ODS

Výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se opírá o skutečné historické vztahy Grónska a tehdejšího Evropského společenství.

Grónsko se stalo součástí ES v roce 1973 jako součást Dánska a to navzdory referendu z roku 1972, v němž se většina grónského obyvatelstva vyjádřila proti tomuto vstupu.

V následujícím referendu v roce 1982 se opět většina populace vyjádřila pro vystoupení z ES. V letech 1982 - 1984 byly vyjednány podmínky mezi zemí a ES a od 1. února 1985 Grónsko oficiálně z ES vystoupilo a to podpisem tzv. Grónské dohody (.pdf), kde bylo Grónsko označeno za "speciální případ".

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože současný předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker byl prvním předsedou EK, který byl Evropským parlamentem nejen schvalován, ale i volen a to 15. července 2014. Avšak tato volba byla tajná, což znamená, že známe pouze výsledky, avšak nelze zjistit jak hlasovali jednotliví poslanci dílčích frakcí Evropského parlamentu. Juncker získal 422 hlasů, proti němu hlasovalo 250 poslanců a 47 se zdrželo.

Nicméně je pravdou, že Junckerovi předem deklarovaly podporu dvě největší frakce Evropského parlamentu, tedy jeho vlastní lidovci (EPP - za ČR je zde KDU-ČSL a TOP 09) a socialisté (S&D - za ČR je zde ČSSD) a dále našel podporu i mezi liberály (ALDE - za ČR jsou zde poslanci ANO 2011).

Dvanáct let po vstupu do EU jsou Češi vskutku jedním z nejvíce euroskeptických národů Unie. Specifické pořadí států a skepticismu jejich občanů se však liší průzkum od průzkumu i otázku od otázky. Největší a nejčerstvější Evropský průzkum veřejného mínění z roku 2015 (listopadový Eurobarometr č. 84, .pdf) opravdu zařazuje Českou republiku u jedné otázky až na nejspodnější příčku - "Je členství v EU pro Vaši zemi dobré, či špatné?" (viz grafické zpracování od The Guardian níže). Podle tohoto je v České republice nejméně občanů, kteří by členství v Unii hodnotili vysloveně pozitivně. To lze skutečně interpretovat jako nejvíce euroskeptický postoj.

(Zdroj: Grafika: The Guardian, Data: Eurobarometer č.84)

V jiných nedávných průzkumech či u jiných otázek občané České republiky nejvyšší či naopak nejnižší příčky nedosáhli. Zatímco dle výsledků European Social Survey 11,8 procent Čechů vůbec nedůvěřuje Evropskému Parlamentu, ve Španělsku je to 14,1 procent a v Rakousku 17,8 procent. V Británii se toto číslo vyšplhalo v roce výzkumu (2014) dokonce až na 20,7 procent (data jsou dostupná v interaktivním systému ESS Data). Stejně tak jen 31 procent dotazovaných Čechů odpovědělo, že mají o EU zcela negativní obrázek, zatímco v Řecku tak odpovědělo 38 procent dotazovaných a v Rakousku a na Kypru to bylo až 41 procent (Eurobarometr, .pdf).

Pro přehled vývoje postojů občanů zemí EU vůči členství v Unii, doporučujeme přehledné grafické zpracování Dánské státní televize. V grafech (znázorňujících to, kolik lidí vidí EU pozitivně) je mimo jiné vidět i pokles pozitivního hodnocení EU v České republice.

ODS je dlouhodobě proti větší integraci států v Evropské unii, oproti ČSSD, která byla (také prostřednictvím frakce Strany evropských socialistů) pro společný evropský postup ve více oblastech (např. sociálních, lidsko-právních). Praktické návrhy i silnou Evropu nicméně v programech prosazují obě strany.

ODS ve svých programech považuje Evropskou unii za projekt prospěšný České republice, nicméně staví se proti „státu Evropa“ jako regionálnímu bloku s velkou mírou vnitřní jednoty a naopak podporuje „flexibilní a variabilní integraci“ (program 2009, .pdf, s. 9). „Integrace pro nás není cílem, ale prostředkem k dosažení prosperity České republiky a jejich občanů.“(s. 7). ODS ale ve svém programu podporuje celoevropská řešení některých problémů a společný postup, např. v případě energetiky a bezpečnosti. Naopak kritizuje velké množství administrativy a regulací (např. program pro volby 2014, .pdf, s. 2), kampaň do voleb v roce 2014 byla do velké míry postavená na odmítání přijetí eura. ODS v kampaních přichází s konkrétními, praktickými návrhy, jako je liberalizaci zemědělského sektoru (program 2014, .pdf, s. 6), zrušení některých úřadů v zájmu snížení regulací (s. 4), společný trh s plynem a elektřinou (program 2009, s. 21) atd.

ČSSD a evropská frakce Party of European Socialists (Strana evropských socialistů, PES) prosazovali v programech větší integraci a víc společných programů, než ODS: ČSSD v programu pro volby 2009 (.pdf) podporovala přijetí Lisabonské smlouvy a také přípravy na přijetí eura (s. 22). Evropskou spolupráci podporuje ČSSD i na úrovni např. sociální politiky: „Navrhujeme snažit se o uzavření Evropského paktu o sociálním pokroku, navrhujícího cíle a standardy pro národní politiku pro sociální oblast, zdravotnictví a vzdělávání, která by přispěla k boji proti chudobě a nerovnostem i k sociálnímu a hospodářskému rozvoji EU.“(s. 42). Také podporovali větší spolupráci v lidsko-právních oblastech, například podpora rovnosti pohlaví a vznik Evropské charty práv žen (s. 47), podporovali společnou energetickou a zemědělskou politiku (s 46). ČSSD ani PES se však nevyjadřovali pro úplnou integraci (ve smyslu toho, čemu ODS říká „stát Evropa“), jak stojí v manifestu PES před volbami 2014 (ke kterému se ČSSD hlásila na svém webu): ČSSD ani PES se však nevyjadřovali pro úplnou integraci, jak stojí „Evropský parlament a národní parlamenty si musí zachovat svoji suverenitu a musí se plně věnovat demokratické kontrole nad touto politikou.“(s. 2)

ČSSD v programech také popisuje konkrétní opatření na zlepšení života v EU, jako je podpora investic, lepší financování školství, zdravotnictví a sociální péče (program 2009, s. 25).

PES v programu také podporuje aktivní roli silné Evropy ve světě, jako Evropa má být globálním aktérem a prosazovat mír a demokracii (.pdf, s. 4).

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť je příliš zjednodušené omezit otázku vyhlášení opakovaného referenda o nezávislosti Skotska na většinu Skotské národní strany (SNP) ve Skotském parlamentu. Předně jsou ve Skotském parlamentu i zástupci dalších stran, kteří opakování referenda o nezávislosti podporují. Dále pak při prosazení otázky referenda nejde pouze o rozhodnutí Skotského parlamentu, ale je nutná i součinnost na centrální úrovni Velké Británie.

Pokud jde o většinu SNP v současném Skotském parlamentu, je pravdou, že i přes výhru v letošních volbách (SNP získala 63 křesel ze 129) nezískala tato strana parlamentní většinu 65 hlasů. Zároveň je však nutné dodat, že i po těchto volbách může být parlament většinově pro opakování referenda, neboť hlasování Skotského parlamentu probíhá na zásadě prostého většinového principu (článek 11.11). SNP totiž může za určitých podmínek počítat s hlasy Zelených (6 křesel) a otázkou zůstávají i skotští labouristé, kteří dle jejich předsedkyně zvažují v otázce referenda "všechny možnosti".

Otázka opakovaného referenda o nezávislosti Skotska je však komplikovanější a nezáleží jen na jeho prosazení ve Skotském parlamentu, jehož fungování a pravomoci (dohromady se skotskou vládou) definuje zákon Scotland Act 1998. Ten na parlament přenáší některá práva a povinnosti, například předkládat zákony či vybírat některé daně. Britský parlament si ale nechává možnost mít poslední slovo v zásadních tzv. rezervovaných otázkách jako je například vztah k EU. Např. i první referendum o nezávislosti Skotska nebylo postaveno čistě na rozhodnutí Skotského parlamentu a k jeho prosazení byla nutná např. i dohoda nazvaná Edinburgh Agreement, kterou podepsal mj. britský předseda vlády D. Cameron a skotský první ministr A. Salmond. Z této dohody vyplývá, že vláda Velké Británie, která má odpovědnost za ústavní záležitosti, dává omezené pravomoci Skotskému parlamentu k uspořádání jednoho konkrétního referenda o skotské nezávislosti do konce roku 2014.

Velká Británie nemá přebytek obchodní bilance, nýbrž deficit vůči zemím EU. Podle Eurostatu dosahoval deficit obchodní bilance v roce 2013 zhruba 80 miliard eur, v roce 2014 více než 93 miliard eur a v roce 2015 více než 118 miliard eur.

Tento deficit se v prvních měsících roku 2016 ještě zvyšuje.

UK má dokonce nejvyšší deficit obchodní bilance vzájemného obchodu mezi státy EU. Dokonce předběhla Francii, která je nyní zemí s 2. nejvyšším deficitem obchodní bilance vůči ostatním zemím EU.

Současná vláda, o které Petr Fiala hovoří, skutečně zavedla třetí sazbu DPH a udělala i řadu dalších změn v daňových zákonech, které schvalovaly předchozí vlády vedené ODS. Daňový systém se sice dramaticky nezměnil, jednalo se spíše o drobnější úpravy, mnohé z nich ale skutečně mohly vést ke komplikacím pro daňové poplatníky. Jedná se zejména o poslední velké úpravy - kontrolní hlášení a EET.

Jak popisujeme podrobněji u výroku Vojtěcha Filipa výše, vlády vedené ODS zavedly do systému takové úpravy jako například tzv. superhrubá mzda, jediná sazba pro daň z příjmu fyzických osob (byť později dočasně navýšena o tzv. solidární přirážku pro vysokopříjmové poplatníky), institut nespolehlivého plátce a ručení za daň či nový daňový řád. Tyto zákony byly současnou vládou pouze novelizovány.

Druhá snížená sazba (tedy celkově třetí sazba v našem zákoně o dani z přidané hodnoty) byla zavedena novelou č. 262/2014 Sb. s účinností od 1. ledna 2015.

Výčet změn daňových zákonů od roku 2015 i od roku 2016 je sice poměrně obsáhlý, při pohledu na jednotlivé položky se však nedá souhlasit s tvrzením, že by tyto změny vedly k výrazné komplikaci daňového systému. Došlo ke zpřísnění podmínek pro uplatnění daňového paušálu nebo daňového zvýhodnění pro životní pojištění, rozšířila se povinnost komunikovat s finanční správou elektronicky, byl rozšířen režim přenesené daňové povinnosti (reverse charge) na další položky a byl také zrušen tzv. II. pilíř důchodového pojištění. Došlo také ke zrušení již platné části zákona o dani z příjmů, který zaváděl tzv. Jednotné inkasní místo. Zřejmě největší změnou a zásahem do daňového systému je zavedení kontrolního hlášení DPH od 1. ledna 2016 a elektronická evidence tržeb, která bude postupně zaváděna od 1. prosince 2016.

Petr Fiala kontruje Andreji Babišovi, který naopak tvrdí, že mezi lednem 2014, kdy se stal ministrem financí, a současností se v ČR daně snížily.

Celkovou úroveň daňové zátěže v dané zemi vyjadřuje tzv. složená daňová kvóta, která je podílem všech daní a příspěvků na sociální zabezpečení na HDP. Tuto veličinu sleduje mimo jiné OECD.

V roce 2013 dosahovala v ČR složená daňová kvóta 34,3 %, v roce 2014 to bylo 33,5 %. Co se týče daňových sazeb, změnila se od roku 2015 pouze DPH, a to zavedením tří (21 %, 15 % a 10 %), místo původních dvou (21 % a 15 %) sazeb, ostatní sazby zůstaly nezměněné, měnily se pouze podmínky vyměření u daně z nemovitostí (od ledna 2016), dvakrát bylo zvýšeno daňové zvýhodnění na děti (2015, 2016), a zavedeno bylo tzv. školkovné.

Přehled dalších změn menšího rozsahu platných od roku 2015 uvádí finanční správa zde a zde, od roku 2016 pak zde.

OECD výši složené daňové kvóty za rok 2015 ještě nezveřejnila, podle ministerského návrhu rozpočtu na rok 2016 (.pdf, str. 11) činila 33 %. Podle těchto čísel zatím složená daňová kvóta klesala a výrok Petra Fialy tedy není pravdivý. V návrhu rozpočtu z roku 2015 se sice počítá s jejím nárůstem zpět na 33,5 % v roce 2016, což ministerstvo ve vyjádření v článku Hospodářských novin vysvětluje tím, že "k nepatrnému zvýšení daňové kvóty by mělo dojí v důsledku zvýšení efektivity výběru daní, a to zejména vlivem elektronické evidence tržeb a kontrolního hlášení. To však neznamená, že se zvýší daňové zatížení obyvatelstva." I v případě takového vývoje by ale byla nižší než před nástupem Sobotkova kabinetu.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť ve skutečnosti vláda většinu dávek pro příští rok zmrazila a chystá změny pouze v zavádění otcovské, v opatrovném a sirotčích důchodech. Ministryně Marksová uvažuje o zvýšení přídavků na děti, nemá pro to však podporu v koalici.

Den před odvysíláním OVM odvysílala Česká televize v Událostech reportáž Vláda příští rok zmrazí většinu sociálních dávek. V ní kromě dalšího padlo, že vyjma přídavků na děti ministryně Marksová nenavrhne pro příští rok navýšení žádné ze sociálních dávek - konkrétně jde o existenční a životní minimum, dávky pro nemocné, rodičovský příspěvek, mateřská dovolená a porodné.

Vláda chce naopak zvyšovat minimální mzdu, ta však nepatří mezi sociální dávky. Co se týká zmíněných přídavků na děti, tento krok nemá podporu v koalici, jak z příspěvku vyplývá - Andrej Babiš je proti jakémukoli zvyšování a KDU-ČSL slovy Mariana Jurečky peníze rodinám s dětmi spíše nechávala formou daňových úlev.

Proti zvyšování dávek včetně přídavků na děti vystoupil v reportáži i Petr Fiala, který označil jako prioritu ODS snižování daní namísto možného zvyšování dávek.

Fiala říká, že se vláda chystá zvyšovat dávky, příslušná legislativa tedy není schválená. V Poslanecké sněmovně má ministerstvo práce předloženy dva návrhy zákonů - novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi a novelu zákona o nemocenském pojištění.

Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi řeší úpravu doplatku na bydlení, jde ovšem o návrh, který zpřesňuje podmínky nároku a nepočítá se tedy s žádnými novými výdaji (.pdf - str. 10), které by měly být vypláceny. Novela zákona o nemocenském pojištění pak zavádí tzv. otcovskou, dále upravuje ošetřovné a sirotčí důchody. Finanční náročnost odhaduje ministerstvo (.pdf - závěrečná zpráva z hodnocení dopadů regulace - str. 1-2) celkově na zhruba 1,8 až 2 miliardy korun v prvním roce po zavedení této novely. Jde o náklady státního rozpočtu, výpadek na zdravotním pojištění, náklady na administrativu atp.

Toto je ovšem jediná dávka, kterou prozatím navrhuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (potažmo vláda) zvýšit/zavádět. Ostatní dávky budou pro rok 2017 zmrazeny, na zvyšování přídavků na děti není v koalici shoda.

Výrok hodnotíme jako pravdivý

Možný odchod Velké Británie z Evropské unie může probíhat teoreticky dvěma způsoby - okamžitým jednostranným odchodem a nebo oboustrannou dohodou s postupným průběhem.

Teoreticky je možné, i když málo pravděpodobné, že by Velká Británie vyhlásila okamžitý jednostranný odchod zrušením zákona o Evropských společenstvech z roku 1972, který v podstatě umožnil vstup VB do EU a legislativní provázání obou celků. Takový to odchod by znamenal okamžité zpřetrhání vazeb a závazků, neexistovala by žádná přechodná období a rozhodně by nebylo možno ze strany EU očekávat vstřícné jednání o podobě nových vztahů.

Druhou zatím nejpravděpodobnější možností odchodu VB a následných jednání o vzájemných vztazích by byla možnost využít článek 50 Lisabonské smlouvy (Smlouva o Evropské Unii), který se možným průběhem vystoupení zaobírá:

Článek 50

1. Každý člensky stát se v souladu se svými ústavními předpisy může rozhodnout z Unie vystoupit.

2. Člensky stát, který se rozhodne vystoupit, oznámí svůj záměr Evropské radě. S ohledem na pokyny Evropské rady Unie sjedná a uzavře s tímto státem dohodu o podmínkách jeho vystoupeni, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unii. Tato dohoda se sjednává v souladu s čl. 218 odst. 3 Smlouvy o fungováni Evropské unie. Jménem Unie ji uzavře Rada, která rozhoduje kvalifikovanou většinou po obdrženi souhlasu Evropského parlamentu.

3. Smlouvy přestávají byt pro dotyčný stát použitelné dnem vstupu dohody o vystoupeni v platnost, nebo, nedojde-li k tomu, dva roky po oznámeni podle odstavce 2, nerozhodne-li Evropská rada jednomyslně po dohodě s dotyčným členským státem o prodlouženi teto lhůty.

4. Pro účely odstavců 2 a 3 se člen Evropské rady nebo Rady, který zastupuje vystupující člensky stát, nepodílí na jednáních ani rozhodnutích Evropské rady nebo Rady, která se jej týkají. Kvalifikovaná většina je vymezena v souladu s čl. 238 odst. 3 písm. b) Smlouvy o fungováni Evropské unie.

5. Pokud stát, který z Unie vystoupil, požádá o nové přistoupeni, podléhá tato žádost postupu podle článku 49.

Výrok hodnotíme s výhradou jako pravdivý, v tom že právě využití článku 50, jak asi naznačoval pan Fiala, a minimálně dvouleté vyjednávací období je zatím nejpravděpodobnější variantou i podle premiéra Camerona. Přesto se jedná v případě odchodu z EU o věc komplikovanou a výsledky za v tuto dobou pouze spekulativní.