KSČM

Prohlášení Kateřiny Konečné o stovkách miliard hodnotíme jako nepravdivé. Podle dostupných informací se jedná řádově o desítky miliard.

Odhady výše daňových úniků kvůli vyvádění peněz do daňových rájů či do „offshore“ nebo „onshore“ společností se velmi liší. Mezi daňové ráje se počítají i některé další členské státy EU, především Nizozemsko či Kypr.

V tisku se nejčastěji hovoří obecně o desítkách miliard korun, které má na svědomí třináct tisíc společností, které mají vlastníka registrovaného v některém z tzv. daňových rájů.

Analýza Transparency International uvádí, že „z veřejných prostředků tak do firem z daňových rájů a anonymních společností za posledních pět proteklo nejméně 200 miliard korun“.

Organizace Social Watch pak ztráty odhaduje na 40 miliard korun ročně (strana 13). Tento odhad za použití tzv. zbytkové metody zahrnuje veškeré nelegální přeshraniční toky, tedy nikoliv pouze uznávané daňové ráje.

Server Peníze.cz uvádí částku 200 miliard ročně. O takový objem peněz však přichází státní kasa kvůli všem neplatičům, nikoliv pouze kvůli vyvádění peněz do jiných států.

Evropská unie skutečně od roku 2012 spíše stagnuje. Pohybuje se v rozmezí půlprocenta kolem nulové hodnoty růstu. Poslankyni Konečné tedy dáváme za pravdu.

07080910111213HDP Evropské unie (28 států)3,20,4-4,52.01,6-0,40,1 Tabulka ukazuje růsty a poklesy HDP Evropské unie v posledních 7 letech.

Projev ministryně Marksové-Tominové se zaměřuje na podporu zaměstnavatelů v zaměstnávání mladých lidí do 30ti let.

Původní znění zákona o zaměstnanosti z roku 2004 skutečně v § 33 odst. 1 písm. b a c demonstrativně vyjmenovává podporu mladých lidí do 25 let a absolventů vysokých škol jako jedny z cílových skupin pro zvýšenou péči při zprostředkování zaměstnání.

Šlo o vládní návrhkoalice ČSSD - KDU-ČSL - Unie Svobody.

Ani první (.doc), ani druhá série (.doc) pozměňovacích návrhů tento paragraf nikterak nezasáhly. Není tedy jasné, jak by KSČM mohla do podoby zákona zasáhnout, ať už ve fázi jeho tvorby, nebo jeho projednávání. K žádné novele zákona roku 2004 nedošlo.

Navíc v závěrečném hlasování v Poslanecké sněmovně pro tento návrh zástupci KSČM nezvedli ani jednu ruku. Celý klub (až na pár výjimek) se zdržel hlasování.

Vládní novela č. 382/2008 druhé Topolánkovy vlády toto skutečně modifikovala na podporu osob do 20 let a zcela vyškrtla podporu absolventů. Stalo se tak ale 3 roky po vstoupení zákona v platnost. Klauzule samotná byla v platnosti více než čtyři roky.

Vzhledem k tomuto a skutečnosti, že nemáme doklad o tom, že by se na jejím zakomponování do zákona podílela KSČM, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Řecko nevydává tak obrovský podíl veřejných výdajů na obranu.

Podíl výdajů na obranu Řecka vzhledem k celkovým veřejným výdajům v procentech:

2003

2004

20052006

2007

2008

2009

2010

20112012

7,837,03

6,73

5,51

5,68

5,93

6,48

4,67

4,62

4,48

Data: Eurostat

Lze vidět, že v posledních 11 letech nepřesáhl tento podíl ani 8procentní hranici.

Informace o tom, že by EU nutila Řecko vydávat velké výdaje na obranu, se nepodařilo dohledat.

Řecko skutečně dlouhodobě podporuje své ozbrojené složky a má velmi početnou a tudíž i drahou armádu.

V roce 2011 bylo Řecko na druhém místě v Evropě právě ve výdajích na zbrojení, pokud je počítáme jako podíl ku HDP. (pdf., tabulka 3).

Řecko předběhla pouze Velká Británie.

Jisté podněty k řeckým výdajům na obranu by mohly mít Francie s Německem, které mají právě s Řeckem armádní kontrakty.

Výrok poslankyně Konečné hodnotíme jako nepravdivý kvůli naprosto mylným údajům o řeckých armádních výdajích.

Otázce vlivu Evropské unie na národní legislativu se věnovalo několik zahraničních článků. Vzhledem k tomu, že je obtížné definovat onen „vliv“, natož vyrukovat s konkrétními čísly, která by průkazně dokazovala konkrétní závěry, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Annette Elisabeth Toellerová ve svém článku zmiňuje fakt, že konkrétní hodnoty dávají smysl pouze v případě, že rozlišíme různé oblasti politiky. Dále tvrdí, že: „Současnéúdaje o evropeizaci v různých oblastech nejsou srovnatelné mezi zeměmi, protože jsou založeny na různě postavených portfoliích.“

Ve Velké Británii se touto otázkou zabýval také fact-check FullFact.org, který vycházel mj. ze studie knihovny Dolní sněmovny, která konstatuje, že „je možné odůvodnit jakoukoliv míru mezi 15 % a 50 %.“ A dodává: „Neexistuje žádný přesný, racionální a použitelný způsob, jak vypočítat procento národní legislativy ovlivněné Evropskou unií.“

V letech 2004 - 2014 Státní fond dopravní infrastruktury pracoval s různě vysokým rozpočtem, ale nikdy se jeho výše nepohybovala v hodnotě okolo 110 miliard korun.

S nejvyššími rozpočty pracoval Státní fond dopravní infrastruktury v letech 2008 (pdf str. 4), 2009 (pdf str. 2) a 2010 (pdf str. 2). V těchto letech se jeho rozpočet pohyboval okolo 100 miliard korun.

V současnosti se rozpočet pohybuje okolo 60 miliard korun. Konkrétně je rozpočet na rok 2014 (pdf str. 2/29) 71 091 809 000 korun.

Na základě údajů Státního fondu dopravní infrastruktury hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Pro lepší přehlednost tabulka s rozpočty Státního fondu dopravní infrastruktury pro jednotlivé roky:

rokvýše rozpočtu200442 440 000 000 Kč2005

52 353 000 000 Kč200655 671 000 000 Kč200771 675 000 000 Kč200899 118 049 000 Kč2009101 763 716 000 Kč2010103 685 713 000 Kč201178 238 649 000 Kč201258 267 203 000 Kč201364 495 699 000 Kč201471 091 809 000 Kč

Zdroj: http://www.sfdi.cz

Vzhledem k povaze hlavních institucí Evropské unie hodnotíme výrok jako zavádějící.

Evropský parlament je skutečně jedinou institucí EU, do které jsou zástupci přímo voleni evropskými občany. Nicméně označení všech ostatních institucí jako byrokratických už se za přesné označit nedá. S tímto označením můžeme souhlasit u Evropské komise, kde naprostou většinu činnosti vykonávají úředníci. Další hlavní instituce Evropské unie - Evropská rada a Rada Evropské unie jsou však naopak zcela politické. Tvoří je zástupci národních exekutiv (premiéři či prezidenti v Evropské radě a ministři či jejich náměstci v Radě EU) jednotlivých členských států. Ti jsou sice primárně voleni do národních úřadů, činnost v orgánech EU je však v rámci popisu práce funkcí, do nichž byli občany zvoleni.

Dle níže uvedených zdrojů je výrok hodnocen jako nepravdivý, neboť žádné referendum nebylo ignorováno a nebyly přijaty dokumenty, proti kterým by občané vyjádřili v referendu nesouhlas. Pokud se zaměříme na Irsko, tak tam proběhla dvě referenda o přijetí Lisabonské smlouvy (v Holandsku se referendum o Lisabonské smlouvě nekonalo). V prvním referendu (.pdf, str. 22) 12. června 2008 Irové podpis Lisabonské smlouvy odmítli. Poté, co byly Irsku přislíbeny záruky a ústupky členskými státy EU, však Irové Lisabonskou smlouvu v druhém referendu 3. října 2009 dobrovolně přijali 61,7 % hlasů.

Odmítavé referendum v Nizozemí zaměňuje Vojtěch FIlip pravděpodobně s ratifikačním procesem Ústavní smlouvy pro Evropu v roce 2005. V Nizozemsku se totiž referendum k Lisabonské smlouvě nekonalo, rozhodnutí bylo přijato pouze představiteli státu. Odmítavá referenda v Holandsku a Francii způsobila svrhnutí schvalovaného dokumentu pod stůl. Nedá se tedy říct, že by hlas občanů byl ignorován.

Výrok předsedy KSČM je hodnocen jako nepravdivý, neboť schvalování Lisabonské smlouvy probíhalo v Poslanecké sněmovně zcela obvykle a jednotliví poslanci nebyli omezeni na svém právu diskutovat o této otázce. To dokládá také řada vystoupení jednotlivých poslanců KSČM včetně opakovaných vystoupení samotného Filipa.

Lisabonská smlouva byla do Poslanecké sněmovny předložena v únoru 2008 a následně prošla standardním legislativním procesem pro mezinárodní smlouvy, který trval od 1. čtení do schválení ve 2. čtení téměř rok.

Vojtěch Filip mluví o nemožnosti diskutovat o Lisabonské smlouvě ve sněmovně. První čtení k tomuto bodu proběhlo celkově ve 3 dnech - 19. a 20. března 2008 a pak 1. dubna stejného roku. Diskuze probíhala obvyklým způsobem. Během 1. čtení vystoupili za KSČM uvedení poslanci (odkaz obsahuje stenozáznam jejich vysoupení): Václav Exner, Pavel Kováčik, Kateřina Konečná a Vojtěch Filip sám.

Ve 2. čtení se opět v jednotlivých jednacích dnech o Lisabonské smlouvě klasicky diskutovalo. Šlo o dny 9. prosince 2008 a následně 3., 7. a 18. února 2009. Přikládáme také všechna vystoupení poslanců KSČM při tomto druhém čtení.

Stenoprotokoly jsou vloženy postupně podle pořadí vystoupení poslanců KSČM: Vojtěch Filip, Jiří Dolejš, Václav Exner, Vojtěch Filip, Pavel Kováčik, Vojtěch Filip, Václav Exner, Stanislav Grospič, Miroslav Grebeníček.

Dokládáme také záznam finálního hlasování v Poslanecké sněmovně.

Na webových stránkách Europarlamentu je k dispozici dokument, jehož název by se dal přeložit jako "Zahraniční politika EU vůči zemím BRICS a dalším rychle se rozvíjejícím mocnostem: cíle a strategie", která v poslední kapitole obsahuje i politická doporučení. Není tedy pravdou, že by nebyla vymezena žádná politika vůči zemím BRICS.