Václav Klaus mladší

Historicky lze datovat (.pdf, str. 2) sledování úrovně znečištění v České republice od 50. let 20. století. Již v této době se začaly projevovat důsledky nekontrolovaného rozvoje těžkého průmyslu.

V 80. letech se kvalita ovzduší skutečně zhoršila. Podle shrnutí evropského programu Copernicus patří mezi příčiny zejména četný výskyt inverzí, poškozování lesů a emise z tepelných elektráren, z lokálních topenišť a z dopravy. Z dlouhodobého hlediska roční průměrná koncentrace oxidu siřičitého pak dosahovala v roce 1988 nejvyšších hodnot v oblasti Ústí nad Labem (průměrně okolo 120 mikrogramů síry na metr krychlový) a v oblasti Tušimice (průměrně okolo 110 mikrogramů síry na metr krychlový). V Ostravě průměrná hodnota oscilovala mezi 30 a 55 mikrogramy síry na metr krychlový (.pdf, str. 36).

V 90. letech pak došlo k poklesu v znečištění ovzduší v důsledku odsiřování elektráren či změnou skladby průmyslové výroby.

Na stránkách českého hydrometeorologického ústavu (ČMHÚ) jsou pak k dispozici historická data od roku 1997, která jsou také členěná podle jednotlivých oblastí.

Průměrné hodnoty koncentrace oxidu siřičitého tedy v 80. letech dosahovaly maximálních hodnot okolo 120 mikrogramů na metr krychlový, nikoliv 3000, jak tvrdí poslanec Klaus. Takto vysokých hodnot je však teoreticky možné dosáhnout jednorázově, jen na několik hodin. I dnes totiž tyto jednorázové hodnoty mohou vystoupat i ke koncentraci 500 mikrogramů na metr krychlový. Protože se nám však z dostupných údajů nepodařilo zjistit, zda ke koncentracím 3000 mikrogramů oxidu siřičitého na metr krychlový skutečně docházelo, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Dle šetření PISA (Programme for International Student Assessment), které je prováděno v rámci Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, se Finsko v roce 2015 umístilo (.pdf, str. 5) na vyšších pozicích žebříčku než Řecko. V daném roce vynaložilo Finsko na vzdělávání vyšší procento HDP než Řecko. Konkrétně v roce 2015 ve Finsku tvoří částka na vzdělávání něco přes 6 % HDP a v Řecku ve stejném roce vložili do vzdělávání přes 4 % HDP. Vývoj výdajů na školství ukazuje graf níže (data: Eurostat)

V případě Finska se hovoří o tom, že základním cílem finské vzdělávací politiky je možnost získat vzdělání na základě rovných příležitostí. Již od základního vzdělávání je jejich politika založena na inkluzi. To znamená, že všechny děti mají stejné možnosti a přístup k základnímu vzdělání. Vláda například poskytuje i finanční podporu tam, kde vidí, že nerovnosti mohou být větší. Při hodnocení výsledku výzkumu PISA z roku 2015 bývalá ministryně školství uvedla, že finský systém má své silné stránky, a to rovnost příležitostí, vysokou vzdělanost učitelů a jiné.

Finsko investuje více finančních prostředků do vzdělávání než jiné státy, ale to neznamená, že pouze to ovlivňuje úroveň vzdělávání v této zemi. Zdejší vzdělávací systém si zakládá na inkluzivním přístupu, který je jedním ze základních pilířů vzdělávacího systému. Inkluze ale není doménou (.pdf, str. 25) pouze vzdělávacího systému, inkluzivní princip je přítomen v celém společenském systému. Ve Finsku projde 99,7 % dětí povinným základním vzděláváním v běžných školách, což opět ukazuje na vysokou inkluzivitu (.pdf, str. 28).

Finsko také klade důraz na podporu různých skupin žáků. Počty žáků ve speciálních školách dlouhodobě klesají. V roce 2004 bylo 1,7 % žáků ve speciálních třídách, v roce 2014 už je to jenom 0,9 % (.pdf, str. 10).

Nepodařilo se nám však najít doklady kauzálního vztahu mezi inkluzivním vzděláváním a výsledky finského školství. Je zřejmé, že inkluze hraje podstatou roli ve vzdělávání i v celém společenském systému.

Dlouhodobou úroveň vzdělanosti můžeme ilustrovat např. ukazatelem dospělé populace a jejího vzdělání. Následující graf ukazuje podíl dospělé populace, která má nejvyšší dosažené vzdělání základní. Z tohoto vyplývá, že Finsko má dlouhodobě lepší vzdělanost než Řecko.