Ten cashpooling mi vyčítali, že jsem mluvil, že to někde leží ledem, ty peníze, a já jsem dokázal od ledna vlastně investovat 50 miliard korun jako euro za podstatně vyšší výnos, za 0,27 až 0,35 a máme z toho výnos 45 milionů za dva a půl měsíce.
Opakovaná prohlášení Andreje Babiše o 350 miliardách, které leží na účtech ČNB, vyvracela jak sama Národní banka, tak například ekonom David Marek, rozporoval je dříve i Demagog.cz.
Jak informoval v polovině března deník E15 (patří do skupiny MAFRA patřící Andreji Babišovi), ministerstvo od počátku roku investovalo velkou část z přibližně 50 miliard, které byly k dispozici na účtech ČNB. Krátkodobá investice měla podle E15 přinést výnos kolem 0,25 procenta, co je násobně více než běžný úrok ČNB. Podle reakcí ekonomů ale takový výnos nabízejí jen rizikovější investice například do španělských či italských dluhopisů (země s hodnocením v rizikovém pásmu). To však Andrej Babiš popírá a tvrdí: „Po intervenci ČNB vznikl hlad po eurech, tak jsme to zainvestovali v českých komerčních bankách za sazby 0,27 až 0,35, takže je to výhodné, a ty spekulace, že bychom investovali do nějakých španělských, nebo italských dluhopisů, jsou nesmysl“.
Z bilance ČNB pak vyplývá, že zatímco k 10. lednu 2014 měl stát u ČNB 50,7 miliardy korun, k 20. březnu už to byly jen 3 miliardy, byla tedy investována skoro celá rezerva.
Jak spočítal ekonom David Marek, při investici 36 miliard by si takto ročně stát přišel na 75,6 milionů. Přesné informace o tom, kolik peněz bylo přesně investováno a jaký výnos tato investice přinesla, nicméně nejsou veřejně dostupné a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Včera Mladá fronta napsala, že se bude zdražovat benzín. To je lež, ano. To je normální lež. A to je jeden případ, kde já říkám, my jsme poslední země v Evropské unii, která financuje ropné produkty a pohonné hmoty. A kolik tam máme peněz? Asi 35 až 40 miliard.
MF Dnes, respektive server Idnes, skutečně 26. března uveřejnila článek s názvem "Benzin může podražit. Kvůli novému `Babišovu´ poplatku", který, jak je z názvu patrno, pojednává o možném zdražení paliva až o 50 haléřů na litr. Zda bude mít ministrem navrhovaný "příspěvek na odvětví", tedy spoluúčast řidičů na udržování hmotných rezerv, skutečně na svědomí dopad na zvýšení cen pohonných hmot Demagog ovšem nedokáže zhodnotit.
V současnosti skutečně nákup strategických ropných rezerv zajišťuje stát prostřednictvím Správy státních hmotných rezerv, hospodaření (.pdf) Správy je totiž součástí kapitoly státního rozpočtu.
Zda je Česko jedinou evropskou krajinou s takovýmto systémem, se nám ověřit nepodařilo. Podobný krok minulý rok chystalo i Slovensko, podle Hospodářské komory (jež se k tomuto již vyjadřovala v souvislosti s podobnou novelizací, kterou připravovala již Nečasova vláda), je "zapojení podnikatelské sféry do financování ropné bezpečnosti je ve světě zcela běžné".
Hnutí ANO pak na svém webu uvádí, že privatizací 3měsíčních zásob by stát mohl získat okolo 35 miliard korun. Tento údaj se nám ale z veřejných zdrojů ověřit nepodařilo, kontaktovali jsme proto SSHR s žádostí o informace.
A není pravda, není pravda, že by to mělo dopad na ten benzín, protože dneska marže benzínových čerpaček je dvě koruny na litr a stát má navíc výhodu, že sám vlastní síť čerpaček, takže tohle funguje v okolních těch zemích a nevidím důvod, proč by to nefungovalo u nás.
Jak uvádí například server Deník či vyjádření Václava Louly z Asociace petrolejářského průmyslu a obchodu pro portál Eurozprávy, marže provozovatelů čerpacích stanic se skutečně pohybuje okolo dvou korun. Jak ale upozorňuje Česká televize, marže stanic se navzájem liší v závislosti například na vnitrozemské poloze benzínových pump (Demagog upozorňuje, že uváděné informace pocházejí z roku 2012).
Stát také vlastní síť čerpacích stanic prostřednictvím společnosti Čepro. Co se týče poslední věty výroku, tu podrobněji rozebíráme v předchozím odůvodnění "Včera Mladá fronta napsala..."
Ale však investoval ČEZ 260 miliard investoval, ano. To znamená za poslední léta a investoval 70 miliard do zahraničí.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, jelikož ČEZ mezi lety 2009–2013 investoval dokonce více než 260 mld. Kč. Náklady na zahraniční expanzi byly 72 miliard od roku 2005.
Investiční výdaje ČEZ
rokinvestiční výdaje*
2013> 44 mld. Kč (.pdf, str. 28)*201259 mld. Kč 201154 mld. Kč (.pdf, str. 78)201062 mld. Kč200957 mld. Kč (.pdf, str. 93)2009–13> 276 mld. Kč *) za rok 2013 pouze hodnota investicí do dlouhodobého majetku – CAPEX; výroční zpráva za rok 2013 dosud nebyla vydána
V roce 2008 řekl Martin Roman, že v roce 2015 nebudeme mít proud. Tak investoval do Počerad, do Chvaletic, do Tušimic 70 miliard. A dneska vyvážíme celý Temelín.
Martin Roman skutečně v roce 2008 řekl, že Česká republika bude po roce 2015 trpět nedostatkem elektrické energie.
Jeho tvrzení vycházelo ze závěrů Pačesovy komise, která předpokládala, že se po roce 2015 začne projevovat nedostatek uhlí a bude nutné na tento problém určitým způsobem reagovat. Jedním z řešení bylo i posilování jaderné energetiky.
Jaderná elektrárna Temelín v období leden–prosinec 2012 vyrobila 15 000 GWh elektřiny.
Celkový vývoz elektrické energie z České republiky tvořil v roce 2012 28 707 GWh elektřiny.
Martin Roman v roce 2008 řekl, že se po roce 2015 začne Česká republika potýkat s nedostatkem elektrické energie z vlastních zdrojů. Pravděpodobně vycházel z údajů od Pačesovy komise.
Podle údajů za rok 2012 Česká republika skutečně vyváží skoro dvakrát tolik elektrické energie, jako vyrobí celý Temelín.
Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Takže dneska zadluženÍ ČEZu je 2,2, je nejlepší v Evropě ze všech energetických firem.
Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť jsme nenalezli měřítko, podle kterého by byl ČEZ nejméně zadlužený. V hodnotě ukazatele, na nějž zřejmě Andrej Babiš odkazuje, je na tom lépe než ČEZ polská energetická firma PGE.
Podle výsledků hospodaření (.pdf, str. 16) činil čistý dluh ČEZu v loňském roce 156,5 mld. Kč. I jeho relativní hodnota přitom překonává některé konkurenty.
Ačkoliv to Andrej Babiš neuvádí, nejspíš hovoří o ukazateli dluh/EBITDA, pomocí něhož se měří schopnost podniku splatit své dluhy. Zatímco výsledky hospodaření uvádí čistý dluh/EBITDA 1,91 (str. 29) na konci roku 2013, aktuální prezentace pro investory (.pdf, str. 32) přetiskuje hodnotu z předminulého roku 2,3. Prezentace zároveň uvádí širší rozpětí 2–2,5, jež se shoduje s hodnotou uváděnou ministrem Babišem.
Prezentace pro investory dále porovnává hodnotu dluh/EBITDA mezi dalšími společnostmi (str. 32). Lépe než ČEZ se ve srovnání umisťuje pouze polská společnost PGE, jež má i podle novějších dat (.pdf, str. 5) více hotovosti než dluhů, a překonává tak českou společnost. Není proto pravdou, že by bylo zadlužení ČEZu nejlepší ze všech energetických firem.
České banky jsou nejlepší v Evropě, jsou narvané penězi, tady je 600 miliard kešů...
Není přesně jasné, co má ministr Babiš na mysli pod pojmem "600 miliard kešů", výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.
Pokud by se mělo jednat o pokladní hotovost v bankách, z přehledu ČNB vyplývá, že měly české banky k 31. 12. 2013 na účtech hotovost ve výši 43 miliard korun.
Podle zpráv E15 drží české banky vládní dluhopisy za více než 600 miliard, je ale otázkou, jestli se držení dluhopisů do splatnosti dá označit jako "keše".
...náklady na zdravotní pojištění v roce 1998 bylo sto miliard. Dneska je 224 miliard, ano, víc než sto procent.
Podle informací (.pdf, str. 33) Ústavu zdravotnických informací a statistiky byly výdaje zdravotních pojišťoven na zdravotnictví v roce 1998 107,4 miliard korun a v roce 2012 (poslední dostupná data) 231,2 miliard korun. Tyto informace skutečně odpovídají slovům ministra Babiše.
Výdaje VZP jsou však pravidelně zveřejňovány v jejich výročních zprávách – viz např. rozvahu (.pdf) společnosti za rok 2012 od strany 71.
V tuto chvíli Česko neplní Maastrichtská kritéria.
Podmínkou pro přijetí společné měny – eura je splňování tzv. konvergenčních neboli maastrichtských kritérií. Těchto kritérií je dohromady pět a lze je rozdělit na kritéria rozpočtová a měnová. Důležité je, aby tato kritéria byla udržitelná, nestačí tedy pouze jednorázové naplnění.
Přehled maastrichtských kritérií:
1. Kritérium vládního deficitu: vládní deficit nesmí přesáhnout hodnotu 3 %.
2. Kritérium veřejného dluhu: veřejný dluh nesmí přesáhnout úroveň 60 % HDP.
3. Kritérium cenové stability: roční průměrná inflace nejvýše 1,5procentního bodu nad referenční hodnotou, která je průměrem inflací ve třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou.
4. Kritérium dlouhodobých úrokových sazeb: výnos desetiletých vládních dluhopisů nejvýše 2 procentní body nad průměrem výnosů ve třech zemích EU s nejlepší cenovou stabilitou.
5. Kritérium stability měnového kurzu: minimálně dvouletý pobyt v ERM II (Evropský mechanismus směnných kurzů II) bez vnitřního pnutí.
Dle dokumentu (.pdf, str. 3–4) Ministerstva financí ČR a ČNB schváleného vládou ČR na jejím zasedání dne 18. prosince 2013 s názvem „Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou“ je na tom ČR následovně:
V současnosti ČR plní kritérium cenové stability, kritérium konvergence úrokových sazeb a kritérium veřejného dluhu. Co však ČR neplní je kritérium vládního deficitu a kritérium stability měnového kurzu, neboť zatím ČR nevstoupila do ERM II.
Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, ČR v současnosti opravdu nesplňuje všechna maastrichtská kritéria.
Nechceme, aby se Česko ocitlo v situaci zemí typu Řecka nebo Španělska, které sotva plnily kritéria, tak usilovaly o přijetí eura.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě makroekonomických dat Eurostatu.
Euro jako svou měnu přijalo Španělsko v roce 1999, Řecko ho přijalo v roce 2001.
Pro vstup země do eurozóny musí být dosaženo plnění konvergenčních kritérií.
Fiskální kritéria zkráceně znamenají, že země nesmí mít deficit veřejných financí vyšší než 3 % HDP a veřejný dluh nesmí překročit 60 % HDP nebo se musí značně snižovat vůči této hranici.
Podle tabulek Eurostatu plnilo Španělsko tato fiskální kritéria v roce 1998 na hranici, kdy veřejný deficit byl přesně 3 % a dluh 64,1 % HDP, ale snižoval se a v roce 2000 byl již pod 60procentní hranicí.
Naproti tomu Řekové, kteří splnili kritéria až v roce 1999, toho dokázali pomocí statistického podvodu. Tehdy řečtí statistici vyčíslili veřejný deficit na pouhých 1,8 % HDP, zatímco skutečný byl 3,4 %. V roce 2000 pak již podle dat Eurostatu mělo Řecko deficit 3,7 % a veřejný dluh 103,4 %. Do eurozóny se však Řecko přesto dostalo.
Výrok o problematickém plnění konvergenčních kritérií Řecka a Španělska tak hodnotíme jako pravdivý.
