Vezmu si třeba takovou věc, třeba hypoteční úvěry. Tam došlo k tomu, že Evropský parlament přijal vlastně normu, která umožňuje lidem vyměnit vlastně během toho období splácení hypotéku tu banku.
Na základě dostupných zdrojů je výrok hodnocen jako pravdivý, jelikož Evropský parlament 10. září 2013 odhlasoval změnu směrnice 2008/48/ES týkající se spotřebitelských úvěrů na bydlení.
K této reformě hypotéčních úvěrů došlo na základě zprávy (.pdf) španělského sociálnědemokratického poslance Antolína Sáncheze Preseda z roku 2011, která apelovala na větší ochranu spotřebitele, v rámci které by měl mít spotřebitel možnost mimo jiné změnit věřitele během splácení hypotéky. S tím souvisí také možnost převíst půjčkyv cizí ,ěněna domácí měnu. Dále se také zabývala nastavením flexibilních smluv a splátek, finanční informovaností a poradenstvím a větší transparentností trhu.
Málokdo ví, že vlastně my jsme dělali hodně proto, aby vlastně také nastala větší transparentnost v té finanční sféře, že vlastně bojujeme proti té celé oblasti finančních podvodů. Já bych řekl, že o celé této záležitosti koneckonců, která souvisela s takzvanou e-government, e-government, těch 6 zpráv, které se týkaly právě ekonomické a finanční oblasti, tak se téměř neinformovalo...
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože Evropský parlament několik zpráv vydal v souvislosti se zmíněným projektem e-government, a nebylo blíže specifikováno, kterých šest zpráv bylo konkrétně myšleno.
Vzhledem k této nedohledatelnosti informací je pak opravdu možné, že se o těchto zprávách v českých médiích neinformovalo, nicméně kvůli nejasné definici těchto zpráv to také nelze s jistotou potvrdit. Nepotvrdila to ani aktivita pana Ransdorfa na stránkách Evropského parlamentu a ani na oficiálních stránkách frakce GUE/NGL, jejímž je členem se o těchto zprávách nepíše.
No, tak euro byl a je rozumný projekt, jenom je jeden problém, u normální měny musíte mít dva pilíře, a ty dva pilíře jsou monetární politika, tedy měnová politika, a politika fiskální a prostě ta druhá, ta fiskální politika tady není, protože samozřejmě daně jsou v pravomoci národních států, jsou v Evropě naprosto rozdílné soustavy daňové, některé země jako třeba severské země mají převahu, mají převahu tedy těch přímých daní, daňové progrese, je tam i vysoké zdanění...
Každá měna skutečně potřebuje monetární a fiskální politiku. V případě České republiky zastává fiskální politiku vláda a parlament, ti stanovují sazby daní a výdajové rámce pro sociální dávky, dotace, ostatní transfery.
Monetární politiku pak zastává Česká národní banka, k udržování měnové stability používá měnové intervence nebo úrokové sazby či povinné rezervy bank.
Na evropské úrovni tuto funkci zastává Evropská centrální banka spolu s centrálními bankami členských zemí eurozóny. Fiskální politika je pak v rukou jednotlivých vlád, ačkoliv především na nepřímé daně mají předpisy EU značný vliv (minimální sazby DPH apod.), určitá koordinace existuje i pro daně přímé. Přesto jsou v sazbách daní v EU značné rozdíly, a to jak pro fyzické (strana 6), tak pro právnické osoby (strana 5).
Z uvedených tabulek je také vidět, že severské země mají zavedenou daňovou progresi. Jak se dočteme z doprovodného textu u daně z příjmu fyzických osob, k uvedeným národním daním se navíc platí daně municipální, což řadí země jako Švédsko a Finsko k zemím s nejvyšší mírou zdanění v EU.
... byl tedy Pakt růstu a stability, ale ten problém Paktu růstu a stability byl od začátku v tom, že ti největší hráči to porušovali. Takže dneska se z toho zrodil, byl vlastně pokus prohloubit celý ten proces a teď máme tady Fiskální kompakt...
Pakt stability a růstu je chápán jako technický prostředek k vynucení dodržování tzv. Maastrichtských kritérií. Ta v rámci koordinaci jednotlivých fiskálních politiku stanovuje pro jednotlivé země základní kritéria, jako je výše schodku státního rozpočtu, celkového dluhu, inflace či úrokových sazeb.
Podle těchto kritérií pak celkové zadlužení nesmí přesáhnout 60 % HDP, toto kritérium už v roce 2000 překročily státy jako Německo, Rakousko či Belgie, nyní už kritérium neplní ani Francie, Nizozemsko či Velká Británie.
Podobná situace je s výší rozpočtového schodku, který by měl být pod 3 procenty HDP. V roce 2002 byl schodek Německa 3,8 % a Francie 3,1 %. Zatímco Německo se do roku 2013 dopracovalo k vyrovnanému rozpočtu, Francie si pohoršila na 4,9 %.
Snahy o vyhnutí se sankcím vedly k přepracování Paktu, které vyústily až ke vzniku výše zmíněného Fiskálního kompaktu.
Miloslav RANSDORF: Zuzanu Roithovou. Helena ŠULCOVÁ: Vždyť to byla přece podle médií velmi pracovitá europoslankyně. Miloslav RANSDORF: Podle médií. 95 % její aktivity bylo vysvětlování hlasování.
Hodnocení výroku Miloslava Ransdorfa označujeme na základě dat z oficiálních stránek Evropského parlamentu a studie think-tanku Evropské hodnoty jako nepravdivé.
Studie (.pdf) týkající se aktivity českých europoslanců v Evropském parlamentu ze dne 28. dubna 2014 zveřejněna think-tankem Evropské hodnoty hovoří o několika kvantitativních aspektech činnosti. Jedním z nich je také " vystoupení na plenárním zasedání " (viz např. str. 5 a tabulka č. 14 na str. 17), které se zmíněné vysvětlování hlasování týká.
Na stránkách Evropského parlamentu je k dnešnímu dni (30. května 2014) u Zuzany Roithové uvedeno celkově 175 vystoupení na plenárním zasedání, tedy ještě o 6 více než ve zmíněné studii. K naplnění pravdivosti výroku by musel počet těchto vystoupení uvedených jako " vysvětlení hlasování " dosáhnout počtu alespoň 166 (resp. 160 pokud využijeme data ze studie). V případě Zuzany Roithové tento počet dosáhl hodnoty 61, což z celkového počtu vystoupení představuje 34,86 %. Jelikož tento údaj neodpovídá hodnotě uvedené Miloslavem Ransdorfem, jeho výrok je tedy nepravdivý.
Já jsem to říkal nebo napsal, byl rozhovor na Parlamentních listech, a tam jsem uvedl sumu 5 milionů a ta suma 5 milionů všech úvěrů tedy včetně hypotečního úvěru...
Je pravdou, že ke svým dluhům se Ransdorf vyjádřil pro zmíněné médium v intencích jeho výroku.
Konkrétně uvedl: "Vím, že už dotazy o výši vašeho dluhu nemáte rád, ale mohl byste sdělit veřejnosti, aby bylo jasno, jaký v současnosti je? Prodej bytu za dva a půl milionu korun znamená, že exekuce budou skončeny. Standardní úvěry, které mám, řádně splácím. Jejich současná výše je dohromady řádově pět milionů korun."
On mě pronásledoval až ke dveřím bytu, ten jeho, kameraman jejich mi překážel v cestě, no, a samozřejmě potom ještě ukázali, kde bydlím...
Z videa je zřejmé, že se nizozemští reportéři skutečně snažili europoslance Miloslava Ransdorfa zastavit a šli s ním skutečně až ke dveřím. Na videu je zachyceno také okolí jeho bytu, tudíž je možné, že někdo mohl rozpoznat přesnou lokalitu, ve které se byt nachází.
Já jsem prostě odmítnul s ním o tom mluvit vůbec, protože to je nesmysl. Když řval, že beru peníze za nic, tak to je nesmysl a on se ani jako novinář nepředstavil, nepamatuji se, že by se představil jako novinář.
Jednalo se o jednu z afér, které jsou s osobou europoslance Ransdorfa spojovány. Nizozemský novinář Tom Staal ho v reportáži obvinil, že se pouze zapsal do prezenční listiny, avšak v budově Evropského parlamentu se zdržel pouhých pět minut, a proto není správné, aby mu bylo za tento den vyplaceno 300 eur, na které má nárok. Miloslav Ransdorf se bránil tím, že se dopoledne téhož dne zúčastnil na půdě konference pořádané europoslankyní Tatjanou Ždanokovou. Ta jeho účast na této konferenci písemně potvrdila. V reportáži skutečně není zachyceno, že by se Tom Staal představil, a proto na základě dostupných zdrojů hodnotíme výrok jako pravdivý.
Tam je, já jsem říkal včera, jestli jste sledovala to mé vysílání televize Čt24, tak já jsem říkal, že já osobně ho mám rád (Pavla Mertlíka - pozn. Demagog.cz), pokládám ho za kvalifikovaného ekonoma, je tam jeden problém ale z hlediska českého zájmu, že on byl proti dostavbě Temelína, to znamená, nevím, jak by to bylo s jeho pozicí, která se týká svobody energetického mixu.
Ve zmíněném pořadu uvedl Ransdorf následující:
"Šance by mohly být otevřené, ale říkám, já třeba, když jsem mluvil o energetice, tak já třeba, pokud jde o Pavla Mertlíka, kterého jinak mám rád, tak jako bych tam neviděl moc jaksi se sympatií, protože vím, že on byl proti dostavbě jaderné elektrárny v Temelíně."
My máme dneska 1 bilion eur, které se nám podle Evropské komise ztrácí v daňových únicích a v různých daňových transakcích.
Tvrzení o tom, že “Daňové úniky a neplnění daňových povinností každoročně připraví hospodářství EU o 1 bilion eur” skutečně uvádí například Evropská komise v doprovodné zprávě k Akčnímu plánu boje proti daňovým podvodům a únikům, která zavádí opatření jak tuto částku snížit.
Stejnou částku uvádí pak například i Hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu.
