Tahle problematika (sociálně vyloučené lokality) se týká všech velkých měst všude v Evropě, všude ve světě.
Sociální exkluze (ang.) je problémem na celém světě i v Evropské unii. O tom svědčí existence speciální politiky zaměřené na boj proti chudobě a sociální exkluzi v rámci EU nebo studie popisující problematiku v rámci USA, v rámci Latinské Ameriky nebo Asie.
Ta inkluze řeší otázku bydlení, zaměstnanosti a vzdělávání těch dětí, akorát problém je ten, že se jedná o řekněme desítky lidí. A když si vezmeme, kolik lidí žije vlastně v těch vyloučených zónách, tak to jsou tisíce.
V Ostravě běží program sociální inkluze Ostrava. Program začal s komplexní pomocí čtyřem rodinám, dále se počítalo s účastí cca 50 lidí. Podle publikace (pdf. S.10) programu z roku 2012 v Ostravě žije v sociálně vyloučených lokalitách přibližně 6000 lidí. Program skutečně zahrnuje podporu bydlení, zaměstnanosti a vzdělávání, proto hodnotíme výrok jako pravdivý.
V některých zemích − Norsko, Holandsko − tam se řekněme na 100 obyvatel, tak je jedna sociální pracovnice. U nás je jedna sociální pracovnice na 350 obyvatel a někde i větší počet.
V České republice vychází průměrně jedna sociální pracovnice na zhruba 254 obyvatel − vycházeli jsme přitom z posledních dostupných údajů MPSV (str. 83) a ČSÚ. Zbyněk Pražák tedy velmi výrazně nadhodnocuje počet klientů na jednu pracovnici u nás, z toho důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.
Pro úplnost dodáváme, že konkrétní data za Norsko a Nizozemsko se nám nepodařilo dohledat. Oceníme, pokud nás naši čtenáři odkáží na příslušné zdroje, výrok následně rádi doplníme.
Sociální pracovníci, kteří řešili dávky hmotné nouze, tak to bylo odebráno obcím a přešlo to na úřad práce. Někteří ti lidé přešli na úřad práce.
Výrok Zbyňka Pražáka je hodnocen jako pravdivý, neboť v roce 2011 skutečně došlo ke schválení legislativních změn, které znamenaly přechod řešení dávek hmotné nouze od obcí na úřady práce, a to včetně pracovníků.
Dávky v hmotné nouzi jsou legislativně upraveny zákonem č.111/2006 Sb., o hmotné hnouzi. Ten popisuje v § 6 orgány, které mají činnost spojenou s touto dávkou na starosti. Původní znění zákona dávalo pravomoc následovně:
"Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou a) pověřené obecní úřady, b) obecní úřady obcí s rozšířenou působností, c) krajské úřady, d) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo"). " Sociální reforma z pera Jaromíra Drábka z roku 2011 však novelizovala také tento zákon a změnila tento paragraf. Nově přešly kompetence skutečně pod jednotlivé úřady práce:
"Orgány pomoci v hmotné nouzi jsou a) Úřad práce České republiky - krajské pobočky a pobočka pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“), b) Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“). " V souvislosti s takto zavedenou změnou (v rámci změn výplat dávek v celé sociální reformě) přešlo z obcí na úřady práce, jak informuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, zhruba 1600 pracovníků. Co se týče samotných dávek hmotné nouze, úřad uvádí, že úřady práce přebraly po obcích stávající zaměstanance. " V případě dávek hmotné nouze, příspěvku na péči a dávek osobám se zdravotním postižením jsou tyto dávky vypláceny v řadě případů také na stejném místě, neboť ÚP převzal pracovníky obce a bude platit obci nájem. "
Když si vezmeme ty ubytovny, tak zhruba 2000 lidí na ubytovnách pobírá doplatek na bydlení. Ne všichni. Je třeba říct, že na ubytovnách bydlí i lidé, kteří ten doplatek nepobírají, a je jich víc, protože dneska máme v Ostravě asi 8000 míst na ubytovnách, obsazených je asi 6000.
Podle "ANALÝZY A ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY UBYTOVEN NA ÚZEMÍ SMO V KRÁTKODOBÉM A DLOUHODOBÉM HORIZONTU" (.pdf, str. 29 a dále) bylo v září minulého roku (poslední dostupná data) obsazeno 5 417 míst z celkové kapacity ostravských ubytoven v počtu 8 212 míst. Vzhledem ke skutečnosti, že příspěvek na bydlení každoročně roste (.pdf, str. 18), je důvodné předpokládat, že roste i počet lidí pobírající tento příspěvek a zároveň žijící na ubytovnách.
Tato studie dále (str. 34) také uvádí, že počet osob s doplatkem na bydlení činil ve zmiňovaném období 1 996 osob. Z celkového počtu 5 417 ubytovaných jde přibližně o 37 % a je tedy zjevné, že většina obyvatel ostravských ubytoven tento příspěvek skutečně nepobírá.
V tento okamžik i Ústav paměti národa tvrdí, že předložil pádné argumenty, že ten soud na ně nebral ohled (rozhodnutí slovenského soudu o údajné spolupráci Babiše s StB, pozn. Demagog.cz)
Výrok ministra Jurečky hodnotíme jako pravdivý, protože předseda správní rady Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák se vyjádřil ve stejném duchu, když pro ČTK (dostupné na webu Českého rozhlasu) řekl: " V každém konkrétním bodě jsme se snažili vyvrátit jakékoli argumenty naší protistrany. Přesto soud rozhodl, jak rozhodl. Ústav paměti národa bere rozhodnutí na vědomí, respektuje ho, ale neztotožňuje se s ním. Proti takovému rozhodnutí soudu se odvoláme."
Pokud se nepletu, tehdy tady byl nějaký návrh KSČM, kteří chtěli přinést do Poslanecké sněmovny návrh na zrušení lustračního zákona. K tomu nedošlo.
Marian Jurečka mluví o období sestavování současné vládní koalice. KSČM návrh na zrušení tzv. lustračního zákona předložila do Poslanecké sněmovny 27. listopadu 2013.
Poslanci tento návrh v 1. čtení drtivou většinou hlasů zamítli a to konkrétně 11. února 2014.
Sobotkova vláda se formovala po předčasných volbách v říjnu 2013, ustavena byla na konci ledna 2014, tedy Jurečka zasazuje návrh zákona z dílny KSČM do správného období. Jeho výrok je tedy pravdivý.
Zaprvé já jsem zahájil dialog se zástupci i obchodních řetězců, abych s nimi na úvod toho, co jsem ministr, začal diskutovat tu situaci, že mně záleží na tom, abychom zvýšili podíl českých potravin na pultech. Řekl jsem jim, že jsem připraven k tomu hledat, řekněme, ty cesty, kdy budeme spolu kooperovat a také mi záleželo na tom, aby nejenom šlo o ten podíl potravin, ale i o to postavení našich potravinářů, našich zemědělců, našich výrobců, protože v tom obchodním vztahu ne vždy ty podmínky jsou férové a rovné, a také mě zajímá to, jakou kvalitu a za jakou cenu nabízí našim spotřebitelům. Řekl jsem, že napřed chci hledat tu variantu, že se budeme snažit spolu najít ty cesty, jakým způsobem vyjít vstříc našim výrobcům i zákazníkům, ale samozřejmě budeme velice tvrdě trestat, pokud zjistíme, že jejich podmínky nejsou férové, že jsou za hranu zákona, kdy budeme uplatňovat opravdu i ty nejvyšší sazby pokut, které se v minulosti neuplatňovaly a dneska můžeme jít v některých případech až na 10 milionů a v některých případech dokonce i na 50 milionů korun.
Ministr Jurečka se skutečně v červnu sešel se zástupci obchodních řetězců a jednal s nimi mimo jiné i o navýšení podílu českých potravin na pultech. Ten se v současné době pohybuje mezi 40 až 75 procenty. Ministr po setkání řekl: "Velmi důležité je, aby nabízely kvalitní zboží českých výrobců a producentů, protože zákazníci takové potraviny vyžadují. Také by to podpořilo české zemědělce."
Státní zemědělská a potravinářská inspekce, která se zabývá mimo jiné kontrolou kvality potravin, pak může podle § 17 zákona 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, udělit pokutu ve výši až 50 milionů korun, pokud obchodník například "poruší povinnost dodržet požadavky na bezpečnost potravin stanovenou přímo použitelnými předpisy Evropských společenství upravujícími požadavky na potraviny", případně podle odstavce § 17 a) téhož zákona, který se zabývá klamavým značením potravin.
Výše uvedené informace potvrzují slova ministra Jurečky a jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý.
Jestliže dnes se vzhlíží k ekonomice typu Švýcarska, Německa, tak je potřeba se ptát, proč je tam ta ekonomika na takové úrovni? No, protože tam lidé ve většině případů uplatňují, řekněme, zdravý regionální patriocismus při nakupování nejenom potravin, ale i jiných výrobků a podporují a, řekněme, své výrobce a dodavatele z regionu, ve kterém žijí, ve kterém bydlí a tím logicky posilují domácí ekonomiku.
Díky podpoře vlády v Německu skutečně stoupá zájem o lokální a organické produkty, což dokumentuje například marketingová studie (.pdf) Technické univerzity v Mnichově. Podle ní je "lokálnost" produktu druhým kritériem při nákupu potravin u 89 % obyvatel.
Podle výsledků tzv. Eco-barometru ze srpna 2013 lokální německé potraviny preferuje 92 % respondentů.
Vláda rovněž podporuje například lokální zdroje elektrické energie.
Ve Švýcarsku v poslední době výrazně stoupla spotřeba lokálního vína oproti ostatním zemím původu.
Celkově se ale dostupné údaje vztahují spíš k dílčím teoretickým výzkumům (zde např. maso, .pdf, str. 9) než k monitorování skutečné poptávky.
Zda existuje skutečně vztah mezi "regionálním patriocismem" a ekonomickou vyspělostí daných zemí a event. jaká je jeho konkrétní síla, není v našich silách hodnotit.
Ze vzorku Státní zemědělské a potravinářské inspekce z jejich kontrolních zjištění nám vyplývá, že nejméně pochybení je u českých potravin, na druhém místě jsou potraviny z původu Evropské unie a na třetím místě, kde už opravdu ta, ta zjištěná chybovost je výrazně vyšší, jsou země mimo Evropskou unii.
Ve zprávě o činnosti Státní zemědělské a potravinářské inspekce za rok 2013 stojí:
"Nejnižší podíl nevyhovujících šarží s ohledem na zemi původu byl zjištěn u potravin z České republiky (17 % nevyhovujících šarží), vyšší procento bylo zjištěno u produkce pocházející ze zemí EU (28 % nevyhovujících šarží) a nejvyšší procento u produkce dovezené ze třetích zemí (38 % nevyhovujících šarží)."
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť rozdíl deseti procentních bodů je podle našeho názoru možné hodnotit jako výrazný.
