Protože vládní koalice v roce 2010 omezila jakékoliv kontrolní mechanismy už jenom tím, jak udělala velké výbory ve sněmovně, personálně spojila třeba petiční a kontrolní výbor. Čili těch 15 lidí musí dělat to, co vždycky dělávaly dva výbory a přitom jiné výbory jsou 30 členné, téměř neměly kde zasedat a tak dále..
Výbory Poslanecké sněmovny jsou klíčovým orgánem pro projednávání a připomínkování jednotlivých zákonů. Jejich zřízení, společně s ustanovením počtu jejich členů i konkrétním složení, je vždy projednáváno Poslaneckou sněmovnou na začátku volebního období.
Jak potvrzuje usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny, vládní koalice na své 2. schůzi dne 7. července 2010 skutečně personálně spojila petiční a kontrolní výbor. Z dokumentu je také zřejmé, že počet členů kontrolního výboru i petičního výboru (ale také volebního výboru, výboru pro evropské záležitosti, ústavně právního výboru či zemědělského výboru) je 15 a tyto výbory jsou tedy těmi nejmenšími. Naopak rozpočtový výbor, organizační výbor, hospodářský výbor a výbor pro obranu a bezpečnost jsou se svými 30 členy největšími výbory Poslanecké sněmovny. Pro porovnání s počtem členů ve výborech z předcházejícího volebního období uvádíme, že na základě usnesení (.doc) Poslanecké sněmovny ze dne 15. srpna 2006 měl kontrolní výbor a petiční výbor každý 18 členů.
Dle informací uvedených na stránkách Poslanecké sněmovny má dnes (17. června 2013) kontrolní výbor dokonce jen 13 a petiční výbor 14 členů, z nichž 10 poslanců jsou členové obou výborů. O činnostech a důležitosti výborů se lze více dovědět na stránkách Poslanecké sněmovny, konkrétně o kontrolním výboru zde (.pdf) a o petičním výboru zde (.pdf).
Výrok Vojtěcha Filipa hodnotíme na základě informací z usnesení Poslanecké sněmovny jako pravdivý.
Jak o těch církevních restitucích, nelegitimní, já neříkám, že nebylo zákonné, zákon byl přijat, Ústavní soud to dokonce posvětil, akorát z toho vyškrtnul, že to je spravedlivé.
Zákonem č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, se skutečně zabýval Ústavní soud ČR na základě podání opozičních poslanců a senátorů. Nález byl vyhlášen na veřejném zasedání 3. června 2013. Ústavní soud svým nálezem „vyškrtl“ výraz „spravedlivé“ v § 5 zmíněného zákona, všechny další námitky zamítl.
Jednoduchá reakce. Ta koalice byla ČSSD, ODS, krajská v roce 2008 a my jsme byli opozice. (Reakce na předchozí výrok Martina Kuby, řeč je o Jihočeském kraji, pozn.)
Volby do krajského zastupitelstva Jihočeského kraje v roce 2008 vyhrála ČSSD před ODS a třetí KSČM.
Dle textu koaliční smlouvy (.pdf) dostupné na stránkách Jihočeského kraje koalici opravdu utvářela ČSSD a ODS. KSČM byla skutečně v opozici a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
(..) co se týká Ryby domácí, už ten prvotní nápad nebyl úplně nejšťastnější. Sami rybníkáři ho kritizovali.
Dle dohledaných reakcí rybníkáři vyjadřovali, že kampaň má smysl, ale zároveň nechtěli posuzovat efektivitu vynaložených prostředků. Trend zvýšené spotřeby domácích sladkovodních ryb je přisuzován zmíněné kampani ze strany šéfkuchařů. Pomoc kampaně je viděna v medializaci výlovů rybníků a též v pořadech o vaření. Stížnosti rybníkářů dle časopisu Media & Marketing směřovali spíše na preferenci ryb z dovozu ze strany některých řetězců.
(..) my jsme přímo několikrát žádali, že chceme ten seznam (všeho o co je možné žádat v rámci zákona o církevních restitucích, pozn.), aby byl zveřejněn, aby byl součástí zákona dokonce jsme to chtěl.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože poslanci KSČM při různých příležitostech opakovaně upozorňovali na absenci seznamu restituovaného církevního majetku a požadovali jej.
Požadavek na předložení seznamu restituovaného majetku se objevuje například v projevu Miroslava Grebeníčka, poslance za KSČM, před Poslaneckou sněmovnou PČR 6. června 2012, jak je patrné ze stenoprotokolu jednání PS PČR.
O seznam žádal také sněmovní petiční výbor, resp. jeho opoziční členové na návrh předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, o čemž referoval např. Deník.cz 2. října 2012 nebo Parlamentní listy 31. října 2012.
Víte ono, ty preference, co teď jsou, sociální demokracie 40 procent jsem viděl, a některé další, já bych tomu moc nevěřil.
Poslední šetření CVVM (.pdf) z dubna 2013 přisuzuje ČSSD 25,5 % v rámci stranických preferencí, přičemž pouze v případě aplikace volebního modelu hovoří až o 40 % hlasů. Totéž platí jak pro dubnový průzkum od SANEP (28,3 %), tak od agentury STEM. (27,7 %)
V čem se podle metodologie liší stranické, respektive volební preference a volební model?
Pro podrobnější vysvětlení viz Centrum pro výzkum veřejného mínění: Stranické preference a volební model v dubnu 2013 (.pdf)
To přece pan předseda ví sám dobře, jak dopadl naposledy z funkce předsedy sociální demokracie a ostatně i teď v těch krajských volbách dostávali Národní socialisté daleko větší preference, než byl potom skutečný výsledek.
Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2010 slibovaly některé volební průzkumy ČSSD zisk až 30%. Další lehce pod touto hranicí jako například květnový průzkum společnosti SANEP. Skutečný výsledek sociálních demokratů pak byl 22%, což je výrazně míň než v uvedených průzkumech, až do této části je tedy výrok Pavla Kováčika pravdivý.
Zavádějícím ho ale činí tvrzení o tom, že se tento trend opakoval i v krajských volbách u strany Narodní socialisté LEV21, které Jiří Paroubek v současnosti předsedá. V předvolebních průzkumech (tabulka - "Kraje ČR" a zde příslušný kraj a průzkum), které si nechávala dělat Česká televize před krajskými debatami se ani jednou nedostala strana Jiřího Paroubka tak vysoko, aby mohla získat byť jen jednoho zastupitele. Například v Karlovarském kraji se tato strana nedostala ani ze sloupce "ostatní"(pdf.str.7.) a v reálných volbách pak dostala víc hlasů, než strany které skončily v průzkumu nad ní. Konečný výsledekv krajských volbách ale byl pro tuto stranu stejně neúspěchem - Národní socialisté získali v republikovém průměru pouhých 0.5 % hlasů.
Výrok Pavla Kováčika na základě zjištěných informací z předvolebních průzkumů hodnotíme jako zavádějící. Ve volebních výsledcích a preferencích ČSSD při volbách do poslanecké sněmovny rozdíl velký byl. Ovšem při volbách do krajských zastupitelstev byli Národní socialisté LEV21 marginální stranou jak v preferencích tak v konečných výsledcích, v některých případech jí předvolební průzkumy dokonce ubraly.
Já jsem v politice v parlamentu 17. rok.
Na základě profilu poslance Kováčika na webu Poslanecké sněmovny ČR hodotíme výrok jako pravdivý. Jak se zde můžeme dočíst, Pavel Kováčik je poslanec od 1.6.1996 a byl znovu zvolen již čtyřikrát.
Tato vláda ruší, teď naposledy státní či jiné obecní třeba jesle. (..) Jesle v této chvíli, od jakéhosi datumu 1. května, tuším, nebo 1. 1. příštího roku už totálně, nebude stát zřizovatelem, nebude ministerstvo zdravotnictví, které to dosud mělo v gesci, nebude zřizovatelem jeslí, čili tato služba občanům se naplno dává do soukromých rukou
Na základě §124 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., zákona o provozování jeslí jako zdravotnických zařízení, hodnotíme výrok Pavla Kováčika jako pravdivý.
Jak blíže uvádí ministerstvo zdravotnictví ve svém prohlášení ze dne 21. března 2013, prezident republiky podepsal 28. února 2013 zákon, ve kterém se uvádí, že "provozování jeslí jako zdravotnických zařízení podle dosavadních právních předpisů se ukončí nejpozději do 31. prosince 2013; do té doby není dotčeno právo provozovat tato zdravotnická zařízení ve stejném rozsahu, v jakém byla provozována ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona“. Tento nový zákon tak navazuje na předešlé legislativní změny ze dne 1. dubna 2012, podle kterých již jesle nepatří mezi zdravotnická zařízení. V prohlášení je také zmíněno, že "další řešení týkající se jeslí včetně pracovněprávních postupů je plně v kompetenci jejich dosavadních provozovatelů a zřizovatelů".
Skutečnost, že od 1. ledna 2014 tak už ministerstvo zdravotnictví nebude zřizovatelem jeslí a předá tuto službu do rukou soukromníků, zdůvodňuje na zpravodajských stránkách Českého rozhlasu mluvčí ministerstva tím, že "děti, které jsou umístěny v jeslích nevyžadují zdravotnickou péči v tom smyslu, že by se jednalo o děti nemocné nebo nějak hendikepované".
Těch 150, nebo kolik milionům tam jde ročně (do Ústavu pro studium totalitních režimů, pozn.).
Na základě informací o výdajích ze státního rozpočtu pro rok 2013 směrem k ÚSTR hodnotíme výrok Pavla Kováčika jako pravdivý.
Státní rozpočet na rok 2013 (Celkový přehled výdajů státního rozpočtu podle kapitol) uvádí částku, která je určena pro Ústav pro studium totalitních režimů, ve výši (.pdf) zhruba 152 milionů. V loňském roce dosáhl rozpočet (.pdf) ÚSTR zhruba výše 153,5 milionů.
