Vojtěch Filip

Z výroku bohužel není zcela jednoznačná část o „Bruselu“. Proto jej musíme ohodnotit jako neověřitelný, neboť není úlohou Demagog.cz dovozovat, které z možných významů, měl Vojtěch Filip na mysli. Dále jsou ve formulacích ze setkání mezi Filipem a velvyslancem odlišnosti, které nejsme schopni potvrdit.

Pro ověření výroku jsme kontaktovali arménského velvyslance Tigrana Seiraniana. Ten potvrzuje, že se ve čtvrtek s předsedou Filipem sešel a uvádí pozici Arménie k Evropské Unii i Rusku, přičemž vyjádření o vztahu k EU jsou odlišné, než Filipem uváděné.

Níže přetiskujeme e-mail Tigrana Seiraniana:

„Yes I had a working meeting with Mr Filip on Thursday in Prague […]. [I]t was interesting conversation on different topics in the Chamber of Deputies.

Among other issues discussed, there was a conversation on recent State Visit of the Armenian President to Prague and it’s results. I spoke on the important outcome of the visit, Armenia`s relations with the EU and Russian Federation, motivation of the decision of the Republic of Armenia to join the Customs Union (CU). There have been no official statements during my meeting with honourable Mr Filip, where I explained the following position of the Republic of Armenia:

The Armenia`s decision to join the Customs Union is motivated by geopolitical realities, which include economic and security components. It is more realistic that currently these particular components are more accessible at Russia`s led CUthan at the EU. On the other hand Armenia undertook a commitment to enhance closer cooperation with the EU through the Eastern Partnership programme and we are determined to continue this policy. Armenia is convinced that different integration processes may certainly be developed based on compatibility and cooperation rather than controversy, I mean the principal “and-and” is much more beneficial for all parties than principle “or-or”, on which sometimes we were listening from both sides. We are committed to make consistent efforts toward constructing more inclusive Europe, free from dividing lines. From the very beginning of decision to join CU Armenia declared that is ready to sign the Association Agreement with the EU without DCFTA component. This commitment was reaffirmed at the Vilnius summit last November. And in this respect we expected the support of friendly nations, especially the Czech comprehensive support. In this sense the Eastern Partnership might serve as a natural bridge fostering economic integration from the Atlantic to the Pacific Ocean. Then I said that we are very thankful to the President of the Czech Republic who reaffirmed the principle “and-and” during the visit. I also informed Mr Filip that H.E. President Zeman extended an invitation to Mr Sargsyan, President of Armenian, to the Eastern Partnership Summit that will take place on April 24, 2014 in Prague. And the invitation was gladly accepted.

For your information please find below the answer of President Zeman to ČTK question made at the joint press-conference on January 30 at Hrad:

Question: Já jsem se chtěla zeptat, dobrý den, ČTK Petrová, obou prezidentů jak konkrétně by mohla Česká republika tedy pomoci Arménii, (aby se stala) byla v celní unii s Evropskou Unií a druhý dotaz, což se trošku omlouvám je domácí, co by to pane prezidente znamenalo, kdyby pan Babiš dneska na Slovensku soud o svojí spolupráci s STB prohrál, měnilo by to něco na vládě? Děkuji.

Answer: Děkuji, tak to jsou samozřejmě dvě otázky, předpokládám, že na pana Babiše samozřejmě odpoví arménský prezident...Smile, a já bych si vyhradil to druhé téma, to znamená otázku řekněme na postoj České republiky k tomu, že Arménie nepodepsala asociační dohodu ve Vilniusu, a že se tedy rozhodla pro celní partnerství, mimojiné, s Ruskou federací. Plně toto rozhodnutí respektujeme, což se prokázalo i při jednáních našich delegací. Domníváme se, že otázku nelze stavět tak, že se buď bude spolupracovat s Evropskou unií nebo s Ruskou federací a spolupracovat se má s oběma.

My conversation with Mr Filip was tête-à-tête and not recorded so the wording in my current presentation is approximate and it seemed to me that my esteemed collocutor was agree with me on this subject.

Should you have further questions please do not hesitate to contact me again.

Thank you for cooperation.

Yours sincerely,

Tigran Seiranian
Ambassador of the Republic of Armenia,
Prague“(zvýraznění Demagog.cz)

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme jako nepravdivý na základě informací z Rady pro zahraniční věci Evropské unie a zpravodajských portálů. Celý text asociační dohody Evropské unie a Ukrajiny je navíc dostupný například na stránkách Evropské služby pro vnější činnost.

Na tiskové konferenci z 16. prosince 2013 po jednání Rady pro zahraniční věci v Bruselu Vysoká představitelka Evropské unie pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonová uvedla (angl.), že je podpis dohody plně kompatibilní s existujícími obchodními dohodami, Rusko bude profitovat a Ukrajina může mít dobré vztahy se všemi svými sousedy.

Kompatibilitu, tedy vzájemnou slučitelnost, asociační dohody i Euroasijské celní unie potvrdil (angl.) také předseda Evropské rady Herman Van Rompuy na tiskové konferenci z 28. ledna 2014 po summitu EU-Rusko.

V neposlední řadě ve svém proslovu (angl.) proneseném již 20. září 2013 v Jaltě hovoří o problematice asociační dohody a ruských obav i eurokomisař Štefan Füle. Mimo jiné uvádí, že "asociační dohoda přináší benefity nejen Evropské unii a Ukrajině, ale i dalším zemím, mezi nimiž bude definitivně i Rusko." Vyjádřil přání, aby byla tato asociační dohoda a zóna volného obchodu, kterou zavádí, viděna jako příležitost k vytvoření zóny volného obchodu od Lisabonu až po Vladivostok a zmínil se i o snaze překonat nekompatibilitu.

Události na Ukrajině měly o víkendu rychlý spád. Dohoda o příměří byla podepsána v pátek 21. února, ale již následující den došlo k událostem (především k odvolání prezidenta Janukovyče parlamentem), které ani neumožnily, aby dohoda mohla začít platit. Výrok je proto hodnocen jako pravdivý.

Vojtěch Filip měl na mysli dohodu o příměří mezi prezidentem Janukovyčem a představiteli opozice. Tato dohoda byla podepsána v pátek 21. února za účasti ministrů zahraničí Německa a Polska. Měla omezit pravomoci hlavy státu a vést k novým volbám. Také měla umožnit návrat k ústavě z roku 2004.

Již v sobotu však prezident Janukovyč utekl z Kyjeva. Parlament jej poté odvolal z funkce a nové prezidentské volby stanovil na 25. května. Také si odhlasoval, že daná rozhodnutí nepotřebují podpis prezidenta, aby mohla začít platit, protože prezident není přítomen. Janukovyč se poté objevil v televizi, kde prohlásil, že se jedná o puč.

Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Ukrajinský rabín Moše Reuven Azman vyzval (ang.) kyjevské Židy, aby opustili město a pokud to bude možné, tak i zemi. Nevyzval je však k přestěhování přímo do Izraele.

Přestože protesty na Majdanu neměly antisemitský charakter, představitel židovské obce na Ukrajině se vyjádřil, že se obává chaosu, při kterém by mohlo dojít k pronásledování Židů. Uvedl také, že se objevila varování týkající se útoků na židovské instituce. Jedna z protestujících politických stran (ang.), Svoboda, navíc stojí na neonacistickém a antisemitském základě.

Dle námi dohledaných informací hodnotíme Filipův výrok jako zavádějící.

Prezident Zeman se k otázce dostavby Temelína v Českých Budějovicích opravdu vyjádřil. Avšak nejednalo se o změnu projektu ve smyslu dostavby nejdříve jednoho bloku a až poté, případně, druhého.

Zeman na přímou otázku týkající se dostavby Temelína odpověděl, že by uvítal úplné zrušení právě probíhajícího tendru a jeho opětovné vyhlášení, aby se mohla zúčastnit i francouzská společnost Areva. Ta byla ze současného tendru vyřazena, bez dalších podrobností, s odůvodněním, že nenaplnila zákonné požadavky na dostavbu dvou bloků v lokalitě Jaderné elektrárny Temelín. Podle Zemana by skutečnost, že se tendru budou účastnit tři společnosti mohla snížit cenu až o 5%.

V každém případě by se jednalo o tendr na dostavbu dvou bloků JE Temelín.

Výrok předsedy KSČM je hodnocen jako pravdivý a to na základě dohledaných informací o chování strany v Poslanecké sněmovně. Jak Filip uvádí, KSČM vystupovala poměrně kriticky během jednání k hlasování o důvěře vládě, navrhovala své zákony a členové poslaneckého klubu jsou také aktivní v interpelacích.

Jednání Poslanecké sněmovny k žádosti vlády Bohuslava Sobotky o důvěru vládě proběhlo 18. února. Během tohoto jednání vystoupilo v diskuzi celkem 10 poslanců a poslankyň KSČM.

Předseda Filip ve svém vystoupení kritizoval mimo jiné programové prohlášení vlády v oblastech církevních restitucí, obecného referenda, zahraniční či zdravotnické politiky.

Dále například poslanec Miroslav Grebeníček kritizoval služební zákon, který nazval polotovarem, dále se vyjádřil o přidělování politických pozic jako o "tahanici o místa politických náměstků a rozdělování trafik". Rovněž vyjádřil pochybnosti o tom, na jak pevných základech nynější vláda stojí a na jak moc důvěryhodných lidech je vláda založena.

Poslanec Jiří Dolejš se taktéž vyjádřil k nové vládě. Vyjádřil obavy, že změna oproti předchozí Nečasově vládě bude pouze dílčí a podrobně zkritizoval především ekonomickou stránku programového prohlášení.

Rovněž Marta Semelová se vyjádřila k nové vládě, ale spíše k jejímu programu než k fungování uvnitř koalice či obecnému směřování řízení státu. Zároveň rezolutně odmítla podporu Sobotkovy vlády.

V závěrečném hlasování se poslanecký klub KSČM kompletně zdržel hlasování, což v logice žádosti o důvěru (kdy je potřeba většina přítomných poslanců) jde brát jako "rezervovaný" postoj a nepodporu pro kabinet.

Podíváme-li se na navržené návrhy zákonů od doby ustanovení Poslanecké sněmovny, tak komunisté předložili skutečně již několik svých poslaneckých návrhů. Za všechny jmenujeme návrh novely občanského zákoníku, návrh na zrušení lustračního zákona či návrh ústavního zákona o referendu.

Vláda Bohuslava Sobotky byla jmenována 29. ledna. Od tohoto data proběhly v Poslanecké sněmovně celkem dvoje interpelace.

6. února byl interpelován jak předseda vlády, tak i členové nového kabinetu. Poslanci KSČM interpelovali Bohuslava Sobotku jednou. Konkrétně šlo o poslance Zdeňka Ondráčka, který se dotazoval na platové ohodnocení v rámci bezpečnostních sborů. Jeho dotaz ovšem nebyl nijak směrem k vládě kritický, poslanec se spíše informoval na možný vývoj.

V rámci interpelací na členy vlády pak vznesl dotaz poslanec Vojtěch Adam, který se ptal ministra zdravotnictví Němečka na chybějící "ceníky" v rámci zdravotnických výkonů.

Další v řadě byla interpelace Marty Semelové směrem k ministru školství. Týkala se jednak Evropského polytechnického institutu v Kunovicích a také údajně problematickými publikacemi pro předškolní vzdělávání.

KSČM v těchto interpelacích zastupovala také poslankyně Kateřina Konečná, která se dotazovala ministra životního prostředí na problematiku odpadů.

Druhé interpelace se uskutečnily o týden později - 13. února. Zde vládu (konkrétně ministra zdravotnictví) interpelovala poslankyně KSČM Alena Nohavová a to konkrétně ve věci lázeňství. Dalším interpelujícím komunistickým poslancem na tomto jednání byl Vladimír Koníček, který se dotazoval ministra financí na konkrétní problém v rámci zákona o rozpočtových pravidlech.

Problematiku zdravotnictví řešil ve svém vystoupení také poslanec Josef Nekl, který se dotazoval na otázku okolo konkrétního léku. Pro změnu oblast dopravy zajímala poslankyni Květu Matušovskou. Ta interpelovala ministra Prachaře ve věci výběru mýtného na komunikacích v České republice.

Oblast energetiky a obnovitelných zdrojů zajímala Kateřinu Konečnou, která se dotazovala nových závazků EU v této otázce. Poslanec Vojtěch Adam interpeloval také na této schůzi, kdy se ministra kultury dotazoval na něj osobně. Další z interpelujících byla poslankyně Nohavová ve věci dostavby dálnice D3. Oblast dopravy zajímala i poslance Nekla, který se konkrétně dotazoval na dálnici D1 a konkrétně na obchvat Přerova.

Prezident Miloš Zeman ve svém projevu v Poslanecké sněmovně před hlasováním o důvěře vlády pronesl mimo jiné následující:

"Z hlediska dlouhodobé úspěšnosti objektivní, tvrdá statistická data prokazují, že nejlépe se s krizí vyrovnaly skandinávské země."

"Co je ovšem rysem skandinávských zemí, který mnohé z vás pobouří. Je to vysoké zdanění. Vysoké zdanění, které se projevuje například tím, že mezní zdanění nejbohatších příjmových skupin ve Švédsku dosahuje 56 %, že Dánsko, uznávám, jako jediná země Evropské unie má jednotnou daň z přidané hodnoty ve výši 25 %, a přitom podle eurobarometru jsou Dánové nejšťastnější zemí v Evropě (...)"

"(...) nechci přehlížet problémy, které i skandinávské země mají, například ekonomické problémy ve Finsku nebo obtížně zvládnutá imigrace ve Švédsku, musíme konstatovat, že tyto země překonaly euroamerickou ekonomickou krizi daleko lépe než zbytek Evropy."

Vojtěch Filip se tedy při odkazování na Miloše Zemana dopustil některých nepřesností, například v tom, že Dánsko nemá diferenciované daně, naopak, daňová diferenciace (u nepřímých daní například zvýhodnění ekologicky či zdravotně prospěšnějších produktů) v Dánsku prakticky neexistuje (jednotná sazba DPH 25 %, některé položky jsou však osvobozeny). Navíc Finsko krizí rozhodně neprošlo v klidu, naopak zaznamenalo v roce 2009 propad HDP o 8 a půl procenta. Vyznění Zemanova výroku zjednodušuje na rovnici "jiný daňový systém = lepší překonání krize". Z těchto důvodů hodotíme výrok jako zavádějící.

Dle námi dohledaných informací a po kontaktu tiskového oddělení KSČM hodnotíme tento výrok jako pravdivý.

Návrh zákona o referendu o církevních restitucím byl Filipem předložen Poslanecké sněmovně 19. prosince 2013. První čtení bylo zahájeno 14. února 2014, ale jeho projednání bylo odročeno. Tato část výroku je tedy pravdivá.

Po kontaktu tiskového oddělení strany jsme dostali odpověď, že vedoucím této skupiny je poslankyně Zuzana Bebarová-Rujbrová. Avšak žádné další podrobnosti o tomto návrhu zákona o změně církevních restitucí z dílny KSČM nebyly poskytnuty.

Hlasování o postavení Palestiny v Organizaci spojených národů a jejího uznání jako nečlenského pozorovatelského státu rezolucí A/RES/67/19 (.pdf) proběhlo na plenárním zasedání Valného shromáždění OSN dne 29. listopadu 2012. Pro povýšení Palestiny do pozice nečlenského státu hlasovalo (.pdf, str. 12) 138 států, zdrželo se 41 a proti bylo devět. V tomto hlasování se Česká republika zařadila mezi 9 států hlasujících proti společně s USA, Kanadou, Izraelem, Panamou, Marshallovými ostrovy, Mikronésií, Nauru a Palau. Přestože jde o některé z nejmenších států, nelze říci, že by zde ČR hlasovala pouze s nimi (viz USA či Kanada), natož se Saúdskou Arábií nebo Katarem, kteří se vyslovili (.pdf) pro přijetí rezoluce.

Zda to bylo "skutečnou ostudou" je již na subjektivním hodnocení, nicméně pro úplnost lze uvést, že například členské státy Evropské unie nezaujaly jednotnou pozici (přestože pozice České republiky byla jednoznačně nejodlišnější). Ministerstvo zahraničních věcí informovalo ohledně pozice ČR před samotným hlasováním: " Česká republika v rámci jednání na mezinárodních fórech opakovaně zdůrazňuje, že jedinou cestou řešení blízkovýchodního konfliktu jsou přímá jednání palestinské a izraelské strany. Česká republika nepodporuje jakékoli jednostranné kroky, které nejsou nápomocny k vyřešení izraelsko-palestinského konfliktu a dosažení trvalého míru na Blízkém východě ".

V Programovém prohlášení vlády ČR v kapitole č. 2 Priority vlády se vláda vyjadřuje k obecnému referendu následovně: “Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu”.

K historii referenda se vyjadřuje srovnávací studie č. 1.178 Parlamentního institutu: ”Česká republika zažila už řadu legislativních snah o uzákonění obecného referenda. Ustanovení o referendu bylo obsaženo v § 46 Ústavní listiny Československé republiky z roku 1920. Podle tohoto ustanovení zamítlo-li Národní shromáždění vládní návrh zákona, vláda měla právo se usnést, aby hlasováním lidu bylo rozhodnuto, má-li se vládní návrh stát zákonem.

Hlavním smyslem toho bylo, aby referendum plnilo rozhodčí funkci mezi oběma komorami parlamentu, neboť jak Poslanecká sněmovna, tak i Senát mohl způsobit zamítnutí návrhu zákona. Prováděcí zákon nebyl nikdy vydán a referendum bylo tedy stejně prázdným pojmem, jakým zůstalo dodnes” (Bartáková, Petra, říjen 2006: Referenda ve vybraných zemích. Praha: Parlament ČR, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, str. 5, . pdf).

Po roce 1989, resp. 1992 tedy český občan “nebyl připraven” o možnost vyjádřit svůj názor v referendu. Tato možnost zůstala právně velmi obdobná jako před sametovou revolucí, tedy právem garantovaným předpisy nejvyšší právní síly bez platných prováděcích předpisů. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.