Vojtěch Filip
Jedinou demokratickou institucí Evropské unie je Evropský parlament, který je volen. Všechny ostatní instituce jsou byrokratické.
Vzhledem k povaze hlavních institucí Evropské unie hodnotíme výrok jako zavádějící.
Evropský parlament je skutečně jedinou institucí EU, do které jsou zástupci přímo voleni evropskými občany. Nicméně označení všech ostatních institucí jako byrokratických už se za přesné označit nedá. S tímto označením můžeme souhlasit u Evropské komise, kde naprostou většinu činnosti vykonávají úředníci. Další hlavní instituce Evropské unie - Evropská rada a Rada Evropské unie jsou však naopak zcela politické. Tvoří je zástupci národních exekutiv (premiéři či prezidenti v Evropské radě a ministři či jejich náměstci v Radě EU) jednotlivých členských států. Ti jsou sice primárně voleni do národních úřadů, činnost v orgánech EU je však v rámci popisu práce funkcí, do nichž byli občany zvoleni.
Podívejte se na to, jakým způsobem se odstraňovaly při přijímání Lisabonské smlouvy demokratické procedury v Evropě. Když to nevyšlo, tu v Holandsku, tu v Irsku, tak se prostě referendum zrušilo, udělalo se to znovu a donutily se ty státy, aby přijaly ten projekt, přestože ho ti lidé neakceptovali.
Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako nepravdivý, neboť žádné referendum nebylo ignorováno a nebyly přijaty dokumenty, proti kterým by občané vyjádřili v referendu nesouhlas. Pokud se zaměříme na Irsko, tak tam proběhla dvě referenda o přijetí Lisabonské smlouvy (v Holandsku se referendum o Lisabonské smlouvě nekonalo). V prvním referendu (.pdf, str. 22) 12. června 2008 Irové podpis Lisabonské smlouvy odmítli. Poté, co byly Irsku přislíbeny záruky a ústupky členskými státy EU, však Irové Lisabonskou smlouvu v druhém referendu 3. října 2009 dobrovolně přijali 61,7 % hlasů.
Odmítavé referendum v Nizozemí zaměňuje Vojtěch FIlip pravděpodobně s ratifikačním procesem Ústavní smlouvy pro Evropu v roce 2005. V Nizozemsku se totiž referendum k Lisabonské smlouvě nekonalo, rozhodnutí bylo přijato pouze představiteli státu. Odmítavá referenda v Holandsku a Francii způsobila svrhnutí schvalovaného dokumentu pod stůl. Nedá se tedy říct, že by hlas občanů byl ignorován.
Kateřina Konečná
Evropský parlament má svůj vlastní rozpočtový výbor, a protože celý rozpočet EU podléhá schválení EP, může to být při jednání s Komisí a Radou velmi silná zbraň.
Je pravdou, že jednou z pravomocí Evropského parlamentu je schvalování rozpočtu EU. Evropský parlament má také svůj vlastní rozpočtový výbor.
To, jestli je členství v rozpočtovém výboru silná zbraň, neověřujeme.
Pokud bude mít Česká republika své členy rozpočtového výboru (byl jím například Vladimír Remek)...
Bývalý europoslanec Vladimír Remek byl členem rozpočtového výboru od 16. 7. 2009 do 15. 12. 2013.
Máme za sebou návštěvy jak prezidenta ČR, tak premiéra v Evropském parlamentu, kteří se silněji přihlásili k myšlenkám evropské integrace.
Prezident Miloš Zeman vystoupil na půdě Evropského parlamentu dne 26. února 2014. Ve svém projevu zdůraznil důležitost vytvoření společné evropské armády, společné fiskální politiky a harmonizaci zdanění. Dále hovoří o tom, že „je příznivcem přijetí eura v co nejkratším časovém horizontu“. Všechny již zmínění cíle jsou projevem hlubší evropské integrace.
20. února absolvoval premiér Bohuslav Sobotka svou první pracovní návštěvu v Bruselu, kde se sešel s předsedou Evropské komise José Manuelem Barrosem a s předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem. Jednalo se o přistoupení ČR k fiskálnímu paktu či o zrušení české výjimky z Lisabonské smlouvy. Premiér Sobotka uvedl: „Nová vláda je přesvědčena o tom, že příležitostí pro další rozvoj České republiky, pro její hospodářský růst, tvorbu nových pracovních míst, prosperitu a pro nejlepší obhajobu našich národních zájmů je naše aktivní účast na pokračování evropské integrace“.
Výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou. Premiér Sobotka přímo nevystupoval na půdě Evropského parlamentu, pouze se v Bruselu sešel s předsedou Evropské komise a s předsedou Evropského parlamentu. Avšak jak prezident Zeman, tak premiér Sobotka se přihlásili k myšlenkám hlubší evropské integrace.
KSČM dlouhodobě prosazuje názor, že o přijetí eura se můžeme začít bavit až ve chvíli, kdy to nepoškodí naše občany.
Tento výrok hodnotíme jako pravdivý na základě různých mediálních článků a vyjádření představitelů KSČM během několika let, v nichž se k přijetí eura staví obezřetně.
Ve volebním programu (.doc, str. 4) z roku 2006 deklarují, že přechod na euro by neměl být na úkor sociální a hospodářské stability země. V roce 2008 zmiňují možné negativní dopady na občany, v článku z roku 2010 komunisté přijetí eura neodmítají, ale podmiňují například konsolidací veřejných financí. A v roce 2013 vidí jako nebezpečí ztrátu důležitého strategického nástroje v době krize.
Navíc není pravda, že přijetí eura je naším závazkem.
Česká republika se skutečně zavázala přijmout euro, a to v rámci Aktu o podmínkách přistoupení (součást Smlouvy o přistoupení), kterou jednak ČR podepsala a o které se konalo jediné celostátní referendum v době samostatné České republiky. Toto referendum proběhlo podle speciálního ústavního zákona, který jej umožnil. Občané odpovídali na dotaz " Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?" S přijetím vyslovilo souhlas zhruba 77 % lidí.
Konkrétní ustanovení týkající se jednotné měny je v článku 4 Aktu (.doc). Jeho přesná formulace zní: " Každý nový členský stát se účastní hospodářské a měnové unie ode dne přistoupení jako členský stát, na který se vztahuje výjimka, ve smyslu článku 122 Smlouvy o ES ".
Při vstupu do EU jsme sice měli povinnost euro přijmout, ale vezměme si příklad Švédska. To také nenaplnilo svůj závazek přijmout euro (...) a nic zásadního se nestalo.
Při vstupu do EU se Česká republika spolu s dalšími přistupujícími státy v roce 2004 zavázala k přijetí společné měny v Aktu o podmínkách k přistoupení (článek 4, .pdf).Tento závazek platí pro Českou republiku dodnes, avšak není stanoveno datum pro splnění kritérií, které jsou elementární podmínkou pro vstup do eurozóny.
Trvalou výjimku přijmout společnou měnu mají pouze Velká Británie a Dánsko. Jak uvádí server Euroskop.cz, Švédko si takovou výjimku v Maastrichtské smlouvě nezajistilo, avšak rozhodlo se neúčastnit se měnové unie již od jejího počátku. Stejně jako ostatní státy aspirující na vstup do eurozóny musí i Švédsko nejprve splnit konvergenční kritéria. Severská země se zatím vyhýbá naplnění konvergenčních kritérií a tím pádem i vstupu do eurozóny tím, že se neúčastní systému ERM II.
Česká republika stále stejně jako Švédsko konvergenční kritéria neplní, a proto zatím ani jedné výše uvedené zemi není vstup do eurozóny umožněn. Jestli by se měla Česká republika inspirovat postupem Švédska a svůj vstup do eurozóny sabotovat je strategickou otázkou měnové politiky, která se mění se změnou české politické reprezentace. Avšak země, stejně jako Švédko, povinnost vstoupit do měnové unie stále má. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.
Tento postoj podpořil i výsledek referenda, které přijetí eura odmítlo (ve Švédsku, pozn.).
Zmíněné prohlášení podporují informace z webu Euroskop. Uvádí, že Švédsko se dlouhodobě vyhýbá (přes svůj závazek) jednotnou měnu přijmout a 14. září 2003 proběhlo v této otázce také referendum. To dopadlo tak, že 55,9 % lidí bylo proti přijetí eura ve Švédsku. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.
Česká republika bude mít v celkovém součtu o jeden mandát méně.
V současnosti zasedá v Evropském parlamentu 22 českých europoslanců. Ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2014 budeme volit pouze 21 českých zástupců a ztratíme tak jedno křeslo v Evropském parlamentu.
