Nakonec Bezděkova komise, která se zabývala nutností důchodové reformy v České republice, zasedala už od roku 2004 a doporučovala i tento směr, tedy rozšířit ty dva stávající pilíře o ten jeden, který je obvyklý i v řadě evropských zemí.
Místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová hovoří o tzv. II. pilíři důchodové reformy, který předpokládá individuální spoření občanů. Vstup do II. pilíře je čistě dobrovolný, avšak po uzavření smlouvy o důchodovém spoření z něj již nelze vystoupit. Bezděkova komise pracovala na podobě důchodové reformy v letech 2004 – 2005 (závěrečná zpráva dostupná zde) a zejména v roce 2010, kdy v červnu přednesla návrhy řešení ve dvou variantách. Varianta č. 2 (ppt.) pak předpokládala vytvoření dobrovolného II. pilíře, který budou provozovat penzijní společnosti.
Současné zkušenosti s podobným důchodovým systémem (tedy tzv. II pilířem) má několik zemí Evropy, zejména naši sousedé Polsko, Maďarsko a Slovensko. Výrok Miroslavy Němcové hodnotíme jako pravdivý.
Daniela DRTINOVÁ: Opozice tvrdí, že jste se s ní bavit nechtěli. Miroslava NĚMCOVÁ: To není pravda. Já si vzpomínám, jak Zdeněk Škromach říkal, že oni vystoupí z té komise, která jednala o tom, kterým směrem se vydat. Myslím, že tam nebyla dobrá vůle ze strany ČSSD vůbec se s námi na tohle to téma bavit.
Nepodařilo se nám dohledat žádné vyjádření Zdeňka Škromacha, jehož obsahem by bylo téma odchodu ČSSD z komise zabývající se důchodovou problematikou.
Ve svém vystoupení z února 2010 Zdeněk Škromach vyzval k nalezení shody v důchodové problematice napříč politickým spektrem. V červnu 2010 Zdeněk Škromach v reakci na závěry Bezděkovy komise uvedl, že ČSSD se do vyjednávání ve věci důchodu zapojí až s řádně ustanovenou vládou. V té době totiž strany ODS, TOP 09 a VV o vytvoření vládní koalice teprve jednaly.
Ačkoliv jsme nenalezli vyjádření Zdeňka Škromacha, které by odpovídalo smyslu slov Miroslavy Němcové, nemůžeme vyvrátit, že tato slova nebyla pronesena například soukromě. Proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.
My jsme sice byli mezi těmi zeměmi asi 10, které na světě měly nejnižší úrok, od 1,5 až do 2 procent, Německo na tom bylo lépe, což zcela jistě znamenalo v jejich případě miliardy eur, které jen posílily ekonomiku.
Úroky za dlouhodobé státní dluhopisy byly v posledním roce převážně více než 2 %.
Česká Republika se letos skutečně umístila kolem desátého místa v žebříčku států s nejnižšími úroky za státní dluhopisy (konkrétně na jedenáctém).
V porovnání s Německem jsou pak naše úrokové sazby za poslední dva roky skutečně vyšší.
V posledním roce (období září 2012 až září 2013) ovšem podle Evropské centrální banky byla ovšem úroková sazba dluhopisů převážně (v sedmi sledovaných měsících) nad úrovní 2 %, není tedy pravda, že by se úrok pohyboval v rozpětí 1,5 až 2 %, jak tvrdí Němcová.
I ty informace, které přišly uprostřed týdne, jak o 5 procent se zvýšily, zvýšil objem zakázek, které české firmy získávají.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě dat Českého statistického úřadu.
7. října zveřejnil ČSÚ aktuální data, která popisují růst průmyslové produkce. V úvodu uvádí: "Průmyslová produkce v srpnu meziročně vzrostla reálně o 1,6 %, po očištění od vlivu počtu pracovních dnů vzrostla o 4,2 %. Ve srovnání s předchozím měsícem byla po vyloučení sezónních vlivů vyšší o 4,7 %."
Dle nejnovějších údajů ČSÚ ze 7.10. se dále zvýšil objem nových zakázek o 12,3 %.
Nakonec musím ale vidět realitu jak socialisté s nimi (myšlena KSČM - pozn. Demagog.cz) spolupracují již na krajích a tak trochu si otestovali i odolnost české veřejnosti v této situaci.
Česká televize krátce po volbách do krajských zastupitelstev v roce 2012 shrnula nově vzniklé koalice v přehledu monitorujícím stranické složení koalic. Přesný počet získaných mandátů je pak k dispozici na serveru volby.cz (postupným zvyšováním poslední číslovky v adresním řádku získáte údaje z jednotlivých krajů.)
Takzvaná rudooranžová koalice vznikla v devíti z nich. Středočeský kraj i přes kauzu Rath pouze vyměnil hejtmana a přidal jedno křeslo KSČM. Jihočeský, Plzeňský a Karlovarský kraj pokračují se stejným hejtmanem jako dosud. Zatímco v prvních dvou krajích získala více mandátů ČSSD, v Karlovarském a dále i Ústeckém kraji zvítězila KSČM. V posledně zmiňovaném navíc komunisté získali i hejtmanský post. V radě Královéhradeckého kraje obsadila KSČM tři (dříve středopravá) křesla. Olomoucký a Moravskoslezský kraj má rady čistě dvojbarevné, ve Zlínském se k nim přidala i levicová SPOZ. Kromě toho kraj Vysočina disponuje radou ČSSD s podporou KSČM.
Co se týče "testování odolnosti české veřejnosti," proti přítomnosti KSČM ve vedení krajů protestovaly stovky lidí například ve Zlíně, Českých Budějovicích i Ústí nad Labem. Několik českobudějovických studentů dokonce drželo hladovku jako výraz odporu proti člence KSČM Vítězslavě Baborové v čele krajského školství.
Můžeme tedy říci, že KSČM a ČSSD skutečně intenzivně na krajích spolupracují a výrok místopředsedkyně ODS hodnotíme jako pravdivý.
Protože my jsme součástí antifederalistické skupiny, kterou jsme si sami v Evropském parlamentu založili, vlastně vydupali ze země a založili na Zelené louce, kdy jsme odešli z Evropské lidové strany.
Výrok hodnotíme na základě informací z webu Skupiny Evropských konzervativců a reformistů (EKR) jako pravdivý. EKR vznikla spoluprací ODS a britské Konzervativní strany v červnu 2009 jako skupina prosazující nefederalistické směrování EU.Obě strany předtím byli členy Evropských demokratů, křídla frakce Evropské lidové strany v Evropském parlamentu.
A budeme se to snažit ukázat na praktických příkladech právě z Evropského parlamentu, protože koneckonců je to naše instituce, je to instituce, která může šetřit, my na to máme zpracovanou studii. A každý rok mimochodem, když se svaluje evropský rozpočet na další rok, tak naše frakce, podle této studie podává pozměňovací návrhy, které mají za úkol snížit výdaje Evropského parlamentu.
Výrok Jana Zahradila o pozměňovacích návrzích k evropskému rozpočtu hodnotíme na základě dostupných pozměňovacích návrhů jako pravdivý.
Evropští konzervativci a reformisté (ECR) podávají každý rok pozměňovací návrhy ke schvalovanému evrospkému rozpočtu s cílem snížit výdaje Evropského parlamentu - pozměňovací návrh (pdf.) ze dne 17. října 2012, návrh z roku 2011 (pdf.) ze dne 19. října a návrh z roku 2010 (pdf.) ze dne 13. října.
Já jsem si včera rozklikl například jeden průzkum z think-tanku jménem Open Europe, kde jim vyšlo, že už i 50% Němců, což je tradičně ten nejevropštější a nejprofederalističtější národ ze všech, i 50% Němců si myslí, že by EU měla mít méně pravomocí než má dnes.
Jeden z výsledků průzkumu think-tanku Open Europe je podpora delegovat pravomoci z EU na členské státy: s náskokem dvou ku jedné (50% pro, 26% proti), němečtí voliči říkají, že další německý kancléř by měl podpořit úsilí o decentralizaci pravomocí z EU na národní, regionální nebo místní samosprávy.
(Tázající: Děkuji, já mám otázku na pana poslance Zahradila, jak se vlastně dnes díváte po letech na ten svůj návrh, aby ČR neměla vstupovat do EU. Že by měla jít Tureckou cestou, tzn., tedy využívat některých výhod, ale nevstupovat, nebýt členem. Děkuji.) Jan Zahradil, předseda poslaneckého klubu ODS EP: Tak především bych vám chtěl říci, že to nebyl návrh. To byla součást spisu nebo součást studie, která se jmenovala Manifest českého eurorealismu. A tam to bylo zmíněno jako jedna z možností, která nastane. Například v případě, že si nahlasujeme v referendu vstup do EU. Bylo to tam zmíněno, jako alternativní možnost.
Výrok Jana Zahradila hodnotíme na základě dokumentu Manifest českého eurorealismu jako pravdivý.
Tento analyticko-politický dokument (pdf.) je příspěvkem do debaty o integraci Evropy. Nabízí faktory pro a proti rozšíření EU a nastiňuje možné cesty pro českou zahraniční politiku, pokud ČR do EU nevstoupí (s. 11).
Dokument nezpochybňuje, že vstup ČR do EU je strategickým cílem, ale nabádá k obezřetnému přístupu (s. 8).
A ani v tomto Manifestu českého eurorealismu nebylo nikde explicitně řečeno, že bych já nebo strana, kterou zastupuji, něco takového prosazovala.
Manifest českého eurorealismu (pdf.)je dokument předložený k ideové konferenci ODS z roku 2001. Nabízí analýzu rozšiřování Evropské unie a možné přístupy k integraci.
Autoři jsou zdrženliví v otázkách podoby členství České republiky v Evropské unii a nevstupování je zde zmíněno jen jako alternativa v případě, že vnější či vnitřní podmínky zabrání našemu vstupu (s.11).
