ANO

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť i když je jádro sdělení Stropnického pravdivé, obě skutečnosti jsou v jeho výroku zveličené. Ve skutečnosti Dostál ocenil jeho působení, ale netvrdil, že nebude muset nic dělat. Nabídl Stropnickému (nejen jemu) roli poradce, neměl být nějakým "šéfporadcem".

Martin Stropnický byl v roce 1998 ministrem kultury v přechodné vládě Josefa Tošovského. Po vítězných volbách v létě 1998 nastoupila vláda Miloše Zemana (držena smluvněopoziční ODS), jejím ministrem kultury se stal Pavel Dostál.

Ten se po svém nástupu na adresu Stropnického vyjadřoval skutečně lichotivě. Např. v rozhovoru pro Právo (není dostupné online) 28. července 1998 uvedl:

" Myslím, že mám velmi zvýhodněnou situaci, když přicházím po Martinu Stropnickém. Udělal to, co žádný ministr, tj. dal ministerstvu věcnou koncepci, vypracoval materiál o kulturní politice České republiky. Je udělán tak, že ho za svůj musí vzít každý ministr. Není to totiž politický materiál, je věcný. "

Ve stejném rozhovoru Dostál uvedl: " Stropnický zanechal velice dobrý projekt, kterak by se měly transformovat příspěvkové organizace ministerstva na organizace zcela nového druhu, a to se týká i národních kulturních institucí. "

Pro Lidové noviny pak 25. července 1998 Dostál ke Stropnickému uvedl:

" S razantními kroky počkám až do 18. srpna, kdy se bude hlasovat o důvěře vládě. Pokud budeme schváleni, pak mohu realizovat některá opatření z našeho programu, nazvaného "Prvních 100 dnů na ministerstvu kultury" . Mám to štěstí, že resort přebírám po panu Stropnickém, který i za těch 6 měsíců svého působení na ministerstvu dokázal dost věcí. Mám na co navázat, a to je důležité. Prvním krokem týmu, který se mnou nastoupí na ministerstvo, bude vypracování modelu ministerstva kultury jako apolitické organizace, jako dobrého státního úřadu, který je zde pro kulturu, a nikoliv kultura pro něj. "

Co se týča místa šéfporadce, zde je (soudě dle dostupných vyjádření samotného Dostála) tvzení Stropnického nafouknuté. Dostál pro Mladou frontu DNES 24. července 1998 (není dostupné online) uvedl na dotaz, proč nabízí spolupráci právě Stropnickému nebo Michalu Prokopovi:

" Protože prošli tím mlýnem ministerstva kultury a orientují se v něm. Oslovil jsem tedy zasvěcené. A za druhé: nedomnívám se, že existuje kultura levicová a pravicová. Kultura je věcný problém. Názory moje a Prokopa či Stropnického se politicky často liší, ale v minulosti jsme vždy došli k výsledku. Jejich roli proto vidím v tom, že by byli mými poradci, s nimiž se přu, nutí mě argumentovat, hledat řešení. "

Martin Stropnický se jako ministr obrany několikrát setkal s nejvyššími ústavními činiteli. Koordinační setkání se uskutečňovala z podnětu v té době předsedy vlády Bohuslava Sobotky. Třikrát ročně je svolával prezident Miloš Zeman.

První koordinační setkání se uskutečnilo 17.2.2015. Věnovalo se zejména boji s terorismem a politice vůči zemím Východního partnerství Evropské unie. Také se ústavní činitelé věnovali otázce Ukrajiny. Druhé koordinační setkání se uskutečnilo 23.6.2015, hlavním tématem schůze bylo fungování ekonomické diplomacie a prosazování ekonomických zájmů České republiky. Účastníkem těchto setkání byl pravidelně i v té době ministr obrany Martin Stropnický.

Martin Stropnický se s prezidentem Milošem Zemanem skutečně scházel pravidelně několikrát do roka. Poslední schůzka se konala 29.3.2018, kdy hlavním tématem byla spojitost nervově paralytické látky typu novičok s Českou republikou.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože Zeman v minulosti opakovaně podpořil zapojení českých vojáků do zahraničních misí. Nehodnotíme pak těžko ověřitelný fakt, jestli Zemana armáda skutečně baví.

Zeman promluvil o českých zahraničních misích například loni na konferenci SPD, kde se postavil proti požadavku této strany zrušit zahraniční mise české armády. Delegátům tehdy řekl: "Chcete bojovat proti islámskému terorismu, ale nechcete, aby čeští vojáci bojovali proti islámským teroristům. Tak si to, prosím vás, srovnejte v hlavě, a až přijdu příště na vaši celostátní konferenci, tak mi oznamte, že jste se buď rozhodli vymazat ze svého programu boj proti islámu, a já vám řeknu, že jste zbabělci, anebo mi řekněte, že jste se rozhodli vymazat ze svého programu zákaz účasti v zahraničních misích proti islámským teroristům, a já vás naopak pochválím za statečnost."

Zeman také vyzval k většímu zapojení naší armády do některých zahraničních misích. Například během setkání s českými velvyslanci v roce 2013 prohlásil, že "Bylo by velmi užitečné, aby se Česká republika intenzivněji než dosud zapojila do mírových misí OSN a to například účastí českých jednotek na Golanských výšinách."

Zeman také opakovaně telefonuje českým vojákům na zahraničních misích, aby jim poděkoval za jejich službu.

Podle dohledaných informací jsou jak Miloš Zeman, tak Martin Stropnický ve svých názorech na protiruské sankce dlouhodobě konzistentní. Prezident Zeman kritizuje sankci proti Rusku dlouhodobě (např. zde). V poslední době označil sankce za neúčinné při projevu před Parlamentním shromážděním Rady Evropy (video zde, čas od 6:20) v říjnu 2017. Martin Stropnický naopak sankce podporuje. Například v rozhovoru pro Mf Dnes z února 2018 na toto téma uvedl, že "Sankce nejsou jen ekonomický nástroj. Sankce tohoto typu samozřejmě nesrazí Ruskou federaci na kolena. Je to gesto nesouhlasu s nějakou politickou událostí." Podobně se vyjádřil i v jiném rozhovoru z roku 2017: "Ne že by to byl všelék (sankce, pozn. Demagog.cz) , ne že by to přinášelo nějaké zásadní výsledky, ale je to nějaké společné politické gesto, a to je velmi důležité."

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, jelikož nelze dohledat všechna konkrétní jména ani přesný počet velvyslanců, kteří byli schváleni vládou, stejně tak jméno nebo jména, která byly doporučena prezidentem Zemanem. Vláda změny velvyslanců opravdu projednávala, nemáme však přístup k bližším informacím.

Dle informací ze serveru Lidovky.cz vláda ve středu 11. dubna schválila jména velvyslanců. Post velvyslance při EU by měl zastávat současný náměstek pro ministra zahraničí pro řízení Evropské sekce Jakub Dürr, v Egyptě by měl funkci zastávat současný referent ministerstva vnitra a bývalý šéf bezpečnostního odboru Hradu Jan Fulík. Dle serveru se právě Fulík těší Zemanově podpoře, dříve byl mj. navržen na post velvyslance v Bělorusku.

Stropnický se tehdy ke jménům pro Lidovky.cz vyjádřil následovně:

"Velvyslanci nejsou Česko hledá Superstar. Zveřejňování jmen, a to ještě před podpisem prezidenta, je buranství." Podle Aktuálně.cz, kterému to údajně potvrdily čtyři zdroje z hnutí ANO, má být velvyslancem sám Stropnický, a to v Izraeli.

Ač prezident přímo velvyslance nevybírá, aby byl velvyslanec jmenován, musí ho schválit. Miloš Zeman v minulosti tuto výsady využíval a prosadil si například do USA svého bývalého spolupracovníka Hynka Kmoníčka. Tuto pravomoc využívali také jak Václav Klaus, tak Václav Havel, který si právě v době vlády Miloše Zemana jako velvyslance ve Washingtonu prosadil svého přítele Martina Palouše. Ostatně samotné webové stránky ministerstva zahraničních věcí říkají, že velvyslanec je zástupcem hlavy státu, nikoliv samotného ministerstva.

Vláda se, narozdíl od Babišova tvrzení, ve vydání stanoviska usnesla a většinově se shodla. Konkrétně 27. března 2018 vydala neutrální stanovisko k zákonu o zrušení zákazu dodávek do jaderné elektrárny Búšehr, který předložili komunisté.

V tomto dokumentu prezentuje vláda body podstatné pro zohlednění v dalším projednávání, které se týkají především zhodnocení mezinárodně-právních a zahraničně-politických vztahů.

Jak už jsme psali v jednom z výroků výše, toto neutrální stanovisko schválilo 14 z 15 přítomných členů vlády a proti nebyl nikdo (.doc, str. 2, bod 5). K přijetí usnesení je dle jednacího řádu vlády (Čl. VI., odst. 14) potřeba nadpoloviční většina všech členů vlády, což je v tomto případě splněno. Vláda se tak na tomto stanovisku shodla výraznou většinou. Pokud by se vláda na stanovisku neshodla, pak by tato skutečnost musela být uvedena v zápise z jednání (podle jednacího řádu Čl. X., odst. 3).

Co se týká výroku Petra Fialy, ten se na začátku března nechal slyšet, že vláda v demisi má pouze svítit a topit a měla by se chovat zdrženlivě. Babišův výrok se týká schválení neutrálního stanoviska vládou ohledně zrušení zákazu dodávek do jaderné elektrárny Búšehr. Ve svém předchozím výroku Babiš vyjádřil, že vláda toto stanovisko vydala, protože se neshodla.

Vláda jako sbor se ale shodla na tomto neutrálním stanovisku. Tento výrok je tedy, na rozdíl od předchozího, hodnocen pravdou, jelikož zde již Babiš správně uvádí, že se vláda na tomto stanovisku shodla.

Vláda 27. března 2018 vydala neutrální stanovisko k zákonu o zrušení zákazu dodávek do jaderné elektrárny Búšehr. K přijetí usnesení je dle jednacího řádu vlády (Čl. VI., bod 14) potřeba nadpoloviční většina všech členů vlády. Toto neutrální stanovisko schválilo 14 z 15 přítomných členů vlády a proti nebyl nikdo (.doc, str. 2, bod 5).

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože Babiš sice Murína nezprostil funkce – Murín odstoupil sám. Nicméně v posledních měsících na něj Babiš tlačil veřejně, a to jak v médiích, tak i např. podáním kárného řízení.

Spor, který vyvrcholil rezignací ředitele GIBS Murína, započal koncem února tohoto roku, kdy GIBS veřejně oznámila snahu premiéra v demisi Babiše navrhnout odchod ředitele Murína z vedení GIBS, v reakci na kontrolu hospodaření GIBS ze strany ministerstva financí.

Později Babiš přiznal, že tuto kontrolu inicioval on sám a že je pravdou, že k řediteli Murínovi ztratil jako k vedoucímu GIBS důvěru. Této věci se více věnoval také server iROZHLAS. Následně byla věc probíránav březnu i před bezpečnostním výborem Poslanecké sněmovn. Konečně 19. března premiér v demisi inicioval zahájení kázeňského řízení vůči řediteli Murínovi.

Výsledkem pak bylo podání rezignace ze strany ředitele GIBS Murína dne 17. dubna, ve které přiznává, že události posledních týdnů byly jedním z důvodů jeho rezignace:

„Ačkoli jsem se nedopustil ničeho nezákonného ani neetického, obávám se, že mé setrvání v čele GIBS by mohlo zavdat příčinu k nedůvodnému zpochybňování výsledků její práce, především ze strany obou vrchních státních zástupců a nejvyššího státního zástupce. Situace, která se kolem GIBS a mé osoby vyvinula v posledních měsících, mi proto nedovoluje pokračovat v řízení tohoto útvaru a nechci zavdávat příčinu k jakýmkoliv útokům na GIBS.S ohledem na tyto skutečnosti jsem se rozhodl k 30. dubnu 2018 rezignovat na funkci ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů a současně tak ukončit služební poměr.“

Doplňme, že své pochybnosti ohledně Murína skutečně vyslovili i státní zástupci, jak jsme již dříve ověřovali.

Andrej Babiš odpovídá tímto způsobem na dotaz interpelujícího předsedy Pirátů Ivana Bartoše, který se táže, zda bude probíhat výběr nového šéfa GIBS transparentně. V kontextu této otázky má Babiš pravdu, protože historicky výběrové řízení na tento post veřejně neproběhlo.

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) funguje od 24. listopadu 2011, oficiálně pak pracuje od počátku roku 2012. Ze zákona o GIBS vyplývá, že ředitele inspekce jmenuje a odvolává premiér na návrh vlády a po projednání věci v Bezpečnostním výboru Poslanecké sněmovny. Ředitel GIBS je zároveň předsedovi vlády odpovědný.

Co se týče historie ředitelů Generální inspekce, první z nich, Ivan Bílek, byl premiérem Nečasem jmenován 25. listopadu 2011 nejprve jako prozatímní šéf, následně 30. července 2012 jako ředitel GIBS.

Bílek rezignoval na svůj post v listopadu 2015 poté, co ho k tomu vyzvali někteří členové vlády Bohuslava Sobotky (včetně premiéra samého). Na začátku prosince 2015 pak byl do čela GIBS jmenován dosavadní náměstek ředitele Michal Murín, který úřad provizorně řídil po odstoupení Bílka.

Výše popsaný postup platí pro konkrétního nominanta vlády a premiéra, nicméně Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů ukládá určitá kritéria pro zájemce o volné služební místo. Pro ředitele GIBS jsou požadavky zejména alespoň 12 let ve služebním poměru u bezpečnostního sboru a minimálně magisterské vysokoškolské vzdělání. Tato kritéria splňují především vedoucí republikových bezpečnostních útvarů, popřípadě jejich náměstci.

Konkrétní praxe volby jednoho nominanta vlády není veřejně známá, nicméně podle dikce zákona by se mohlo jednat i o výběrové řízení. To znamená, že nějaké výběrové řízení skutečně proběhnout mohlo, avšak nikoli transparentně – s vědomím veřejnosti – ale například v rámci pohovorů členů vlády s jednotlivými kandidáty.