ANO

Andrej Babiš má pravdu, že vydání hackera je kompetencí ministra spravedlnosti. Robert Pelikán mohl v době, kdy premiér výrok pronášel, o vydání do USA nebo Ruské federace rozhodnout o své vůli. To se změnilo o dva dny později, kdy Ústavní soud odložil vykonatelnost rozhodnutí do doby, než projedná hackerovu stížnost. Tato informace však nebyla známa a změnila okolnosti případu. Během vysílání OVM byly okolnosti takové, že Robert Pelikán mohl sám o vydání rozhodnout a neohlížet se na další instituce.

Proces tzv. extradice se v České republice řídí zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. § 97 tohoto zákona jasně říká, že vydání do cizího státu povoluje ministr spravedlnosti. Stejně tak rozhoduje v případě, že o vydání nějaké osoby žádá více zemí (§ 102 zákona).

Podle § 95 o přípustnosti vydání rozhoduje krajský soud (což se v tomto případě stalo), do tří měsíců od vydání rozhodnutí pak může ministr spravedlnosti podat návrh na přezkum Nejvyššímu soudu v případě, že toto rozhodnutí zpochybňuje. To Pelikán neučinil.

Ruského občana Jevgenije Nikulina zadrželi v říjnu 2016 kriminalisté v Praze kvůli podezření z hackerství. Ve stejný den, tedy 16. listopadu, požádaly o jeho vydání USA a Rusko. Zatykač na Nikulina vydali Rusové o měsíc později než Američané a v té chvíli se už nacházel v české vazbě. Na konci května roku 2017 rozhodl Městský soud v Praze, že je možné Nikulina vydat jak do USA, tak i do Ruska. Přípustnost vydáni Nikulina potvrdil i pražský vrchní soud.

Rozhodnutí, do které země bude vydán, tedy zůstalo na tehdejším ministrovi spravedlnosti Robertu Pelikánovi. V lednu 2018 Nikulin neuspěl s ústavní stížností proti vazbě. V únoru podal další ústavní stížnost, podle které bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces a obhajobu. Ta ovšem nemá odkladný účinek, a ministr spravedlnosti tak může o vydání Rusa podle zákona rozhodnout již nyní.

Nikulin také neuspěl se žádostí o „humanitární azyl“, proto chtěl podat žalobu na ministerstvo vnitra. Současný ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán ještě nerozhodl, do které země bude nakonec Nikulin vydán.

Miloš Zeman byl předsedou vlády od roku 1998, kdy ČSSD získala v parlamentních volbách 32 % hlasů. Na pozici premiéra setrval až do roku 2002, kdy jej vystřídal Vladimír Špidla.

V roce 2001 byla dokončena privatizace českého plynárenského monopolu, společnosti Transgas. Firma byla prodána německé společnosti RWE za více než 130 miliard korun. Celkový podíl prodaný RWE činil 97 % Transgasu a dílčích regionálních distributorů, díky kterým získala ČR 4,1 miliard eur, tedy zhruba oněch 130 miliard korun.

Ještě před nástupem Špidlovy vlády došlo k rozdělení peněz z privatizace. O zhruba devět miliard korun přišla Česká republika kvůli sílící měně, dalších deset si ponechala ČNB jakožto zprostředkovatel převodu a zbytek kabinet ČSSD po částech přiřkl na výstavbu metra nebo na pražský okruh. Mimo závazek poskytnout dotaci Fondům dopravy a bydlení se počítalo s penězi z privatizace na zaplacení stíhacích letounů pro českou armádu.

Již za vlády Miloše Zemana a celé ČSSD bylo rozhodnuto o části investic ze zprivatizovaných plynárenských společností. Z dostupných zdrojů nelze určit, zda opravdu byla (byť sebemenší) část peněz z privatizace předem určena na důchodovou reformu, kterou měla dodělat vláda budoucí.

V roce 2018 došlo díky změnám v systému valorizace penzí k největšímu růstu za posledních deset let. Ještě vyšší růst pro lidi s nižšími důchody může zajistit připravovaná novela, ta však ještě neprošla parlamentem. Zároveň je nutné konstatovat, že díky rychlému růstu mezd, od kterého se odvíjí i růst penzí, by ke značnému zvýšení došlo i bez opatření, jež zavádí tato vláda. Zvýšení o 918 korun je skutečně nominálně nejvyšším zvýšením důchodů za období samostatné České republiky.

Pouze dodejme, že v letech 2008/2009 stouply důchody o bezmála 900 korun, šlo ovšem o zvýšení ve dvou vlnách. Od srpna a poté od následujícího ledna. V roce 1996 pak penze vzrostly o 813 korun.

V únoru 2018 vláda schválila pravidla pro výraznější zvyšování penzí. Pokud vládní novela projde, znamenalo by to podle výpočtů vlády v roce 2019 navýšení důchodů v průměru o zmíněných 918 korun. Ministryně práce a sociálních věcí Jaroslava Němcová k novele dodává, že rychleji porostou důchody lidem, kteří dnes mají nejnižší penze, naopak zhruba polovině penzistů se růst penzí zpomalí. To je způsobeno tím, že větší část valorizace půjde do pevné složky důchodu (podle vlády by mělo jít o 540 korun pro rok 2019) a menší část do poměrné, zásluhové složky. Potlačí se tím princip zásluhovosti, což už jednou odmítl Ústavní soud.

Jak dále uvádí ČTK, aby zmíněné částky zvýšení platily, musela by průměrná mzda, od které se výše penzí odvíjí, vyrůst během roku 2018 na 32 240 Kč. To není nereálné, podle nejnovějších čísel Českého statistického úřadu činila průměrná mzda ve 4. čtvrtletí loňského roku 31 646 Kč.

Růst důchodů se odvíjí od růstu cen v ekonomice (inflace) a od růstu reálných mezd. Díky loňské novele zákona o důchodovém pojištění se ve výpočtu zohledňuje nejen celková inflace, ale také spotřební koš specifický pro důchodce. Zároveň se do růstu důchodů větší měrou promítá růst mezd (dříve se důchody zvyšovaly o třetinu, od roku 2018 je to o polovinu růstu mezd).

Od ledna 2018 si podle výpočtů důchodci polepšili v průměru o 475 korun měsíčně. To je skutečně více než v předchozích letech – podle statistik České zprávy sociálního zabezpečení vzrostl loni průměrný důchod meziročně o 390 korun, v roce 2016 dokonce jen o 112 korun.

Podle údajů Českého statistického úřadu v roce 2016 tzv. odešlo do zahraničí na dividendách téměř 290 mld. Kč. Údaje pro rok 2017 zveřejní ČSÚ pravděpodobně na konci března. Za posledních pět let se odliv dividend pohyboval mezi 220 a 290 mld. Kč

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož obě důchodové komise dospěly k návrhům a doporučením, které byly předloženy vládě, navíc několik návrhů Potůčkovy komise se promítlo do zákonů. Následné výsledky komise ovšem závisí na rozhodování politické reprezentace, což ovšem komise ovlivnit nemůže. Dodejme, že nehodnotíme správnost či kvalitu daných návrhů, které komise připravily a které následně jednotlivé politické reprezentace více či méně využily do legislativy.

Potůčkova komise fungovala od roku 2014 do září 2017. Byla odbornou důchodovou komisí, která vznikla na základě koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády ČR pod záštitou ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové a ministra financí Andreje Babiše. Měla za úkol připravit návrhy na pokračování důchodové reformy, které stabilizují důchodový systém v dlouhodobé perspektivě a budou přijatelné napříč politickým spektrem a také občany.

Dle výroku Andreje Babiše byla tato komise neúspěšná, avšak několik jejích návrhů se promítlo do přijatých zákonů a jeden návrh byl schválen vládou a předán k projednání v Parlamentu ČR. Jednalo se o návrhy realizované v rámci základního důchodového pojištění (.pdf, str. 4), dále o návrhy realizované v rámci systému důchodového spoření (.pdf, str. 4) a návrhy realizované v rámci doplňkového penzijního spoření (.pdf, str. 4).

Návrh, který byl schválen vládou a předán Parlamentu ČR, byl návrhem v rámci základního důchodového pojištění –diferenciace sazeb pojistných obvodů pro rodiny s dětmi (.pdf, str. 5).

Bezděkova komise fungovala v letech 2004–2005, kdy připravovala podklady pro rozhodování o pokračování důchodové reformy, avšak návrhy komise nebyly k ničemu, jelikož se politici neodhodlali k žádným změnám. Druhá Bezděkova komise fungovala v roce 2010, kdy jejím úkolem bylo aktualizovat výstupy první komise a také příprava odborných doporučení ke změnám v důchodovém systému. Návrhy této komise jsou dostupné v závěrečné zprávě z roku 2010 zde.

ČSSD nesouhlasila s reformou, jelikož chtěla udržet tehdejší financování důchodů, pravice naopak reformu podporovala (ODS, TOP 09, VV). Vládní koalice ODS, TOP 09 a VV důchodovou reformu prosadila od roku 2013, avšak následující vláda ČSSD, ANO a KDU-ČSL ji zrušila.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, jelikož Andrej Babiš říká, že důchodci nemají vůbec nic. Avšak z nabídek dopravců vyplývá, že důchodci, ač podle zákona bez nároku na slevu, mají u mnoha dopravců možnost zlevněné ceny jízdného.

Andrej Babiš popisuje žákovské jízdné tak, jak je skutečně podle zákona stanoveno. Studenti ve věku 6 až 15 let při cestě do školy mají nárok na slevu 62,5 %. V rámci jiné trasy, která nevede ze stanice blízké jejich bydliště do stanice blízké jejich škole, mají nárok na slevu 50 %. Studenti od 15 do 26 let pak mají nárok na slevu 25 %.

Co se týče důchodců, není zcela pravdou, že by neměli možnost získat slevu na jízdné. Není to ovšem cestou zákona jako právě u žákovského jízdného, nýbrž každý dopravce si tyto úpravy cen definuje sám. Např. u státního dopravce Českých drah má každý důchodce možnost zařídit si slevovou kartu IN Důchodce, která mu zajišťuje slevu 25 %. Konkurenční RegioJet nabízí důchodcům stejnou slevu. Také například v Pražské integrované dopravě nebo Olomoucký integrovaný dopravní systému nabízejí pro seniory zvýhodněné jízdenky.

Jak vyplývá ze stanoviska ministerstva financí, senioři již dnes částečně zvýhodněné jízdné mají. Konkrétně ve vlakové dopravě. Ministerstvo uvádí:

„V současné době důchodci mají možnost využívat kartu IN Důchodce. Držitel této karty obdrží slevu ve 2. vozové třídě ve výši 25 % z obyčejného jízdného a zpáteční slevy. Pro seniory nad 70 let věku je určena karta IN Senior, která umožňuje bezplatnou přepravu v osobních a spěšných vlacích a v ostatních vlacích se slevou 50 % z obyčejného jízdného. Další železniční dopravce RegioJet a.s. poskytuje slevu Senior nad 60 let ve výši 25 % z jízdného, která platí pouze na vybrané spoje. Dopravce LEO Express a.s. poskytuje slevu ve výši 30 % z obyčejného jízdného pro dospělé ve věku 60 a více let pouze ve 2. vozové třídě.“

Nepodařilo se nám dohledat přesný počet obcí, které mají železniční spojení. Na webu Českých drah se lze dobrat k počtu zastávek, které ovšem nekorespondují s obcemi. Větší města mají zastávek více. Oslovili jsme příslušné instituce s dotazem, kolik obcí má vlastní železniční spojení a výrok budeme aktualizovat.

Podle údajů ministerstva financí vzrostl příjem veřejných fondů z DPH za leden a únor meziročně o 17,4 %. Jak však ministerstvo samo v tiskové zprávě uznává, meziroční srovnání může být ovlivněno kalendářními vlivy (splatnost DPH v únoru 2017 byla 27. února, a je tak možné, že ne všechna DPH splatná v tomto termínu byla skutečně zahrnuta do výsledku za únor 2017). V plnění za březen už bude tento vliv neutralizován a meziroční srovnání tak bude přesnější.

Podíváme-li se pouze na výběr na úrovni státního rozpočtu, došlo meziročně k poklesu výběru o 1,4 miliardy Kč (2,9 %).

Takovou zprávu veřejně uvedl radní městské části Brno-střed Svatopluk Bartík. Ten s odkazem na nejmenované zdroje na svém Facebooku napsal, že prezident Zeman skutečně trpí touto nemocí. Hrad zprávu odmítl a Bartíka chtěl zažalovat za pomluvu.

Co se týče zmíněné polemiky, Babiš naráží na rozhovor Jiřího Pehe pro Respekt, kde Pehe na otázku redaktora, zda polarizace společnosti skončí s druhým Zemanovým mandátem, odpovídá nastíněním budoucího vývoje – podle něj hraje roli i odcházení jisté části voličstva.

Pehe v rozhovoru řekl: „Navíc je tu zmíněný demografický vývoj, který se projevil už od minulé volby. Před pěti lety vyhrál Zeman nad Schwarzenbergem o 800 tisíc hlasů, tentokrát je to o 150 tisíc hlasů. Zemanovi voliči odcházejí a do volebního cyklu přicházejí mladí lidé. Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde. Situace není pro postkomunistický tábor příznivá.“ Babiš popisuje narozdíl od prezidenta Zemana pouze fakt, že se daná věc vyskytla ve veřejném prostoru a uvádí, že je to podle něj již přes čáru. Jde tedy o jeho pohled na danou věc, který nehodnotíme.

Výrok premiéra v demisi Babiše hodnotíme jako zavádějící. Přestože má Babiš pravdu s prodejem Aero Vodochody a žádostí o zastavení trestního stíhání pro manažery v kauze Nomura, tvrzení o odpuštění sta miliard Nomuře je podáno jednostranně a značně zjednodušeně. Šlo totiž o částku v arbitráži, kterou Česká republika měla požadovat, naopak Nomura požadovala po České republice 40 miliard. Situace nebyla postavena tak, že by se Česká republika automaticky vzdala 100 miliard korun, věc byla součástí dohod mezi oběma aktéry a také rozhodnutí v arbitráži.

Andrej Babiš vystoupil ve Sněmovně na osmé schůzi 9. března poprvé od žádosti o vyslovení důvěry jeho vládě 16. ledna 2018, nepočítáme-li interpelace. Schůze se týkala personálních změn, které provádí vláda bez důvěry. Babiš na jejím začátku vypočítával ODS její prohřešky za vlády Mirka Topolánka v demisi, která vykonávala svou funkci od 4. září 2006 do 9. ledna 2007, v demisi od 11. října.

Babiš kritizuje prodej české zbrojovky a výrobce letadel Aero Vodochody v říjnu 2006. V tendru zvítězila slovenská společnost Penta, která Aero Vodochody odkoupila za 2,91 miliard korun. Je na místě zmínit, že podle Aktuálně.cz v problematice prodeje zbrojovky Pentě nenastal výrazný spor mezi ODS a sociálními demokraty, kteří privatizaci připravili.

Druhým skandálem, na který Babiš ukazuje, je kauza Nomura. V červnu 2000 uvalila ČNB na Investiční a poštovní banku nucenou správu a kontrolu nad IPB přebrala ČSOB. Japonská investiční banka Nomura se jakožto akcionář IPB jala Českou republiku žalovat za údajnou zmařenou investici.

ČR následnou arbitráž s Nomurou v březnu 2006 prohrála a Nomura se domáhala odškodného ve výši 40 miliard korun. Ve stejné době se však začala rozbíhat tzv. curyšská arbitráž, ve které Česká republika požadovala po Nomuře 111 miliard korun jako náhradu výdajů spojených s nucenou správou IPB.

Na podzim 2006 tehdejší ministr financí Vlastimil Tlustý oznámil dohodu, které se s Nomurou podařilo dosáhnout, a Česká republika tak ukončila veškeré spory s japonskou investiční bankou týkající se IPB. Česko následně Nomuře vyplatilo kompromisně 3,6 mld. korun. Ministerstvo financí posléze požádalo o zastavení trestního stíhání manažerů Nomury a IPB, prezident Klaus však abolici neudělil. O osvobození většiny manažerů IPB se postaral o rok později Městský soud v Praze.