My jsme si jako obvody pomáhaly tím, že jsme žádaly MŽP o to, abysme mohly čerpat dotace na ozdravné pobyty žáků.
Ministerstvo životního prostředí poskytuje prostřednictvím Státního fondu životního prostředí dotace na ozdravné pobyty dětí. Prostředky z tohoto programu mohou čerpat jednak školy a školská zařízení, jednak i územní samosprávné celky z pozice zřizovatelů škol.
Příkladem takového přístupu může být zajištění ozdravných pobytů v rámci městské části Moravská Ostrava a Přívoz, kde projekt pokrýval celkem 6 místních základních škol. Podání žádosti o podporu ozdravných pobytů dětí ze Státního fondu životního prostředí schválilo v roce 2013 také zastupitelstvo městské části Ostrava Poruba (.pdf; bod 32).
Jelikož výrok odkazuje k tomu, že jednotlivé městské části Ostravy se při zajištění financování ozdravných pobytů dětí nespoléhaly výhradně na fond zřízený městem, ale obracely se s žádostmi také na Ministerstvo životního prostředí, hodnotíme jej jako pravdivý.
To je vlastně něco, o co se Evropská unie snaží delší dobu (o uzavření příměří mezi bojujícími stranami - pozn. Demagog.cz). Ta schůzka v Minsku, která se konala nedávno, ta první, vlastně ta byla vedena také tím úmyslem především docílit toho, aby si sedl k sobě pan Putin a pan Porošenko.
Snaha o mírové řešení celé ukrajinské krize, dialog mezi znesvářenými stranami konfliktu a uzavření příměří na území Ukrajiny skutečně patří mezi dlouhodobé cíle Evropské unie. Potvrzuje to například prohlášení ze zvláštního jednání Evropské rady z letošního července (pdf., str.2).
Výsledkem schůzky Porošenka a Putina v Minsku bylo skutečně jednání obou prezidentů mezi čtyřma očima. Stalo se tak poprvé v historii.
No, jenom bych řekl, že si myslím, že to rozhodování (o podobě sankcí EU na Ruskou federaci - pozn. Demagog.cz) probíhá v těchto hodinách. To je právě, ten balón je vlastně teď na straně představitelů, těch nejvyšších představitelů státu. Oni mají jakoby teď před sebou během písemné procedury, během zítřejšího dopoledne (tedy pondělí 8. září - pozn. Demagog.cz) se definitivně rozhodnout.
Na základě tiskových zpráv nejvyšších orgánů Evropské unie hodnotíme výrok Lubomíra Zaorálka jako pravdivý.
Evropská rada na svém zvláštním zasedání 30. srpna 2014 vyzvala (.pdf, ang., bod 12) Evropskou komisi, aby připravila návrh dalších sankcí proti Rusku v reakci na pokračující boje na Ukrajině. Evropská komise návrh připravila (ang.) k projednání 3. září a postoupila jej k jednání členským státům. (Informace o podobě navrhovaných sankcí např. agentura Reuters nebo idnes.cz.)
Předseda Evropské rady Herman van Rompuy a předseda Evropské komise José Manuel Barroso ve společném dopise (.pdf, ang.) na téma chystaných sankcí uvádějí, že přijetí bude projednáno v pondělí 8. září, a to formální písemnou procedurou.
Já jsem třeba zaregistroval včera vyjádření paní Merkelové, ve kterém řekla, že pokud by to příměří fungovalo, bylo trvalé, tak je možné mluvit o řekněme jakémsi uvolnění té druhé vlny sankcí anebo ne uvolnění, ale naopak, že by se mohla stáhnout ta druhá vlna sankcí.
Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě zpravodajství agentury Reuters.
Podle agentury Reuters (ang.) prohlásila německá kancléřka Merkelová po summitu NATO, že pokud bude dodrženo příměří a Rusko stáhne své vojáky z Ukrajiny, mohlo by být od další vlny sankcí upuštěno. Zprávu přejal i server Novinky.
Já vím, že včera (tedy v sobotu 6. září) český premiér se vyjádřil, že pokud by to, vlastně podobně jako paní Merkelová, pokud to registruji, že pokud to příměří by bylo trvalé, tak se otevírá prostor možností tu druhou vlnu sankcí nespouštět.
Ve svém sobotním vyjádření pro novináře skutečně premiér Bohuslav Sobotka uvedl, že se v případě dodržování příměří na Ukrajině nemusí nové sankce začít hned uplatňovat. Pravdivé je pak i konstatování, že kancléřka Angela Merkelová patří mezi politiky, kteří zastávají stanovisko, že Rusko se novým sankcím může vyhnout, pokud se viditelně zapojí do řešení krize na východní Ukrajině.
Já bych zaprvé, já úplně si nemyslím, že to je tak, když jste řekl, že nikdo o tom (o Krymu - pozn. Demagog.cz) nemluví. Na těch jednáních NATO u těch kulatých stolů jsem zaregistroval, že na tom hlavním panelu, kde jednaly hlavy států, vlastně opakovaně zaznělo, že ty státy, že říkají, my nikdy nebudeme akceptovat to, že byl anektován Krym, protože to bylo porušení celé bezpečnostní architektury, která tady byla vytvořena a která je spojená a dokonce se týká Charty OSN, která se týká pařížské bezpečnostní konference z roku 1990, helsinského aktu a podobně. To znamená, to není tak, že o tom nikdo nemluví. Tahle věc byla diskutována a byla dokonce opakovaně zmiňována, že dokonce je možné vrátit ty vztahy ve chvíli, kdy Rusko bude respektovat tato mezinárodní pravidla hry. Takže to není, že to zmizelo.
Lubomír Zaorálek zde reaguje na Karla Schwarzenberga a jeho poznámku, že se na otázku Krymu zapomnělo. Ačkoliv se média v poslední době věnovala spíše východní Ukrajině, Krym se z mezinárodní politiky úplně nevytratil − i o něm jednaly hlavy členských států na summitu NATO ve Walesu.
Krize na Ukrajině a vztah Severoatlantické aliance k Rusku byly jedněmi z priorit jednání na summitu NATO ve Walesu, který se konal ve dnech 4.-5. září 2014. Jedním z výstupů tohoto summitu je tzv. Deklaracez Walesu. Hlavy členských států v ní mj. odsuzují ilegální okupaci Krymu a požadují, aby se z něj Rusko stáhlo (viz bod 16). Dále jsou znepokojeni diskriminací krymských Tatarů a dalších etnik žijících na Krymském poloostrově (viz bod 17).
Ke Krymu se v nedávné době vyjádřil při jednání s krymskými Tatary také litevský ministr zahraničí Edgars Rinkēvičs. Zopakoval zde litevské stanovisko, že Litva ruskou anexi Krymu neuzná. Otázku Krymu připomněl také José Manuel Barroso ve svém telefonickém hovoru s ukrajinským premiérem Petrem Porošenkem z 11. srpna.
A ta druhá věc, kterou jsem chtěl komentovat, to bylo to, když jste řekl, že se mají, já bych chtěl upozornit, že ukrajinská armáda se nestáhla. U toho příměří, tam nedošlo k tomu, co v tom druhém bodě toho tuším sedmibodového plánu Putin požadoval, že se mají stáhnout, ale to se nestalo. To příměří probíhalo tak, že ani Ukrajinci neopustili ty pozice. Takže ta představa, že by to příměří bylo možné jedině za podmínky stažení Ukrajinců, v reálu prostě tento Putinův požadavek prostě nebyl přijat.
Lubomír Zaorálek ve svém vyjádření kombinuje dvě otázky dohromady, a proto tvrzení vyznívá v neprospěch Ukrajiny.
Ve svém (jednostranném) sedmibodovém mírovém plánu Vladimir Putin ze dne 3. září 2014 skutečně požaduje (bod č. 2) " stažení prokyjevských ozbrojených složek do vzdálenosti vylučující možnost palby na osídlená území ".
Na druhou stranu multilaterální dohoda (rusky), tzv. Minská dohoda z 5. září 2014, mezi ukrajinskou vládou a zástupci separatistické Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky vůbec stažení ukrajinských vojsk nezmiňuje. Hovoří pouze o (bod č. 10) " stažení nelegálních ozbrojených skupin, vojenské výbavy a žoldáků z Ukrajiny ".
Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek má tedy sice pravdu, ale struktura jeho tvrzení je zavádějící, jelikož Putinovy požadavky, ať jsou jakékoliv, netvoří mezinárodněprávní odpovědnost pro ukrajinskou vládu v otázkách ústupu. To, že Ukrajinci neopustili pozice, neznamená, že by porušili dohodu o příměří.
A dovolte mi, že to, co činí tuto situaci, které čelíme, tak mimořádně jinou, je, a pro to se používají a hledají termíny, hybridní válka (...), protože ona má poměrně velmi zvláštní povahu. Ona je vedena prostě způsobem, útoky jsou vedeny zpoza hranice. Ono je to vedeno, používají se drony. Používá se celá řada kombinace vojenských, nevojenských metod a podobně. Ta válka je velmi zvláštní.
Autorů článků a studií o způsobu vedení hybridní války ze stran Ruska je možné nalézt od několika relevantních autorů. O novém typu války píše v jednom ze svých komentářů americká novinářka Anne Applebaum, zde. Další článek o novém typu války vydal online deník Echo24.
O hybridním způsobu války mluví rovněž americký generál a velitel spojeneckých sil NATO Philip M. Breedlove v článku zveřejněném na Military.com (článek v angličtině) 5. září a o tématu napsal také Washington Post(článek v angličtině).
Lubomír ZAORÁLEK: Ale co je podle mě úplně na ní nejzásadnější, že do tohoto konfliktu vstoupila země, která je členem Rady bezpečnosti, která je obrovská, která má dnes poměrně silnou armádu, která za poslední léta velice posílila. Ta armáda, ty síly jsou stále naprosto nesrovnatelné s aliancí. Václav MORAVEC Teď mluvíte o ruské armádě. Lubomír ZAORÁLEK Mluvím o ruské armádě (...) To znamená, je to člen Rady bezpečnosti a dovolte, abych řekl, je to země, která disponuje jadernými zbraněmi, poměrně podstatným arsenálem. To znamená, když říkáte to rázné zastavení, tak jako byste měl vzít v patrnost, že ten svět čelí tomu, že se do pozice někoho, kdo porušil ty mezinárodní principy, dostal někdo, kdo byl součástí architektury bezpečnosti světa, dokonce ve vrcholných institucích, v době, kdy ty instituce byly vybudovány, jako nikdo v minulosti a v tom je ta situace přece jiná.
Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože není možné odvodit, co Zaorálek myslí pojmem "síly naprosto nesrovnatelnými s Aliancí," tj. zda má na mysli síly nesrovnatelně lepší či horší. Zbytek faktů ve výroku je popisován korektně.
Rusko je stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Vzhledem k tomu, že je Rusko rozlohou suverénně největším státem světa, lze ho označit jako obrovské.
Ruská federace v posledních letech skutečně zvýšila investice do modernizace armády, která patří mezi nejpočetnější na světě. Investice NATO do armády zůstávají ale navzdory škrtům stále nejvyšší. Silnější armádu než Rusko mají podle různých statistik (zde či zde) i samotné Spojené státy americké. Jedinou „šancí“ Ruska v případné válce tak mohou být jaderné zbraně.
Rusko, potažmo jeho předchůdce Svaz sovětských socialistických republik, je stálým členem Rady bezpečnosti OSN již od jejího založení v roce 1945 (viz Charta OSN, článek 23 [.pdf]). Je tedy pravdou, že se ve vrcholných institucích podílelo na výstavbě bezpečnostní architektury světa.
Já jenom bych chtěl říci, co je z mého pohledu zásadní, já jsem na tom summitu, pokud jsem zrovna neměl sám ta vlastní vystoupení, tak jsem sledoval vystoupení pana prezidenta Zemana a pokud teda jsem nemohl, protože jsme měli večeře ty hlavní odděleně, tak jsem se nechal informovat o tom, takže mám představu přesně, jak co prezident, jak vystoupil, a já mohu říci, že prezident vystupoval rozhodně způsobem, tak, jak jsme se dohodli, a společně jsme odsouhlasili deklaraci, která byla přijata, ve které je jasně řečeno společně s ostatními státy, že vyzýváme Rusko, aby se zdrželo dalších agresivních akcí vůči Ukrajině.
Z důvodu, že zmíněná jednání, jichž se účastnil prezident Miloš Zeman, byla neveřejná, není možné potvrdit ani vyvrátit tvrzení, že prezident zde vystupoval v intencích domluvené české pozice. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.
