Musím ale říct, že jestli teda na margo těch našich vlád, tak já jsem si dělala také svoji statistiku, stačí se dobře podívat na roky do roku 2002 byly například přijímány a do roku 2006 byly přijímány zákony v dvojnásobném množství. Bylo to úplně absurdní, kdy každý jeden pracovní den byl přijímán jeden zákon nebo norma.
Podle propočtů poskytnutých politologem Kamilem Gregorem ze sdružení KohoVolit.eu jsou statistiky navrhování a schvalování zákonů následující:
Druh tisku Předkladatel Výsledek 1996-98 1998-02
2002-06 2006-10 2010-13 Návrh zákona Vláda Vyšlo ve Sbírce zákonů 81 326 393 254 248 Návrh zákona Vláda Nevyšlo ve Sbírce zákonů 32 141 64 60 97 Návrh zákona Jiný Vyšlo ve Sbírce zákonů 25 115 101 254 66 Návrh zákona Jiný Nevyšlo ve Sbírce zákonů 81 199 182 45 181 Návrhů celkem 219 781 740 613 592 Vyšlo ve sbírce celkem 106 441 494 508 314 (K. Gregor čerpá z webu Poslanecké sněmovny, analýza posledního volebního období zde).
Z předložených čísel je zřejmé, že ačkoliv aktivita vlády v předkládání návrhů zákonů po roce 2006 oproti předchozím volebním obdobím poklesla, nejedná se zdaleka o poloviční čísla v porovnání s dřívějškem. To stejné platí pro počet nově přijatých (a následně ve Sbírce zákonů vydaných) zákonů. V období 2006 - 2010 byl dokonce počet přijatých zákonů vyšší než v každém ze dvou předchozích obdobích.
Ve dvou obdobích před rokem 2006 byl nový zákon přijat v průměru přibližně každý druhý pracovní den (rok má přibližně 250 pracovních dnů).
Pokud však započítáme také další normy (vyhlášky ministerstev, nařízení vlády) vydávané ve Sbírce zákonů, dostaneme se z počtům až dvou či tří norem denně. Nejvíce položek v obdobích před rokem 2006 měla Sbírka za rok 2004, a to rovných 700.
Z důvodu výrazné nepřesnosti první věty výroku Miroslavy Němcové hodnotíme tento její výrok jako nepravdivý.
.. zákon o státním rozpočtu. To je vážná věc, která má být ze zákona předložena do Poslanecké sněmovny do 30. září.
Na základě znění jednotlivých zákonů upravujících sestavování státního rozpočtu České republiky hodnotíme výrok jako pravdivý. V zákoně 218/2000 sb. o rozpočtových pravidlech je v § 8 odst. 6 uvedeno, že " návrh zákona o státním rozpočtu a návrh střednědobého výdajového rámce (§ 8a odst. 1) předkládá ministerstvo ke schválení vládě. Vláda je předkládá Poslanecké sněmovně ve lhůtě podle zvláštního zákona. " Toto ustanovení dále odkazuje k zákonu 90/1995 sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, přičemž § 101 odst. 1 tohoto zákona stanoví, že " vláda předloží návrh zákona o státním rozpočtu předsedovi Sněmovny nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku. Dodatky k takovému návrhu může předložit nejpozději 15 dnů před schůzí Sněmovny, na níž má dojít k prvému čtení zákona. "
Já jsem se dívala taky ještě na jiné údaje, kdy například za prezidenta Havla, za prezidenta Václava Klause tyto lhůty (pro případné stížnosti proti volbám, pozn.) byly kratší, 24, 25 denní.
Lhůta pro podání stížnosti na neplatnost voleb je stanovena v § 87, odst 1 a 2 Zákona o volbách do Parlamentu České republiky a je stanovena na „10 dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí“. Stížnost je podávána Nejvyššímu správnímu soudu a ten má na projednání stížnosti 20 dní (§ 90 odst 3), dohromady tedy 30 dní. Tyto lhůty byly platné i za Václava Havla či Václava Klause.
Výrok však hodnotíme jako pravdivý, protože z kontextu vyplývá, že Miroslava Němcová měla patrně na mysli skutečný počet dní, který uplyne od voleb do svolání první schůze nové sněmovny. Jak vyplývá z následující tabulky, v minulosti prezidenti skutečně čekali se svoláním první schůze jen 24 či 25 dní. Tabulka vychází z dat serveru volby.cz a údajů Společné česko-slovenské digitální parlamentní knihovny.
rokposlední den volebprvní schůze nové sněmovnypočet dní19961. června 199625. června 199624199820. června 199815. července 199825200215. června 20029. července 20022420063. června 200627. června 200624201029. května 201022. června 201024
My jsme byli třeba svědky toho, kdy do roku 2006 poté, co se vystřídaly tři sociálně demokratické vlády, kdy padl Vladimír Špidla, nastoupil Stanislav Gross, po něm byl Jiří Paroubek, tak tam přece vznikla taková zvláštní situace ve sněmovně, kdy formálně jste byli v koalici s lidovci, ale ve chvíli, kdy oni už vám nebyli schopni něco odhlasovat, tak se tam vytvořila neformální většina 111 hlasů tehdy vašich a komunistických(...).
Ve volebním období 2002 – 2006 se skutečně vystřídaly tři sociálně-demokratické vlády pod vedením Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Vlády byly tvořeny na půdorysu ČSSD – KDU-ČSL – Unie svobody. Formálně se na tomto koaličním půdorysu vládlo celé volební období, avšak při hlasování o nedůvěře vládě Stanislava Grosse 1. dubna 2005 se vládní koalice fakticky rozpadla. Vládu ČSSD tehdy podržely (pro danou chvíli – padla o něco později) hlasy komunistů, kteří se daného hlasování zdrželi a tím umožnili vládě přežít. Naopak koaliční KDU-ČSL hlasovala proti Grossově vládě.
Před volbami 2006 pak reálně vládla Paroubkova ČSSD v Poslanecké sněmovně s KSČM, když většinou 111 hlasů prosazovali levicové návrhy zákonů – např. zákoník práce nebo zákon o neziskových nemocnicích.
Na základě výše uvedených informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Musíme připomenout také to, že to byl on, kdo z čestného předsednictví vystoupil a řekl, že definitivně končí čestným předsednictvím a bylo to před 5 nebo kolika 6 lety.
Václav Klaus se stal čestným předsedou ODS v průběhu jejího 13. kongresu, který probíhal ve dnech 13. - 15. prosince 2002. Funkce se nicméně dobrovolně vzdal v roce 2008. Konkrétně takto učinil ve svém projevu na 19. kongresu ODS 6. prosince, kde konstatoval: " Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl. Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbyistických zájmů než idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to, zejména v posledním období, přítěží pro Vás, ale i pro mne. " I přes menší nepřesnost v časovém vymezení zmiňované události hodnotíme výrok jako pravdivý. Z dostupných informací skutečně vyplývá, že Václav Klaus se před necelými pěti lety na základě vlastního rozhodnutí vzdal funkce čestného předsedy ODS.
Ale jednoznačně k těm podpisům musím říct, že jsem je odmítla od první chvíle jako hloupost (myšleno je notářské ověření oné 101 - pozn. Demagog.cz).
Miroslava Němcová skutečně požadavek prezidenta Miloše Zemana na notářské ověření 101 podpisů poslanců podporujících její případnou vládu od počátku konstantně odmítala. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
O požadavku prezidenta se Němcová vyjádřila takto: „Je to další krok, který jde zcela jasně proti parlamentním politickým stranám. My 101 hlasů máme, pan prezident o nich byl informován, ta listina je k dispozici komukoli, kdo ji chce vidět, ale v žádném případě nepůjdu k notáři a nenechám ji ověřovat notáři, protože tohle je naprosto neslýchané. (...)“
První riziko, které hrozí, je například to, že skutečně zákony, které tady byly jmenovány, možná někdo by měl jiné preference, (...) byly projednány i v Senátu tak, aby nespadly pod stůl. Protože pokud je Senát bude chtít vrátit, my budeme rozpuštěni, nemá je komu vrátit a ty zákony končí.
Jak jsme uvedli již u výroku Jiřího Rusnoka výše, v době, kdy je rozpuštěna Poslanecká sněmovna má Senát právo"přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu"(článek 33 Ústavy ČR). Tato opatření se však týkají pouze nových vládních návrhů.
Zákony, které jsou nyní již v procesu projednávání, ať už v Poslanecké sněmovně, nebo v Senátu, mohou být schváleny v běžném legislativním postupu, pokud se však Senát rozhodne předlohu vrátit do sněmovny s okamžiku, kdy tato je již rozpuštěna, předloha takzvaně padá pod stůl.
A kdo tedy drží zemi (Němcová myslím moc v zemi v období po rozpuštění Sněmovny do nových voleb)? Drží ji vláda jmenovaná prezidentem proti vůli právě Poslanecké sněmovny. Ústavní soud, který byl doplněn na základě přání pana prezidenta, který, a dokonce sociální demokraté říkali, že doufají a myslím, že se to potom i potvrdilo při volbě, že doufají, že bude doplněn o ty konečně už levicové soudce, kteří jim půjdou takzvaně více na ruku.
Prohlášení místopředsedkyně ODS je složeno z několika faktických výroků, které hodnotíme jako pravdivé a to s následujícím zdůvodněním:
Prezident Miloš Zeman dne 10. 7. 2013 jmenoval vládu Jiřího Rusnoka, která 7. 8. 2013 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR nezískala důvěru. Do jmenování vlády nové vládne jako vláda v demisi (.pdf - str. 10).
Senát Parlamentu České republiky schválil celkem sedm z osmi kandidátů prezidenta Miloše Zemana na členy Ústavního soudu. Nejmenován byl pouze bývalý ústavní soudce Miloslav Výborný (neprošel pouze o jeden hlas).
Splněná přání členů sociální demokracie ve vztahu k novému složení Ústavního soudu lze potvrdit např. na základě následujícího prohlášení předsedy poslaneckého klubu ČSSD Jaromíra Tejce pro ČT z 3. 2. 2013: "Očekávám, že soudci, kteří budou navrženi levicovým prezidentem a schváleni levicovým Senátem, budou přístupnější argumentům."
V Senátu je ústavní většina komunistů a socialistů.
Výrok Miroslavy Němcové je hodnocen jako pravdivý, neboť v Senátu existuje ústavní většina senátorů stran ČSSD, SPOZ (exČSSD), KSČM.
Ústavní většina je kvantifikována jako třípětinová většina. Pro přijímání ústavních zákonů v Senátu je zapotřebí dosáhnout třípětinové většiny přítomných senátorů (čl. 39 Ústavy). Nicméně vyjdeme-li z toho, že zpravidla se počítá s třípětinovou většinou všech, tak v případě Senátu ČR jde o 49 senátorů (z celkových 81).
ČSSD má v Senátu v současnosti klub o síle 45 členů. Připočteme-li klub SPOZ+KSČM+Severočech (který má 5 členů), získáme onu ústavní většinu.
V tomto klubu jsou 2 senátoři KSČM (Bayerová, Homolka) senátoři Dryml i Palas zvoleni za ČSSD, lze je tedy řadit k "socialistům". Dryml přešel v průběhu svého mandátu k SPOZ. Posledním senátorem v tomto klubu je Jaroslav Doubrava ze strany Severočeši.cz.
Já jsem řekla přesně do toho rozhovoru v Mladé frontě (v sobotním vydání - pozn. Demagog.cz), že dlouhodobě mít nevyřešený, nevyřešenou pozici hlavního teda šéfa té strany, že dlouhodobě to možné není.
V sobotním vydání Mladé fronty Němcová k pozici předsedy ODS uvedla následující: " Ve dvojkolejnosti ODS v této přechodné době problém je, ale nebylo možné to udělat jinak. Na tuto otázku vám odpovíme, až si ji probereme uvnitř. Znamenalo by to narychlo svolat kongres. Samozřejmě jsem přesvědčena, že má být jedna hlava. Jakmile jsou dvě, je to vždycky složitější. "
Na základě tohoto konkrétního vyjádření je výrok hodnocen jako pravdivý.
