Vojtěch Filip

Výrok je na základě dohledaných informací o majetkových přiznáních v letech 1992-1994 hodnocen jako pravdivý, byť s mírnou výhradou.

Historii přijímání a realizace majetkových přiznání popisuje ve svém návrhu na zavedení tohoto opatření ČSSD v důvodové zprávě.

Konkrétně uvádí: " V roce 1992 však byla s účinností od 1. ledna 1993 upravena ustanovením § 42 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle tohoto ustanovení měly povinnost podat přiznání k majetku fyzické i právnické osoby, jejichž majetek v souhrnné hodnotě činil více než 1 milion Kč. Přiznání mělo být podáváno správci daně místně příslušnému ke správě daně z příjmu. Na základě novely zákona o správě daní (zákon č. 323/1993 Sb.) a poplatků z roku 1993 se první přiznání k majetku mělo podávat do 31. 5. 1995 s uvedením majetku podle stavu k 1. lednu tohoto kalendářního roku, dále v roce 1997 a pak vždy ve tříletých intervalech. Přiznání mělo být podáno na tiskopise vydaném Ministerstvem financí a povinnost k jeho podání měl každý, komu by tato povinnost vznikla ze zákona nebo koho by k　tomu finanční úřad vyzval. Tato úprava byla zrušena, aniž by byla realizována, zákonem č. 255/1994 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků." Vojtěch Filip mluví také o tom, že návrh na zrušení prosadila ODS. Na jednání Poslanecké sněmovny 8. prosince 1994 to skutečně navrhla tehdejší vláda Václava Klause, předkladatelem byl ministr financí Kočárník.

Předseda KSČM správně popisuje stav okolo majetkových přiznání v minulosti, tedy fakt, že byly zavedeny a zrušeny, léta jím uvedená se však lehce odchylují. Majetková přiznání byla přijata o rok později, než Filip uvádí a se stejnou odchylkou popisuje předseda komunistů i jejich zrušení. Ovšem pro hodnocení výroku tuto nepatrnou odchylku nebereme v potaz, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

V současné době v web Poslanecké sněmovny eviduje 198 návrhů zákonů, které jsou v různém stádiu projednávání.

Patrně nejstarší je novela trestního zákoníku, která byla Poslanecké sněmovně předložena dne 12. července 2011. V současné době probíhá obecná rozprava druhého čtení.

Ve sněmovně se nacházejí také návrhy zákonů, které zatím projednával pouze organizační výbor - nejstarším z nich je návrh poslance Victora Paggia - Novela zákona o
toleranci poskytování sexuálních služeb, který byl poslancům doručen dne 4. července 2013. V Poslanecké sněmovně se nacházejí také návrhy, které nebyly projednány vůbec - nejstarším z nich je Novela zákona o pozemních komunikacích. Tento návrh pochází ze dne 12. července 2013.

Ve sněmovně skutečně můžeme nalézt návrhy zákonů, které zde leží již více než dva roky.

Podle československé Ústavy 1920 měl Masaryk právo jmenovat vládu bez formálního podmínění parlamentem (§ 70). Vláda pak mohla o důvěru žádat Poslaneckou sněmovnu, ale nebylo to podmíněno (§ 77). Vedle toho pak existoval i dnešní institut vyslovení nedůvěry (§ 75 a 76). Za tzv. první republiky pak bylo skutečně jmenováno několik úřednických vlád, dvě vlády Jana Černého (1920/21 a 1926) a poté úřednická vláda generála Syrového (1938) (seznam vlád Československa nabízí např. Wikipedie). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Předešleme, že výraz “tady leží” chápeme jako odkaz k návrhu zákona, předloženému Poslanecké sněmovně.

V současnosti pak mezi navrženými změnami zákona o občanských průkazech leží jeden jednostránkový návrh (.pdf) poslanců KSČM, který (jak ukazuje přehled na webu sněmovny) v květnu 2013 prošel Výborem pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Tento návrh byl ale předložen až v březnu 2012: “leží tady” 16 měsíců, nikoli dva roky, proto tedy výrok poslance Filipa hodnotíme jako nepravdivý.

Dodejme, že před dvěma lety sice poslanci KSČM předložili podobný, ještě kratší návrh (.doc, přehled zde) z. o obč. průkazech, ten byl však zamítnut sněmovnou již v prvním čtení.

Podle článku 62 Ústavy prezident republiky jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, jakožto i odvolává a přijímá demisi vlády jako celku. Konkrétní proces jmenování vlády upravuje článek 68.

Pokud nedojde ani při třetím pokusu k úspěšnému sestavení vlády a získání důvěry (vláda jmenována na návrh předsedy či předsedkyně Poslanecké sněmovny), postupuje se dle článku 35, kdy prezident republiky v tomto případě může dolní komoru rozpustit. K rozpuštění zákonodárného sboru může rovněž dojít, jak zmiňuje poslanec Filip, podle téhož článku, kdy je o to prezident republiky požádán návrhem (usnesením) Poslanecké sněmovny, se kterým vyslovila souhlas třípětinová (ústavní) většina všech poslanců. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Aktuální volební období sice lze považovat za turbulentní vzhledem k množství přestupů a přeběhnutí poslanců, vzniku nových formací či různě vyobchodovaných vzdání se mandátů, nejnestálejší však byla Poslanecká sněmovna během svého vůbec nejkratšího volebního období, tj. v letech 1996 až 1998.

Bylo tomu tak především z důvodu rozkolu v největší sněmovní i vládní straně, ODS. Takřka polovina jejího poslaneckého klubu z něj vystoupila, většina z nich zamířila do nově založené Unie svobody. Různé přestupy se týkaly i jiných stran, celkově změnilo svůj klub 38 poslanců. V současném volebním období jsme nepočítali “jen” 22 “přeběhlých” poslanců.

Dále, ačkoliv Vojtěch Filip hovoří o politických stranách vzniklých vládních krizích, fakticky lze takto popsat pouze stranu jedinou - LIDEM. V letech 1996 - 1998 i současném volebním období se tak jedna z vládních stran rozštěpila, což bylo provázeno řadou přestupů, k čemuž se přidaly další přestupu “individuální. Jelikož tento fenomén byl v prvním období masivnější, musíme výrok označit za nepravdivý.

1996 - 1998

- odchod z posl. klubu ODA: Navrátil (nezař., pak ODS)

- odchod z posl. klubu ČSSD: Wagner, Noveská, Teplík (nezařazený, pak ODS),

- odchod z posl. klubu ODS: celkově 33 poslanců zvolených původně za ODS následně vstoupilo do posl. klubu nově vzniklé Unie Svobody, Fójcin (KDU-ČSL)

1998 - 2002

- odchod z posl. klubu US: Machatá, Paulík (následně složil mandát)

2002 - 2006

- odchod z posl. klubu ODS: Kott

- odchod z posl. klubu US-DEU: Vrbík, Bielesz

2006 - 2010

- odchod z poslaneckého klubu ČSSD Snítilý, Melčák, Pohanka, Dimitrov, Wolf

- odchod z poslaneckého klubu KDU-ČSL: Husák, Kalousek, Parkanová, Severa,

- odchod z poslaneckého klubu SZ: Jakubková, Zubová

- odchod z poslaneckého klubu ODS: Raninec, Schwippel, Tlustý, Slámová (zvolena za ODS, nevstoupila do klubu)

2010 - 2013

- odchod z poslaneckého klubu Věcí veřejných: Andrýsová, Dobeš, Kočí, Navrátilová, Paggio, Peake, Rusnok, Suchá, Škárka, Vacek, Vysloužil, Huml (klub ČSSD), Šťovíček (TOP 09 a STAN)

- odchod z poslaneckého klubu ČSSD: Benda (zvolen za ČSSD, nenastoupil však do jejího klubu), Paroubek, Rath, Šlégr (po nějaké době se vzdal mandátu)

- odchod z poslaneckého klubu ODS: Doktor, Fiala, Pekárek

Činnost zpravodajských služeb v České republice upravuje zákon 153/1994 Sb. Paragraf 7 tohoto zákona uvádí, že "za činnost zpravodajských služeb odpovídá a koordinuje ji vláda." (.pdf, str. 4).

Zákon dále upravuje podávání zpráv o činnosti zpravodajských služeb a jejich úkolování. Z paragrafu 8 vyplývá, že úkolování zpravodajských služeb přísluší vládě, případně prezidentu republiky s vědomím vlády. Stejně tak zprávy o své činnosti podávají zpravodajské služby vládě a prezidentu republiky.

Přímo předseda vlády je dle zákona zpravodajskými službami informován pouze v případech neodkladných zjištění (str. 4-5). S delegováním zmíněných pravomocí na jiné osoby a instituce zákon nikterak nepočítá.

Na základě těchto zjištění hodnotíme výrok jako zavádějící, jelikož Vojtěch Filip v rámci tvrzení spíše nadhodnocuje úlohu předsedy vlády v procesu kontroly a činnosti zpravodajských služeb, ačkoliv zákon ve většině případů zmiňuje pouze vládu, tedy kolektivní orgán exekutivy.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, a to na základě informací z médií z roku 2010, které potvrzují výrok Vojtěcha Filipa pouze částečně.

Pravdou je, že před třemi lety došlo v důsledku kauzy spojené s českou majorkou Vladimírou Odehnalovou, která bývá v médiích označována jako Mata Hari, k odchodu tří vojenských generálů, nicméně se nejednalo o generály z vojenského zpravodajství.

Server iDnes.cz uvedl 27.července 2010 následující: " Za odchodem tří vysoce postavených českých generálů z armády je špionážní aféra.Figuruje v ní ruský vyzvědač a jeho známá – mladá česká majorka, která generálům vedla kancelář a přes niž špion získával informace(...) Generálové, pro které žena pracovala, nemuseli o jejích kontaktech s ruským vyzvědačem nic vědět. Přesto museli odejít z postu náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky (Hrabal), národního vojenského představitele při Vrchním velitelství NATO v Evropě (Sedlák) a prvního zástupce náčelníka generálního štábu (Prokš). "

Výbory Poslanecké sněmovny jsou klíčovým orgánem pro projednávání a připomínkování jednotlivých zákonů. Jejich zřízení, společně s ustanovením počtu jejich členů i konkrétním složení, je vždy projednáváno Poslaneckou sněmovnou na začátku volebního období.

Jak potvrzuje usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny, vládní koalice na své 2. schůzi dne 7. července 2010 skutečně personálně spojila petiční a kontrolní výbor. Z dokumentu je také zřejmé, že počet členů kontrolního výboru i petičního výboru (ale také volebního výboru, výboru pro evropské záležitosti, ústavně právního výboru či zemědělského výboru) je 15 a tyto výbory jsou tedy těmi nejmenšími. Naopak rozpočtový výbor, organizační výbor, hospodářský výbor a výbor pro obranu a bezpečnost jsou se svými 30 členy největšími výbory Poslanecké sněmovny. Pro porovnání s počtem členů ve výborech z předcházejícího volebního období uvádíme, že na základě usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny ze dne 15. srpna 2006 měl kontrolní výbor a petiční výbor každý 18 členů.

Dle informací uvedených na stránkách Poslanecké sněmovny má dnes (17. června 2013) kontrolní výbor dokonce jen 13 a petiční výbor 14 členů, z nichž 10 poslanců jsou členové obou výborů. O činnostech a důležitosti výborů se lze více dovědět na stránkách Poslanecké sněmovny, konkrétně o kontrolním výboru zde (.pdf) a o petičním výboru zde (.pdf).

Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme na základě informací z usnesení Poslanecké sněmovny jako pravdivý.

Zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, se skutečně zabýval Ústavní soud ČR na základě podání opozičních poslanců a senátorů. Nález byl vyhlášen na veřejném zasedání 3. června 2013. Ústavní soud svým nálezem „vyškrtl“ výraz „spravedlivé“ v § 5 zmíněného zákona, všechny další námitky zamítl.