Tomio Okamura

Informace o výběrovém řízení na dodání 5 milionů testů, které by zadala Správa státních hmotných rezerv (SSHR), se nám nepodařilo dohledat v Národním elektronickém nástroji NEN ani ve vyhledávači veřejných zakázek na webu Hlídač státu. Žádné výběrové řízení nevypsalo podle svých profilů ve veřejných databázích výběrových řízení ani Ministerstvo vnitra, ani Ministerstvo zdravotnictví.

Oslovili jsme proto tiskového mluvčího SSHR, který nám informaci ohledně výběrového řízení potvrdil v e-mailové komunikaci. Podle jeho vyjádření vláda skutečně uložila SSHR úkol nakoupit 5 milionů antigenních testů do škol. Zároveň dle něj dostalo Ministerstvo zdravotnictví od vlády úkol vybrat vhodné testy. Seznam 49 testů pak vláda zaslala SSHR, která oslovila celkem 249 distributorů s cílem získat konkurenceschopnou nabídku. Nakonec se přihlásilo 47 firem, přičemž cenové rozpětí odpovídalo 32–120 Kč za test.

Dodejme, že vítěze tendru na testy do škol vybrala SSHR po konání rozhovoru. Je jím společnost Masanta s.r.o. s výrobkem od firmy Singclean. Z e-mailové komunikace s mluvčím Správy státních hmotných rezerv rovněž vyplývá, že vyhodnocování spolu se SSHR prováděl i zástupce Ministerstva zdravotnictví, který potvrdil vhodnost testu „COVID-19 Test Kit (Colloidal Gold Method)“ pro samotestování z přední části nosu. Jeden test vyjde na 32 Kč, za 5 milionů testů tak stát zaplatí 160 milionů Kč. První část 1,5 milionů testů by měla firma dodat do 31. března, zbytek do 12. dubna.

Z kontextu rozhovoru vyplývá, že předseda hnutí SPD Tomio Okamura hovoří o postoji opozičních stran k tzv. pandemickému zákonu.

Návrh tohoto zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19 předložila vláda Poslanecké sněmovně 15. února 2021. Poslanecká sněmovna nejdříve 18. února návrh pandemického zákona schválila.

Senát však s tímto schváleným zněním (.pdf) nesouhlasil a vrátil ho poslancům s pozměňovacími návrhy. Uveďme, že senátoři především požadovali, aby ministerstva a hygienické stanice mohly vyhlašovat restriktivní protiepidemická opatření jen ve stavu tzv. pandemické pohotovosti (.pdf, str. 4). Zavedení tohoto stavu sice Sněmovnou schválený návrh obsahoval (.pdf, str. 1), restrikce na něj nicméně přímo navázány nebyly. Poslanci poté 26. února zákon v Senátem pozměněném znění schválili. 

SPD byla jediným opozičním poslaneckým klubem, který při prvním i druhém hlasování Poslanecké sněmovny o tzv. pandemickém zákonu hlasoval proti. Dodejme, že se proti zákonu vyjádřila také většina nezařazených poslanců a část poslanců KSČM, i když má strana s vládou podepsanou toleranční dohodu.

Ve čtvrtek 25. března byl skutečně na program jednání Poslanecké sněmovny zařazen bod s názvem „Kontrolní závěr NKÚ k nákupu zdravotnických ochranných prostředků při pandemii COVID-19“, k jeho projednání však nedošlo. Tento bod ovšem nebyl navržen přímo SPD, nýbrž grémiem (.pdf, str. 40) Poslanecké sněmovny. Nicméně, Tomio Okamura zařazení podobného bodu o předražených nákupech vlády na základě výsledků kontroly NKÚ navrhoval, duplicitní zařazení tohoto bodu na program jednání Poslanecké sněmovny ale bylo poslanci zamítnuto.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) vydal 22. března 2021 kontrolní zprávu (.pdf), v níž se zabýval přiměřeností vynaložených peněžních prostředků při koupi ochranných a zdravotnických prostředků v období od začátku ledna do konce srpna 2020. Celkový objem vynaložených peněžních prostředků včetně souvisejících služeb (náklady na přepravu apod.) za toto období NKÚ vyčíslil na 8,5 mld. Kč (.pdf, str. 4).

Podle NKÚ byly při nákupu obdobných ochranných a zdravotnických prostředků akceptovány ceny, které se vzájemně lišily v řádu stovek korun za kus (.pdf, str. 4). Například respirátory FFP2 byly v tomto období zakoupeny v cenovém rozmezí od 41 korun (str. 45) až do 776,6 korun za kus. Cena 776,6 korun navíc převyšuje maximální uhrazenou částku 423,5 korun za jeden respirátor FFP3, tedy respirátor o třídu kvalitnější.

Celkově bylo za prvních osm měsíců roku 2020 zakoupeno 178 milionů roušek za 1,9 mld. korun; 31,7 milionu respirátorů FFP2 za 2,4 mld. korun a 2,7 milionu respirátorů FFP3 v celkové hodnotě 422 milionů korun. Jako čtyři největší dodavatele NKÚ vyhodnotil čínské firmy, objednávky v celkové hodnotě přes 600 milionů korun však Česká republika uzavřela i s českými firmami LA Factory s.r.o. a ADLER Czech, a.s.

Pro Českou republiku nevýhodné podmínky ve smlouvách byly podle NKÚ způsobené mimo jiné tím, že se na nákupu ochranných a zdravotnických prostředků podílely týmy dvou ministerstev (Ministerstvo zdravotnictví a Ministerstvo vnitra), které spolu vzájemně nespolupracovaly (.pdf, str. 7). To „vedlo k oslabení pozice státu při vyjednávání o cenách a v konečném důsledku i ke snížení transparentnosti nákupů“. Organizace nákupů tak byla chaotická a vedle nevýhodných smluvních podmínek vyústila např. v nedostatky v kvalitě zboží a ve velké cenové rozpětí u jednotlivých druhů zboží (.pdf, str. 4).

Podle NKÚ však konečné ceny zakoupených ochranných a zdravotnických prostředků „ještě ovlivní probíhající spory o úhradu nákladů na jejich dopravu nebo také reklamační řízení, v jejichž rámci má být např. dodáno nové zboží za to, které nesplnilo kvalitativní parametry“ (.pdf, str. 9).

NKÚ dále dospěl k závěru, že zboží bylo zakoupeno za zvýšenou cenu (v porovnání se srovnatelným zbožím) nejen v prvních dnech nouzového stavu, ale i v odstupu několika dalších týdnů, kdy už bylo poptávané zboží dostupnější (.pdf, str. 4).

NKÚ rovněž konstatoval, že Ministerstvo zdravotnictví „dlouhodobě podceňovalo přípravu zdravotnického systému ČR na epidemie spojené s výskytem vysoce infekčních onemocnění“ (.pdf, str. 3). Stav zásob ve státních hmotných rezervách a fakultních nemocnicích, který odpovídal zhruba 15 420 kusům ochranných a zdravotnických prostředků určených k ochraně dýchacích cest, se od roku 2011 do výskytu onemocnění covid-19 nezměnil (.pdf, str. 3).

Správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP), jež je společně s Dozorčí radou vrcholným orgánem, se skládá ze 30 členů. Deset z nich je jmenováno vládou ČR a zbylých 20 zvoleno Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR podle principu poměrného zastoupení politických stran v dolní komoře. SPD má v Poslanecké sněmovně 19 zástupců, a tak na ni připadají dvě místa ve Správní radě.

Pokud nepočítáme výměnu zástupce z Pirátské strany Zdeňka Hřiba za Pavla Východského v únoru 2019, Poslanecká sněmovna naposledy podobu Správní rady obměnila (.pdf) 24. ledna 2018. Právě tehdy do ní byli za SPD zvoleni poslanec Jaroslav Dvořák a poradce Tomia Okamury Jaroslav Novák. O kandidatuře uvažoval původně také sám Tomio Okamura, nakonec však byla jeho nominace stažena.

Dozorčí rada VZP pak má členů 13 – deset z nich volí Poslanecká sněmovna opět dle principu poměrného zastoupení politických stran, zatímco zbylé tři jmenuje vláda na návrh ministra financí, ministra práce a sociálních věcí a ministra zdravotnictví. Zde má hnutí SPD jednoho zástupce, poslance Zdeňka Podala. Ten byl do funkce zvolen (.pdf) 28. února 2018.

Česká republika má přibližně 10,7 milionů obyvatel, Japonsko skoro 125,9 milionů. Česko je tak téměř 12krát méně lidnaté než Japonsko. Lze tedy říci, že údaj uváděný ve výroku Tomiem Okamurou tomuto číslu přibližně odpovídá (a poměrně těsně se ještě vejde do naší 10% tolerance).

Za poslední týden před rozhovorem (tedy 19.–25. října 2020) bylo v Japonsku pozitivně testovaných v průměru 567 lidí (.csv) denně, při zaokrouhlení na stovky tedy přibližně 600. V Česku se jednalo o 12 030 osob, tento počet tak byl asi 21x větší než v Japonsku.

V Tokiu, které má bez aglomerace více než 14 milionů obyvatel, bylo za týden od 19. do 25. října pozitivně testováno v průměru cca 150 lidí denně (viz data v grafu níže). Počet 200 lidí, který zmiňuje Tomio Okamura, tak není zcela přesný. Ostatní údaje ve výroku se však s námi dohledanými daty shodují v rámci naší 10% tolerance, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro doplnění uveďme, že při přepočtu na 1 milion obyvatel je rozdíl mezi denními přírůstky pozitivně testovaných osob na covid-19 v ČR a v Japonsku ještě výraznější. Zatímco v České republice se tato čísla pohybují v řádu stovek, v případě Japonska se jedná pouze o jednotky.

V rozhovoru pro Novinky.cz ředitel Fakultní nemocnice v Motole Miloslav Ludvík uvedl, že přibližně 40 % covid-19 pozitivních pacientů, kteří se nacházejí ve FN v Motole, je bezpříznakových.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat, že by Roman Prymula někdy v souvislosti s epidemií covidu-19 řekl, že by se v nemocnicích nacházeli „zdraví“ lidé. Opakovaně používal pro tyto pacienty označení „bezpříznakoví“, „sociální hospitalizace“ nebo stav jejich nemoci popisoval jako nezávažný, který nevyžaduje péči.

Ve čtvrtek 1. října 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Roman Prymula při interpelacích v Poslanecké sněmovně prohlásil, že 42 % hospitalizovaných lidí nemá příznaky covidu-19 a v nemocnicích se nachází jen kvůli nedostatku lůžek následné péče: 

„Když jsem hovořil o té situaci, která se týká právě pacientů, kteří v podstatě jsou považovatelní za sociální, tak ono možná ten termín není úplně přesný. Oni to jsou pacienti, kteří jsou pozitivní na covid, ale jejich onemocnění je naprosto nezávažné, to znamená, nejsou tam prakticky žádné klinické příznaky a oni jsou z určitých důvodů v nemocnici. 

To aktuální číslo je, že my v tuto chvíli máme v nemocnici 1 028 covid pozitivních případů a z nich 42 % má lehký průběh, není u nich potřeba jakákoli specializovaná léčba, tedy není tady potřeba ani kyslík, ani ventilace a ten režim je v podstatě udržovací. Ten důvod, který k tomu směřuje, tady je dlouhodobý a netýká se jenom covidu. My nemáme dostatečný počet lůžek následné péče, ale máme poměrně přebytek lůžek akutní péče, takže s řadou diagnóz ti lidé jsou hospitalizováni ve zdravotnických zařízeních, aniž by odcházeli dostatečně včas na lůžka sociální.“

Ve středu 7. října 2020 pak Roman Prymula řekl, že v nemocnicích jsou hospitalizováni lidé, „kteří nepotřebují péči a vlastně jen čekají na umístění do sociálních zařízení“.

Bývalý ministr zdravotnictví Prymula tedy veřejně neuvedl, že by se jednalo o zdravé lidi. Jejich stav nicméně popsal takovým způsobem, že lze jeho slova parafrázovat tak, jako by mluvil o zdravých lidech.

Bezpříznakoví pacienti zůstávají v nemocnicích proto, že nemohou přebývat v zařízení sociální péče. Podle Prymuly je v těchto objektech obtížné zajistit podmínky pro to, aby bezpříznakoví jedinci nenakazili ostatní klienty.

Na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví lze vidět počet hospitalizovaných osob s nemocí covid-19. V prezentaci (.pdf) ze 17. září 2020 lze vidět věkovou strukturu hospitalizovaných. Z grafu (.pdf, str. 9) vyplývá, že většina hospitalizovaných pacientů s covidem-19 k tomuto datu byla starší 60 let. Věk bezpříznakových pacientů ovšem Ministerstvo zdravotnictví dále nespecifikuje.

Vláda předložila 22. října 2020 Poslanecké sněmovně „Vládní návrh na vyslovení souhlasu s pobytem vojenských zdravotníků členských států Organizace Severoatlantické smlouvy a/nebo Evropské unie za účelem zvládání pandemie onemocnění COVID-19“. 27. října (tedy den po odvysílání ověřovaného rozhovoru) byl návrh projednán v Poslanecké sněmovně a po schválení v dolní komoře Parlamentu byl návrh přijat i Senátem Parlamentu ČR dne 29. října.

Schválený návrh, jak jeho název napovídá, počítá s využitím pomoci až 300 zahraničních vojenských zdravotníků při zvládání epidemie covidu-19 v České republice. Pojmem „vojenští zdravotníci“ (.pdf, str. 3) se podle návrhu rozumí: „vojenští lékaři, vojenští ošetřovatelé a obslužný personál nezbytný k zajištění provozu zdravotnického vybavení, které si vojenští lékaři případně přivezou, a k zajištění samotného výkonu činnosti vojenských lékařů na území České republiky (například řidiči vojenských sanitek atd.)“.

Právní postavení vojenských zdravotníků se podle důvodové zprávy (str. 3–4) „bude řídit zákonem č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, (…) v případě členských států NATO dále Dohodou mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil (tzv. NATO-SOFA)“. Jedná se tedy opravdu o právní normy upravující pobyt ozbrojených sil cizích států na našem území.

Pomoc České republice již přislíbily (.pdf, str. 3) Spojené státy americké, které vyšlou 28 vojenských zdravotníků Národních gard Texasu a Nebrasky, o další pomoci se teprve jedná.

Návrh (.pdf) hovoří o pomoci v podobě vojenských zdravotníků členských států NATO a/nebo EU v důsledku zvyšujícího se počtu osob nakažených covidem-19 a počtu hospitalizovaných. Do Česka by tak mělo přijet až 300 osob nejdéle na 90 dní. Má se jednat nejen o vojenské lékaře, ale i o vojenské ošetřovatele a personál nezbytný k zajištění provozu zdravotnického vybavení (.pdf, str. 3). 

Tento návrh (.pdf) vláda schválila 22. října 2020. Následně byl projednán 27. října v Poslanecké sněmovně jako sněmovní tisk č. 1063. Po schválení v dolní komoře Parlamentu dále návrh putoval do Senátu, kde byl taktéž schválen dne 29. října 2020.

Pobyt vojenských zdravotníků by měly hradit vysílající země, Ministerstvo vnitra ČR a Ministerstvo obrany ČR. Částka, která by měla pokrýt tuto mezinárodní výpomoc, zatím není známá. Podle vládního návrhu nelze tuto částku ani odhadnout. Dále se v návrhu píše, že by tito vojenští zdravotníci měli v České republice působit „beze zbraně“ (.pdf, str. 3).

Vláda také o personální pomoci vyjednávala s USA. Vojenské zdravotní týmy by zatím měla poskytnout Národní garda Texasu a Nebrasky, které mají dlouholeté partnerství s Armádou České republiky, a to již od roku 1993. Zatím se jedná celkem o 4 týmy po zhruba 7 členech. Tito vojenští zdravotníci by již měli mít zkušenosti s léčením pacientů nakažených covidem-19 (.pdf, str. 3).

Česká republika má zatím přislíbenu personální pomoc jen od amerických vojenských lékařů, Tomio Okamura má ale pravdu v tom, že vládní návrh počítá i s dalšími vojenskými zdravotníky z jiných zemí.

Tomio Okamura zde hovoří o vízech v souvislosti s pobytem vojenských zdravotníků členských států NATO a Evropské unie, kteří mají v České republice pomáhat při zvládání pandemie covidu-19. Jejich pobyt na území ČR schválila vláda 22. října v podobě vojenské mise. Dodejme, že její účastníci zde mají působit „beze zbraně“ (.pdf, str. 3). V současné době se jedná zejména o příjezdu 28 vojenských zdravotníků ze Spojených států. Návrh pak 27. října odsouhlasila také Poslanecká sněmovna. O dva dny později s návrhem vyslovil souhlas i Senát.

Pobyt vojenských zdravotníků je navrhován ministrem obrany. Je koncipován (.pdf, str. 3) jako „pobyt ozbrojených sil jiných států na území České republiky“, jak vyplývá z odkazu na čl. 43 odst. 3 písm. b Ústavy ČR. Není tedy řešen přes klasická krátkodobá pracovní víza na období do 90 dnů. Přítomnost lékařů je pak dle návrhu usnesení (.pdf, str. 2) skutečně ohraničená maximální dobou trvání 90 dnů a celkovým počtem 300 osob.

SPD tuto podobu návrhu kritizovala ve svém stanovisku a Tomio Okamura také dříve v den rozhovoru v příspěvku na svém facebookovém profilu uvedl: „Vláda nám nepředložila ani informace, jaké u nás budou mít vojáci konkrétní úkoly, komu budou podléhat cizí vojenští zdravotníci NATO po velitelské stránce, od kdy a do kdy a kde budou vykonávat a jaké druhy činností. Klademe si také otázku: Proč 28 konkrétním osobám nevydá přímo Ministerstvo zahraničí krátkodobá víza, ale žádá se touto plošnou formou? Kdo budou Ti další vojáci do celkového počtu tři sta? A proč to vláda neřeší standardní cestou pomoci civilních specialistů – odborníků?“

Je pravda, že v návrhu usnesení na schválení pobytu vojenských zdravotníků není odůvodněno provedení v podobě vojenské mise. Vláda ani v médiích, ani na svých účtech na sociálních sítích do samotného projednávání návrhu nijak veřejně neodpověděla na otázku, proč neřeší přílet zdravotnických odborníků cestou pracovních víz. Při jednání v Poslanecké sněmovně 27. října pak odpovídali vládní zástupci na tento dotaz poslanci za SPD Radimu Fialovi. To se ovšem dělo až den po zveřejnění rozhovoru na Radiožurnálu, výrok tedy považujeme za pravdivý.

Nejdříve uveďme kontext výroku. Po ověřované části následuje věta „my jsme se ptali, jestli ty dohody jsou uzavřeny, jaké mají přesně, přesně ti vojáci definované úkoly, komu budou ty cizí, cizí vojáci po velitelské“. z toho je zřejmé, že Tomio Okamura nemá na mysli žádnou konkrétní dohodu, pouze popisuje mezinárodní instrumenty, pomocí kterých by se dal pobyt zahraničních vojenských lékařů na našem území regulovat.

Česká republika se obrátila na státy Evropské unie a NATO v souvislosti s poskytnutím pomoci se zvládáním pandemie koronaviru, přičemž zhruba od poloviny října probíhala jednání mezi vicepremiérem Janem Hamáčkem a velvyslancem Spojených států amerických v ČR Stephenem B. Kingem. Během těchto jednání se pak nakonec podařilo vyjednat pomoc v podobě prozatím 28 amerických lékařů, které americká strana nabídla. 

Tomio Okamura zde pravděpodobně hovoří o typu smluv, které by mohly pro pobyt vojenských i civilních zdravotníků na českém území stanovit jasná pravidla. 

Zkratka SOFA představuje zkratku anglického výrazu Status of Forces Agreement, což je do češtiny překládáno jako Dohoda o statusu sil. Ke smlouvě tohoto typu se Česká republika v minulosti přidala například v roce 1996 v rámci „Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil“. Ta v obecné rovině kromě jiného také říká, že orgány České republiky jsou „oprávněny k výkonu jurisdikce nad příslušníky ozbrojených sil či civilní složky“ v souvislosti s delikty spáchaným na území ČR, které jsou podle našich zákonů trestné.

Co se týče uzavření smlouvy typu SOFA v konkrétním případě pobytu ozbrojených sil cizího státu na našem území, můžeme zmínit smlouvu SOFA (.doc) z roku 2008 mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými. Tato smlouva, která vznikla kvůli tehdy plánovanému postavení amerického radaru v Brdech, upravuje i právní postavení ozbrojených sil USA.

Celkem pak obsahuje 34 článků (.doc, str. 2), které mezi stranami vymezují a upravují jednotlivá práva a povinnosti související kupříkladu s bezpečností, pohybem vozidel, celními a daňovými záležitostmi, trestní jurisdikcí či vstupem a pohybem amerického personálu. 

Memoranda o porozumění (Memorandum of Understanding) pak obecně vymezují budoucí směřování jednání či smluv mezi příslušnými stranami. Mezi Českem a USA bylo v minulosti uzavřeno takových memorand hned několik: například o bezvízovém styku, o předcházení nezákonnému obchodu s nukleárním materiálem nebo o spolupráci v oblasti jaderné energetiky. V současné době se Spojenými státy takové memorandum uzavřeno nebylo. 

V minulosti bylo memorandum o porozumění v souvislosti s pobytem cizích ozbrojených sil uzavřeno například s Velkou Británií, k němuž došlo v roce 2000. Konkrétně se jednalo o Memorandum o porozumění mezi Ministerstvem obrany České republiky a Ministerstvem obrany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska o zřízení Britského vojenského poradního a výcvikového týmu v České republice. Jeho znění pak bylo poupraveno v roce 2007 a v roce 2016 s cílem pokračovat v úspěšné spolupráci. 

Smlouvy typu SOFA a MoU tedy mohou upravovat pravidla pobytu cizích ozbrojených sil na našem území. Česká republika již s některými státy podobné smlouvy uzavřela a jejich uzavření by v obecné rovině bylo možné také v případě pobytu 28 amerických zdravotníků, o jejichž pomoci hovoří Tomio Okamura. Z těchto důvodů proto hodnotíme výrok jako pravdivý.