Žádost o konání referenda (k zákazu hazardu v Olomouci – pozn. Demagog.cz) podepsalo přes osm tisíc občanů.
Podle iniciativy Olomouc bez hazardu, která sběr podpisů organizuje, se již podepsalo téměř 9000 občanů Olomouce. Podle Magistrátu města Olomouc se jednalo o celkem 8 873 podpisů se všemi zákonem danými údaji.
Mrzí mě rekonstrukce olomouckého hradu. Dlouho jsme ji připravovali, ale těsně před spuštěním ztratila podporu jednoho koaličního partnera.
Členy koalice byly pro volební období 2010–2014 strany ODS, KDU-ČSL a TOP 09. Projekt před spuštěním ztratil podporu právě poslední jmenované strany. Náměstek primátora, člen této strany, se k tomuto vyjádřil z pohledu ekonoma. Vysvětlil důvody, proč přes dlouhé přípravy změnili postoj k realizaci rekonstrukce.
Podle města Olomouc měla rekonstrukce započít v roce 2014. Vzhledem k dlouhodobosti procesu příprav lze říci, že TOP 09 se v květnu tohoto roku vyjádřila skutečně na poslední chvíli, když rekonstrukce měla být spuštěna na jaře 2014. To potvrzuje například i server olstavby.cz finančně podporovaný městem Olomouc.
Vše navíc potvrzuje výrok Aleše Jakubce z TOP 09, který server Demagog.cz rovněž ověřil.
Výrok hodnotíme jako pravdivý.
Nejsou například vykoupeny pozemky pro stavbu druhé části západního silničního okruhu mezi Křimicemi a Severním předměstím.
Výrok byl označen jako pravdivý, protože dle náměstka primátora města Plzně Martina Zrzaveckého se na výkupu pozemků teprve pracuje, přičemž je na tyto výdaje pro letošní rok vyčleněno až 115 miliónů korun. Prvních 38 miliónů na výkup pěti pozemků dle něj bude asi vše, co se v rámci projektu stihne do konce roku, a zbytek prostředků bude přesunut.
Vedení města se však na základě memoranda (.pdf) uzavřeného mezi městem a krajem zavázalo vykoupit zhruba 200 pozemků za 130–150 miliónů do roku 2017 a v roce 2018 by se mělo začít s vlastní výstavbou.
...šel do projektů (primátor Baxa – pozn. Demagog.cz), které mu z hlediska popularity žádné body nepřinesly, ale pro Plzeň mají význam. Je to například plán na vydání Dějin města Plzně. Také prosazoval vybudování nového sídla archivu města.
Výrok je označen jako zavádějící, protože první díl knihy s názvem Dějiny města Plzně opravdu vyšel, a to za podpory městské správy 25. dubna letošního roku. Při slavnostním představení knihy a celého projektu veřejnosti byl právě primátor města Plzně Martin Baxa označen za iniciátora celého projektu.
Co se ale týče nového sídla archivu města Plzeň, byl naplánován projekt v rámci Plzně jako evropského města kultury 2015 na rekonstrukci areálu Světovar, přičemž v těchto prostorách měla vzniknout kulturní fabrika nabízející zázemí pro kulturní projekty a zároveň takové nové sídlo plzeňského městského archivu. Díky kontaminaci budov ropnými látkami a dehtem však došlo k pozastavení projektu a v současné situaci se čeká, zda Plzeň na tuto rekonstrukci dostane dotace od Evropské unie, aby mohla projekt dokončit.
Daný projekt zahrnující nové sídlo pro městský archiv tedy skutečně vznikl v době, kdy byl primátorem Plzně Martin Baxa. Ale pravdou je, že budova, kde archiv sídlí v současnosti, nesplňuje požadované technické a stavební parametry a hrozí tak, že nebude znovu udělena archivní licence, jež vyprší v letošním roce. Sám Baxa k tomu pro Idnes uvedl: " Ale jde i o archiv. Městu končí archivní licence a my pro archiv musíme najít prostor ".
Takže Martin Baxa, jako primátor Plzně, neprosazoval přesun městského archívu do nového sídla z vlastní dobré vůle, ale čistě proto, že ho tlačily zmíněné okolnosti a jednalo se tak o nutnost.
...1994 až 1998. Tehdy existovala jedenáctičlenná městská rada, která se deklarovala jako pravicová, a byly v ní ODS, ODA a KDU-ČSL. Byli tam ale také dva sociální demokraté, aby viděli koalici do karet. Bylo to období, kdy vznikla průmyslová zóna Borská pole.
Rada města Plzeň byla v období let 1994–1998 skutečně jedenáctičlenná (.doc, str. 1), složená z těchto radních: Zdeněk Prosek (ODS), Zdeněk Grundman (ODS), Vladimír Duchek (Pravá volba pro Plzeň), Roman Dohnal, Marie Kulawiaková (ODS), Jiří Bláhovec (ODA), Marcel Hájek (ODS), Jiří Šneberger (ODS), Jaroslav Lobkowicz (KDU-ČSL), Emanuel Chán (ČSSD), Jiří Bis (ČSSD). Podle složení můžeme vidět i převahu pravicových stran, doplněnou středovými křesťanskými demokraty a poté dva zástupce sociální demokracie. Průmyslová zóna Borské pole byla otevřena v roce 1998.
Jenom 5 % prostituujích je na ulicích.
Výrok Kláry Liptákové hodnotíme jako pravdivý na základě dat získaných z organizace Rozkoš bez rizika.
Podle statistiky Rozkoše bez rizika (pdf., s. 10) z roku 2012 poskytovalo sexuální služby na ulicích 5,3 % z celkového počtu prostituujících.
Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná oficiální statistika, která by určovala počty prostitutek, jedná se spíše o odhad.
Ve Švédsku klesla prostituce, když byli kriminalizováni ti, kteří nakupují sexuální služby na 10 % sousedního Dánska, přitom předtím to bylo podobné.
Po zavedení tohoto typu regulace prostituce ve Švédsku se skutečně podíl prostitutek a prostitutů ve vztahu k Dánským údajům přiblížil na téměř 10 %. Bohužel jsme nenašli data, která by potvrzovala dřívější podobné hodnoty. Navíc v poklesu hrály svoji roli také další faktory.
Ve Švédsku jsou postihováni pouze ti, kdo si za sexuální služby platí, nikoliv nabízející prostitutky či prostituti. Legislativně byl tento model přijat v roce 1998 (švédsky) a platí od 1. ledna 1999.
Prostituce v Dánsku je sice dekriminalizována, ale samotní zákazníci nejsou trestáni jako ve Švédsku. Přestože Švédsko má téměř o čtyři miliony více obyvatel než zmíněné Dánsko, počet švédských prostitutek a prostitutů je téměř desetinový (zhruba 650 oproti 5500).
Švédské odhady z roku 1995 přitom hovořily až o třech tisících (švédsky). Nordic Gender Institute ovšem připouští, že přijetí zákona nemusí být jedinou příčinou poklesu. Dánská data ze stejného období bohužel nejsou k dispozici, nicméně by tehdejší hodnoty musely být o polovinu nižší než ty dnešní, aby se alespoň blížily švédské realitě.
O švédské praxi, která se později rozšířila i do dalších zemí (nikoliv však do Dánska), psal před několika lety také ihned.cz.
V roce 2004, tuším, byla snaha o legalizaci prostituce a byla zamítnuta.
Poslanecká sněmovna odsouhlasila (.doc) v roce 2004 vládní návrh zákona o souhlasu s výpovědí Úmluvy o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1950.
Stránky Poslanecké sněmovny PČR uvádějí, že návrh zákona o prostituci vláda předložila Poslanecké sněmovně v červenci 2005. Návrh zákona byl ovšem stažen v prvním čtení v březnu 2006.
Web Ministerstva vnitra (tedy zástupce navrhovatele tehdejšího zákona) popisuje tehdejší situaci následovně:
"Vzhledem k tomu, že Česká republika je vázána Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1951, se kterou je věcný záměr(zákona o prostituci - pozn. Demagog.cz) v rozporu, byl v usnesení rovněž uložen úkol zpracovat a vládě do 30. září 2004 předložit návrh na vypovězení této Úmluvy. Začátkem roku 2006 byl návrh zákona předložen Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR spolu s návrhem na vypovězení výše zmíněné úmluvy. Poslanecká sněmovna návrh na vypovězení úmluvy zamítla. Z tohoto důvodu se nezabývala ani samotným návrhem zákona."
95 % prostituujícíh osob bylo v dětství zneužíváno.
Výrok byl označen jako závádějící, protože zpráva Evropského parlamentu z roku 2011 konstatuje, že 80–95 % osob, které se prostituují, bylo před zahájením prostituce vystaveno některé formě násilí (znásilnění, incestu, pedofilii), přičemž 62 % z nich uvedlo znásilnění, nelze ale mluvit pouze o zneužívání v dětství.
Ví se, že v Německu je legální prostituce od roku 2002 a mají tam přihlášeno slovy 44 prostitujících osob.
Prostituce v Německu byla skutečně legalizována (snahou bylo především " posílit práva sexuálních pracovnic ") od roku 2002. Bod AA dokumentu Evropského parlamentu uvádí skutečně počet 44 "legálních prostitutek". Odhaduje však, že reálně jich může být až 400 tisíc. Vzhledem k tomu, že Liptáková korektně pojmenovává dané počty, je výrok hodnocen jako pravdivý.
