ANO

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k tomu, že žádný zdroj tato čísla neuvádí. Informaci o tom, že by v roce 2030 měla Belgie více jak polovinu obyvatel muslimského vyznání, se nám nepodařilo dohledat.

Nejblíže danému stavu je prohlášení spoluzakladatele belgické muslimské strany ISLAM Redouane Ahroucha z 22. dubna 2018, který se vyjádřil v tom smyslu, že věří v to, že v roce 2030 bude Brusel majoritně muslimským městem. Tuto domněnku pak převzala média jako RT či křesťanský konzervativní Gatestone institut, z něhož následně článek v upravené podobě přejaly Parlamentní listy. Nikde se ale nepíše, že by se mělo jednat o celou Belgii.

Pokud jde o stav muslimské populace v Belgii v roce 2030, tak se většina zdrojů shoduje na mnohem nižších číslech. Časopis TIME odhaduje tento počet na 10,2 %. K podobnému číslu došly ve svém článku i New York Times. Tato média vycházela z výzkumu amerického Pew Reseach Center, které v roce 2011 odhadovalo stejná čísla - 10,2 % (. pdf, str. 20). V roce 2017, během probíhající migrační krize, svoje odhady upravila. A předpoklady i při započítání možnosti extrémní migrace dosahují "jen" 18,2 % muslimů v belgické populaci v roce 2050.

Svatopluk Němeček působil jako ministr zdravotnictví za ČSSD ve vládě Bohuslava Sobotky. Během svého působení byl několikrát ve sporu s Andrejem Babišem. Němečka nahradil na postu ministra zdravotnictví v roce 2016 Miloslav Ludvík, který se dle zpráv z médií skutečně dohodl s Andrejem Babišem v otázce navýšení plateb za státní pojištěnce.

Babiš Němečka kritizoval například za to, že správní rada VZP v roce 2016 opětovně zvolila za ředitele pojišťovny Zdeňka Kabátka, kterého Babiš dle serveru Aktuálně.cz označil za kontroverzní osobu napojenou na největšího kmotra českého zdravotnictví, Marka Šnajdra. Babiš kritizoval urychlený způsob, jakým byl bod o volbě ředitele zařazen do programu zasedání správní rady VZP. Němečka na základě toho Babiš obvinil z podrazu a z podpory netransparentnosti a korupce v českém zdravotnictví.

Do sporu s hnutím Ano se Němeček dostal také v roce 2016 kvůli posudkům na tendr pro zajištění letecké záchranné služby. Dva nezávislé posudky na tendr se v celkové hodnotě lišily o dvě miliardy korun, uvádí tak server iDNES.cz. Babiš v tomto případě varoval před účelovým vytvářením byznysu dvěma soukromým společnostem a navrhoval svěřit leteckou záchrannou službu neziskové organizaci.

Svatopluk Němeček byl na postu ministra zdravotnictví dne 30. listopadu 2016 nahrazen Miloslavem Ludvíkem. Ten se spolu s Andrejem Babišem dle České televize 5. ledna 2017 skutečně dohodl na růstu plateb za státní pojištěnce. Navýšení plateb mělo probíhat podle jejich dohody v letech 2018 až 2020 vždy o tři a půl miliardy korun. Vláda nařízení schválila 10. dubna 2017, přičemž navýšení plynoucí z nařízení platí pouze pro rok 2018. Výrok Andreje Babiše se ale váže k jeho domluvě s ministrem Ludvíkem, a proto je hodnocen jako pravdivý.

Summit NATO se uskutečnil 11. a 12. července 2018 v Bruselu. První den summitu zastupoval Českou republiku prezident Miloš Zeman, protože současně probíhalo v Česku jednání o vyslovení důvěry vládě. Tam byli přítomni premiér Andrej Babiš a místopředseda vlády a zároveň ministr vnitra, který je pověřen i řízením ministerstva zahraničích věcí, Jan Hamáček. Druhého dne summitu se už však účastnili.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože není možné dohledat, zda tato setkání skutečně proběhla. Jan Hamáček před konáním summitu NATO uvedl pro Seznam Zprávy, že má na summitu sjednaných několik bilaterálních schůzek s ministry zahraničí jiných zemí. Na svém facebookovém profilu pak informoval, že se na summitu setkal s britským ministrem zahraničí a poté proběhlo jednání s maďarským ministrem zahraničí.

Druhý den summitu americký prezident Donald Trump během jednání NATO s prezidenty Ukrajiny a Gruzie vznesl požadavek, aby členské státy zvýšily své obranné výdaje na požadované 2 % HDP už od ledna příštího roku. Kvůli požadavku bylo přerušeno jednání s prezidenty Ukrajiny a Gruzie a generální tajemník NATO Jens Stoltenberg svolal mimořádné jednání lídrů aliančních zemí.

Visegrádská čtyřka je aliancí čtyř států střední Evropy, tedy Česka, Slovenska, Polska a Maďarska. Vznikla 15. 2. 1991 za účelem politické kooperace a koordinace společných postojů, a to 656 let po té, kdy se v maďarském městě Visegrád sešli český, polský a maďarský král.

Vládu Bohuslava Sobotky datujeme od 29. 1. 2014 do 13. 12. 2017 a v jejím rámci probíhalo i předsednictví Česka ve visegrádské čtyřce. Konkrétně Česko vystřídalo Slovensko k 1. 7. 2015 a následně předalo předsednictví Polsku 30. 6. 2016.

Předsednictví Česka do Prahy přilákalo lídry V4 mnohokrát, mezi významnější patří setkání při příležitosti oslav 25 let od založení 15. 2. 2016 na Úřadu vlády. V Černínském paláci, tedy Ministerstvu zahraničních věcí, probíhala tato setkání zejména v souvislosti s řešením migrační krize, a to konkrétně v těchto termínech: 11. 9. 2015, 12.–13. 11. 2015, 18. 2 .2016, 4. 5. 2016 a 13. 6. 2016.

Zdali se Andrej Babiš, toho času ministr financí, těchto jednání účastnil, popřípadě zda ho předseda vlády Sobotka představil, nebo nepředstavil vrcholným politikům jiných zemí, není možné nijak relevantně doložit.

V rozhovoru pro server Novinky.cz ze 3. června 2018 Milan Chovanec uvedl: „Pokud sociální demokraté podpoří vstup, tak se nebudu bránit vůli členské základny a vládu podpořím.“

Při vyslovování důvěry vládě dne 12. července 2018 byl ale Milan Chovanec z hlasování omluven, a druhou vládu Andreje Babiše tak nepodpořil, jak ukazuje přepis hlasování.

V den hlasování Chovanec veřejně prohlásil, že vyslovení důvěry této vládě je v rozporu s jeho poslaneckým slibem, který ho zavazuje vykonávat mandát dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Podle České televize vadí Chovancovi také to, že druhá vláda Andreje Babiše je závislá na toleranci KSČM, což je v rozporu s bohumínským usnesením. Tímto usnesením ČSSD v roce 1995 vyjádřila nepřípustnost spolupráce s jakoukoli extremistickou politickou stranou.

Před krajskými volbami v říjnu 2016 Bohuslav Sobotka opravdu naznačil obavu, že hnutí ANO bude nemocnice privatizovat. V rozhovoru pro deník Právo na otázku týkající se popularity hnutí ANO uvedl: „Vidím nebezpečí, že se do hry vrátí úvahy o privatizaci a pronájmech nemocnic, o tom, že kraje mají zbytečný majetek, funkce a měly by se jich zbavit, aby fungovaly jako firmy.”

Ve svém předvolebním programu ČSSD zdůrazňuje: „Odmítáme návrhy na privatizaci veřejných služeb v krajích. Ani kraje nejsou firma.” Tím na obavy ze zájmů hnutí ANO opět naráží.

Protože Andrej Babiš byl před krajskými volbami proti privatizaci nemocnic a předvolební program hnutí ANO toto stanovisko potvrdilo, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Právní teorie sice nezastává shodný názor na bezvýhradnou závaznost návrhu předsedy vlády při jmenování jednotlivých členů vlády, avšak doktrína je spíše nakloněna ke konzervativnějšímu výkladu. Dle Rychetského a kol. není v pravomoci prezidenta, aby odmítl návrh, který je v souladu s ústavním pořádkem či obecnou právní úpravou (Ústava České republiky: ústavní zákon o bezpečnosti České republiky: komentář, 2015).

O rozpor s ústavním pořádkem by šlo například v případě inkompatibility činností vykonávaných navrženým ministrem dle čl. 70 Ústavy ČR. Dalšími výjimečnými důvody, které se v doktríně objevují, by pak mohla být kandidátova nezletilost či omezení jeho svéprávnosti v rozsahu, v jakém by to souviselo s výkonem jeho funkce.

Opačného názoru, tedy že prezident nemá povinnost ministra jmenovat, je například Jan Bárta z Ústavu státu a práva Akademie věd ČR, který v jednostránkovém memorandu vyjádřil tento názor: „Prezident návrh předsedy vlády buďto provede, nebo neprovede… Ona věta v ústavě je tak jednoznačná, že já ji neumím přečíst způsobem, že prezident musí okamžitě poslechnout předsedu vlády a najmenovat mu, na koho si předseda vlády ukáže.“

Co se týče Slovenska, jsou zde jisté odlišnosti, a nelze tak považovat výklad či obsah ústav obou států za totožné.

V minulosti zde došlo ke sporu mezi prezidentem Kováčem a předsedou vlády Mečiarem o povinnosti prezidenta odvolat člena vlády na návrh předsedy vlády, kdy Ústavní soud SR v usnesení ze dne 2. června 1993 I. ÚS 39/93 (.pdf) rozhodl, že prezident má pouze povinnost se návrhem zabývat, nemusí mu však vyhovět. Tehdejší soudce slovenského ústavního soudu Ján Drgonec pak v souvislosti s povinností jmenování ministra na návrh předsedy vlády napsal v komentáři k Ústavě SR následující: „Prezident SR může odmítnout jmenovat navrhnutého kandidáta, ale nemůže jmenovat za člena vlády osobu, kterou nenavrhl předseda vlády.“

Současné znění čl. 111 slovenské ústavy bylo posléze změněno, avšak panují pochybnosti (.pdf, .str 11) o tom, zdali je učiněná jazyková změna dostatečná pro zakotvení povinnosti prezidenta návrhu předsedy vlády vždy vyhovět.

K případům, kdy prezident mluvil do sestavování vlády na Slovensku, opravdu došlo. Aktuálně lze kupříkladu zmínit odmítnutí návrhu jmenování vlády Petra Pellegriniho prezidentem Andrejem Kiskou. I tento krok se však neobešel bez kritiky. Svůj nesouhlas vyjádřil bývalý soudce slovenského ústavního soudu a poradce Roberta Fica Eduard Bárány, který v rozhovoru pro deník Pravda o tomto odmítnutí řekl: „Keď sa mierne vyjadrím, tak sa týmto svojím krokom nachádza už mimo ústavy.“

V Itálii se také objevily jisté neshody při jmenování členů některých vlád. Z konkrétních případů lze zmínit například odmítnutí prezidenta Scalfara jmenovat ministrem spravedlnosti osobního advokáta tehdejšího předsedy vlády Silvia Berlusconiho v roce 1994. Aktuálnějšího data je pak odmítnutí kandidáta na ministra financí Paola Savona, euroskeptika, který je známý kontroverzním postojem k EU. Jeho jmenování ministrem financí by podle současného prezidenta Sergia Mattarella vedlo k závažným finančním rizikům, které by silně poškodily Itálii a její zájmy.

Odlišný názor týkající se povinnosti prezidenta kandidáty na ministry jmenovat opravdu existuje a k případům, které jsou zmíněny ve výroku Andreje Babiše, také skutečně došlo. Avšak příklady dotčených zemí nejsou zrovna nejvhodnějšími k porovnání se situací v České republice. A i tyto případy nebyly vždy jednoznačně přijaty mezi odbornou veřejností jednotlivých států.