čínskou ambasádou najdete například zde. V reakci na to premiér prohlásil, že s čínským velvyslancem již jednat nebude a přenechává jednání právě ministru Petříčkovi. Petříček se pak dle médií sešel se zástupci čínského velvyslanectví, kdy tlumočil český postoj a požadoval smazání facebookového příspěvku, ve kterém čínská ambasáda schůzku s premiérem Babišem popisovala. Co se týče pozdějších schůzek, jejichž záznamy se měly objevit v médiích, můžeme zmínit například popis schůzky mezi zástupci Ministerstva zahraničí a čínským velvyslancem ze 6. května, který přinesl Deník N. Předmětem této schůzky byl zejména agresivnější přístup čínské diplomacie vůči Česku, např. ohledně Tchaj-wanu.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť je pravda že vláda, respektive Ministerstvo zahraničí s čínským velvyslancem opakovaně probíralo česko-tchajwanské vztahy nebo dopis doručený Jaroslavu Kuberovi. Zároveň se pak několikrát záznamy z těchto schůzek objevily v médiích.